CBGB
CBGB – Kolíska punku
Režie:
Randall MillerKamera:
Mike OzierHrají:
Alan Rickman, Malin Åkerman, Justin Bartha, Richard de Klerk, Johnny Galecki, Ashley Greene, Rupert Grint, Stana Katic, Taylor Hawkins, Michael Massee (více)Obsahy(2)
Hilly Kristal si po dvojitém bankrotu půjčil v roce 1973 peníze a koupil v New Yorku podnik Palace Bar. Vždycky si přál dát příležitost živé hudbě, hlavně country, bluegrassu a blues. Odtud pochází nový název klubu: CBGB... Country, bluegrass a blues - tyto tři hudební žánry daly název uznávanému newyorskému klubu CBGB, který se díky svému majiteli Hilly Kristalovi stal kolébkou undergroundového rokenrolu a punku. Protože v jeho klubu na Bowery nechtěly country kapely vystupovat, rozhodl se dát příležitost i jiným formám rocku. V jeho podniku mohly hudební skupiny vystupovat pod jedinou podmínkou – musely hrát jen vlastní tvorbu. Žádné pecky z hitparád, žádné předělávky. Jeho krédem bylo podporovat umělce za každou cenu. Hilly Kristal se tak proslavil a je právem označován za kmotra punku, který stál u zrodu kapel jako Blondie, Television, Ramones, Talking Heads, Dead Boys nebo The Police. (HBO Europe)
(více)Recenze (153)
Ano, tohle dílko má skoro všechny filmařské neduhy, které člověka napadnou. Mnohdy vypravěčsky křečovitý, jakoby to byl nějaký „famácký“ pokus nějakého nepozorného studenta, timing scén s jakýmsi komickým potenciálem zpackaný a i ten zamýšlený humor se v nich kolikrát ztratí. Jenže co Randall Miller ztratil na talentu, to nahrazuje nadšením pro věc. Z toho filmu je prostě jasně cejtit ta upřímná láska k rockové muzice, ten nezakrývaný obdiv ke klasikům, kteří se tu mihnou (Ramones, Talking Heads, The Police, Patti Smith, Blondie, Iggy Pop atd.) a respekt ke „kmotrovi punku“ Hillymu Kristalovi, kterého se sympatickou ležérností ztvárnil Alan Rickman. Někdy mi i jenom tohle stačí, aby mi ten film přirostl k srdci a byl mi sympatický, i navzdory těm tvůrčím „mouchám“ (tady spíše pěkně vypaseným „masařkám“), kterých je film plný. 3 nebo 4 hvězdičky? V tomhle případě irelevantní. ()
Přes ideové výhrady (punk nevznikl v USA, ale v Británii, Američané si ho jen sebestředně přivlastnili) i přes výhrady technické (po formální stránce si tvůrci vypomáhají komiksovými předěly simulujícími střihovou skladbu, i když s komiksem nemá film nic společného a komiksová stylizace je jen laciný marketinkový trik, jdoucí přesně proti duchu a podstatě punk rocku) jsem film Randalla Millera dokoukal až do konce, neboť i pro mne je značka CBGB magická, hudební scéna s ní spojená je skutečně legendární a hudební čísla z filmu se výborně poslouchala... To ovšem nic nemění na faktu, že konformní rastr Randalla Millera zploštil celou newyorskou punkovou scénu 70. let a dění kolem klubu CBGB na tuctovou popkulturní selanku. V tomhle filmovém klubu Hilly Kristal nedal prostor novému progresivnímu hudebnímu směru, ale hraje pořád country... Jak výstižně napsal uživatel 6thSun: ,,Film o energické hudbě bez energie..." ()
Nenáročná podívaná, která není vůbec punkově špinavá, má nepatřičnou komiksovou stylizaci a výkon Alana Rickmana v hlavní roli je fakt hodně minimalistickej. Ocenil bych, kdyby tam bylo víc scén o řízení klubu. Takhle furt jen naříkaj, že nemaj prachy, ale stejně to furt nějak běží. Stejně mě to ale vlastně bavilo a má to správnej happy end. ()
Mám úplně stejný názor jako uživatel hazaba. Nicméně díky ti moc IQ Tiqe za titulky ! ()
