Napříč Paříží

Zlatý Lev - výběr (23.12.2005)

Říkat tomuto filmu komedie je vážně hodně zavádějící. Je to s přimhouřenýma očima tragikomedie, ale ještě spíš malé neokázalé drama, postavené na dialozích mezi dvěma muži, kteří společně odnášejí pašovaný proviant zatemněnou Paříží a nevědí, nakolik mohou jeden druhému důvěřovat. Film je výrazně lepší, než jsem po trpkých zkušenostech s Louisovým předhvězdným obdobím očekával. Funés hraje zapamatovatelnou, přesto epizodní postavu hektického šmelináře. Celá působivost filmu nicméně leží na bedrech Bourvila a Gabina. U prvního z nich oceňuji chvályhodnou zdrženlivost, u druhého naopak nečekanou expresivitu. Bourvil je ustrašený běžný Francouz, který chce přežít válku bez problémů a neustále tiše řeší dilema mezi osobním prospěchem a obecnou slušností. Gabin hraje záhadného muže, o kterém stejně jako Bourvil nic moc nevíme a vztah k němu si vytváříme až na základě situací, jimiž společně projdou. Protože francouzské odbojářské filmy jako Armáda stínů jsou na můj vkus moc plakátové a komedie málokdy dosáhnou kvalit Velkého flámu, jsem filmem příjemně překvapen a rád přehlédnu i pokrytecký eskapismus jeho závěrečné scény. 90% (16.11.2010)

Plakát k filmu slibuje mnohé - účast Funése, Bourvila a Gabina by měla být zárukou kvalitní podívané. Jenže: 1) film není ani trochu komedie, jen jakási podivná směs tragikomedie a válečného dramatu (film vznikl v době, kdy Francouzi natáčeli vesměs žánrové kousky a přitom jde o žánrově tak nevyhraněný film); 2) Funés se ve filmu (ač jde o důležitou postavu a je v podstatě, co se týče prostoru, třetí nejdůležitější) "mihne" jen na nějakých 10 minut, oproti svým standardům jde navíc spíše o tragickou postavu v pro Francouze tak nelehké době; 3) Ač jde o řemeslně kvalitně odvedenou práci (někdy až přehnaný akademismus, především co se svícení týče) a intimita noci zprostředkovává nejen slovní souboj Bourvila a Gabina, práce v interiérech filmu spíše uškodila - valnou část filmu jsem si totiž připadal jako v divadle, přitom natáčení se skutečnými pařížskými reáliemi na pozadi se přímo nabízelo, ačkoli se valná většina filmu odehrává v noci; 4) podivná motivace obou hlavních postav, jde mi zejména o scénu, kdy dorazili na místo určení. !SPOILER! Oba se snaží v průběhu celé cesty vyhýbat problémům, tedy policejním hlídkám francouzským, natož německým-nacistickým. To, co oba předvádí ve zmiňované sekvenci, je proto absolutním popřením toho, oč se celou cestu snaží. Tehdejší doba byla přece nasycena obrovským strachem o vlastní život a až na odbojáře si téměř každý hleděl jen svého, vyhýbal se jakýmkoli problémům/konfrontacím, zbytečně na sebe neupozorňoval. Jednání obou postav mi v této scéně přijde naprosto vytržené z kontextu a vzpírá se racionálnímu vysvětlení, alespoň z mého pohledu; 5) úplný závěr, tzn. happy end namísto očekávaného je jen potvrzením toho, že tvůrcům se film jaksi vymkl z rukou. I přes všechny výše uvedené výtky jde ale jistě o nadprůměrný počin tehdejší francouzské produkce, a tak by se na něj mělo hledět. (03.07.2013)

Příjemná oddechovka s třemi hvězdami francouzského filmu, jedna byla sice teprve na začátku kariéry, ale ty dvě další už byly velmi rozjeté! Bavil jsem se spíše méně, více jsme vnímal krutou realitu tehdejší doby a její následky... (21.07.2019)

Komedie bez vtipu, drama bez dramatických zvratů, takové plytké nic a hlavně o ničem. Gabin sice tvrdil, že dobrý film musí mít hlavně dobrý příběh, ale po válce hrál bez výběru v čemkoliv, byť to bylo značně nevalné kvality. Připomíná mi to současnou hollywoodskou produkci, technicky filmu nelze nic vytknout, je obsazen hereckými hvězdami, jen již druhý den po zhlédnutí nebudu vědět, o čem byl. V případě tohoto hodně nevydařeného filmu to vlastně nevím již nyní. (20.11.2019)

