Režie:
Gilles GrangierKamera:
Marc FossardHudba:
Étienne LorinHrají:
Bourvil, Annie Cordy, Jacqueline Noëlle, Maurice Biraud, Paul Faivre, René Havard, Jean Hébey, Denise Grey, Louis de Funès, Pierre Dux, Charles Denner (více)Obsahy(1)
Naivní Émile (Bourvil) podlehl naléhání energického prodavače a utratil všechny peníze přidělené z rodinného rozpočtu na nákup pračky za rybářské náčiní. Nenašel odvahu o tom informovat svoji ženu Charlotte (Annie Cordy), namluvil jí tedy, že musí odjet kvůli neodkladné práci. A místo práce odjel i se synem na ryby. Po cestě se zastavili za Émilovou sestřenicí Annette (Jacqueline Noelle). Okolnosti donutí Émila předstírat, že je Annettiným manželem. (Snorlax)
(více)Recenze (10)
"Kde se tady dají chytit ryby?" "To musíte jít až tamhle, jak je ta cedule Zákaz rybaření." K prvnímu setkání Bourvila a Louise de Funés došlo v komedii, která je sice hodně lidová, ale nepodbízivá a otřepanost situací pomáhá snášet dodnes svěžími dialogy. Kdyby jich nebylo tolik a ubrala se třetina stopáže, mohlo jít o nadprůměrný film. Poisson d´avril zprvu vypadá na rodinnou komedii o rybaření. Bourvil svůj zájem tají před manželkou, aby si špatně nevykládala, že chodí na ryby do míst adresy její krásné sestřenice. Ta má zase vítr z manželky svého bohatého milence, a tak Bourvila vydává za svého manžela, válečného hrdinu... Běžně mám tyto komedie o záměnách identit a neschopnosti je ukočírovat rád, zde mě ale kupodivu víc zaujaly některé realistické momenty. Bourvil předně odvedl velmi dobrou práci při hraní s filmovým synem - dalo by se říct, že "podehrává", aby stylizovaným projevem děcko nenakazil a neudělal z něj jednu z těch cvičených opiček, které deklamují text jako básničku. Přirozené jsou i kreace pro mě neznámých hereček v rolích obou manželek. Louisovi de Funés patří přibližně desetiminutová scéna, kterou si s odstupem budu z filmu určitě pamatovat nejlépe. Hraje zlomyslného porybného, který Bourvila nejprve názorně nasměruje do zakázaných míst, aby ho měl za co postihnout. Jejich hádka je velice vtipná a zatím jde o dost vzácný případ, kdy mi nepřekážela tehdejší Louisova šklebivá stylizace s úlisným knírem a kvákavým hlasem. K roli jakéhosi francouzského příbuzného švejkovského Brettschneidera se to velice hodí a kouzlo mezi ním a Bourvilem už je zde přítomno. 60% ()
V návaznosti na včerejší komentář k Muži, který prochází zdí hlásím, že Funés tentokrát skutečně přišel, leč trvalo mi asi necelou minutu, než mi došlo, kdo ten rybář s čepicí, hustými vlasy a černým knírkem vlastně je! :)) Ale pak už se ta typická dikce a mimika nedaly přehlédnout. Co naplat, zase pro jednou jsem si velkého Louise v malé roličce užil nějak daleko víc, než ve většině jeho pozdějších slavných komedií. Vnesl do filmu pěkné spestření s humorem trochu jiného rázu, než s jakým snímek pracoval v jiných pasážích. Rozmlouva mezi rybářem (Bourvil) a tajným fízlem (Funés) ohledně zakázané práci na cizím pozemku patří k jedné z dvou takových těch nezapomenutelných scén, které mají tu šanci, že si je v souvislosti s filmem Aprílový žert budu nějakou dobu vybavovat. Tou druhou z nadprůměrných scén je ukázkové vyprávění fiktivních zážitků z války na zámečku, se stavením místních křesel coby napodobeniny barikády. Jinak jako celek je to taková oddechovka nejspíš pro pamětníky na nedělní odpoledne (proto na to s kolegou na dálku poctivě koukáme v úterý pozdě večer!). Za sebe zařazuju tento další snímek zajímavý z vývoje francouzské komedie do kategorie "neurazí - nenadchne", resp. "pobaví - ale hodně se to táhne" a "určitě stačí vidět jednou". 55% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Émile ( Bourvil ) je poctivý automechanik, dobrý manžel a otec, ale keď namiesto práčky kúpi rybárske náčinie, jeho pokojný život sa obráti naruby. Grangier natočil sviežu ľudovú komédiu a keby lepšie zaplatil strihačovi, mohlo to byť ešte lepšie. V jednej z vedľajších úloh sa zaskvel Louis de Funès, jeho "skeč" patrí k tomu najlepšiemu vo filme. Druhý komentár. ()
