Hobit: Bitva pěti armád

Nevím jestli za to mohlo debilní 3D, ale já se u toho vařil. Slepenec bitek, které by vypadaly hezky jako in-game intro v nějaké mlátičce, mě prostě už nebavil. Krátka akční sekvence monumentální bitky z prvního Hobita je mnohem lepší, než celej tenhle film. Emocionálně fakt úplně prázdné, bylo mi u prdele, co se tam děje. Jedinej opravdu skvělej moment bylo Thorinovo vyražení z bran Ereboru na skřety. Navíc mě štvalo, že všichni skřeti maj nabušený brnění, ale dostanou v podstatě facku od nějakejch špatně vyzbrojenejch sedláků a chcípnou. Absence krve je taky hroznej fail, vypadá to nepřirozeně. Prostě Jackson už nevěděl kdy přestat. Hezky to ilustruje např. scéna finální bitky Thorina s Azogem, kdy na něj Thorin udělá fintu s ledem. Jak tam pak plave ta mrtvola pod ledem, tak je to naprosto epickej, komorní moment a já v duchu prosil ať to nezkurví tim, že se ten skřet probere. No samozřejmě, že na něj vybafne a stojí to za hovno... (14.12.2014)

Hobit bez hobita aneb ani cesta tam a ani zpátky. Více než kdy jindy je „trojka“ Hobita dílem dvou režisérů. Jednoho (říkejme mu třeba PJ), který rozumí postavám, konfliktům mezi nimi i v nich a vystačí si s přesně obsazenými herci. Jakmile mají plátno pro sebe Bilbo, Thorin či Gandalf, tak to funguje způsobem, který mnohdy přináší ty vůbec nejlepší i nejpůsobivější momenty z obou trilogií. Jenže pak je tu ještě druhý režisér (říkejme mu třeba CGI PJ), který ztratil cit pro míru dobrého vkusu. A ten si dává na celé (pře)dlouhé pasáže pohov a nechává pracovat počítače. Tam kde slouží efekty ději či výjevům, tak nelze mít výhrad. Tam kde slouží čistě „pro sebe sama“ a jsou přepálené jako v případě (bohužel ani zdaleka pouze) rádoby cool skopičin elfěte Legolase je člověku za CGI PJe skoro až stydno. Tam kde si v minulosti PJ vystačil s deseti vteřinami „cool Legolase“, tam je CGI PJovi deset minut málo. Naštěstí i tak má ten první z nich ve výsledku stále ještě navrch, ale přeci jen je (ne)poměr (ne)vkusného na pováženou. O to více, že tentokrát více než kdy jindy bije do očí, kde co chybí a bude doplněno až v prodloužené verzi; přednost dostalo vše akční na úkor postav, motivací a podobných "nadbytečností". Typickým příkladem je finále; několik minut se to efektně (a ne nutně vždy i efektivně) bije hlava nehlava, ale nic moc z toho, aby následně jedna mlčenlivá momentka posmutnělého Bilba a Gandalfa s dýmkou řekla naprosto vše. A tak je v této části se vším. Prodloužená verze je pak zajímavá především v tom, že ještě akcentuje oba ty protichůdné přístupy; a tak tu je mnohem více skvostných charakterových momentů, stejně jako i více oné odosobněné přestřelené CGI akce. (11.12.2014)

Akorát jsem dočetl knižní předlohu a lze jen obdivovat, jak se scénáristům a režisérovi podařilo rozšířit (tak, aby to do děje přirozeně zapadlo), celý příběh o třeba jen naznačené věci v knize a zároveň přidat pár postav, které příběh obohatili tak, aby si i ten, kdo knihu nečetl a viděl třeba jen trilogii Pána prstenů, přišel plně na své. Všechny 3 díly mají u mě maximální hodnocení a jako knižní adaptace filmy řadím mezi absolutní špičku, kdy filmové zpracování překonává knižní předlohu. (23.07.2015)

Mně osobně se finále trilogie líbilo ze všech dílů nejvíc. Příběhové oblouky do sebe konečně zapadly (a fungují docela slušně i z hlediska samostatného filmu), spektakulární akční scény konečně začaly sloužit vyprávění (přestože to s jejich počtem a délkou Jackson opět přepískl), prakticky všichni herci ze svých postav vyždímali maximum. Líbí se mi jak je dusivá atmosféra přicházející bitvy vyvažována komickými vložkami; epické střety pěknými intimními scénami. Vůbec největší radost jsem měl z vývoje postav Bilba a Thorina, jejichž vztah byl tím nejdůležitějším motivem knihy, a kterému se zde konečně dostalo zasloužené pozornosti. Nejpěknější atrakcí pak asi bude nájezd Bílé rady na Dol Guldur, která mi suplovala jiný vizuální pamlsek, na který jsem se těšil, a který se ze scénáristických důvodů nakonec nekonal (Medděd). No a návrat Bilba domů a propojení trilogií... vyšlo taky pěkně. Kdybych si z filmu mohl odstříhat půl hodiny počítačové vaty (dívám se na tebe, Legolasi) a nahradit ji některými perlami, která nás určitě čekají v DVD bonusech, rozhodně si dokážu představit absolutní hodnocení. Bitva pěti armád za vidění určitě stojí. 80% (17.12.2014)

Nejsevřenější a nejvyrovnanější film celé trilogie, který mi ale nedokázal vyvrátit ani jednu z pochybností, které mě Hobitem provázely. Přes všechnu křečovitě zdůrazňovanou epičnost je trilogie bohužel velmi plochá, chybí ji skutečně zajímavě strukturované charaktery (vlastně jediný, kdo vedle Bilba projde nějakou dramaticky podchytitelnou změnou, je Thorin), dodané linie jsou otřesně plytké a trojice filmů předloze nedodala hloubku, ale spíš lunaparkový balast nekriticky dlouhých akčních scén. Samotná Bitva pěti armád překvapí, protože i po Gondoru a Helmově žlebu dokázal PJ vytvořit svěží, přehledné a choreograficky nápadité obří scény (armáda trpaslíků a ryšavý školník Willy na obřím praseti patří mezi pár posledních věcí, které jsem ještě v životě chtěl vidět). Bohužel od chvíle, kdy se na plátně nečekaně zjeví obří kamzíci, se z epiky přesouváme do prvoplánované tolkienovské arkády, soft verze Mortal Kombatu vycpané tunou klišé a WTF scén (Legolas a jeho prznění gravitace už snad nemůže bavit ani Petera). Poetické kouzlo ticha a čištění fajfky, které na samém konci předvede Gandalf, je tak v trilogii pohříchu dost ojedinělé. Popravdě, nejvíc mi asi utkví digitální červánky a posedlost tvůrců klást epické důrazy skoro na každou scénu, takže nakonec se skoro všechno jeví jako prkenné divadlo - navíc scenáristicky o stupeň slabší než třeba brilantní "Who am I, Gamling?" monolog krále Théodena. Jako teaser na prstenovou trilogii Hobit funguje, dokážu si představit, že moje dítě z něj bude za pár let u vytržení. Až vyroste, dá mi nicméně určitě za pravdu, že původní trojice filmů zůstává ve své větší tlumenosti a vyšší filmařské obratnosti nedostižná. Nebo dostane na prdel. (11.12.2014)