Reklama

Reklama

České století

(TV seriál)
Drama / Válečný / Historický
Česko, (2013–2014), 11 h 11 min (Minutáž: 65–83 min)

Hrají:

Daniel Landa, Jiří Vyorálek, Luboš Veselý, Jan Budař, David Novotný, Martin Finger, Miloslav Mejzlík, Martin Stránský, Monika Šabartová, (více)
(další profese)

Epizody(9)

Obsahy(1)

České století je otevřenou sérií autorsky zpracovaných televizních dramat, která se vracejí ke klíčovým událostem českých dějin z pohledu jejich hlavních aktérů. Televizní cyklus, vytvořený podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka, nabídne nezvyklý pohled na mezní okamžiky moderních dějin naší země od roku 1918 do roku 1992. V každém z devíti dílů se zaměří na jedno datum a klíčové aktéry, jejichž tehdejší rozhodnutí měla mít osudové důsledky pro celý národ, i pro ně samotné. Každý hráč měl v rukou nějaké karty a rozhodoval se, jaký trumf vynese. Autoři Českého století nehodnotí, jestli šlo o dobrý, nebo špatný tah, spíše je zajímá osobní příběh „národního" aktéra své doby. (Česká televize)

(více)

Videa (7)

Trailer 2

Recenze (445)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Já vlastně ani nevím, jestli se tady k tomuhle seriálu chci vyjadřovat. Od příchodu našeho prvního prezidenta to s naší zemí jde z kopce. Na scéně je jeden šmejd vedle druhýho. Začíná to Benešem, kterej má vůbec tu kuráž se z exilu rozčilovat, že Češi dostatečně nebojují proti německé přesile, pokračuje přes kopu komunistických šmejdů a nakonec to skončí u Zemana (aktuální dobu seriál naštěstí nezmínil, to už bych se asi vážně poblil). Hodně dlouhou dobu jsem nad tímhle seriálem i přemýšlel. Naše dějiny jsou od roku 1918 dost smutná záležitost a musím říct, že si je hodně beru k srdci. Možná až moc, řekl bych. Přemýšlel jsem, jak bych Angličanům a Francouzům mohl vyčíst to, co nám během Mnichova provedli. Pak jsem ale skončil s úsudkem, že když bych to nějakému průměrnému Angličanovi, popř. Francouzovi řekl, stejně by se mě nejdřív zeptal, o čem to vlastně mluvím a nevěděl by ze své minulosti vůbec nic. Natož pak si nedokážu představit, že bych s ním mohl probrat Mnichovskou dohodu. S čímž pramení celá moje teorie o našem národě, že jsme neuvěřitelně sebekritický národ a veškeré naše chyby si neuvěřitelně připouštíme k srdci. Tenhle seriál mi dal částečně za pravdu. Pět hvězd nedám. Bylo mi z toho všeho až moc smutno. Na druhou stranu jsem rád, že jsem se něčeho takového mohl vůbec dočkat. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

"České století podle Pavla Kosatíka a Roberta Sedláčka." Historická fakta a velká scenáristická licence. Možnost k dialogu a zatím nejpromyšlenější zobrazení českých dějin. V podstatě něco, co se snad ani nehodí na nedělní večer v ČT1. :-) Překvapuje mě, co vyvolává kontroverzi (existuje snad jedna možnost toho, jak má být historie zobrazena?) a líbí se mi, že seriál přidává na hutnosti s blížícím se přelomovým rokem 1948. Pro mě bude ale rozhodující, jak zobrazí novější události, které tvořily postavy, jež ještě žijí. Pak možná i zvýším hodnocení. ()

Reklama

Marigold 

všechny recenze uživatele

Zajímavá koncepce, jistá režie, ale výsledek nevyrovnaný v závislosti na tom, čí hlava mluví. Pojmout Beneše jako existenciálně zcizenou postavu, která mluví, jako by jí hlas nepatřil, je zajímavý, ale to mi nezabrání u jeho monologů dřímat. Nejvíc mě baví Sedláčkova práce s nedějovými detaily, které často shazují dějinný patos. Komunistický diptych zvedl úroveň o třídu výš. Zejména schopnost vypořádat se s traumatickými tématy civilně a převážně bez démonizace je chvályhodná. Sedláček s Kosatíkem dokázali najít v komunistických pohlavárech lidi, což je po dvou dekádách bezpohlavních karikatur epochální úspěch. Vyorálkův Gottwald je nejlepší porevoluční filmová postava - nejen mírou demytizace, ale především způsobem, jakým si herec poradil se zprofanovanou mocenskou maskou. Volám už roky po něčem, co nám pomůže "pochopit" dějiny jinak než jako gambit pravdy a lži, České století k tomu má zatím zdaleka nejblíže. ()

