poster

Šmejdi

  • Slovensko

    Šmejdi

Dokumentární

Česko, 2013, 74 min

Scénář:

Silvie Dymáková
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • lillien
    ****

    Oslavné fanfáry kolem tohoto projektu mě minuly, čili jsem šla konzumovat Šmejdy zcela bez očekávání a s jistou již skepsí, kterou chovám k českým (nejen dokumentárním) počinům poslední doby. Překvapivě jsem se dobře bavila! No jistě, téma je to nepříjemné, osudy takto podvedených babiček a dědečků smutné, praktiky pro mnohé šokující, filmařsky průměrné. Přesto jsem se bavila. Některé hlášky a způsoby prezentace dealerů jsou strašně k smíchu. Tedy alespoň těm, kteří chápou, jaká je v tom psychologická blamáž. Už od devadesátých let, kdy k nám vtrhlo MLM, se to pořád dokola na prezentacích hustí do lidí a pořád to funguje. Fascinující, že je stále tolik lidí, kteří tomu podléhají. Tyjátr, uměle vyvolaný pocit toho, že je vám předkládána mimořádná příležitost, potlesk, manipulace lacinými technikami, řvaní, jasné vymezení hiearchie, nátlak a hlavně umělé slevy a dárečky! No co už méně po neblahých zkušenostech funguje na mladou a střední generaci, stále výborně zabírá na důchodce. Tohle dealeři moc dobře vědí. Běžný důchodce nemá dostatečné obranné mechanismy vůči tak agresivnímu stylu prodeje. A velký díl jejich vlastní viny na této kalvárii spočívá v tom, že je postižený poruchou zvaná Zadarmóza a Slevitýda. Zájezd do čokoládovny za 39kč? No tak to pojedu. Co na tom, že se mi doma válí krámy za bezmála dvěstě tisíc. Za 39kč! A s obědem! Paradox slevitýdy zde spočívá v tom, že babka si již není schopná příště zakázat další okrádací akci, anžto snad chápe, že když někde dostala oběd zadarmo , ale odvezla si vysavač za šedesát litrů, tak se to zas tak moc nerentovalo. Takže co je pořád nutí chodit na ty zastávky čekat na transport? Závislost? Nuda? Demence? Na to mi dokument až tak úplně neodpověděl, ale zeptám se svý mámy, která nás loni všechny šokovala. V křížovkářských soutěžích se pohybuje na čele žebříčku, takže o demenci snad ještě nemůže být řeč. Celý život šetřila stylem, že dojídala shnilé banány, ale loni přitáhla nepoužitelný verk z předváděčky za čtyřicet litrů, který neumí ani sama zapojit. Když jsme jí všichni dostatečně vynadali a když se po desáté rozbrečela, vylezlo z ní, že tomu sama vůbec nerozumí, kam v té chvíli dala rozum. Společný jmenovatel jsou taky kamarádky. Většinou ovdovělé. Vytáhnou tyhle slabší kusy na prezentaci a je vymalováno. Kamarádkám bych to nechala proplatit. Co se šmejdy, na to už si snad umí odpovědět každý sám. Do té doby nezbývá, milí důchodci, než nikam nejezdit, už to do prdele konečně pochopte!:)(30.7.2013)

  • InJo
    ***

    Emocionálně působivý dokument, jemuž by však prospělo, aby se tvůrci více zaměřili na některé podstatné dílčí motivy (více prozkoumat firmy a jejich mechanismy, mentalitu důchodců a jejich důvody, proč na takové akce opakovaně jezdí, reakce jejich rodin a okolí, jak se firmám daří obcházet zákony apod.). Pak by fungoval jako skutečně komplexní záležitost. Pro filmového fanouška se v této podobě bohužel jedná pouze o jednohubku, která mu mnoho nového nesdělí... 70 %(3.10.2013)

  • Jezinka.Jezinka
    ****

    Již tomu asi dvanáct let nazad, šla jsem kvapným krokem v Plzni na nádraží a před nádražím dvé roztomilých dívenek nabízelo korálkové ozdoby a hračky, prý že na podporu místního psího útulku. V duchu se mi před očima mihl smutný kukuč naší rodinné psice, ke které jsme přišli coby k psíku toulavému, mé cynické srdce zafibrilovalo a já sáhla po peněžence a holčičkám vysolila požadovanou sumu, odnesla si korálkový náramek nevalného vzhledu a s pocitem, že jsem udělala něco pro pejsky, kvapila jsem dále na vlak. O dva dny později jsem se v novinách dočetla, že dotyčné holčičky nepodporovaly až tak místní psinec, jako si vylepšovaly kapesné. Náramek jsem darovala své hipísácké kamarádce, tolik radosti na Starém Bělidle jaktěmrtva neviděli. U těch novin jsem si připadala jako kretén. Slyšela jsem - psi v útulku a mince se ze mě sypaly jak z toho pohádkového oslíka. Od té doby taky nečtu noviny. Koukat po nějakém znaku a dokladu, že to je opravdu sbírka na tvrzené ... kam vás vede slepá vášeň. Nátlak při koupi kafemljenku za pětinásobnou cenu, když k tomu dostanete indulonu zdarma je ukázka geniality zrůdnosti. Mě ta zkušenost stála dvacku, svou šťastnou hvězdu nosím při sobě.(5.10.2013)

