Osmý den

Z filmu Osmý den mám pocit, že ho jeho filmový tvůrce Jaco van Dormael dělal v tónu politicko-společenské korektnosti humanismu. Humanismu druhu hlasitého, snaživého a pokryteckého, aby se zalíbil společenským autoritám a halasnému přitakávání. Potřeba uvědomovaní si a následné prezentování lidské podstaty jedince a skutečného hodnotového životního žebříčku tu bude vždy po celou dobu trvání kapitalistického náboženství. K tomu přidaná hodnota s úctou k mateřství a lásce se proměňuje v těžkopádné pokusy o vzletný poetismus. Autor mě nepřesvědčil o své upřímnosti, či nadání, spíše o vrozeně bezelstné podbízivosti. Dané téma jsem viděl zpracované originálnějším, sugestivnějším i naléhavějším způsobem. Film má působnost pozérského manifestu pokryteckého humanisty spotřebně-kulturního prostředí a neumím ho přijmout s nadšením a chvalozpěvem. Hlavní postavou je úspěšný bankovní manažer Harry (zajímavý Daniel Auteuil) v samotě po ztrátě rodinného štěstí. Spoluhráčem na dvouvrstvé cestě je postižený Georges (Pascal Duquenne) v samotě absence citů a lásky. Jeden se nedokáže vyrovnat s odchodem manželky a dětí, ten druhý s neschopností přiblížit se sladkým plodům citů a chtíče, který je náhradou za nepřítomnou mateřskou lásku. A přichází představa o odyseje poznání podle zdeformovaného politicky korektního humanisty. Z dalších rolí: Harryho radikálně odtažitá manželka Julie (zajímavá Miou-Miou), pedantský Harryho šéf a ředitel banky (Henri Garcin), v halucinacích zjevující se Georgesova matka (Isabelle Sadoyan), Georgesova ženská spřízněná duše Nathalie (Michele Maes), Georgesova setra s vlastním životem Fabienne (zajímavá Fabienne Loriaux), Harryho malé dcerky Alice (Alice van Dormael) a Juliette (Juliette Van Dormael), či pěvec optimismu Luis Mariano (Laszlo Harmati). Lidskost je důležitá. Lidskost nemá nic společného s politicky korektním humanismem! (01.01.2017)

Tak trochu jiny Rain man. Chlapik je prepracovany, ma zvraceny hodnotovy zebricek a do toho vseho se mu do zivota priplete handikapovany Georges a vydaji se spolu na zivotne dulezitou road-movie. Gorges ma moc rad cokoladu a svoji maminku, Harry miluje sve deti a manzelku. Oba pri sve spolecne ceste zjistuji, ze nemuzou mit vsechno. Skvele jsou zejmena Georgeovy fantazie (napr. ta, ktera zacina malou myskou), kterou jsou ohromne silne a zaroven Georgovy ukazuji svym zpusobem skutecny svet. Nakonec bych rada jeste zminila zcela neuveritelne finale (hlavne mongolska scena a pout a uplne finalni scena s Georgesem). Zkratka Le Hutieme jour si me ziskal a nemaly podil na tom ma i Daniel Auteil. (05.09.2011)

Tohle téma, dvojice naprosto psychicky odlišných lidí, kteří se zpočátku vůbec nechápou, je velice atraktivní. Skýtá nepřeberné množství nápadů a v dobrých rukou to musí snad vždy dopadnout dobře. Konec konců tu máme Rain Mana a loňské Intouchables, takže je vidět kvalitativní stránka námětu. Osmý den není vyjímkou! Až na pár scén v druhé polovině filmu, které celý film a pouto mezi ústřední dvojkou trošku degradují svojí nereálností a nadsazeností, je to velmi pěkný, příjemný a lidsky úsměvný film. Hlavně díky parádnímu a velice sympatickému Pascalovi to působí velmi upřímě a skutečně. Moc dobré, a i přes veškeré dění a délku stopáže z toho mám pozitivní pocity a George jsem si přímo zamiloval. Osmý den bůh stvořil George. (30.09.2012)

Víte, jak já mám strašně rád ty staré černobílé romantické komedie, tak se snadno dojmu. Často sice bývají naivní, patetické a někdy až dětinsky hloupé. Ale ono to k nim už tak nějak patří. A proč je vlastně zmiňuju? Protože Osmý den s nimi má mnoho společného - jeho příběh je čitelný, závěr předvídatelný, navíc citové vydírání nastaveno na DEFCON 1, ale člověk se při sledování přesto nemůže ubránit pocitu radosti. U van Dormaelových filmů plně chápu rozptyl hodnocení po celé škále hodnotící stupnice, protože na jeho snad až příliš okatě vykalkulovanou hru (a nejen tu zde, ale i u Mr. Nobodyho a dá se očekávat, že i Tota hrdiny, kterého jsem zatím neměl možnost vidět) nemusí přistoupit každý, ale kdo bez urážky přijme fakt, že režisér se jinými tvůrci víc než jen inspiruje, může si jeho filmy naopak o to víc užívat. Já jsem, jak to tak vypadá, jedním z nich. 85% (18.03.2011)

LFŠ 2008 OSMÝ DEN, druhotina Jaco van Dormaela, je přesně ten typ filmů, které nemám rád: okázale humanistické poselství v rámci schémat a klišé, za podpory hereckých výkonů strhávajících na sebe pozornost; jinými slovy - kýč, jemuž senzitivnější jedinci podlehnou, hrající si na umění. Nelze ovšem upřít promyšlenost stylu, kdy každý z ústřední dvojice má svůj způsob záběrování a barevného ladění, a "upřímnost" v případě obsazení Pascala Duquennea, herce opravdu trpícím Dawnovým syndromem. Problém je, že zatímco předchozí TOTO HRDINA měl ve svém středu nespolehlivou hlavní postavu, která si přizpůsobovala film pohledu svému a vyloženě si z diváků utahovala (přiznání ve 3/4 "tento příběh vám vypráví šílenec"), OSMÝ DEN je film, který si hlavního hrdinu přizpůsobuje obrazu svému a vytyčené myšlence o chladnosti a neuspokojivosti materiálního způsobu života, do kterého vpadne postižený, ale každý okamžik si užívající "geniální blázen". 6/10 (27.07.2009)