Vajont - La diga del disonore
Režie:
Renzo MartinelliKamera:
Blasco GiuratoHrají:
Michel Serrault, Daniel Auteuil, Laura Morante, Jorge Perugorría, Anita Caprioli, Leo Gullotta, Philippe Leroy, Jean-Christophe Brétigniere (více)Obsahy(1)
V roce 1959 začíná v jednom údolí v Dolomitech stavba gigantické přehrady, která měla být největší stavbou tohoto druhu v Evropě. Hlavní architekt přehrady Carlo Semenza si touto stavbou plní svůj životní sen. Hlavní inženýr Biadene slibuje velký ekonomický dopad nejen na kraj, ale i na ekonomiku celé Itálie. Brzy po zahájení stavby se začínají ukazovat vážné problémy. V půdě se objevují trhliny, které se zvětšují a hrozí, že se sesune část hory - Mont Toc do přehrady. To by znamenalo, že by se voda mohla přelít přes přehradu. Vláda i společnost, která přehradu staví, a dokonce ani architekt a hlavní inženýr však nechtějí zpochybnění stavby připustit. Novinářka, která se snaží na nebezpečí upozornit, je hnána před soud. 9. října 1963 se utrhlo 300 milionů kubických metrů z hory Mont Toc a sklouzlo do přehrady osmdesátikilometrovou rychlostí. Tato masa zeminy a kamení zvedla vlnu o výšce 250 metrů, vodní tříšť, mlha a padesát milionů kubických metrů vody přepadlo přes hráz a zalilo šest vesnic, které srovnalo se zemí. Voda se řítila rychlostí osmdesáti kilometrů v hodině údolím Piavy a zabíjela. Za oběť nezodpovědnosti, touze po zisku a nezvladatelných ambicí padlo dva tisíce lidských životů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
║Rozpočet ITL 17miliónov($8miliónov)║Tržby Celosvetovo $3,400,000║ ()
Novodobá italská dramatická tvorba zavání na sto honů televizní pachutí a rekonstrukce neštěstí pod horou Mont Toc se v tomto ohledu neliší - ať byla její receptura jakákoliv, televiznost sráží třeba zajímavý a dobře míněný projekt do (televizního) průměru. ()
Tak k tomuhle jsem se dostal úplnou náhodou Filmy s katastrofickým podtextem mám prostě rád hlavně pokud jsou podle skutečné události kterou mám patřičně nastudovanou. No a kdo jiný by měl zpracovat největší katastrofu v novodobých Italských dějinách než sami Italové? Nicméně pokud někdo očekává velkolepou katastrofickou jízdu tak bude patrně zklamán. Samotná katastrofa se tu odbyde v závěrečných deseti minutách a na pořádný triky evidentně prachy nebyly, ale v tomto případě to odpustím. Film totiž funguje v jiné rovině a to především postupným precizním budováním opravdu zlověstné atmosféry předcházející samotné katastrofě jako takové. Název je pak opravdu příhodný. Možná že někomu můžou některé situace tady při budování megalomanské přehrady na místě kde nikdy neměla být přijít trochu přehnané, ale jak už jsem říkal tak něco o téhle události vím a bohužel to do velké míry odpovídá historické skutečnosti. Tohle bylo vážně šílenství které svým životem zaplatilo přes dva tisíce lidí a příroda nám zase jednou ukázala svou sílu a zasadila úder naší povýšenosti a sebejistotě. Smutné a příznačné je, že za tuhle zbytečnou smrt mnoha lidí nebyl nikdo pořádně potrestán. Hlavní šéf projektu si odseděl rok ve vězení a to je fakt kurewsky málo. No a samotná hráz která mega vlnu vydržela stojí pořád na svém místě jako pomník lidské aroganci a připomínka toho jací jsme malí když se s námi příroda rozhodne zúčtovat. Každopádně po nějaký době jsem si zase pustil v době dnešních digitálních píčovin starší neznámý a poctivý film a možná bych to měl dělat častěji.80% ()
"Pane inženýre, máte telefon!" "Tady jsme všichni inženýři!" Příběh Vajontu je tak moc typickým příkladem fenoménu "bezohlednost mocných", že kdyby nebyl skutečný, dal by se snadno obviňovat z těch největších klišé. Samozřejmě, je prospěšné si podobné epizody lidských dějin připomínat v rámci prevence, takže těžko Italům něco vyčítat - navíc se chvályhodně vyhnuli zbytečně melodramatickým liniím jednotlivců, adekvátně představili pozadí události a katastrofu rekonstruují věrně, aniž by působila lacině nebo naopak podbízivě efektně. Závěr sugestivní, body plus za kameru. Trochu jako pěst na oko je tu Daniel Auteuil - noname herci, nestrhávající na sebe pozornost, by se sem hodili víc. ()
