Režie:
Otakar FukaKamera:
Josef IllíkHudba:
Petr HapkaHrají:
Petr Kostka, Jorga Kotrbová, Magdalena Reifová, Magdalena Bičíková, Zdena Hadrbolcová, Laďka Kozderková, Jiří Kodet, Jana Andresíková, Nina Divíšková (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Česká filmová komedie o obyčejných dnech jedné obyčejné rodiny Novákových, o zmatcích kolem shánění a klikaté cestě zmoudření... (oficiální text distributora)
Recenze (103)
Ta lepší z komedií o rodině Novákových za časů dokonalého komunistického světa, kdy každý dělník je jednou "velkou" částí celku. Nenáročné a pro někoho jistě i nostalgicky úsměvné. ()
Presto, ze tato komedie byla natocena jiz pred dvaceti lety, ma nadcasovou platnost - o prazskych chatarich a chaluparich se muzou filmy tocit i za padasat let - ale ne vzdy je z toho filmovy skvost typu Na samote u lesa - ale presto slusnej prumer. ()
Vtipná komunální satirická komedie, se zdařilými hereckými výkony téměř ve všech rolích. Rodina Novákových Karel, Eva a jejich dětí Mirka s Jarkou (dobře ztvárněné herci Kostkou, Kotrbovou, Reifovou a Bicíkovou) stejně jako tisíce jiných se neustále honí za pomyslným štěstím toho, co všechno oni sehnali, a na co se jejich známí nezmohli. Vyptávají se, běhají, shání, zařizují, organizují, improvizují, domlouvají, smlouvají, jen aby získali víc než ti ostatní. Ani si vtom shonu nestáčí všimnout, jak jim ten krátký život doslova utíká pod rukama. Typická socialistická humorná komedie, která se ještě dočkala pokračování ve filmu "V podstatě jsme normální", zhruba tak na stejné úrovni. Hezká byla i hudba od Petra Hapky a všeobecně překvapivá a svěží atmosféra která tady na nás zdravě dýchala od samého začátku až po samotný konec..Lepší průměr v období normalizační komedie to byl určitě. ()
"Ten člověk se vymyká všem časoprostorovým konvencím." Věčně nemám čas, takže mě sledování neustále nestíhající rodiny chvílemi i týralo. Jenže pak jsem si vzpomněl, že za socíku jsem měl stejně jako všichni ostatní času dost a tohle nestíhání tehdy prostě bylo vtipný. A to vychloubání spojený se závistí bylo nadčasový. Tomu se směju pořád, protože závidět nemám čas a vychloubat se nemám čím. A i to mi někdo závidí. ()
Dobová komedie tepající ve stylu komunální satiry tehdejní široce rozšířené zlořády tak, aby se divák nasmál a film se vyhnul podstatě problémů. Díky slušnému obsazení snesitelná záležitost, v paměti utkví výkon Petra Kostky a Jorgy Kotrbové. Celkový dojem 45 %. ()
Zábavná nadčasová komedie o obyčejné Pražské rodině na počátku osmdesátých let. Sice se při ní nebudete válet smíchy, ale příjemný úsměv a náladu na víkendové odpoledne vám určitě přichystá. O rok později vzniklo pokračování s názvem "V podstatě jsme normální". P.S.: Jorga Kotrbová byla v těch letech opravdu kus. ()
Slovenský katolícky disident, väzeň a po prevrate v roku 1989 politik a advokát Ján Čarnogurský raz vyhlásil, že podnikanie bežného človeka za socializmu sa prejavilo v stavaní si vlastných rodinných domov a chát. Piatok nie je sviatok je filmovým predchodcom tohto výroku. Uvádzaný je ako komédia, no smiešneho má v sebe minimum. Skôr ide o súhrn tém dobovo povolenej satiry. Ľudia unikajú už v piatok práci na chalupy, preč z veľkých miest (nezmenilo sa); všetci sa stále za niečím uštvane naháňajú, aby si zlepšili kvalitu života, ostáva len večné vybavovanie čohosi (rovnaké); systém funguje na zháňaní nezohnateľného, drobných úplatkoch a poskytovaní si vzájomných úsluh - peňažných alebo sexuálnych (toto sa zmenilo na systém otvorenej peňažnej korupcie vo všetkom - od zdravotníctva po podnikanie), väčšina kancelárskych zamestnancov v práci nerobí nič, prípadne len buzeruje kolegov - výkon ostáva na užitočných idiotoch, majúcich v sebe vnútornú povinnosť odviesť dobrú prácu (nemenné). Problémom je nevtipnosť a určitá tézovitosť, neživotnosť. Pramení v pospájaní všetkých neduhov do jednej "typickej rodiny" a jej okolia. Zachytenie ducha normalizačnej architektúry a interiérov vrátane typizovaných vecí užitého umenia sa podarilo, čo je asi jediné čo sa podarilo. Avšak aj k tomu mám výhradu - vykreslenie týchto vecí sa sústredilo na tú odpudzujúcejšiu časť socdizajnu. Film si zaslúži hviezdičku za tieto úžitkovo-architektonické prednosti a za scénu masáže Jorgy Kotrbovej MUDr. Cvachom. ()
