Hračka

Předem upozorňuju že nejsem fanda francouzských komedií a už vůbec ne Pierra Richarda. Vždycky když s ním v TV běžel nějakej film, okamžitě jsem přepínal. Prostě mi nesedí jeho humor a ( s prominutím ) vypadá jak dement. Do filmu jsem se pustil díky filmové výzvě od HorrFi(ho). Kámo to si mi teda ( určitě nechtěně ) nachystal oříšek. A teď už k samotnému snímku. Film začínal a já si říkal že díky těm fousům už Pierre Richard vypadá trošku snesitelněji a né jak dement. Ty fousy mu ale dlouho nevydržely. Pointa filmu je absurdní, komediální stránka podprůměrná ale celková myšlenka celkem zajímavá. U filmu jsem se sice nezasmál ale emoce u mě určitě vyvolal. A to zlost. Ten parchant mě neskutečně sral. Já bych ho proliskal, že by nevěděl čí je. Ikdyž v tom byl v podstatě nevinně. Toho netvora z něho vytvořili rodiče ( především otec ) svým špatným přístupem a svojí výchovou. Jak to vidím já tak film je spíš na zamyšlení než na pobavení. Určitě to není ta klasická francouzská komedie. Pierre Richard mi ve finále zas tak nevadil a film jsem přežil bez úhony. I přesto musím říct, že fanda P. Richarda a jeho komedií ze mě určitě nebude. (07.04.2020)

Komedie? Jděte! Jen velmi lehce komediální příběh o tom, jak si bohatí kupují chudé, že zaměstnanci jsou pouhými hračkami v rukou svých nadřízených, a že dokopat hračky k odporu je pěkná dřina. Pravdou je, že důstojnosti se člověk nenají, ale tady ji postavy o překot odhazují v dál, a poselství je podáno tak implicitně, aby to pochopil i ten největší vykořisťovaný ňouma. Veškerý zábavný potenciál zápletky spolehlivě zabíjí herecky impotentní hňup Richard, takže se člověk bezděčně staví na stranu jeho mírně psychopatického šéfa, alias hnusí-se-mi-plebs-a-pohrdám-jím, v podání studeného Michela Bouqueta. Možná, že ve Francii stačí stabilní idiotský výraz pro titul komika, já na tom ale nic vtipného neshledávám. (20.01.2014)

Vrátila jsem se k tomuto snímku po letech (s velkým časovým odstupem) a musím napsat, že Francis Veber zaslouží obrovskou pochvalu.. Snoubí několik žánrů od komedie přes satiru až po sociální drama takovým způsobem, že to i dnes jedné vyrazilo dech.. Příběh novináře/hračky a malého chlapce/spratka je moc hezky napsán i natočen, Pierre Richard a Michel Bouquet úžasní, skvělý je i Fabrice Greco, k tomu je i hudební podmaz parádní.. Ode mne bez připomínek, v závěru mi hrkly slzy, takže si mě Francis opět namazal na chleba.. (22.10.2022)

Vynikající film. Rozmazlený synáček bohatého podnikatele si koupí živou hračku, chudého novináře, který se i přes svoji nevoli opravdu stává jeho hračkou, terčem jeho vtípků a posléze i kamarádem. Ano je to absurdní námět a film je pojat jako komedie, ale pod tím vším vidíme temné odstíny a jasné poselství - v době kdy na Vaše místo čeká za dveřmi 20 dalších uchazečů, doma máte rodinu a milion dluhů si k Vám zaměstnavatel může dovolit prakticky cokoliv. Pierre Richard tuhle v podstatě vážnou roli zvládá naprosto bez problémů, čímž mě docela překvapil. Na rozdíl od pitomého amerického remaku Veber navíc nenabízí žádnou katarzi - ledově chladný boháč neuhne ze svého přístupu k životu ani o píď a navíc celý film končí v podstatě otevřeně. (15.09.2013)

Podle mě nejlepší Richardův film. Zábavný příběh s vážnějším společensko-kritickým podtextem, výtečně hravá Cosmova hudba a samozřejmě excelentní, na rozdíl od některých svých filmů uměřený a nepřehrávající Pierre Richard, v pozadí jistou rukou režírovaný Francisem Weberem. Film pro deštivé nedělní odpoledne, u kterého se lze ze srdce zasmát a přitom nezhloupnout, ale naopak se ještě zamyslet nad důstojností člověka ve společnosti, kde hrají dominantní role peníze a sociální postavení. Takto po všech stránkách dokonalé komedie se dnes ve Francii netočí. Bohužel nejen tam. (16.08.2010)