Já a ty

Nie je to zlé, ale necítiť v tom toho Bertolucciho, ktorého som tak zbožňoval za jeho Malého Budhu, Posledného cisára a Snílkov. Ja a ty sa odohráva prevažne v jednej miestnosti, kde prebiehajú zdanlivo nedôležité dialógy medzi nevlastnými súradencami. Ona je feťáčka a on má radšej samotu a je čudák. Ich spoznávanie nie je podmienené výraznejšou scénou. Vo filme sa toho nedeje až tak veľa a čo sa týka nejakého dramatického zvratu, tiež by sme ho tam hľadali márne. Ale tých pár vecí, ktoré fungujú sú znamenité. Či už hra s kamerou, oblbovanie diváka, ktorý sa v priestore častokrát stratí, rovnako aj v čase - v miestnosti ako keby neplynul. A aj posledný prísľub a sila osudu tvoria peknú filmovú bodku. Ale stotožniť sa s postavami nestotožníme. Hudobná zložka je výborná - aj vďaka The Cure, alebo Arcade Fire a krásne predostiera chlapcov charakter. Ale aj keď sú všetky veci filmársky precízne vysvetlené aj natočené, chýba im emotívnejší presah. Niečo čo by sa diváka dotklo. Sklamanie na ktoré sa čakalo až príliš dlho. (09.11.2012)

Film vytiahol z útlej knihy od Ammanitiho všetko hlavné a čo je dôležité, dôkladne predostrel divákovi tie dobré myšlienky, na ktorých kniha stála. To, že sa dvaja nevlastní súrodenci dokázali podržať v ťažkých chvíľach života, že s drogami sa ľahšie znášajú prúsery, ale súčasne si ľahostajný, bez citov a že radšej potom padať na kolená a mať modriny ako zažívať stavy ľahostajnosti voči všetkému.... A že pár dní niekedy znamená veľmi veľa. Záver nechal režisér otvorený, čo ma potešilo, lebo knižný záver bol iný. Za mňa perfektne spracovaná knižná predloha obľúbeného spisovateľa. (29.05.2023)

Přiznávám rovnou, že jsem na tento film koukal jenom kvůli písni Space Oddity od Davida Bowieho nahrané v italštině. Zazní až v úplném závěru a čekat na ni 100 minut byl téměř nepřekonatelný úkol (pro tip - hledejte na youtube "Ragazzo solo, Ragazza sola"). Tea Falco je možná hot, ale interakce s druhým hlavním hrdinou filmu je hrozivě špatná, scénář jde od nikud nikam, na druhou stranu uzavřený prostor smrdí socialismem a myslím si, že západní kinematografie nikdy nebyla ponurou atmosférou nikdy blíže k našim Pelíškům... Nevím jestli to ale může být pochvala a Bertolucci mě asi na obalu DVD citovat nebude. 45 % (26.01.2016)

´Ja a ty´ je adaptáciou rovnomenného románu Niccolò Ammanitiho. Je to jeden týždeň v živote tínedžera, kedy sa schová pred svetom, ale zoznámi sa so svojou sestrou, ktorá bude potrebovať jeho pomoc, ale nakoniec pomôže ona jemu. Príbeh je zaujímavý tým, že v ňom nefunguje typická talianska rodina, ale zafungujú tam vzťahy modernej, rozpadnutej rodiny. Tiež komunikácia medzi synom a matkou alebo vnukom a babičkou stojí za povšimnutie. Film má pekný soundtrack. David Bowie spieva svoj prvý hit ´Space Oddity´ po taliansky ako ´Ragazzo solo, ragazza sola´, slová mu napísal Mogol. (25.02.2016)

Náš týden na horách. Má setkání s Bernardem Bertoluccim bývají rozpačitá. Očekávání od banálně znějícího titulu Io e te byla velmi vlažná. Odhodlání dvaasedmdesátiletého filmaře hovořit o pre-mileniálech působí zpočátku rozpačitě i roztomile zároveň, zvláště ve scénách, které jakoby vypadly z filmu o padesát let staršího. Dojem, že ať tak či onak to má starý mistr "v paži" ale pomalu překonává rozpor anachronismů, jak bezútěšná psychosociální zápletka o synovi Jiřího Mádla a Malcolma McDowella schovávaném ve sklepě, kam jakoby nacouval dvorkem betonové zahrady, pomalu vykvete ve filmový pugét, který v době vzniku vidělo trestuhodně málo diváků. Jisté filmy dělá jediná scéna a napadá mě hned několik, jež za nanebevstoupení vděčí jediné písničce. Rozháraný výběr hitů, které Bertolucci nejspíš nastudoval jako relevantní (The Cure - Boys Don't Cry; Muse - Sing For Absolution, RHCP - Power Of Equality, Arcade Fire - Rebellion (Lies), exploduje v tanečku ústředního páru na italskou (!) verzi Space Oddity titulem Ragazzo solo, Ragazza sola, nazpívanou samotným (!!) Davidem Bowie (který byl ostatně známý ochotou překvapovat jazykovými verzemi svých písní). Když Tea Falco přidává svému bratrovi třetí hlas, z plátna kane elixír lásky hutnější burákového másla. Nachytal jsem se při otázce, jestli děkovat spíš Bowiemu či Bertoluccimu, ale potom jsem se zastyděl, že bych se ptal stejně na podíl zásluh Mahlera a Viscontiho. S ženskou v místnosti se nedá číst. (24.05.2021)