Cival 

všechny recenze uživatele

Dějiny jsou vrtkavé a nezadržitelně se kroutí pod rukama. Nelze je vměstnat do mluvících hlav sedídích lidí, kteří deklamují dialogy vždy se zasmušilou vráskou na čele. Nicméně druhá série je o level lepší - díly o letech 1989 a 1992 jsou vynikající, hlavně co se týče kritické reflexe a trefného ideového pozadí. ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

U prvních dvou dílů jsem se Sedláčkem nenašel společnou řeč. Tedy, lépe řečeno, chápal jsem, co se snaží ukázat (ne výpravný historický seriál o událostech, ale precizně natočenou - částečně i smyšlenou - sondu do nitra zásadních událostí a těch, kteří byli jejich aktéry), ale forma mi přišla poměrně nešťastná. Titulky označující osoby jsou víceméně nahodilé a objevují se někdy až při třetím kontaktu s tou kterou osobou, a celé to působí na jednu stranu odtažitě artově, s čímž je na druhé straně díky nutnosti vejít se do určitého formátu spojené vůči divákovi bezcitné skákání v čase, kterým se ztrácí ty "zlomové okamžiky". Viz v první části vynikající scéna s Miroslavem Donutilem jako britským ministerským předsedou - kdy vysvětluje TGM, proč ho nemůže podpořit - a náhle triumfální a téměř kýčovitě dojemný příjezd Masaryka do Prahy v říjnu 1918. Co bylo mezi tím a hlavně jak se to mohlo stát, se nedozvíme. Totéž se v druhém díle "přihodí" Benešovu antagonistovi Emanuelu Moravcovi někde mezi vlasteneckým a vojáckým tlakem na Beneše den po podpisu Mnichova a Moravcovou svatbou v uniformě wehrmachtu v roce 1942 - jedinou vysvětlivkou je obrazovka se sdělením, že téhož dne (1938) napsal do novin článek o nutnosti najít dobrý poměr k Německu. Osobně jsem nebyl schopen zachytit, čím se díky rozmluvě s Benešem měl v jeho nitru spustit ten kolaborant, kterým by ještě před několika hodinami opovrhoval. Různé šokující vsuvky jako nahý prezident Beneš na mě neměly ten správný vliv. Chápu, že tím měla být poprvé v dějinách české televizní tvorby ukázána fyzická stejnost velké osobnosti s ostatními a jistým způsobem bořen mýtus o vždy elegantním džentlmenovi v obleku... ale přišlo mi to po předchozí - opět vynikající - scéně obnažení jeho nitra a myšlenek naprosto zbytečné. Zatím mi to zkrátka dost těžce neladí, a navzdory velmi dobrým hereckým výkonům a pozorné výpravě zůstává tento cyklus za mými očekáváními. BTW byl bych velmi rád, kdyby mi někdo vysvětlil, proč poslední scéna prvního dílu jednoznačně vyznívá tak, že Charlotta Garrigue zemřela pár dní po vyhlášení samostatnosti a zanechala TGM zlomeného žalem. Ve skutečnosti zemřela "až" v roce 1923 a předtím stihla kromě jiného prosadit plné volební právo žen, ačkoliv je pravda, že nebyla v té době příliš pevného zdraví (však taky byla s Masarykem stejně stará, přičemž porodila dítě v 36, 40 a 41 letech, což byl v tehdejších podmínkách malý zázrak). Třetí díl už byl podstatně kompaktnější, a i když obsahoval niterné dialogy a možná i nějaké ty historické fabulace, můžu mu vytknout jen zavádějící název - děj se totiž rovným dílem zabývá tím, proč a jak se dospělo k rozhodnutí o konečném řešení Heydrichovské otázky, a tím jak naopak Beneš dospěl k dodnes populární dekretodárné činnosti. Zároveň se tu - jak se to v dějinách často děje - razantně obrací náhled na Beneše. Rozhodně je to posun vpřed - a nahoru:) Ale zatím zůstanu u 70%. Čtvrtá část potvrzuje