Prachy v prachu

První půlka se chvílema tváří i trochu vážně, protože se dotýká témat jako je nezaměstnanost nebo dluhy. Ale ty vážný témata jsou podaný s humorem a já se u toho skvěle bavil. Prostě první půlka mi přišla opravdu dobrá. Ale ve chvíli, kdy dojde k samotnýmu přepadení banky, to byla na můj vkus až moc velká absurdita a bláznivina. A úplnej konec mi přišel tak trochu nedotaženej. Celkově se jedná o průměrnou francouzskou komedii z doby, kdy samozřejmě nesměla chybět nějaká ta ženská nahota a trochu společenský kritiky. (06.07.2022)

Mne skrátka tieto filmy E. Molinara nejako pasujú do gusta. Prachy v prachu bola malá legenda 80-tych rokov, a to nielen preto, že tam bolo zopár pekných holých ceckov a dokonca súlož tak hlasná, že to kedysi dávno za socíku zobudilo môjho otca spiaceho pri TV a aj s bratom nás vyhnal do detskej izby s poznámkou, že na také prasačiny máme ešte čas... Tento film bol legenda aj preto, že to bola originálna komédia s vynikajúcim hercami, ktorí boli síce v tej dobe vo Francúzsku 2. liga, ale zahrali to všetko s maximálnym prehľadom. No a ten koniec to už iba spočítal a podčiarkol. Prachy v prachu je taký malý čierny kôň medzi francúzskymi komédiami, ktorý vyhráva dostihy. (01.03.2009)

Komedia, která jakoby se dělila na tři části. Zpočátku rozjezd, kde sledujeme společné soužití hlavní dvojice a také jejích marné hledaní uplatnění, což probíhá v takovém poklidném duchu, ale nechybí tomu charakteristika atmosféra francouzských komedií. Pak kratší, ale suverénně nejlepší část filmu o přípravě loupeže a přehrávání přepadení, při kterém jsem se fakt dost pobavil. A pak hlavní motiv přepadení banky, kde si z lupičů nikdo z personálu nic nedělá a všichni se postupně přidají na jejich stranu. Což je sám o sobě dobrý absurdní nápad, který mě zpočátku překvapil, ale když už vyšel najevo, začalo to být trochu průhledné a některé věci pak už byly trochu přehnané nebo předvídatelné namísto vtipnějsich dialogů, které tam byly, ale postupně jich nejak ubývalo a závěr už mě tolik nebavil. I tak jako docela dobrá blbinka na jedno zhlédnutí, ve které jsou sice některé vedlejší postavy (až na skvělého komisaře posedlého střílením) trochu debilní, ale celé to táhne celkem sehraná havní dvojka, kdy především Jugnot se vyřadil. (28.12.2020)

První půlhodinu postavy jen bezradně tápou ode zdi ke zdi a nic zajímavého ani zvlášť zábavného se neděje (i když pánové to asi uvidí jinak ;). Ale ve chvíli, kdy Sam s Paulem ukují mazaný plán na velkou bankovní loupež, se začnete smát, a nepřestanete ani po titulcích. Lupiči-amatéři sice zločinnou akci pečlivě nacvičí („Žádnou paniku!“ „Proč žádnou paniku?!“) a v po zuby se (v hračkářství) vyzbrojí, záměr sbalit prachy a vypadnout se ale nakonec vyvine hodně překvapivě. Vedle Daniela Auteuila se mi líbil François Perrot v charakteristické roli uhlazeného ředitele a především a hlavně Georges Géret jako maniakální komisař Bouvard s rozkošnou zálibou střílet na všechno, co se hýbe. :) (21.02.2013)

Ono by se řeklo, že na téma přepadení banky bylo natočeno spousty filmů (i komedií) a že nic originálního již na tomto poli nelze vymyslet, pak vězte, že "Prachy v prachu" jdou jinou cestou. I když pointa (nebudu prozrazovat) je nejspíš na filmu to nejoriginálnější, nejvíce jsem se řezal smíchy při nácviku přepadení na chodbě. A Daniela Auteila s Gérardem Jugnotem jsem si zamiloval. 85%. (03.03.2010)