Do vzniku legendárního Velkého flámu (jenž tento snímek dnešnímu divákovi připomene určitě malým společným setkáním Bourvila a de Funèse) ještě trvalo 10 let, o francouzských "válečných komediích", které se pak zejména v 70. letech začly rodit jako houby po dešti, nemluvě. Oproti nim tahle první vlašťovka z dílny Claude Autant-Lary pracuje s nadsázkou velice mírně a jednoduchý příběh o veselých trampotách za tísnivé válečné situace zahrnuje v sobě taky značné dramatické situace. Nicméně právě to, co jsem dříve vnímal jako obrovské plus (a do jisté míry to plus pořád je!), se mi po několika zhlédnutích paradoxně obrátilo na částečnou slabinu a důvod odebrat pátou hvězdičku... Skloubení dramatického příběhu a humorné nadsázky může být v případě opravdu propracovaného scénáře cestou ke vzniku skvělé tragikomedie, jenže Napříč Paříží se nese spíše v duchu nevyrovnaného kolísání od crazy komedie ke komornímu lidskému dramatu, než v duchu pevného tragikomického celku. Což dává v některých místech vziknout dojmu menších hluchých míst. Přesto na mě ten film velice zdařile funguje (včetně dojemného závěru) a příznivcům francouzské kinematografie či filmů pro pamětníky bych se ho vůbec nebál doporučit. Spojení Jeana Gabina a Bourvila do herecké dvojky je zde unikátní a já si oba mistry stříbrného plátna znovu náležitě vychutnal. „Až na to, že policejní uniformy neladí s tím nábytkem, nemyslíte?“ ;-) 85% (15.10.2020)

Francúzsky režisér Claude Autant-Lara, nielenže zasadil hlavné dianie tohto filmu počas samotnej nemeckej okupácie v roku 1942, ale zároveň sa takmer celý odohrával počas jednej noci, a tak by som zrejme samotný titul premenoval z pôvodného Prechodu cez Paríž, na predsa trochu výstižnejší, ako Prechod cez nočný Paríž, s čím by tiež pravdepodobne súhlasili i obidvaja predstavitelia v podaniach francúzskych, hereckých klasikov - Jeana Gabina & Bourvila, ktorí sa vskutku naprosto pozoruhodným spôsobom zhostili úloh - Grandgila & Martina, a to v zásadnej myšlienke, na ktorej je v podstate postavený tento počin, tentoraz priamo pojednávajúci o celkom jednoduchej, ale zase o to zložitejšej úlohe. • Na konkrétnej predstave, pozostávajúcej z doručenia určitého tovaru z bodu A do bodu B, spočiatku asi nie je nič extra zložitého, čo v konečnom dôsledku v tomto prípade vôbec neplatí, nakoľko sa z týchto dvoch, ústredných postáv, zrazu stávajú akýsi, (ne)doručovací kuriéri, pracujúci počas nie tak úplne vhodných podmienok, no i napriek tomu sa z nich dokážu väčšinou zakaždým nejako vkusne vykľučkovať, čiže v prvej polovici zväčša dominoval komediálnejší charakter s trefnými dialógmi, miestami obalený v dusnejšej atmosfére, a to práve medzi týmito dvomi protagonistami, aby sa táto snímka, založená podľa poviedky Marcela Aymého „La traversée de Paris,” našťastie o niečo neskôr viacej zdramatizovala, kedy sa to z humorných situácií, napokon vystupňovalo až na komplikovanejšiu líniu udalostí, v čom som začal pomaly pociťovať isté znepokojenie, ako sa vlastne táto nepriaznivá situácia vykryštalizuje? • V menšej úlohe a v pomerne na kratšom časovom úseku, predvádzal fantastický, herecký koncert i sám Louis de Funès, ktorý na malom priestore dokázal vyťažiť totálne maximum! • Snímku som ocenil aj v tom zmysle, že je tak trošku nepredvídateľnou, a súčasne i mimoriadne autentickou, a to vďaka brilantnej, čiernobielej kamere Jacquesa Natteauea, že síce vojna sa už "dávnejšie" skončila, ale stále som mal taký zvláštny pocit, že tvorcovia vedia čosi, čo ja vonkoncom netuším, alebo za to rovnako mohli i úvodné a záverečné, archívne zábery, prečo ma tak zneistili. (13.06.2023)

Veľmi rozpačitá komédia, ktorá v podstate komédiou vobec nie je. Príbeh má potenciál, tvorcovia však zostali na pol ceste a záverečná scéna to len potvrdzuje. Hviezdne obsadenie síce robí čo može, ale nič nie je... veď to poznáte. Slabší priemer. (29.03.2014)

Vidět najednou Gabina, Funèse a Bourvila se může podařit jenom v tomto filmu a výsledek určitě stojí za to. Všichni tři pánové jsou zde výborní, mně osobně pak nejvíc pobavil Gabinův záhadný malíř Gradgil. Divně nastavený konec po konci jako by byl použit proto, aby film mohl být nazýván komedií. Jsem ráda, že jsem si tady v Pierrově komentáři mohla přečíst, proč k tomu dodatku vlastně došlo. (16.11.2019)