  • liborek_
    ***

    Podle mého soudu jsou Šmejdi z koncepčního hlediska poměrně špatně udělaný film, který (sám o sobě) nebude mít ten zamýšlený preventivní účinek, který zřejmě chce mít. Podstatná část filmu je postavena na paní Daně, která už ale předváděčkové vášni zcela propadla a u níž se dá hovořit o čisté závislosti. Jenže paní Dana reprezentuje jen jeden typ návštěvníků těchto akcí - typ v závěrečné fázi; typ, který cíleně jede na předváděčku a ví, co ho čeká; typ s již zjevnou patologickou poruchou; typ, který nějakým dokumentem už odrazený od svého konání býti nemůže - a navíc tou svou extrémností může paradoxně snižovat preventivní odstrašující účinek, protože divák si nepřipustí, že by mohl dojít až tak daleko. Na začátku filmu mělo být jasně řečeno, kdo všechno se předváděčkových akcí účastní a z jakého důvodu. To se ale dozvídáme postupně a jakoby mimochodem - viz paní Boženka, která tam zjevně byla jen jednou (či jen párkrát) a stala se obětí jen jedinkrát (ale o to silněji to prožívá), nebo paní Marie v samém závěru filmu, která prostě chtěla jen jet na výlet na zámek. Zatímco u paní Dany si většina lidí odfrkne: "Tohle se mně stát nemůže, takhle blbý být nemůžu, může si za to sama", u těch dvou dalších dam jsou praktiky nemorálních prodejců mnohem zřetelnější a jejich příběh se může zopakovat u samotných diváků mnohem pravděpodobněji. Z těchto dvou případů bych rozvíjel celý dokument. Kromě toho film působí velmi amatérským dojmem, jakoby spíchnutý horkou jehlou: Skáče z myšlenky na myšlenku, v rychlém sledu vysvětluje různé praktiky a snáší argumenty (což starší nezkušený divák vůbec nemusí stíhat pobírat), v přímých rozhovorech na kameru autorka neklade naléhavější otázky a vlastně nemá žádou jasnou koncepci. Film sám o sobě proto asi nemůže mít ten správný účinek. Ale pozadí celého projektu, prvotní myšlenka a doprovodné akce (spolu s masivní medializací) jsou naopak záslužné a strategicky dobře promyšlené. Film jako takový je ale spíš průměrný a kinosál je pro něj příliš velkým soustem.(7.5.2013)

  • Bachy
    ****

    Základním termínem je slovo "užitečný". Šmejdi vyvolali rozruch, vyvolali diskuzi a dokonce v mnoha ohledech dosáhli výsledků, kterých dosáhnout chtěli. Klobouk. Zároveň fungují po emoční stránce téměř famózně - cloumalo to se mnou. To, že po formální stránce dokument kulhá je pro mě v tomhle případě podružné. Cílí to jednoznačně na jinou věkovou skupinu a tu by zřejmě eskapády a experimenty s tvarem pouze odtrhávaly od tématu. Nicméně ty právnické žvásty bych vyškrtl a zahodil. Hodina záběrů zrůdností prostříhaná pánem, který říká, že je to zlé, protože paragraf. Možná bych rád viděl větší analýzu samotných návštěvníků, ale možná že ne. Sálá z toho samota.(10.2.2015)

  • - Spolu s filmem byla také spuštěna „Petice proti šmejdům“, která rok po uvedení filmu nasbírala přes 170 000 podpisů. Jedna z dominantních firem, které se tímto druhem podnikání u nás živila, oznámila konec činnosti v ČR. Česká obchodní inspekce začala po uvedení filmu udělovat výrazně vyšší pokuty, ale hlavně – seniorů na předváděcích akcích skutečně výrazně ubylo. (Zdroj: ceskatelevize.cz) (VášaVF)

  • - Obličeje prodejců jsou v dokumentu rozmazané, aby se autoři chránili před právními kroky ze strany "šmejdů". (L_O_U_S)

  • - Autorka původně neměla v úmyslu natáčet celovečerní film. Plánovala, že bude s natočenýmy záběry jen dělat osvětu v domovech důchodců. Kvůli velkému zájmu televize, distributora i široké veřejnosti se ale rozhodla pro film. (FoxxX)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace