Pandayanggwa goseumdochi

Něco tak náhodně poskládaného jsem snad ještě neviděla. Od začátku jsem měla neodbytný pocit, že celý tento seriál vznikl jako momentální nápad někde v cukrárně, který pak po rychlém načmárání na nejbližší ubrousek někdo během polední pauzy natáhl na 16 hodin. Zbytečné scény, překotné až nesrozumitelné vysvětlování, občasné nelogické rozhovory, vyprávění vtipů bez pointy, to všechno mi dost brnkalo na nervy. Tak nakonec to celé stálo jen na postavách, díky kterým jsem tomu nakonec dala alespoň ty slaboulinké tři. A to to ze začátku i s těmi postavami nevypadalo moc slibně. Hlavní hrdinka se ze začátku chová jak hloupý sobecký příživník a protože všechny interakce mezi postavami jdou přes ní, tak z obrazovky skoro nesleze. Navíc nepatřím mezi ELFy, abych výskla nadšením pokaždé, když se na obrazovce objeví Dong Hae. Všechno se ale obrátilo k lepšímu, když spolu začali trávit čas dva hlavní rivalové. Až jsem si říkala, že by se v rámci udržení křehkého přátelství měli na Pandu vybodnout. Hlavní poklad ale tkví v postavě mladší sestry Won Ila a v postavě dědečka, kteří oba byli naprosto dokonalí. (23.11.2012)

Přeloženo. (Tyhle pohádkové příběhy mám moc ráda. Sice jsem na začátku fakt nemusela hlavní hrdinku, ale to se časem srovnalo a já si u seriálu perfektně odpočinula. Ano, i pak mi lezla na nervy, ale krásně to vyvažovaly všechny ostatní vztahy. Navíc lidi se chovali tak nějak rozumě, tak nějak lidsky, každý byl jiný a já si pak ke konci s nimi i uronila slzu. Moc se mi líbilo, že to nebylo hrozné drama, ale opravdu poklidná záležitost, kde se neděly obrovské zvraty. Sice jsem u poslední dílů čekala, že tam taťka naběhne s nožem a vezme dědovi ledvinu, ale nakonec to naštěstí dopadlo trochu jinak. Naprosto mi tahle nedokonalá věc sedla do nálady. Bavila jsem se. 4* s odřenýma ušima.) (27.03.2014)

U tohoto korejského dramatu jsem se výborně bavila od začátku až do konce. Oba hlavní mužští hrdinové jsou mi velmi sympatičtí a Lee Dong Hae opět dokazuje, že hrát umí a že není "jen ten zpěvák ze SuJu". V posledních letech se to korejskými dramaty hemží a většina z nich je na vysoké úrovní, ale pro rok 2012 mě nejvíc zaujal tento kousek. Na rozdíl od většiny lidí co si stěžuji na postavu Pan Da Yang, že je protivná a nesympatická já si jí oblíbila hned od začátku. Prostě mám jiný vkus ;) (23.11.2012)

Další ze seriálů, u kterého se sbíhají sliny. Sice ne nad hereckými nebo scénáristickými výkony, nýbrž nad hromadou nádherných dortů, ale to až tak nevadí. Co mě tentokrát trochu překvapilo, je rozložení děje - dlouho se tak nějak plácají na místě, pak spadne bomba a téměř všechno se najednou samo vyřeší (v místech, kde jiné seriály teprve najíždějí na ono "dramatické" finále), aby až do konce autoři jeli jen na setrvačník. I jinak je děj vcelku (telenoveloidní) tuctovka obohacená kromě romance také jednou bromancí. Co se postav týče, hlavní hrdina je typický drsňák s měkkým srdcem, vcelku sympaťák, jeho sok v lásce tak trochu ztracené štěně a hlavní hrdinka mi už dlouho nebyla v seriálu tak protivná, že ji raději komentovat nebudu. Z okolního komparsu ale musím vyzdvihnout dvě vedlejší postavy - sympaťáka dědu a střelenou mladší sestru Wo Ila. Ve finále se tak i s pomocí těchto dvou dostávám na slušné 3*. (10.10.2012)

Srdcovka to určitě není, ale Panda s Ježkem jsou milí, sladcí tak akorát a hlavně je to prostě pohádka. Příjemná, naznačující a postupně odrývající svá tajemství. Musím se přiznat, že po seriálech jako byl v poslední době Shark nebo Bad Guy, mi něco takhle milého a pohodového přesně sedlo do chuti. Nemusela jsem řešit jak to dopadne a nemusela jsem se bát. Oni se sice tvůrci snažili tam ve finále něco napětí namíchat, ale v mém případě se jim to moc nepovedlo. Já si prostě skvěle vyčistila hlavu a odpočinula si. *3,5 (07.03.2014)