Napříč Paříží pro mě dokonale ztělesňuje to, co jsem četl o filmech francouzské tradice kvality. Jedná se o technicky perfektní řemeslnou práci (kontinuální hollywoodský střih, perfektní svícení, atd). Problém je žánrové zařazení, film se deklaruje jako komedie, pokud se chce ale člověk vyhnout zklamání (trio Gabin, Bourvil, Funés je více než slibné), neměl by k filmu s tímto apriorním očekáváním přistupovat. Až na pár momentů, které v nejlepším případě vyvolají úsměv na tváři, mu zcela chybí komediální náboj. Kam ovšem snímek jinak zařadit? Je sympatické, že se Autant-Lara pokusil zbořit mýtus Francouzů, coby hrdinných odbojářů, ale činí tak nicneříkajícím příběhem, který bezradně přešlapuje na místě. Film má všehovšudy dva silné momenty. První, kdy se vyjevuje pravá tvář Grandgila a osvětlují se motivace jeho chování a druhý, když Martina odvážejí nacisté na konci filmu. Úplný konec je pak jen uměle přilepeným pseudohappyendem, což je patrné na první pohled. V celkovém souhrnu jde o nepovedenou variaci na Renoirovu Velkou iluzi, které chybí její emoční i morální rozměr "předlohy". (31.07.2011)

Vydala jsem se napříč noční okupovanou Paříží spolu s pány Bourvilem a Gabinem a v pojetí filmová jednohubka se to dalo zvládnout bez problémů, ti dva totiž pobavit umí a oba se mi moc líbili. K příběhu dvou mužů s napěchovanými kufry vepřovým mám sice spoustu připomínek, neb jsem měla pocit, že se to scenáristům vymklo z ruky (místy drama, chvíli komedie, sem tam tragédie, občas nuda), ale nechám si je od cesty.. (29.04.2020)

Putování dvou mužů, kteří musí pronést kufr plný masa z černého trhu z jednoho konce okupované Paříže na druhý by se mohlo nabízet jako námět pro jednu z řady francouzských válečných komedií, navíc pokud v obsazení figurují dva známí komici, mezi jejichž nejlepší filmy patří právě zástupce žánru. Kdo si od jediného společného filmu tří legend francouzské kinematografie tedy slibuje zábavu na tento způsob, může být zklamaný. Film Napříč Paříží vznikl jedenáct let po skončení druhé světové války a tudiž se jeho tvůrci patrně ještě báli odvázat a ukázat tuto trýznivou dobu v odlehčenějším duchu (ačkoli povídka Marcela Aymé patrně také nebude úplně nejveselejší). Nedá se ale říci, že by humor zmizel z filmu úplně. Jeho nositeli jsou Jean Gabin, který si opět zahrál protřelého bonvivána (neustále zaskakujícího Bourvila) a samozřejmě Louis de Funés, jehož cholerická postava zde dostává trochu jiný rozměr a který sice neprostupuje celým filmem, ale jeho hádka s Gabinem je jedním ze silných momentů filmu. Tím druhým mohl být konec, který ovšem shazuje podle mě lehce nastavená poslední scéna. Nejen kvůli tomu na film, kde sice jsou tři ikony pohromadě, snadno zapomenete. Budete sice vědět, že jste ho viděli, ale o čem, že to bylo, si už tak snadno nevybavíte. (10.08.2010)

Bourvil s Gabinem nesou okupovanou Paříží maso pro černý trh.. Báječně to mezi nimi jiskří, dostávají se do různých zajímavých situací a atmosféra noční okupované Paříže je velmi silná. Černobílá barva má hold velké kouzlo. Zkrátka a dobře, bavilo mě to. Jenom mi někdy přišlo, že jdou policejním hlídkám přímo na ruku a o Gabinově záhadné postavě se toho bohužel moc nedovíme. Zato na okamžík příjde i Funés a je tady ze všech svých mnou viděných předhvězdých filmů, nejlepší. Tady v něm vidím toho krále grimas a neúnavného energického cholerika. Závěrečná scéna byla do filmu vložena do úkor producentů, kteří chtěli šťastný konec. Je celkem divná a rychlá, ale dojemná. Byl jsem rád, že to Bourvil přežil. (29.07.2019)

Výborný realistický film z okupované Paříže. Snímek má spíše vážnější polohu s dobrým obsazením. Náhodné setkání slavného malíře / Gabin / s pašerákem /Bourvil/ se vyvine ve spolupráci na pašování vepřového masa pro černý trh ,při které malíř hledá dobrodružství , poznání charakterů a atmosféru okupované Paříže, kdežto pro pašeráčka je riskantní práce jediným zdrojem obživy. Vše je řízeno nemilosrdným, hrabivým řezníkem / pro Funese zbylo jen pár minut ve filmu, přesto je nezapomenutelný a jím vytvořený duch lidské bídy a sobectví prostupuje celý film,i když herce nevidíme/. Hapyend závěrečného setkání obou hrdinů mi vůbec nevadil, naopak, vyzněl velice mile po dusných minutách příběhu... (15.01.2010)

