Grandhotel Budapešť

Ja tie Andersonove filmy tak strašne nenávidím. Ale je to jedine kvôli tomu, že sú výborné a chyba, že si k nim neviem nájsť cestu je vo mne (až sa výnimku s Monnrise Kingdom, ktorý sa mi veľmi páčil). Grandhotel som si pustil len kvôli nomináciám na oscara a bol som nakoniec celkom milo prekvapený ako ma bavil/neštval . Všetko je hravé, čarovné, nádherné,úžasne nadesignované, nacastované, originálne a hlavne prístupnejšie takže nebolí z toho hlava a nemám chuť rozbíjať telku/trhať plátno ako pri jeho jeho predchádzajúcich filmoch. Ale to nič nemení na tom, že ďalšiu Andersonovku dobrovolne asi neuvidím. 8/10 (13.02.2015)

8. Andersonův film je společně s Životem pod vodou parádní podívanou zaplněnou po okraj známými herci a hlavně měl Wes to štěstí že hlavní roli svěřil tentokráte mimořádně skvělému Ralphu Fiennesovi. Grandhotel Budapešť má jako prakticky všechny Andersonovky lepší první půlku ale tentokráte díky skvělé předloze vše ustojí s grácií, stejně jako hlavní postava, která prcá staré babičky. Nejoblíbenější částí je čtení závěti v podání Jeffa Goldbluma a po něm následující vyhození kočky z okna. Člověk by se skoro nedopočítal, kolikrát se kteří herci zjevují ve Wesových filmech, ale zde je to skutečný Best of. 80% (16.06.2014)

Bohumil Hrabal na vínku s Járou Cimrmanem. Drzé, prkenné, nostalgické, elegantní, absurdní a milé. Příliš dlouhé, s banálním příběhem, ale krásné. Jak jinak, než dobře, může dopadnout příběh o mladé knihomolce, která u památníku milovaného autora čte knihu jeho pamětí, kde tento vzpomíná na své mládí, během kterého si od nadmíru zajímavého pána vyslechl příběh o jeho teenagerovských časech, kdy se ho ujímá fascinující mentor, kterého dohání současná doba i vlastní minulost ... Sázka na jistotu. Kolikrát už jsme takový příběh viděli?! (14.03.2014)

Jeden z nejspecifičtějších tvůrců současnosti dotahuje vlastní trademarky k dokonalosti. Bezchybný koktejl absurdity, teatrálnosti, hravosti, epického obsazení a pečlivě přepálené choreografie, díky níž nevěříte ani uklízečce koště a přesto celý obraz milujete. Ve světě Wese Andersona je všechno rekvizitami, z nichž žádná nesmí ležet ladem a nedejbože, aby některá byla normální. Náhlé záběry detailů a absurdních dekorací jsou tradičně doplňovány horizontálním/vertikálním posuvem záběru - kamera všeobecně odvádí fantastickou/fantaskní práci, byť její úspěch závisí na práci ostatních (a jejich zase na kameře), protože tu je jednoduše provázáno všechno se vším. Co scéna, to skvost. Formálně jedinečné dílo, vtipné a poutavé v každé své složce. Pátá hvězda na spadnutí... snad časem. (11.02.2015)

Tak párkrát jsem se zasmál, to jako jo. A vizuálně povedené. Ale víc tuze nic. (29.07.2021)

Nevím kolik měl Grandhotel Budapest hvězdiček v bedekrech mezi dvěma světovými válkami, ale u mne má pěkný počet hvězd. Romantika fiktivního kusu Evropy, kde židé, pravoslavní, katolíci a protestanti máji jeden hřbitov a kde je potřeba mít v pořádku osobní doklady, je půvabná. Stejně jako je monsieur Gustave je, no on je zkrátka svůj i se svým stylem. (17.04.2014)

Svěží milá tragikomedie o přátelství plná krásných obrazů, barev a skvělé originální filmařiny.. :-) (20.06.2014)