"Koho zajímá, co mám rád? Imně je to vlastně u prdele." Debbie Harry, Patti Smith, Lou Reed, Sting i Iggy Pop byli falešní a já to vychytrale poznal podle toho, že je hrál někdo s úplně jinými jmény. Dost však úvah o mý genialitě a klesněme k jádru pudla, tedy na absolutní dno společnosti, odkud vzešel punk. Ten jsem vždy obdivoval pro jeho přímočarost a přiznám se, že v zašvábeným, pokáleným a úchvatně smradlavým klubu CBGB bych si nějakej ten punkovej večer v roce 1977 rozhodně někdy dopřál. Ale frontu na vykouření Iggyho péra bych asi nestál, protože se nerad mačkám. ()
Všetko má svoj začiatok, svoje korene, svoju prapodstatu. Tak je to aj s punk rockom. Rebelský hudobný a životný štýl sa začal formovať začiatkom sedemdesiatých rokov minulého storočia v Spojených Štátoch Amerických. Priamo v New Yorku na Manhattane v roku 1973 založil Hilly Kristal klub C.B.G.B. Malo sa tam hrať country, bluegrass a blues. Lenže všetko to dopadlo úplne inak. V bare sa začali schádzať motorkári, alkoholici, feťáci, podivíni a skrachované existenicie. Pritiahla ich tam nová vlna agresívnej, nekompromisnej hudby. Zrodil sa tam punk! Ako to všetko bolo sa pokusil zachytiť režisér Randall Miller vo svojom filme "CBGB - Kolíska punku". **** ()
Pro všechny, co mají nějaké dočinění s punkem a New Wave, je to naprostá povinnost. Pro ostatní exkurze do doby, kdy se rozjížděla muzika nikoliv pro peníze, ale od srdce. Než kapitalistický průmysl semlel punk a udělal z něj nablýskanou mrtvolu, stačili se vykřičet všichni ti mladí a zapálení anarchisti, stačili se vyzvracet na prohnilý svět, stačili poslat do řiti všechny ty bařtipány, co si myslí, že když maj prachy, patří svět jim. Pomalejší rozjezd, skvělý Rickman a pak...pak to přijde...z Blondie mrazí (byť jsem čekal spíše Atomic), Patti Smith je uhrančivě přesvědčivá, Dead Boys jsou jedna velká Apocalypsa, Iggy Pop utržený ze řetězu ( velmi vhodný obrazový doprovod z poblitých záchodů), Talking Heads s excentrickým Davidem Byrnem přinášející poslouchatelný chaos a samozřejmě našlápnutí RAMONES (škoda, že nezazněly ty nejlepší vypalovačky)! Na spoustu se nedostalo, což je logické. Ano, chyběly mi další kapely - B-52´s, Misfits, Agnostic Front...ale pokud titulky nelžou a prošlo klubem 50000 kapel...no... Na film o punku je snímek spíše krotší, jelikož místo sexuálních orgií přináší jen náznaky (i Blondie, tedy Debbie Harryová, ze sebe v reálu strhávala trička). Jenže na prvním místě je stejně muzika, tak jaképak copak. Hey! Ho! Let's Go! ()
Na základnej škole sme mávali karneval. Okrem tradičných masiek tam býval program, kedy sme si všetci posadali na zem v telocvični a pred nás prišli starší žiaci, ktorí sa tvárili, že hrajú na hudobné nástroje a spievajú pieseň, ktorá na "playback" hrala. Tento film je trochu drahším updateom karnevalu na základnej škole. Príbeh ustupuje zbesilému samoúčelnému "komiksovému" strihu a film padá do hádania, ktorá slávna new wave/punková kapela sa ešte objaví a ako budú namaskovaní ich napodobitelia. Nič viac tu nie je, iba 100 minútový maškarný ples. Zlatí 24 Hour Party People... ()
Podobnost s výbornými Good Vibrations je veliká, ale narozdíl od strhujícího příběhu Terri Hooleyho jsou osudy Hillyho Kristala bez zápletky a hlavně bez zápalu. Spíše jde o komediální přehlídku hudebních celebrit při jejich začátcích, kdy občas někdo šlápne do psího hovna a Hillymu je všechno tak nějak volný. I přes hodně svižnou formu je poslední třetina docela nudná a zachraňuje ji jen neustálá přítomnost poctivého punku. ()
