Пилоты
Obsahy(1)
Dále na východ od Tmavomodrého nebe v němž bojovali Nebeští jezdci se odehrává příběh bojové letky československých pilotů, do které jako nováček přichází podporučík Jandák. Ten pak v kolektivu bojových letců prožívá jak svou první lásku, tak i boj vysoko nad oblaky. Bojoví piloti na východní frontě tak prožívají podobné příběhy jako jejich západní kolegové, mají stejné cíle a plány a stejně mizivé vyhlídky na přežití při každodenních soubojích na život a na smrt. Není divu, bojovali totiž v době, kdy měli společného nepřítele, jehož charakterizoval letoun Meserschmitt. Koprodukční československo-sovětský film je zapomenutým raritním kouskem a důkazem vyvracející názor, že o československých pilotech za druhé světové války byly natočeny v česku pouze dva filmy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Na film jsem narazil náhodou v TV. Téma mě zajímá, ale dost jsem měl obavy ze sovětského patosu a propagandy, jak to u podobných filmů bývá. Propagandy zase tak moc nebylo, to se dalo v klidu přežít, dokonce jsou zmiňovány i boje v Anglii a Francii. Horší bylo, že místo válečného filmu o pilotech se jedná spíš o jakousi romanci na pozadí války. Akce je pomálu a ta přichází spíš až ke konci filmu. Film nijak neurazí, ale ani nenadchne. Velký mínus za to, že se ve filmu hodně mluví rusky, ale tvůrci tam jaksi zapomněli dát české titulky. ()
Myslel som si, ze tam budu ukazovat letecke suboje, ale na moje nemile prekvapenie ich tam zas tak moc nebolo. Pocas filmu mi dost vadila rustina, pri ktorej ani nepouzili ziadne titulky, takze niekedy som fakt nevedel co vlastne hovoria. Film bol skor taka nepodarena drama s prvkami vojnoveho vplyvu pocas druhej svetovej vojny. Dost ukecane a ked sa uz dostal priestor pre boj, nebol vyrieseny tym najlepsim sposobom, skor takym odflaknutym dojmom. Ukazanie asi troch nemeckych stihaciek vo vzduchu je podla mna prilis malo. Dokonca aj ukazali nemeckych vojakov uprostred filmu na tej motorke, co som fakt necakal, ze sa ich aj dockam v tomto filme. A pri konci filmu aj naznakom ukazali bombardovanie nemeckych vojakov v par sekundach, co uz vobec nemuseli, pretoze to uz vobec nezachranilo film od mojho hodnotenia. ()
Líbivě limonádový obrázek z učebnic pro základní školy. 1) Naivní a prvoplánová story mi svou čítankovou poetikou připomněla Čtyři z tanku a psa. 2) Sovětský voják hraje na varhany (!) Ježkův song Život je jen náhoda (!!). No tohle... 3) Ale jsou tu pěkní kluci. 25letý hezký Karel Greif (podporučík Tomek Jandák), 26letý pěkný Michal Gučík, dnes vlivný člověk slovenských médií (podporučík Martin Gabriel, kuchař), 25letý Sergej Žigunov, dnes slavný ruský herec (všeuměl podporučík Voloďa Maťuchin). 4) No co říci na závěr? Добрый день, господа товарищи! ()
Tak z pětice filmů naší filmové tvorby o válečných pilotech je tento jednoznačně na dně. Absolutní nedostatek akce a když už je, tak natočena fušersky. Hlavně že se zde autor piplá ve vztahu hlavního hrdiny, asi se chtěl vyrovnat paní Javořické. Takže za to dvakrát po dvaceti bodů dolů. Další za absenci titulků a vůbec mne nezajímá, že tehdy uměli rusky snad skoro všichni u nás. Zbývá čtyřicet a když odeberu dvacet za nudu, tak zůstalo dvacet. Nejraději bych šel ještě níže, ale matematika se nedá ošidit, a tak ta dvacítka zůstává. I přes ten pitomý hudební motiv. ()
Galerie (2)
Photo © CS Film