Po včerejší společné projekci na dálku Muže, který prochází zdí pokračujeme s kolegou Willym Kufaltem v další komedii z Bourvilem s 50.let, která nám opět tehdejší komedie hezky prezentuje. Obejde se ovšem bez nějakých fantasy prvků a má blížeji k rodinnému žánru, což mi celkem sedlo. Místy mi to až připomínalo legendární Mikulášovy patálie, pak se to zvrhlo ve skvělou konverzačku kde se Bourvi nedobrolně stane hrdinou 2.světové války a opilý popisuje historku z odbojářské činnosti. To jsem se fakt pobavil, skvělá pasáž. Bourvil je tady celkově ve formě, dokoncei zazpíva a hezky hraje s dítětem. Scénář navíc překvapí různými gagy, které jsou dodnes velmi populární (nejen Mr Bean měl problémy s ustřicemi.) Dokonce skutečně přijde mladý Funés a to na sedm minut v kuse. Tehdy to byl ještě figurkář, tohle byla jedna z jeho prvních větších rolí. Pobavil mě, dělal krásné zvuky (:D) a už tehdy mezi ním a Bourvilem byla jiskra (jo, to ještě netušili co je čeká.) Ale v dobách své největší slávy byl chlapec trochu jinde. Ke konci už tomu začal dost docházet dech a film spadl na poměrně nízkou úroveň. Poslední půlhodinu bych s chutí vyškrtl, 102 minut byla dost dlouhá stopáž na takovýto film. Čtyři hvězdy jsou moc, ale nad polozapomenutou srandičkou z padesátek nemusím být až tak přísný. ()
Poisson d'avril - Aprílový žert je příjemnější komedií. Nevěra, popřípadě podezření z nevěry, je vděčným námětem. Obzvláště ve francouzské kultuře a kinematografii. Celkové vyznění filmu je snad trochu nevýrazné, ale má mnoho rozkošných hrátek. Vedle hojně zmiňovaného rybolovu jde o ironii v autoopravě (a do dnešních dní se nezměnila) a situace v obchodním domě. A nakonec je všem zúčastněným, i přese jejich prohřešky, poskytnuto smíření, nebo osobní vítězství. Hrdinou lehkonohého komediobraní a jemností je Émile Dupuy (velmi příjemný Bourvil), dobrosrdečnější automechanik, lehce ovlivnitelný v neškodných klukovinách, jež se ale povětšinou zvrhávají ve ztřeštěnosti. Hlavní ženskou postavou je Annette Coindet (energická Jacqueline Noëlle), Émilova sestřenice, uvyklá na pohodlí v podobě úlohy milenky bohatých ženatých mužů. K výraznějším postavám patří také Émilova trošku přísná a trošku naivní a milující manželka Charlotte (zajímavá Annie Cordy), téměř i určitě přistižený Annettín bohatý milenec Gaston Prévost (zajímavý Pierre Dux), a žárlivá Gastonova manželka a nositelka rodinného bohatství Clémentine (příjemná Denise Grey). Z dalších rolí: Émilův zaměstnavatel a majitel autoopravny (Louis Bugette), zákeřně svědomitý polesný Prévostů (Louis de Funès), neodbytně výřečný prodejce rybářských potřeb (Maurice Biraud), mladý a ne tolik zkušený automechanik Léon (Guy Loriquet), či malý Émilův synek Jacky (Gérard Sabatier). Komedie Aprílový žert nabízí hebké obrazy (kameraman Marc Fossard), nadnesenější aspekty doby i lehce ironický humor. Příjemné pobavení! ()
Nemyslím si, že to byl dobrý výkon od Bourvila, nicméně režisér byl spokojený, protože střih snad ani neznal a český divák jak koukám, také (80%). Funès svoji kratší roli rozhodně užíval. ...60% ()
Geniální, nezapomenutelný a báječně zábavný minivýstup Louise de Funése. Skvělý Bourvil v hlavní roli a v jednom ze svých kvalitnějších filmů. Sympatická zápletka, povedený humor, prostě překvapivě povedená a nápaditá francouzská komedie, která má sice přepálenou stopáž (což je škoda, prostříhání by jí prospělo), ale přesto se na ni krásně dívá. Z8bavná a skvěle obsazená záležitost. Sice to není nic, co potřebujete nutně vidět, ale pokud se řadíte k fanouškům Louise, tak musíte! 75%. ()
Milý starý film o zábavách a vztazích Francouzů s Bourvilem jako automechanikem a rybářem. ()
Hm, komedie. Po delší dobu mi to tak vůbec nepřipadalo. Ne, že bych se přímo vysloveně nudil, ale rozhodně jsem se nelámal smíchy v pase. Pan Funés tu hrál jen chvíli a dá se říci, že svoji klasiku. Takže to celé tahal jen pan Bourvil a to, i přes jeho zdařilé herectví, bylo přece jen drobátko málo. No, viděl jsem již horší filmy. ()
Louis de Funès: 35:50 - 44:20 ()