Klub CBGB zná snad každej. O tomhle filmu jsem ale neměl sebemenší tušení. O to větším byl překvapením. Zdejší zařazení je hudební drama. Pro mě to mělo komediální nádech. Tenhle kousek byl pro mě parádní odreagovačkou u který jsem se parádně bavil. Chtěl jsem mu napařit 5 hvězd. Pravdou je že ke konci filmu trošku docházel dech. 4 silné hvězd. Určitě jsem tenhle kousek neviděl naposledy. ()
...ale pri scéne Debbie and Iggy, by bolo aj 10 hviezd málo. ()
Čekal jsem víc zvratů, víc děje. Místo toho se přede mnou bez větších vzrušení odvinul životopisný film. Byl OK, hudba skvělá, žádná cenzura, super herci, parádní Rickman, leccos jsem se dozvěděl, jen chyběla nějaká větší zápletka. Je to trochu dokument. # [viděno: monitor, 5.1, EN sub] # příběh 6 | hudba 8 | humor 1 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 6 ()
Kdyby to bylo více u hudbě, dal bych možná víc. Celé to na mě však působilo, spíše jako komedie, takže označení hudební drama, to teda vůbec nechápu. Sem tam vtípek, nebo nějaká akce a pak hlavně (některá) muzika, jinak dost nuda. ()
Podľa mňa je tento film poctou Hillymu Kristalovi a jeho klubu, a nie punku ako takému ... a Hilly? ... ten mal naozaj niečo do seba. ()
Film samotný by si možná i zasloužil čtyři hvězdičky, kdyby kapely v '73 nehrály skladby, které byly napsány až léta a léta později, na stěnách nebyly nálepky interpretů, kteří v klubu ještě ani nehráli a... Tak dále a tak podobně. Ale tohle prostě ignorovat nejde. (+ Malin Akerman je zřejmě ta nejhorší Debbie Harry, jakou kdy kdo mohl ztvárnit.) ()
Průměrně zpracovaný životopisný snímek o vzniku zcela nových hudebních žánrů, jako je punk nebo undergroundový rock. Rickman je fajn, ale celkové zpracování bez chuti a zápachu. ()
V jedné velké díře zvané New York, byla ještě větší díra, jménem Bowery a v ní klub CBGB, kde se jeden naprostej pohodář snažil podnikat, aby mohl dát feťákům práci v kuchyni a tisícům individuí s hudebním sluchem šanci na nesmrtelnost. Ač nepatřím k těm, co by si extra stěžovali, že punk je mrtvý, energie, ukrytá v průvodci těžkých začátků na mě ale rozhodně zapůsobila, včetně Alana Rickmana jako Hillyho Kristala, jeho psa Jonathana, jeho barmana Merva, jeho kuchaře Idaha, jeho motorkářské ochranky, jeho matky, jeho chilli, jeho telefonního automatu, jeho švábů, jeho záchodů... ohledně posledně jmenovaných - ty by kouzelník Žito 44 nedal ;-) ()
Zo začiatku som mala trošku problém so šťýlom akým je tento film natočený, ale po chvíľke som sa do tohto zvláštneho štýlu rozprávania dostala a potom som sa skutočne už len bavila. Doteraz som nemala potuchy kto to bol Hilly Kristal no od dnes to už viem a som rada, že takýto človek s veľkým srdcom a mizerným manažérskym talentom existoval....a pevne verím, že tie toalety od momentu kedy sa končí dej filmu boli konečne poupratované, lebo 30 rokov úspešného fungovania CBGB si v takýchto podmienkach viem len ťažko predstaviť :-) ()
Mohl to být větší punkovej nářez (když už je to film o punku), ale jinak jsem si i docela rochnil, ta přehlídka tehdejší (a vlastně pořád aktuální) undergroundový scény, kdy si tu podávají dveře od zaplivaných hajzlíků kapely jako Talking Heads, Blondie nebo Ramones... to jednomu přejde mráz po zádech, ani neví jak. O recitující Patti Smith nebo jako vždy nařachaném Iggy Popovi ani nemluvě. Škoda, že filmu ke konci malinko dojde šťáva, teda nic proti Dead Boys, asi to byli punkáči se vším, co k tomu patří, ale tahle dějová linie, kdy jim Hilly Kristal dělá producenta, malinko vázla. To je ale fuck, protože Alan Rickman, ale i typově skvěle vybraní herci (Iggy, maníci z Ramones) byli výborní. Jdu si pustit nějakou tu opravdovou Muziku, Gabba Gabba Hey! ()
Bože smál jsem se hercům, jinak normál film dvakrát nebavil. ()