I Was Accused
Režie:
William CorriganScénář:
Jerome CoopersmithObsahy(2)
Herec a divadelní autor Jiří Voskovec přijíždí 16. května 1950 do Spojených států amerických, aby se zde natrvalo usadil. Původně utekl z rodné země před nacismem, nyní jej do emigrace nadobro vyhnalo vítězství komunistické strany. Je to již jeho pátá návštěva USA a k získání občanství mu zbývá vyřídit několik posledních formalit. Rutinní kontrola imigračních úředníků, která obvykle trvá několik minut, se však nečekaně změní v desetiměsíční internaci na nechvalně známém Ellisově ostrově. Voskovec je zničehonic podroben řadě výslechů a musí vyšetřovatelům do detailů popisovat své názory i svůj dosavadní život. Během internace si vybavuje lidi a události, které mohly k současné situaci vést. Vzpomíná především na kamaráda Rudolfa Homolu, kterému pomohl utéct z koncentračního tábora a se kterým se posléze setkal na americkém území. Prospěchářský Homola se však po únorovém převratu stal agilním členem KSČ. Šokující svědectví pak před vyšetřující radou přinese svědek jménem Bohatý, který prohlásí, že Voskovec je komunista…
Televizní pořad z dramatické antologie Armstrong Circle Theatre vznikl podle skutečných událostí, které Jiří Voskovec zažil při svém příjezdu do Spojených států. Snímek, ve kterém protagonista ztvárnil sám sebe, byl odvysílán na stanici NBC 13. prosince 1955.
(oficiální text distributora)
Recenze (17)
Příchod Voskovce do Spojených států po roce 1948 a jeho obvinění z přisluhovačství komunismu je bezesporu zajímavé téma pro tento seriál. Nicméně se jedná o velice povrchní ztvárnění příběhu, které je završené ještě méně věrohodným popisem práce vyšetřovací komise, která se v tomto případě údajně nechala přesvědčit patetickým hereckým výstupem Jiřího Voskovce. ()
Spíš než o hraný film jde o hraný dokument, proto hodnotím spíš výpověď a pomíjím horší technickou kvalitu i jiné nedostatky. ()
O tomto problematickom príchode Voskovca do USA som vôbec netušil, takže ma to dejovo zaujímalo. Viac ma však prekvapila na TV film tej doby premyslená štruktúra. Retrospektívy aj dokumentárne postupy to príjemne oživovali. Nie je to však žiadna must see záležitosť, ale iba zaujímavá epizódka. Hore to ťahá samotná hviezda, hrajúca samého seba 7/10 ()
Předseda imigračního výboru: ,,chci kritikům našeho postoje připomenout, že i právo na kritiku chráníme před jeho případnými škůdci. '' A o tom to je. Amerika se prostě musí bránit, i když občas semele někoho nevinného. Jsem si jist, že odpovědné lidi to rmoutí a kdyby to šlo dělat jinak, jistě by to tak bylo prováděno. Na rozdíl od diktatur, kterým na jednotlivci nezáleží. --- Jak jen je tento film podobný mému předchozímu viděnému snímku - Odvlečen. Tam je hlavní hrdina podezřen ze spolupráce s teroristy, zde byl Voskovec obviňěn, že je komunista. Atmosféra v USA za mccarthysmu byla hysterická a kolikrát stačilo jen udání kohosi, že smýšlíte rudě... Obviněný se pak jen těžko mohl očišťovat. Pro nové přistěhovalce žádající trvalý pobyt v USA to bylo ještě těžší. Je paradoxem, že za zastánce komunismu byl označován právě Voskovec. Na rozdíl od Wericha byl mnohem odtažitější od lidových velkoestrád, dělnických masových akcí atd... Když odjížděl z čech, asi by nevěřil, že bude ihned po vystoupení na americkou půdu internován na řadu měsíců. Ano, řada komentářů tu oceňuje schopnost americké sebereflexe. Amíci s tím nemají problém a že za McCarthyho se stala pěkná halda přešlapů si uvědomovali už na konci padesátých let... Dalším zajímavým filmem z tohoto období je americký snímek Dobrou noc a hodně štěstí. O tom, že Voskovec zdaleka nebyl sám ( a to pro Amíky nebyl žádná celebrita) se můžete dočíst v mém komentáři u tohoto filmu. * * * * ()
Poměrně známá epizoda z Voskovcova amerického života je zde podávána polodokumentárním způsobem, který po všech stránkách zaujme. Imponující je respekt, který si Jiří Voskovec zachovává vůči americkému způsobu ochrany národních zájmů i po deseti měsících trampot, kterými si jako zcela nevinný musel projít. ()