Kvalitní kamera. ()
Aneb nikdy neslibuj ženě, že přijdeš večer včas, protože to se vždycky něco podělá. Jestli tady chybí označení "TV film" správně, tak pan Renzo přecenil svoje schopnosti stejně jako to kdysi udělal italský dream team inženýrů, od kterých bych si nenechal vyprojektovat ani poutko na ručník. Donedávna jsem stavby z historie bezmezně obdivoval, ale čím víc podobných dokumentů a filmů vidím, tím víc si myslím, že to tenkrát byla taková stavební ruská ruleta. Však ono nahoru nic nespadne a dole všechno najdem... ()
Katastrofa sama dostane velice málo prostoru, o to větší díl času připadá na přehlídku všech nadutých kreatur, pro které má význam jen jejich naditá peněženka. Tvářit se, že hlavní roli hraje Serrault nebo Auteuil, by bylo značně nadnesené. Ale pravda je, že Auteuilův inženýr je úžasně hnusné bezskrupulózní hovado. Když někdo nemá rozpočet nebo neumí udělat kvalitní triky, měl by se jim vyhnout. Tato fušeřina zbytečně snižuje kvalitu snímku. Závěrečný zbytečně přepálený patos jakbysmet. ()
„Opatrnost neznamená dělat, že nic nevidíme.“ . . . Výborná rekonstrukce skutečných událostí kolem stavby a tragických následků obrovské přehrady v Itálii přináší v sobě kromě jakéhosi "hraného dokumentu" také skvěle vyportrétovanou sérii postav. Ono to vlastně není jenom film o jedné přehradě a o jedné předvídatelné katastrofické události, jako především film o velmi nebezpečném politickém souboji. Na jedné straně stavební inženýr (výborný Daniel Auteuil) a jeho společníci, kteří zneužívají svojí moc a úspěch k cílu získání ještě větší moci a ještě většímu úspěchu, neodradí je příležitost manipulovat, uznat a prokázat jen tu část pravdy, která se jim hodí a odhodit z cesty překážky v podobě konkrétních osob. Na druhé straně novinářka s kontroverzně levicovým (komunistickým) smýšlením, předem řádkou lidí odsouzena a nenáviděna, se ukazuje jako příklad statečné bojovkyně za pravdu, která navzdory silnému natláku odhaluje a veřejně upozorňuje na možná rizika a nebezpečí nového projektu... Možná bych měl několik malých výtek k celku, film mohl klidně pokračovat i dál a rozehrát s napětím to, co se o inženýru Biadenem dozvídáme už jen ze psaného epilogu. Šlo by také diskutovat o tom, zda bylo nutné v tom rozvíjet i romantickou linku (ačkoliv nepochybuji, že v Hollywoodu by z něčeho podobného udělali stokrát horší "doják"), vzít si na mušku hudbu či zbytečný efekt spomalování záběrů, ale ve výsledku jde o detaily, které mi neskazily zážitek a celkový přínos. Neřeším ani televizní formát, o kterém musím říct, že k celkovému zpracování velice dobře seděl, takže ve mě zůstavají protichodné pocity jen ze dvou věcí – pozitivní z filmu, který mě překvapil a hodně oslovil; negativní ze zobrazených skutečných událostí a té neutíchající lidské chamtivosti, která v některých případech bohžuel opravdu nezná mezí... 90% ()
Až mě to překvapilo. Nevím, proč je všude uváděn Serrault na prvním místě, protože hlavní role a nejepší výkon podal Daniel Auteuil. Kolem poloviny film trochu přešlapuje na místě a nůžky by se jistě hodily, tak posledních třicet minut Vám to vynahradí, navíc podpořené výbornou hudbou. Je to radost vidět "katastrofický" film v jiném podání než made in Hollywood. A to je příjemné... ()
Katastrofické drama o stavbě přehrady je především ukázkou toho, kam až jsou někteří lidé schopni zajít kvůli úspěchu, penězům, moci, což nám v tomto snímku bezchybně předvedli pánové Daniel Auteuil a Michel Serrault. Hlavní architekt spolu s panem inženýrem odklízeli z cesty jednoho nepohodlného člověka za druhým jak na běžícím páse, odporné osoby... Moc se mi líbila ta vytrvalá novinářka (Laura Morante), hezká role, krásná žena. ()
Velmi dobře udělaný film podle skutečné události. Zanedbáním bezpečnosti stavby obří přehrady došlo ke katastrofě s tisíci lidských obětí. Ve filmu je popsána stavba, machinace v bezpečnostních opatřeních, honba za penězi a slávou celého managementu stavby. Daniel Auteuil tentokrát ve velmi negativní roli hlavního stavebního inženýra. V roli statečné novinářky, která celou dobu na rizika upozorňovala - Laura Morante. ()
