Infancia clandestina
Infancia clandestina
Infância Clandestina
Utajené detstvo
Clandestine Childhood
Clandestine Childhood
Režie:
Benjamín ÁvilaKamera:
Iván GierasinchukHrají:
Natalia Oreiro, Ernesto Alterio, César Troncoso, Cristina Banegas, Teo Gutiérrez Moreno, Mayana Neiva, Douglas Simon, Benjamín Ávila, Elvira Onetto (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1979. Vůdci revolucionářského povstání Montoneros se tajně vrací z exilu, aby připravili operaci s názvem Contraofensiva, která by nastolila triumf socialistického převratu v Argentině. Skupiny revolucionářů se vrací do své země pod falešnou identitou, aby se tak lépe začlenili do společnosti a mohli vést ‚normální‘ životy, během kterých by připravili utajené akce a vyhnuli se současnému vojenskému režimu země. Někteří revolucionáři se vrátili i se svými dětmi... Juan (Teo Gutiérrez Romero) byl jedním z těch dětí.
Juan a jeho rodiče Charo (Natalia Oreiro), Daniel (César Troncoso) a malá sestřička Victoria žijí v domě ve čtvrti Buenos Aires, který se stal centrálou pro odboj argentinské vlády. Pro bezpečí rodiny dostal Juan nové jméno; Ernesto, kterým je představen v místní škole. Ve škole se Juan seznámí s Maríou(Violeta Palukas) a zamiluje se do ní. Problém je ale v tom, že před ní musí skrývat svojí vlastní identitu. Mezitím Daniel a Beto (Ernesto Alterio), hodný strýček Juana, plánují velký revolucionářský triumf, který je ale neustále odvracen díky silnému argentinskému režimu, jež má své vojáky na každém rohu. Když argentinská vláda zjišťuje totožnost vůdce revolucionářského hnutí, bezpečí celé rodiny je v ohrožení...
(Nataliaoreiro.cz)
Recenze (18)
První dětská láska versus politické napětí argentinských sedmdesátých let. Zatímco osobní linie dvanáctiletého Juana je propracovaná, úsměvná, citlivá, události druhé linie se dějí jakoby mimochodem. Asi tak, jak je v oné době vnímal hlavní protagonista (tedy onen dvanáctiletý chlapec). Vzhledem k tomu, že je celý film vyprávěn jeho očima, je to pochopitelný a ospravedlnitelný přístup, ale přesto mi z pozice diváka trochu vadilo, že v podstatě nevím, co se v oné "rodičovské" linii vlastně děje. Celkově hezké, ale chybí mi tam moment, kvůli němuž bych si film zapamatoval. (Cinema Mundi 2013, Brno) ()
Moc zajímavý příběh z jednoho pro mě dost neznámého období argentinské historie. Odvyprávěno to bylo hezky, ale prakticky nic navíc jsem se o té době nedozvěděl. Bylo to bráno z pohledu dítěte, čímž si režisér odvyprávěl i svoje dětství. Na druhou stranu neměl problém neříct nic víc, než to, co cítí dítě. Na druhou stranu to zase ale tak decentní nebylo, občas si tam vyzkoušel pár uměleckých vychytávek, které mi úplně neseděli. I z toho důvodu nakonec hodnotím takhle. ()
Když jsem byla v Juanových letech, tak vím, že jsem spoustu věcí kolem sebe nechápala a mé občasné dotazy směrem k rodičům zůstaly bez odezvy. Tak jsem například nevěděla, proč se dělají takové štráchy kolem příjezdu našeho příbuzného z Kanady a nesměla jsem o tom mluvit ani ve škole a to mně vadilo, protože bych byla okamžitě někdo ! Nicméně jsem v tomhle případě čekala trochu víc informací, ale zřejmě byly postačující ty v úvodu a pak už jsem sledovala jen Juana alá Ernesta a jeho stěhování, první lásku Mariu (to bylo milý) a tápání vzhledem ke stávajícímu režimu a chování jeho rodičů. Nic si z toho Juane nedělej, já jsem taky tak trochu tápala. Těšila jsem se na Natálii Oreiro, která nám už trochu povyrostla, ale měla tak málo prostoru, že ani vzhledem k ní nemám v podstatě co říct. Tak doufám, že bude příště Benjamin trochu víc sdílnější a konkrétnější. ()