Poměrně dlouho jsem se odhodlával k zhlédnutí tohoto snímku, jenž sklízel úspěchy na mnoha svých taženích. Jakmile jsem si jej však pustil, nelitoval jsem. Grandhotel Budapešť je velmi příjemně nasnímaní film, kterému nechybí dávka vtipu, dramatičnosti a dobrodružství, avšak také akce dodávající filmu větší tempo a spád. K tomu všemu se tu objevuje celá plejáda známých herců ve větších i menších rolích, což opět dodává Andersonově počinu na poutavosti. Kromě příběhu mě zaujala také vizuální stránka filmu, která napomohla k pozornému sledování celých 100 minut. Když si sečtu klady a zápory (např. nerealističnost, resp. "ujetost" některých scén, což ale žánr komedie směle snese), vychází mi prostě 5*. (18.04.2015)

Ak by to natočil niekto normálne a bez hravej invencie, nezaujalo by ma teda vôbec. Už druhý krát píšem, že Anderson svojou filmovou hravosťou oživil obyčajný príbeh tak, že sa tomu dá ľahko podľahnúť a jeho druh fantázie mi hlavne v poslednom čase pripomína detské rozprávkové časy. (09.11.2014)

Podivně (čti odporně) stylizovaná sto minut dlouhá groteska, při jejíž sledování mi bylo opravdu úzko. 0/10 (27.04.2014)

Už ten maďarský názov snímky ma varoval, že sa mi snímka asi nebude pozdávať. Možno nemám veľmi rád tento druh humoru, ale mne ten film zas tak vtipný neprišiel, skôr som sa chvíľami nudil. Herecky obsadené to bolo skvele, hralo tam dosť známych hereckých osobností, ale film bol smerovaný do retro grotesky a že by som sa nejako za brucho chytal to asi nie. Grandhotel by potreboval občas spomaliť. Takmer nikdy nie sme nútení brať čokoľvek vážne a okrem horkosladkého záveru a armády na území Zubrowky, len máločo zakotvuje príbeh v realite. Musím to považovať za jasný zostup vo tvorbe Wesa Andersona, ktorý nám v minulosti predhodil naozaj zaujímavé snímky. (07.11.2019)

Toto je prvý film čo som od Wesa Andersona videl a mám s toho divné pocity. Príbeh a herecké obsadenie ma zaujalo, ale ten jeho štýl mi skrátka nesadol, aj keď musím uznať, že ma to miestami nudilo, stálo ma to dokázalo niečím zaujať. Škoda, že nie viac. 65% - 3* (26.06.2014)

Absolutní vrchol estetické obrazotvornosti a kreativního perfekcionismu hipstera Wese Andersona a jedna z nejlepších veseloher, co jsem za celou dobu, co se zajímám o kinematografii, kdy viděl. Wes je pan hračička. (19.12.2018)

To, co Fiennes předvedl v Grandhotelu Budapešť Ralph Fiennes, je paráda s velkým P a jeho concierge boss, jehož by Bohumil Hrabal označil za největšího pábitele, prostě nemá chybu. Ať už uspokojuje bohaté paničky ubytované v „jeho“ hotelu, nadává šéfovi za najmutí pikolíka bez konzultace nebo dělá kázaní personálu při večeři, budete na něm viset pohledem od začátku do konce. Není to nejlepší Wes Anderson, ale ten film znám nazpaměť. (25.02.2024)

Je to jako líbezné pohlazení. V době, kdy film představuje čistokrevný byznys a hlavní herečka má mít místo hereckého nadání raději trojky kozy (nestěžuji si), přijde jedna geniální hlavička s filmem, který tak nádherně a přitom neambiciózně propaguje a hlavně oslavuje smysl filmového průmyslu jako takového. Milý příběh plný pohybu, dynamických zvratů a ztřeštěných postaviček, z nichž každá zvládne zaujmout již svým stylizovaným zevnějškem. Kdyby Anderson tvořil na začátku dvacátých let, byla by z něj nesmrtelná ikona a snad i živoucí legenda, takhle to má výrazně těžší, jelikož trendy se zásadně liší a mluvený dialog mu v jeho filmech ne vždy stoprocentně funguje. Přesto velká paráda a další výtečná role pro Ralpha Fiennese.. 85% (24.06.2014)

