Šmejdi

Šmejdi ma oslovili tým, že síce pomerne neskoro a tiež málo razantne odhaľujú praktiky zájazdového predaja predraženého a inak ťažko predajného tovaru dôverčivým a bezbranným dôchodcom. Nevyhýba sa ani poukázaniu na spoluvinu obetí týchto podvodných praktík, ktoré pripomínajú myši fascinované hadom. Celkom dobrý impulz pre príslušné orgány, aby legislatívne zúžili priestor podnikania pre týchto šmejdov. (01.10.2013)

NECHCEŠ UMŘÍT? TAK NAKUPUJ!..... /// Propracovanost mafiánskejch prodejních praktik, mixnutá pohledem do očí smutnejch českejch důchodců. Nebo do smutnejch očí …? Což to je jedno, protože … KDO BY ODOLAL poučné a poutavé prezentaci? Člověk při vyprávění seniorů přemejšlí, co je vlastně horší, páč třeba ono ,,TY BLBÁ KRÁVO“ se chce zařvat i mě. Šmejdi jsou dokument, kterej se dotýká celý společnosti, ať už si o těch, jejichž ráj je Kaufland a jejichž tempo je vražedný, myslíme cokoliv. A měl by se povinně podávat všem při dovršení věku 60ti let. S příspěvkem na pohřeb a kupónem k žehu zdarma. Nebo vy snad víte, co zejtra dělá vaše babička? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Deku za 15 litrů kupuju jen tehdy, když je k ní šiška salámu zadáčo. 2.) Při podnikání dodržuju zásady. Hlavně tu o reciprocitě. 3.) Sedmihodinová prezentace – to je něco pro mě! /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.07.2013)

Kolosální veledílo, kterému se v míře jeho celospolečenského dopadu může jen těžko rovnat jakýkoli jiný český dokument z poslední doby - ten neuvěřitelný počet článků, které se o tom napsalo, těch rozhovorů s režisérkou, ta lavina televizních repotáží, přijaté legislativní změny, petice, osvětové akce, zpřísnění kontrol, odchod Becku z ČR... jednu dobu nešlo před tímhle dokumentem a lavinou, kterou vyvolal, nikam utéct, a slovo "šmejdi" si dávno žije svým životem, jehož razance je obdivuhodná - lidem z předváděcích akcí už dneska nikdo jinak neřekne. Zhlédnout poprvé Šmejdy po více než dvou letech od jejich premiéry proto vůbec nemusí být k zahození - člověk má trochu odstup a kouká na to trochu jinýma očima, když ví, co všechno tenhle dokument vyvolal (že se přitom stále mnozí senioři moc nepoučili a mnohé z nešvarů předváděcích akcí trvají dál, je jiná věc - komu není rady...). Samotná Silvie Dymáková už o šmejdech dnes nechce ani slyšet a těžko se jí divit - tenhle dokument jí (a mnoha dalším lidem) tak zásadně změnil život, že už asi jen těžko někdy natočí něco, co by tenhle film překonalo. Přesto doufám, že se jí to povede - čuch vyhmátnout závažné a aktuální téma v tomto dokumentu osvědčila znamenitý a mně je strašně sympatické to nasazení, s nímž se tématu chopila. Víc takových angažovaných dokumentárních nadšenců! Filmu by jistě šly vytýkat mnohé nedostatky, ale vzhledem k zmíněnému osobnímu nasazení autorky nemohu nedat 5 hvězd bez stínu pochyb. (11.08.2015)