Jako dětský film, respektive film z perspektivy dětského protagonisty, je to velmi důsledné a vlastně zdařilé. Problém je, že Ávila snímek zároveň otevřeně uvozuje jako historicko-politické pojednání, kde už omezený pohled malého kluka selhává. Od násilí se utíká do kreslených komiksových impresí, umírá se zásadně mimo záběr a pak už se kolem toho jenom hodně namluví a navzlyká. Film nám navíc ani nedá možnost se o postavy reálně bát, takže veškeré drama se takzvaně vaří z vody. Jako výpověď o rozbouřeném období argentinských dějin je to až příliš hezoučké, milé a divácky nekonfliktní. ()
Poézia prvej detskej lásky v inkognito žijúcom živote bojovníkov utajeného perónistického odboja v Argentíne koncom 70. rokov. Permanetné dusno možného odhalenia verzus túžba nerušene si užívať chlapčenské časy. Obraz obohatený o komixové vsuvky. V podstate niet čo vytknúť filmu, až na to, že ide o svojím spôsobom typický produkt o túžbe žiť normálne napriek vonkajším neradostným podmienkam (sociálnym, či ako tuná politickým). Festivalmi nadšene prijímaný typ filmu, toľkokrát v podobných variáciách videný vo večernom vysielaní filmového klubu na čt 2 či stv 2, že ma na ňom neprekvapilo v podstate nič. Ani očakávané záverečné dopovedajúce titulky. Taký typický dobrý film. Za tri. ()
Pretrpel som argentínsku verziu príbehu o detstve v dobe vlády vojenskej junty, o zvláštnostiach detstva, keď rodičia sú revolucionári. Takmer dve hodiny som pátral, čo by ma mohlo na tomto filme zaujať, a nenašiel som. ()
Dobře, musím uznat, že první impuls, proč se na film podívat, byla Natalia Oreiro. Vidět ji v něčem jiném než telenovele, bylo takové milé. Ale ona zde moc není a film mnohem více funguje skutečně jako vzpomínky režiséra, vzpomínky na podivný život a podivnou dobu v Argentině. Příběhem a vývojem hlavní postavy to zaujme. ()
Subjektívne kritérium na 5 hviezd u mňa je, keď sa nezdržím a uprostred filmu začnem ďakovať Bohu, že ten film vidím. Toto sa mi dnes stalo. Romanca 1. lásky na pozadí ktorej sa odohráva politická dráma v Argentíne, videná skratkovito, perspektívou mladého chlapca. Natalia Oreiro vie hrať, čo je pre mňa šok, a dobre hrá! Kamera bola krásna vďaka častým veľkým detailom na tváre. Videné na IFF BA 2012. ()
Nebylo to vůbec špatné - některé dost zábavné postavy (strejda Beto, Maríin bratr), několik chvil napětí, zajímavé komiksové momenty (již začátek s prolínající se žlutou a rudou byl fantastický) a krásná hudba. Bohužel to bylo asi tak vše. Celý film k něčemu směřoval, ale nakonec nedoručil silnější zakončení. Škoda. 3* ()
Na pozadí zlej politickej situácie a názorovej neslobody sa snaží dospievajúci Juan žiť aspoň na oko normálny život. Vďaka svojim silne angažovaným rodičom, však musí žiť v „utajení“ a to prináša najmä v tejto jeho životnej etape veľmi veľa zložitých situácií. Dôležité je najmä to, že celé dianie sledujeme Juanovými očami. Na pozadí chaosu, ktorému príliš nerozumie prežíva Juan prvú detskú lásku, ktorej nevinnosť je v ostrom kontraste s dobou a situáciou v akej vznikla. Komiksové vsuvky boli fantastické spestrenie a iba zdôrazňujú detský pohľad, ktorý ako som už písal, je pre film kľúčový. Zistil som tiež, že Natalia Oreiro vie hrať a to vôbec nie zle ! Detský herci tiež podávajú skvelé výkony a tak je film ako celok naozaj silne emočne nabitý a zanechal vo mne veľmi dobrý dojem 90% IFF Bratislava 2012 ()