Poctivá komedie z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, která patří mezi ty, které si tuzemský divák nebude zaškrtávat v programu, ale když už televizi zapne, přepínat rozhodně nebude!! Skvělá atmosféra, satirický humor, výborní herci.. ()
Tahle satira snad neměla zuby ani v době vzniku... K tomu, co chce říct, by jí stačilo maximálně deset minut, ničeho navíc se divák už nedočká. ()
Samo o sobě je tento film jakýmsi ohlédnutím za normalizační dobou, ale ať je tomu jakkoli, rozhodně se nejedná o agitku. Ale pro mne je podstatné, že jsem se bavil. Možná lepší, než mnohé hloupé americké komedie. ()
Pokud jsem film Zelena vlna nazval socialistickým pachtěním, pak tedy nevím co napsat o tomto filmu, protože ten jde ještě o level dál. Ale ačkoliv dneska už asi není problém sehnat benzinové gumičky ani škodylaka ani na žigulíka - lecos zůstalo. Vidím to často kolem sebe. Stále platí to, že nejlepší je věci zařizovat během pracovní doby, že v pátek je lepší vypadnout dřív ,,než budou kolony'' (směji se těm kolonám v roce 1979! :-),. A stále platí i to, že se pořád najde dost takových co závidí sousedovi lepší auto, lepší barák, mastnější brambory v talíři jak já říkám... Pátek není svátek je sice normalizační komedií, ale ve své době ani tak moc netepal do svědomí pracujících, spíše věrně zobrazil jak to tehdá chodilo a že než člověk sehnal fošny na chatu, či jen obyčejnej písek, musel absolvovat podobný kolotoč jako slepička když v oné pohádce zachraňovala kohoutka. Nejvíce se ve filmu nalítal Petr Kostka:-) a jeho náskoky na jedoucí vozíky byly až akrobatické. Partnerku mu hraje moje oblíbená Jorga Kotrbová a z hádky v autě z její opravdovosti až mrazilo v zádech... Co film hodně pozvedlo je krásná hudba Petra Hapky. Dva kondenzátory. * * ()
Otakar Fuka sice upekl obyčejnou satiru, nicméně její zkonzumování je až překvapivě hutné a diváka může zcela nasytit. Tempo doby, všudypřítomná, drobná korupce, hromadění majetku a to vše v kontrastu s mladou a naivně idealistickou láskou. Výborně sehrané. Nataša Gollová skoro k nepoznání, velmi úsměvná milenecká dvojice Krampol-Hadrbolcová a velmi sympatické, sesterské duo Reifová - Bičíková, která si ráda čte o anglické, buržoazní revoluci. Společnost, jenž sama sebe žene do jasného cíle, jednoduše - ready for capitalism ! I když scénář občas ztrácí tempo na laciném humoru, v celku se jedná o skvělou záležitost s klasicky přesnou hudbou P. Hapky. ()
Velmi pohodová komedie, která je dívatelná i po letech, ale přesto není vůbec v ničem výjimečná. Herci hrají dobře, ale třeba režijně by to chtělo trochu vylepšit, ale vtipných okamžiků je zde celkem dost. Občas je to trapné, hlavně ve chvílích, když tehdejší poměry srovnáme s dneškem a s tím, jak se hodnoty od té doby změnily, ale pokud se na to tolik nehledí, dá se u toho pobavit celkem dobře. ()
Taková komunální satira prostě nemůže aspirovat na titul Film roku, ale pobavit dokáže, to zase ano. ()
Považuji tuto filmovou komedii za velmi dobrou, třebas je socialistická. Docela dobře ukazuje zrcadlo té doby, tak to nějak opravdu bylo. I tu rodinku, na rozdíl od nesympatické Ecce homo Homolka (!), lze označit za průměrnou českou rodinu s určitými typickými znaky. Vždy se rád na tuto komedii podívám, mimo jiné i proto, že mám rád Petra Kostku a že jsou tu nádherně zkarikované scénky z manželského života. Je to oddechovka, při níž se jako muž, též ženatý, bavím...a s Petrem Kostkou cítím. ()
Nostalgickým způsobem stále zábavná a svižná komedie o tom jak se běhalo, schánělo, zařizovalo a budovalo, a taky o jednom Novákovi, který se vymykal všem časoprostorovým konvencím i když byl vlastně takovým typickým zástupcem své doby. Petr Kostka nemá chybu, spousta vět získala časem zcela novou příchuť, typická rodinka je vystižena dokonale a když se nad tím člověk zamyslí, tak to bylo ze života a zase tak moc se za těch třicet let nezměnilo. ()
Staršie české komédie sú tie najlepšie...mám veľmi rada takéto komédie, ktoré ma ako táto nikdy nesklamali. ()
Kostka válí. Ukazuje skryté rezervy v socialistické práci. Jeho filmová manželka mu zdárně sekunduje. ()
Velmi slabá normalizační komedie. ()
Nebylo to zas tak hrozného, ale nic dobrého to taky nebylo. Dáme zlatou střední cestu. ()