Směs dramatu, tragédie, komedie. To píšu jen proto, protože hodně lidí je z toho rozčarovaný, čekali čistou komedii. V hlavních rolích Gabin a Bourvil, v menší pak Funès (jen párkrát, za to pohotově). Bourvil velmi dobrý, a před Gabinem klobouk dolů, není komediant, ale tady dokonale zapasoval do příběhu /díky tomu že film má i ten vážnější tón/. 4/5 (05.11.2014)

Gabin,Funes,Bourvil ti nejlepší herci se sešly v tomto báječném filmu u kterého se Funes docela vyřádil, ale občas je to smutné. (04.02.2005)

Překvapivě velice povedený film, skutečně mě velice překvapil. Vtipný, ale hlavně dramatický příběh krásně utíká, pořád se tam něco děje a situace, do kterých se hrdinové dostávají, jsou parádní. Jean Gabin a Bourvil jsou vskutku excelentní a Louis de Funés, který je zde poměrně málo i na tak krátký film, tady má moc pěknou roli, takže za mě spokojenost. Ani nevadilo, že to nebylo odvážnější a vtipnější, kvalitní ten film totiž opravdu je, jen ten konec mi přišel už trochu mimo. Tenhle klenot sice už vidět nemusím, ale pozornost si určitě zaslouží. Nejen kvůli Funésovi, ale hlavně kvůli hlavní dvojici a skvělému a celkem originálnímu příběhu. 70%. (21.08.2014)

Spíše něco mezi "smutnou komedií a dramatem". I když kufry plné masa přenášejí Grandgil (Jean Gabin) a Martin (Bourvil) za slušné peníze, jejich riziko je neporovnatelně vyšší, než riziko překupníka (Louis de Funès), který je vyslal. Ani chování francouzů, které na cestě potkají, není zrovna přívětivé. Gabin i Bourvil zahráli skvěle, přál jsem jim úspěch do poslední chvíle. (21.03.2009)

Jasnejch 5*. Ale to kopání do psů a tu scénu v baru, kde byl Gabin pěkně hnusnej si mohli odpustit. Oni vůbec asi francouzove radi kopou do psů viz. Mzda strachu. Ale jinak film výborný po všech stránkách a i ta malá role de Funese je vlastně 4. největší v celém filmu. A ač Bourvila zase tolik nemusím, zde je výborný o Gabinovi ani nemluvě. (15.08.2010)

Padesátá léta minulého století se překlenula do své druhé poloviny a do kin vtrhl válečný komediální snímek s dnes již legendární trojicí. Jean Gabin, Bourvil a Louis de Funès. Pravda, hlavní dějovou dvojicí jsou Gabin s Bourvilem a Funès jim v podstatě jen občas sekunduje, avšak scény, kde jsou všichni tři, rozhodně stojí za to. Francouzský komediální styl je nezaměnitelný i když je nám Čechům dějová linka hodně povědomá. Chudý Bourvil a malíř Gabin v noci za německé okupace přenášejí kufry plných vepřového masa, právě od obchodníka Funèse, jako dodávku na černý trh. A samozřejmě je cestou potkají všelijaké lapálie. A co že nám to má připomínat? Snímek 'Nikdo nic neví' (1947), ve kterém se František Filipovský a Jaroslav Marvan pro změnu snaží zbavit údajně mrtvého nacistického důstojníka. Dějová linka je podobná právě v onom chození po městě ve snaze se vyhnout nepříjemnostem a dosáhnout svého cíle. A tak vzniká otázka: Francouzští tvůrci se tímto českým filmem inspirovali? I když je fakt, že se uvádí, že byl francouzský snímek natočen na základě povídky Marcela Aymého. Náznak bláznivé komedie ve scénách patrný je, avšak dá se bez servítků tvrdit, že nejvíce energie mají scény právě Louisem de Funèsem. Jeho cholerický charakter ve svých rolích je je prostě impozantní a tak se dá říct, že i přes minimum svých scén na sebe dokázal strhnout pozornost. Komediálnost je spíše v dialozích, než v gagech, takže to spíše vyznívá estrádně, ale taky dobrý. Na svou dobu vzniku se samozřejmě jedná o snímek černobílý, který plně připomíná slavný styl noir. Obrazové hrátky světel a stínů jsou skutečně impozantní a to převážně ve scénách z ulic. I dnes po tolika letech film dokáže vyvolat úsměv na tváři diváka a zanechat příjemný filmový odpočinkový zážitek. (29.05.2020)