Sledujeme tradiční, ale fungující drama, které netěží pouze z atraktivního prostředí nesvobodné Argentiny, ale představuje velmi dobré a dobře zahrané postavy, a tak scény konfrontací mezi dospělými (otec x strýc, matka x dcera) postavami fungují a dojímají. Ve druhé rovině je tu pak příběh Juana, který není typickým filmovým dítětem, které se chová jako dospělý, na druhou stranu je znát, že vyrůstal v jiném prostředí, než jeho vrstevníci, což vyjde na jevo předevší ve scéně ze zrcadlového sálu na pouti. Z technického hlediska zaujme kamera, která se nebrání velmi blízkým detailům, aniž by je nadužívala, a především animované vložky, které se objeví asi třikrát za film, ale patří k nejlepším nápadům, které tvůrci měli. Jsou použity v místech, které by bylo při malém rozpočtu poměrně náročné natočit (především přestřelky), a i tak by se tvůrci stěží dosáhli takové působivosti. 90 % ()
Film s naivně kouzelnou a hutnou atmosférou z pohledu dítěte, konfrontovaný se světem dospělých, který navíc obsahuje i základní pohled do zákulisí argentinské historie. *** Ve zkratce: Já jsem Ernesto a líbí se mi Tvoje ségra. V zrcadlovém labyrintu požádám ji o ruku a pojedeme do Brazílie. ()
Môže obsahovať spoilery: Neskutočne silný film ktorý je tak precízne a citlivo natočený, až ostáva rozum stáť. V prvom rade musím pochváliť perfektnú kameru, pretože niektoré zábery boli fantastické (auto v jesennom lese, scéna v zrkadlovej sieni alebo tanec), zvlášť fascinujúca však bola práca so zeleným svetlom ktoré filmu dodávalo jedinenčnú atmosféru. Tak ako sa film odohráva z pohľadu Juana ho naozaj vidíme aj my. Vonku je zmätok, polícia a prestrelka, zatiaľ čo my len sledujeme spolu s ním cez škáru náznaky toho čo sa deje. Komixové vsuvky boli perfektné a dokonale podkreslovali detské vnímanie celkovej vážnosti danej situácie. A tu sa dostávame k hercom ktorí boli perfektní. Obrovská pochvala patrí detskému duu ktoré sa nehralo ale hralo! A ich výkony boli naozaj uveriteľné, Natalia ktorá už dokázala, že je dobrá herečka opäť predvádza absolútne odlišnú postavu a to zásadovú a odvážnu ženu ktorá bojuje za lásku a slobodu pre svoje deti a celú Argentínu a predvádza tak jeden z najlepších výkonov. Konečne chápem, čo je to ten pravý Argentínsky film. Benjaminovi držím palce v kariére, no hlavne v živote a verím, že sestru i matku raz nájde a celkovému osadenstvu by som toho Oscara naozaj doprial. Objektívne za 4* ale za dojem čo vo mne tento pohľad do detskej duše nechal dávam za plný počet. ()
Skoro som to vypol, ked hned zaciatocna akcia bola 'anime' namiesto filmu; neznasam komiksy, takze len vdaka soku z toho hnusu som to nestihol vypnut :-). Nastastie, lebo pocas filmu bol komiks uz len 1x a to bolo relativne unosne. Pribeh je podla skutocnych udalosti, na konci treba pockat titlky, ukazu aj original fotos, jak vypadala ta rodinka. Pribeh husty: ako maleho chalana donutia rodicia spolubojovat za spasu republiky. Akoze fajn je mat idealy, ale ked mame uz family, tak ju predsa neohrozime takto debilne, ci? Takze pomaly sledujeme, ako sa pestra mila ozbrojena rodinka postupne meni na celkom mrnavu mini-rodinku bez nicoho :o). Chalanisko je vo svojich okolo 14-tich rokoch dospelejsi nez kdejaky dospelak naokolo a clovek mu fakt fandi zbalit tu chutnu spoluziacku, ktora sice posobi starsie nez on, no len pokial neotvori zobak. 4* ()
CINEMA MUNDI děkuji !! ()
Takový mix Baader Meinhof Komplex a Moonrise Kingdom. Umě zkřížený příběh revolučního zaujetí a dětské radosti a strasti včetně první lásky. V několika pasážích je použito i několika zajímavých metod snímání a střihu. Kamera je doslova krásná. I bez znalosti politických souvislostí může dojít divák uspokojivému ztotožnění s mladým hlavním představitelem. A přestože pravda leží někde uprostřed, politická angažovanost snímku není na škodu. ()