Výstižný odraz konzumného nacizmu. Vyťaženie nákupného segmentu vekovej kategórie 60+ používa metódu cukru a biča. Pripomína koncentračné tábory. Bachári - predajcovia, umiestňujú mučiace hračky zázračnými lotériami medzi zajatcov-výhercov. A keby niekto z víťazov lotérie namietal, tak ho arogantne odrazia. Rovnako arogantne odrazia iné námietky: "Veď prišli dobrovoľne, aj si za to zaplatili!" Starčekom a starenkám sa vlastne páči, že niekto sa o nich ešte zaujíma. Zapíšu si poznámky, prepočítajú straty a zisky a o týždeň vyrazia na výlet znova. Veď to platenie na splátky je len taká odložená zodpovednosť. Keď sa splátok nabalí tak zo desať, exekútor ich z toho vytiahne a aj sa postará o chalúpku. Dokument nie je dôsledný, no podstatné zaznamenáva. Ba myslím, že sa už pripravujú aj nejaké legislatívne zmeny. Čo je argument proti často používanej fráze, že "Film nemá šancu niečo zmeniť". Iste, nezatína do vysokých poschodí korupcie a podvádzania, ale do šedej medzizóny, kde počas socializmu stáli mäsiari, krčmári a taxikári. Ak by tu nevládol fašizmus konzumu, tak podobné akcie by boli neprípustné ako celok. Ich existencia drakonicky pokutovaná-miliónové pokuty by uťali podobné vyčíňanie. Podobnému postupu ale chýba spoločenská dohoda. Obdobné šmejdenie prebieha totiž na každej úrovni, vždy inými metódami, v závislosti na cieľovej skupine. Banky lákajúce mladých na založenie účtov oslobodených od poplatkov. Internet aj telka je preplnený superzdravými matracmi, ultraliečivými rastlinnými výťažkami zaručujúcimi matuzalemovský vek a herkulovské zdravie. Dovolenkami za neuveriteľne nízku cenu. Výhodnými zľavami na autá a tak ďalej a tak podobne. Predmetom nákupu sú vždy predražené šmejdy. Spoločnosť si ale voľká v tom, že v akom úžasnom svete si to žijeme. Veď áno žijeme. Skvele to bezprostredne po revolúcii zhodnotil český filozof, spisovateľ a básnik Egon Bondy, keď v básničke nazvanej "Po listopadu 1989" z 20. decembra 1989 napísal, citujem: "Jak jste věřili ve svobodu // A zbyla z ní svoboda obchodu// t. j. podvodu". (02.10.2013)

Unavuje mě ten současný trend představovat desetiletí staré fenomény jako něco zcela neznámého, čemu najednou musíme věnovat okamžitou pozornost a hlavně CYTEČKY (Pražáci nemaj babičku či na ni serou, že si těch pozvánek v její poště za patnáct let nevšimli, nebo tihle zuřiví bijci za práva obyčejného člověka prostě zpozorovali všeobecně vzrůstající nasranost a rozhodli se něco vytřískat z toho, že společnosti poskytnou hezky zabalený ventil pro její vztek?). Tak tedy ještě jednou pro ty blbečky v poslední řadě, kterým to furt ještě nedošlo a mumlaj něco o ohavným kapitalismu: na předváděčkách vás ožebračej. Čtěte informace napsaný malým písmem a složení potravin, abyste nemuseli poslouchat banálně samozřejmá kázání toho drahouška z Pekla na talíři. Nesedejte do auta k cizím lidem. Bankám nejde o vaše dobro. Vlastně když už jsme u toho, nikomu nejde o vaše dobro, jenom vaší milé kiddlince, která by byla hrozně ráda, kdybyste konečně přestali fňukat a převzali za sebe zodpovědnost. Tenhle emocionální patvar nesvědčí o zrůdnosti kapitalismu, nýbrž o neschopnosti člověka žijícího za minulého režimu přestat se spoléhat na to, že se o něj někdo postará. A jen tak mimochodem, mohli bychom už konečně vzít na vědomí, že demokracie znamená určitý systém společenského uspořádání, a nikoli „ráj na zemi, kde jsou všichni na sebe hodní, jde jim o druhý, nikomu nezáleží na těch hnusných přízemních penězích a kde se máme úplně suprduprsluníčkově, mamino-bejvalá souško“? Neustále reagovat na tu dědkovskou logiku „To je ta vaše demokracyje, co ste za ni zvonili klíčema, za komoušů bylo líp“ mě totiž nějak přestává bavit. (01.10.2013)