Princezna a bojovník

Musíme na tuhle hru přistoupit. Jinak Toma Tykwera a jeho tým za šnečí tempo a dialogy jak z jiné planety ukamenujeme. Spící princezna, toho času sestřička z psychiatrie a vojenský vysloužilec, toho času bankovní lupič se prostě musejí potkat. I kdyby nechtěli. Láska si prostě v tomhle světě udělá cestu. Zkoumání náhody a osudu Tykwer proklepnul už v předchozí Lole, zřejmě mu to vyhovuje a tady představuje počátek cesty k vykoupení. Tihle dva se totiž nečekaně potkají pod koly náklaďáku (kouzelná scéna) a v hypnotickém tempu to nakonec doklepou až k závěrečným titulkům. Někdo opravdu raději hodí kamenem proti obrazovce, jiný bude plakat dojetím. Tykwer (tehdy se mi líbil mnohem víc než dnes) je cítit, Franka Potente je k poetickému hledání lásky snad předurčená. (27.11.2016)

Princezna a bojovník? Tou princeznou tam krom neskonale půvabné Franky Potente musí být i kamera, jenž je až nezvykle neněmecká a nebýt jí, jednalo by se o lehce nadprůměrný snímek. A ten bojovník? Patrně Tom Tykwer, který natočil dost zvláštní, dost podivně zamotané, ale přesto hodně zajímavé dílo, které se nedá s Lolou srovnávat ani v jednom ohledu. Příběh o tom jak se lidé vyrovnávají s ranami ve svém srdci a na své duši je vyprávěný dosti osobitným způsobem a krom dobře herecky zvládnutých partů je doplněn patřičně zvolenou hudbou slušného ražení. Nenucená romantika tak děj neubijí ba naopak ho zvláčňuje a i když dvě a čtvrt hodiny je pořádně dlouhá doba myslím, že u tohohle filmu neusnete. A proč nedávám plný počet? Snad jen proto, že mě film více citově nezasáhl a pohrál si pouze s mojí myslí, nikoliv se srdcem. (03.11.2004)

Životní příběh dvou ztracených, kteří žijí zadušeným životem. Dusí je minulost i jejich okolí. Ti dva se potkají jednou pod autem a vnikne pouto, které chce více ona než on. Ona, i když je nesmělá, má větší odvahu. Žijí stále v nějakém dramatu a není čas na lásku. Jednou si ale čas najdou. Přesladká Franka Potente. (03.05.2011)

Vcelku solidní drama, ovšem scénář by snesl kapánek promyslet, uvedu jen dva příklady. A) pokud s dodávkou srazím holku, není mi divné, že před autem nikdo není? No tady není, nikdo jí nehledá. B) banka a bezpečnostní opatření - kdo film viděl či se na něj podívá, asi bude kroutit hlavou jako já - kamery skoro nikde, ochranka nikde, kontrola pohybu osob nulová, no prostě pohoda :-) (27.05.2018)

Bláznivá Markéta a ufňukaný „krieger“. Tykwerova pomalá poetika má pro mě zajímavou vlastnost, že se, jak se zdá, líbí skoro každému. To nechápu, protože akce je pomálu, nikdo není úplně normální (obzvlášť v tomto filmu), vše se táhne jako med... Možná to bude tím, že „tomu každému“ znamená poměrně malou množinu diváků, kteří se vůbec nechají zlákat, a zřejmě vědí proč. Příjemný film, který navzdory značné předvídatelnosti děje funguje, a navíc přes přemrštěnou stopáž ani chvíli nenudí. (11.07.2011)