Zábavná, hravá, svěží a originální. Ne, nespletl jsem si komentář s poštou, tahle chvála zase jednou patří filmu. Wes Anderson ví, že do kina nechci chodit na něco, co můžu vidět i z okna nebo na něco, při čem dostanu chuť na nakupování brambor. Navíc ta čistá kanasta z hereckých es; to by bavilo i ignoranta, který ve slově film píše "y". Pětihvězdičkový tenhle hotel úplně není, ale asi jen proto, že jsem v něm zatím ještě nestrávil noc. (Te Anau, NZ) (19.07.2014)

Wes Anderson a jeho láska pro vyprávění příběhu! Stejně jako Andersonovy předhcázející filmy, i Grand Budapest Hotel se odehrává ve vlastním vesmíru, s vlastními pravidly, vyprávěný dvěma vypravěči, který rozpínají příběh připomínující otevírání bábušky. Jen těch skvělých postav je víc, než je prostoru ve stopáži. A nejlepší postava? Ani Gustav a ani Zero, ale Grandhotel Budapešť sám o sobě, měnící se podle éry a nálady: art decově fialovo zlatý v linii v roce 1920, růžovo-šedivý s černými logy během nacisticého režimu, a odporně (normalizačně) oranžovo-zelený v letech šedesátých. (07.03.2014)

Přiznám se, že mne omámila ta červeň hodnocení i záplavy hvězd... Mé očekávání bylo tedy nastaveno na úžasný zážitek, který se bohužel nekonal. Co bylo úžasné bylo celé to zpracování Zubrowki s karlovarským jelenem (jo, vím že tam mají kamzíka) na kopci i celého toho hotelu GB. Úžasná byla i kamera a cit pro detail v jednotlivých záběrech. Potěšilo i vskutku masivní nasazení hereckých hvězd. Samo vyprávění mi však zcela nesedlo. Jedná se totiž vlastně o vyprávění o čteném příběhu. Navíc ačkoliv jsou životní eskapády Gustave a Zera celkem podrobně rozebrány, konce jejich příběhů končí tak nějak divně šmahem. S ohledem na smrt jako tečku skoro Shakespearovsky. Podtrženo sečteno, vizuál převyšoval nad ostatním a to u komedie nacpané hereckou elitou není dobře. Lepší průměr. Tři dortíky. * * * (03.12.2015)

Keď sa na konci filmu pretnú všetky časové línie a zmenená scenéria hotela dostane svoj zmysel, zovrelo mi hrdlo z toho, ako hlboko do našej stredoeurópskej duše nazrel Wes Anderson počas tých pár týždňov v Čechách. Nádherná a miestami mrazivá óda na strednú Európu, ktorá o regióne hovorí viac ako mnohé lokálne filmy, ktoré sa o to desaťročia márne snažia. (16.05.2014)

Čím viac sa Anderson približuje k akademickému piedestálu a robí svoje filmy prístupnejšími, tým hlbšie obostiera jeho hravosť a koncepčnú neopozeranosť lakonická prázdnota. Zatiaľ čo jeho predošlé filmy v sebe hromadia invenčnosť s režijnou istotou a prezieravosťou, kulminujúce v živelnej retro oslave lásky vo všetkých podobách Moonrise Kingdom, jeho posledný film sa napriek historickému i kinematografickému rozmeru až pričasto mení v síce zábavnú a elegantnú, no prostú prehliadku známych tvárí nasúkaných do šialených figúr. Nepochybujem, že opakované zhliadnutie je v tomto prípade prospešné, avšak dojem, že je tento Grandhotel tak trochu Potemkinovskou dedinou, zrejme nezastrie. 65% (08.01.2015)