Naprosto nevyužitý potenciál. Já to nehodlám tvrdě soudit proto, že se to odehrávalo na východě, ale že to prostě bylo špatné. Celkem mně překvapilo, že hned v úvodu se objeví zmínka po Polsku a Francii i o Anglii. Ale ten rok 1988 už tak nějak naznačoval, že se celé to půlnoční království Husáka pokládá k zemi. Vzpomínám, že i v časopisech Letectví a kosmonautika a ABC se občas mihla zmínka o našich na západě a v té době vyšla také spousta knih včetně autobiografií našich letců co bojovali v RAF. Samozřejmě, všechny končily přistáním na Ruzyni v roce 1945. Paradoxně dnes mám některé z nich 2x. Ty druhé jsou nová vydání, které pokračují padesátými léty a perzekucemi. A zase jsou o odvaze a vysoké morálce, nyní však hrdinové nečelí nepříteli, ale režimu a zlobě vlastních lidí... Řada našich stíhačů v čele s F. Fajtlem přešla v roce 1944 z RAF bojovat k novým stíhacím perutím do SSSR. Odtud se také dostala přes Slovensko, Polsko k nám. Nechci se mýlit, ale ten důstojník se zvláštní úpravou fousů, který velel spolu se Štěpánkem asi měl být František Fajtl. Samozřejmě jméno nikde nepadlo, ale za to bod ! Jinak film sám je spíše taková podivná romance z leteckého prostředí. Mladý poddůstojník je převelen k bojové jednotce a hned cestou na letiště se zamiluje do vojandy, která ho veze jeepem (Ilona Svobodová). Na základně je přijat jako greenhorn mírně chladně, staří kozáci čekají jak se chlapec vybarví v boji. Tomu nechybí nadšení, ale rozvaha, která v boji hraje hlavní roli. Mezi vcelku nudnými pasážemi na letišti a ubikacích se tu a tam bojuje na obloze. Boje jsou udělány velmi špatně a řada amerických leteckých filmů z konce šedesátých let tento snímek trikově hravě schová do kapsy... K užitým letounům se raději ani nebudu vyjadřovat. Na začátku filmu když Štěpánek zdrhá přes čáru jsem v údivu sledoval jak kurýrní Fiesel Stroch po něm pálí kulomety... Ty Morany 406 no coment... Spit byl opravdický a ano znalci pozanli ten náš NN N v markingu 310. stíhací perutě RAF, který je k vidění v leteckém muzeu Praha Kbely. Místo Lavoček tam létalo cosi cvičného a ze sovětských strojů tak autentycký byl jen ten Po 2 Kukuruznik, transportní Lisunuv a snad ten Šturmovik. U ostatních letounů FW-190 a Me-109 si tvůrci vystačili s maketami. Souboje byly prováděny špatně formou záběrů do statických kabin za nimiž byl promítán boj na obloze... Filmu ani dnes nepřidá fakt, že Sověti včetně našich při společných rozhovorech mluví rusky, takže dnešní divák nemá ánung o čem je řeč... Starší samozřejmě rusky lecos chytí. Je nutno si uvědomit, že v roce 1988 uměl rusky každý a kdo neuměl, se ve škole učil... přesto by pro dnešního diváka otitulkování těchto pasáží nebylo k zahození. Když to shrnu, je fajn, že máme film i zdruhé východní strany o našich letcích. Navíc odproštěný rudé propagandy. Pokud to někomu připadá moc bratrské už jen díky Rusům ve filmu, tak ať si je jist, že u frontových jednotek to tak bylo. Stíhači spoléhali jeden na druhého a byli si skutečnými druhy ve zbrani. Místo honění ženských po základně a mimo ni ale mohl film být mnohem více válečným. Nejsilnějším momentem filmu bylo místo, kdy si letci rozebírají pozůstalost sestřeleného kamaráda. Když pak Štěpánek vyprávěl komu jedna věc postupně patřila a kde a jak dotyční padli aby ji získal další a další, bylo mi smutno. Čest jejich památce. * * () (méně) (více)