nemyslím, že by to byl příliš podařený film. Vše je vnímáno z pohledu dvanáctiletého kluka a dlouho se celkem nic hrozného rodině neděje. Pak se to sice změní, ale vlastně se to člověk dozví jen z doslechu, vidět není nic, v tomto směru je to tedy takové plytké. Hezky zpracováno téma rodící se dětské lásky. Chvílema mě film ale docela nudil. A čekal jsem podstatně lépe vylíčenou dramatickou atmosféru v rodině ()
Argentinská junta, odboj, dětská perspektiva, filmový debut - nemůžu říct, že by mě tato konstelace ve festivalovém popisu nadchla, spíše ve mě vzbuzovala obavy z odtažitého a formálně nepodnětného díla. Dal jsem však na poměrně silný zahraniční ohlas a můžu říct, že od prvních záběrů ve mně zavládl pocit, přítomný až do závěrečných titulek - naprosté uhranutí. Režisér Benjamin Ávila čerpá z autobiografického zážitku svého dětství, který v něm musel zanechat tak hluboký otisk, že se mu jej s naprostou přirozeností daří předat v co nejúplnější podobě. Již expoziční minuty návratu do vlasti upoutají svoji rozvolněnou strukturou, v nichž plynou útržky nespojitých obrazů ve snovém oparu doprovázené nezávislou vrstvou ozvěn hlasů Juanových rodičů, dodávajících jim základní smysl. I když se režisér po většinu stopáže drží klasičtějšího vyprávění, rytmicky jej prokládá obdobnými vizuálně a střihově podmanivými sekvencemi vrcholných prožitků, v nichž naplno ožívá dětská optika. Pro ni není příznačné ani tak uvolnění a nevázanost, jako smíšení zvláštního a spíše zpětného prožitku bolestného dojetí s prvotním zážitkem něčeho zcela nového a vlastně i neopakovatelného. Především se jedná o impresi dětské lásky, v níž cvičební sestava, narozeninový tanec či odpoledne v zábavném parku získává až nadpozemskou podobu. Podobné sekvence však kondenzují i výjimečnou a často spíše afektivně než rozumově chápanou zkušenost života v utajení. Okamžiky vrcholného ohrožení i ve své nesdělitenosti přebírají silně stylizovanou techniku komiksové kresby, která zvláště v klimaxu snímku vytváří doslova emocionální smršť. Rekapitulace stěžejních životních okamžiků s nepřehledným navozením aktuální mezní situace dosahuje nejvyšších mezí beznaděje a pocitu konce jedné životní etapy, trýznivého opouštění dosavadních jistot. Celé vyprávění je vlastně postaveno na síle emocí, nejintimnější prožitky se v něm střídají s konflikty se světem rodiny, kterou překryla podoba tajné odbojové organizace s úzkostlivým řádem. Mateřská náklonnost a podpora jako by tu náhle ztrácela sílu a opodstatnění (Natalii Oreiro v roli Juanovy matky se podařilo tuto ambivalenci přesvědčivě vystihnout). Dilema mezi "položivotem" plným omezení a prvním prožitkem lásky k dívce postupně dosáhne zlomového bodu, vedoucího k zoufalému řešení, které nemá užitek ani pro jednu stranu. Hodnota filmu tkví také v tom, že se snaží úzce držet perspektivy dětského hrdiny i jeho priorit a nezralého hodnotového systému. Politická sféra je pouze pozadím ovlivňujícím jeho rodinný život a ztráty blízkých, vnímá jí v přímých dopadech na svůj nejosobnější svět a tím je pro něj stále větší přítěží. Přináší jen odcizení a překážky, marné úsilí uniknout jejímu diktátu a "žít po svém". Utajené dětství se snaží o celistvou a autenticky poetickou vizi dětského světa, absorbujícího vnější determinanty, a v tomto úsilí patří mezi absolutní špičku. Není jen vizuálním požitkem (scéna ze zrcadlového labyrintu jen tak z hlavy nevymizí), ale i dobře vystavěným dramatem, které i přes občas přehnaně emocionální scény dovedně pracuje s napětím a atmosférou všudypřítomného ohrožení. S klidným svědomím bych snímek zařadil po bok "zázračných" světových debutů , tedy do sousedství obdobně uhrančivých Divokých stvoření jižních krajin či výsostně poetických Medemových Krav. (Cinema Mundi 2013) () (méně) (více)