poster

Odloučení

  • Francie

    La Séparation

Drama / Romantický

Francie, 1994, 88 min

  • emma53
    *****

    Nemůžu jinak, ale takhle brilantně zahrané rozpadající se manželství jsem neviděla zahrát hodně dlouho. Věřím, že je to díky dvěma francouzským hereckým esům jako je Isabelle a Daniel, který skutečně exceloval a v té závěrečné fázi jsem byla na dně jako on. Tentokrát mě svým hereckým talentem oslnil daleko víc než Isabelle, ale je možné, že v tom hrála antipatie k Anně, která i pro mě jako ženu jednala zcela nepochopitelně. Jakýkoliv rozpad manželství je smutný, co si budeme povídat a někdy stojí na naprostých malichernostech, což v tomhle případě nebylo a byly tam momenty, které šly mimo můj radar. Situace kdy leží Anne večer na rameni Pierrovi po tak závažném oznámení, jsem skutečně nepobrala. Ale v životě je tolik nepochopitelných zkratů, že bych se už neměla divit asi ničemu.(17.4.2016)

  • misterz
    ***

    Romantickou drámou by som tento film teda nenazval, romantiky tu bolo naozaj len ako šafránu. Skôr ide o akúsi nepríjemnú štúdiu rozpadávajúceho sa vzťahu i s jeho vplyvom na okolie. Podľa môjho názoru sa ale zámer podaril len tak na polovicu. Takmer úplne tu absentuje pohľad na problém od Anne. Niečo o jej pocitoch sa síce divák dozvie zo vzájomnej komunikácie s Pierrom, ale to podľa môjho názoru ani z ďaleka nestačí. Svoje pocity a myšlienky tu na neutrálnej pôjde s priateľmi rozoberal len Pierre a na Anne sa v tomto smere akosi zabudlo. Čo sa týka oboch hercov, viac sa mi pozdával Daniel Auteuil, ktorý tu nešťastného partnera zahral veľmi dobre, aj keď som s ním niekedy nesúhlasil. Čistý priemer. 60/100(19.5.2016)

  • Malarkey
    ***

    Tady je hodně těžké přijmout a pochopit ty pocity, co se režisér Christian Vincent snažil do Isabelly a Daniela vměstnat. Když to budu hodnotit ze strany chlapa, chvíli jsem Danielovi rozuměl a chvíli jsem byl úplně mimo. U Isabelly jsem tomu jakožto chlap nerozuměl vůbec, protože žena se ze strany muže (takřka) nedá pochopit. A naopak. Herecky to pak bylo francouzsky naprosto poctivé.(28.7.2015)

  • Aky
    ****

    Niterné vztahové drama, které se v životě odehrává dnes a denně, ale francouzští autoři v podstatě standardnímu příběhu dokázali nejen filmařsky, ale i polidsku vtisknout punc jedinečnosti.(17.9.2017)

  • Matty
    ****

    „Nemířím vůbec nikam.“ Nevím, zda Francouzi tak rádi řeší sebe a své vztahy, nebo je o tom jenom baví točit filmy, ale rozhodně díky mnohaleté praxi dovedou trefně vyjádřit komplikované životní situace. Pialatovsky syrové vztahové drama Odloučení se jenom vzácně obejde beze slov. Jsou to ale scény, v nichž spolu postavy komunikují gesty, pohledy, doteky nebo naopak tím, že se navzájem nedotýkají, které vám nejdéle utkví v paměti. Pierre i Anne mají sami problém s hledáním slov pro své pocity. Ani jeden z nich nebyl na něco podobného připraven a ani jeden neví, jak pokračovat. Tématem filmu tak vlastně není samotné odloučení, ale snaha o jeho uchopení a pojmenování, snaha nějakým způsobem jej „komunikovat“. Pierrovi vedle rozhovorů s kamarádem, profesorem filozofie, pomáhá natáčení videodeníku, v němž může říct to, co Anne sdělit nedokáže. Pocitem dominujícím tváři Daniela Auteuila, který při bloumání nočními ulicemi stále více připomíná Ala Pacina v Carlitově cestě, je přesto zmatení, nejistota, obava ze ztráty dosavadní životní opory. Film napsaný dvojicí scenáristů celkem pochopitelně upřednostňuje mužskou perspektivu, Pierre je ale v zásadě zvýhodněn pouze tím, že s ním strávíme více času než s poněkud příliš chladnou Anne (což je možná dáno i odtažitým herectvím Isabelle Huppert). V kritických momentech se naopak chová více hystericky než žena a mnoho sympatií nevzbuzuje. Také neochotou postavám situaci jakkoli ulehčovat a vést je k uspokojivému řešení je Odloučení chvílemi nepříjemně bolestivým filmem. K jeho autenticitě přispívá i vyvarování se většině klišé podobných filmů – nového partnera si nachází žena, nikoli muž, namísto hádek se pár krizi snaží zprvu řešit racionálním rozhovorem, vztah s mladou a pohlednou chůvou se nevyvine podle očekávání atd. S délkou necelých devadesáti minut jde o velmi úsporný snímek, který přes množství slov říká poměrně málo, ale zároveň vše, co potřebuje. Dlouhé dialogové sekvence končí zatmívačkami, které zvýrazňují nevyhnutelnost konce a ponechávají prostor pro naše domýšlení, co se dělo „mezitím“. Na minimum byly zredukovány skutečnosti přímo nesouvisející se vztahem (například zaměstnání), díky čemuž se film nerozbíhá se do všech možných stran, je velmi koncentrovaný a vybízí k opětovnému zhlédnutí a hledání dalších slov, která zůstala nevyřčena. Jestli si nechcete sypat sůl do otevřené rány, v době během nebo krátce po vlastním rozchodu Odloučení nesledujte, ale na seznam nejlepších „rozchodových“ filmů si jej bez obav připište. 75%(23.1.2018)