vzestupnou tendenci Sedláčkovy série. Nasazení příběhu zákulisního dění únorového "převratu" (pravda, v tomhle případě ve značné části vyfabulovaného... i když, četl jsem dochované záznamy ze zákulisních porad z procesů s Miladou Horákovou, a nemám důvod si myslet, že v 48. roce bylo něco jinak...) na 17. listopad považuji za jeden z nejgeniálnějších počinů programového inženýrství v dějinách televize. Až uslyšíte Jiřího Vyorálka blít před demokratickým prezidentem o hrozbě radikalismu, který samotná KSČ masově podporovala (a ozbrojovala pěst dělnické třídy), můžete si právě dnes víc než kdy jindy vzpomenout na soudruha předsedu Vojtěcha Filipa, který je ochoten - při svém právnickém vzdělání - prohlašovat, že tehdy proběhlo vše zcela ústavní cestou. To v Německu ve třicátých letech taky, a je to výborně popsáno v Branaghově Konferenci Ve Wansee jako ryzí právní pozitivismus oproštěný od jakékoliv morálky;) A až se Gottwald v závěru vysměje prezidentu Benešovi, budu velmi rád, když si vzpomenete na to, jak členové předsednictva "standardní demokratické strany" čas od času osloví plénum poslanecké sněmovny "soudruzi", nebo jak se pod záštitou této Strany pořádají konference reprezentantů takových osvícených zemí jako je Kuba nebo KLDR. Ale zpět k Sedláčkovi - casting, kostýmy, masky, herecké výkony naprosto geniální. Každý pohled, každé zahryznutí do párku, vynikající. Nemůžu se dočkat vraždění Soudruha. Díky téhle záležitosti skočilo České Století výrazně nad 80%. Pátý díl tuto laťku udržuje. O konci Milady Horákové sice víme, že byl o poznání nelidštější a odpornější, než Sedláček ukázal, ale aspoň nemůže být režisérovi vyčítáno sprosté šokování diváka. Faktem je, že pozadí stranických čistek tu bylo ukázáno naprosto dokonale skrz jiné věci... okázalé večírky s recitací zoufale velkolepých a bezvýznamných ód (pokrčení ramen malé jiskřičky bylo dokonalé), na nichž se všichni bratří, aby se přitom navzájem špiclovali a schraňovali si na sebe každou informaci, která se může v tu správnou chvíli - až soudruh Stalin zavelí - správně interpretovat (jak soudruh Stalin zavelí). Tupá urputná zuřivost zaměřená proti všem (protože všichni jsou nepřáteli Strany) Jana Budaře dostala díky práci s kamerou ještě další rozměr přesvědčivosti. No a všemocný a neomylný Soudruh Gottwald se pak - dámy prominou - posere ze zazvonění telefonu, protože sám neví dne ani hodiny. To mu ovšem nebrání, aby sám z vlastní vůle nebyl svině jak má vypadat (což ostatně ukázal v díle předchozím, ale kam ten se hrabe na skutečné několikadekádové dějiny, že). Prostřih do zámku v Kolodějích, kde se na konci šichty výslechoví specialisté domlouvají na popracovní pivo, je jen takové drobné - brutální - memento reality. Nemám důvod jít pod 80%. ()

Galerie (385)

Zajímavosti (41)

  • Na oknech Benešovy londýnské rezidence si lze v epizodě "Kulka pro Heydricha" povšimnout, že na oknech jsou místo typicky anglických latěk, které se štáb snažil vytvořit, pouze nalepovací pásky, navíc nepříliš zdařile nalepené. (Reyak)
  • Herec Robert Jašków, který v tomto snímku ztvárnil předsedu vlády arm. generála Jana Syrového, si zahrál i další významnou postavu této historické etapy. V roce 2016 si ve snímku Masaryk (2016) režiséra Julia Ševčíka zahrál postavu plukovníka Emanuela Moravce, kterého zde ztělesnil Daniel Landa. (majky19)

Reklama

Reklama