Naprostá klasika .. bohužel až příliš pozdě odhalená lidská hamižnost a zaslepenost jdoucí ruku v ruce s naprostou ignorancí přírodních zákonů .. omezeností a neomalenou nadutostí k přírodě i životům obyčejných lidí, kterou musí nakonec zaplatit jako vždy ti nevinní .. velmi zdařilé zobrazení doby, kdy k této tragické události došlo … ()
Katastrofické filmy nesnáším, ale to platí pro ty "coby kdyby" (nejhorší jsou ty, kde přistanou zlí mimozemšťani). Příroda pak většinou předevede něco, co Hollywood nenapadne, jako třeb Katrinu a New Orleans pod vodou. No a když přírodě "pomůže" člověk se svou hamižností a pocitem neomylnosti jako v Mexickém zálivu, je to ještě horší. Vajont byl podobný případ, název filmu je výstižný, akorát stál daleko víc lidských životů. Italové i Francouzi umí perfektně točit retro, speciálně období po válce, 60. léta, povrdilo se mi to mockrát. Já nevím, jsem spíš člověk, který hodnotí obsah než formu, takže při sledování zkázy údolí, zmařených životů notabene s vědomím, že je to podle skutečnosti, jsem na nějaké kontrolování, jestli jsou tam trikové záběry a jestli jsou popřípadě kvalitní, neměla ani čas a hlavně chuť. Jen jsem byla ráda, že je to pietní a ne hollywoodské zpracování. Daniel Auteuil je Pan Herec. A Vajont považuji za dobrý film. ()
4* hlavně za to, že je moc dobře, že filmy na tohle téma někdo točí... Hazardérský eufemismus inženýrů na jedné straně - na té druhé hrabivost, zištně motivovaná politická rozhodnutí a zmanipulované odborné posudky... Není to náhodou naše žhavá současnost? ... A pátá, nejdůležitější * za to, že tvůrci nenatočili velkofilm, který by odváděl pozornost od vlastního tématu, ale udrželi ho v odborně korektní a realistické rovině. Bravo! ()
Před filmem jsem moc nechápal název, ale po jeho konci byl odpovídající. ()
Takových 70%. Je to velice dobře natočena a kvalitu snímku určitě umocňuje fakt, že je to popis reálné události. Kdyby to bylo smyšlené, tak by to asi tak zajímavé nebylo. Nicméně jsou zde použity velice zajímavé záběry katastrofy, i hudba je docela zvláštní a hlavně v poslední půlhodince dokonale pasuje. Film mohl být možná o 30 minut kratší, protože místy se to trošku táhlo, hlavně bych vypustil to milostné drama "hlavního" hrdiny. Ale to se dalo překousnout. Poslední půlhodika byla opravdu vynikající a dech beroucí. Celkově odvedená dobrá práce, která osciluje mezi dokumentární rekonstrukcí a "katastrofickým" filmem a tento mix se povedl. Akorát škoda těch slabších triků, na druhou stranu by možná nějaké velkolepé scény ala 2012 film pokazily a narušily komorní atmosféru. Opět se ukázalo, jak dokáže být silná touha po penězích a moci, ale to už je na jiné povídání... U mě s filmem spokojenost. Howgh! ()
Film je velmi koukatelný, dobře obsazený. Nicméně vzhledem ke skutečnému průběhu událostí je natočen jako kovbojka s love story a s dost prudce oddělenými postavami (zlý/dobrý). Pro upřesnění doporučuji dokument Vteřiny před katastrofou: Tsunami v horách, kde je vše uvedeno na pravou míru. ()
Nejlepší byla ta nudle z nosu toho muže, když plakal na tom písku u té židle... Ale teď vážně: na to, že tento film není asi zase tak známý, není vůbec špatný. Naopak mě příjemně překvapily netradiční záběry valení se vody do bytů a do města. A hlavně mě potěšily hezké slečny, které tam hrály. Celkově tedy pochvala za experimentální prvky, které ovšem nemusí sednout každému, ale zase bych vnesl trochu kritiky na určitou nudnost filmu a přílišnou snahu o dokumentární vyznění filmu. ()
Stopáž mola byť o 30 minút pokojne kratšia. Film by nabral na dynamike. Inak spokojnosť. 3,5* ()
Závěr filmu mě doslova zmrazil. Na rozdíl např. od snímku 2012 triky hrozné, i na tu dobu vzniku, ale o to více působivé. Já cítil nejen husí kůži na zádech, ale i kapičky vody na obličeji. Velmi sugestivní snímek. ()