Keď urobia v niečom američania chybu, napríklad aj byrokratickú, hneď o tom v zápale výčitiek svedomia natočia film. Aspoň televízny. Takáto sebareflexia sa mi páči a to je to, o čom trochu propagandisticky rozpráva aj Voskovec pri svojej záverečnej reči v tomto filme. Ja som o jeho živote v podstate nič nevedel, takže krátka významná epizóda, umne prekladaná retrospektívami a napínavo vrcholiaca na súde ma náramne bavila. Veci prispieva aj Jiřího rola, keď hrá samého seba. Film je výborne dramaturgicky vystavaný, čo poteší najmä ak si uvedomíme, že sa jedná iba o tvorbu pre televíziu. Nás a najmä našich západných susedov poteší, že občas začujú nejaké to české slovíčko, napríklad aj z úst američanky. Svet nie je čierny a biely, svet je proste súmrak. Podľa množstva hodnotení pred a po odvysielaní je fajn vidieť, koľko ľudí (vlastencov:)) si nenechalo tento film poobede v televízii utiecť. ()
Škoda tej "dokumentárnosti", ktorá vysvetľovala príbeh, lebo sa tvorcom nechcelo natočiť plnohodnotný televízny film. Osud Jiřiho Voskovce si určite lepší projekt zaslúžil. ()
Já se na to nedívám jako na americkou sebereflexi a odsouzení mccarthismu, ačkoliv to tak může vypadat. Spíš mi to přijde jako zdůvodnění nutnosti podobného postupu. Ostatně v roce 1955 byl hon na čarodějnice iniciovaný senátorem McCarthym stále aktuální. Nakonec i Jiří Voskovec sám, i přes všechno své rozčilování, nakonec sám respektuje postup amerických úřadů. To ale nic nemění na tom, že se fimu podařilo vystihnout dobu i pocity oběti, která se po útěku před komunismem sama musí obhajovat z nařčení, že s totalitním režimem sympatizuje. 75% ()
Přijíždí George Voskovec do Států svrhnout americkou vládu? 1) Přesvědčivý hraný dokument přibližuje jednu podivnou historii Jiřího Voskovce. Zajímalo by mě, jestli neutuchající láska ke Spojeným státům je autentická anebo jen na oko. 2) Ve druhém plánu film ukazuje, jak snadno lze za určitých společenských podmínek uškodit a jak to někteří lidé rádi činí. 3) V dalším plánu je obžaloba amerického honu na čarodějnice, jehož vedlejší obětí se Voskovec stal. 4) Na druhé straně je povzbudivé, že krátce poté bylo možno natočit a hlavně odvysílat podobné svědectví. 5) Je faktem, že Osvobozené divadlo bylo přímo ztělesněním české levice. Některé písničky V+W se pak úspěšně zařadily mezi budovatelské songy padesátých let. ()
Fascinující kapitola fascinujícího života v podání lehce umrtveném Voskovcovým idealizovaným pohledem na Ameriku (to není vypočítavá podlézavost, to je upřímné přesvědčení – viz Korespondence V+W: „… inteligence, talent, imaginace a kuráž jsou mezinárodní. Jenom blbost, uprdnutost, a zbabělost mají své národni barvy. … Jen to západní zabarvení víc mému oku lahodí, kdežto východní mne zebe, svrbí a působí mi pálení žáhy. … Amerika sice momentálně a hlavně mezinárodně je k pláči a ostuda – ale já jsem americký vlastenec a mávám hvězdnatým praporem ‚for better or worse‘.“) a Coopersmithovým/Corriganovým idealizovaným pohledem na Voskovce. — Mr. Bohatý je jasně „katolický radikál“ Bohdan Chudoba, ale kdo je hernajs Mr. Homola? Že by Kopecký? ()
Americká televizní pohádka podle skutečné události. Je lehce komické, že je tu Jan Werich utajen podobně jako v ČSR té doby Jiří Voskovec, ale domnívám se, že v tomto případě to bylo spíše z důvodů ochrany Wericha v Praze... Je to celé lehce nepřesné a zavádějící, ale na druhé straně: dovedete si představit, že by Československá televize pět let po procesu se Slánským natočila dokumentární hraný film, v němž by odhalila skutečnou pravdu o něm? Američané mají mé sympatie za to, že se dokázali podívat do očí pravdě, byť lehce zčernobílené a zcukrkandlovělé... (Správně to vyjadřuje Voskovcova postava: "Není jen den a noc, je i soumrak.") ()
"Dívám se na to všechno a stojím za ostnatým drátem." Je mi líto, ale musím zde oponovat svým kolegům, píšícím, že se zde jedná o hraný dokument. Hraný dokument, se totiž řídí zcela jinými pravidly natáčení. U tohoto filmu, se jedná o dramatizaci skutečných událostí, doplněných komentářem, které ovšem byly za účelem dramatizace upraveny a doplněny o dramatické prvky a ať už se jedná o hraný dokument, či o dramatizaci, sledoval jsem to s otevřenými ústy, od začátku, až do konce. Neskutečné, neuvěřitelné. ()
LFŠ 2018, Film 14: Made for TV drama na motivy Voskovcovy anabáze na Ellis Islandu. Je z toho lehce cítit ten opar 50. Let, kdy hlasatelé říkali jak je zdravé kouřit cigarety, frčela trvalá, správný rande byl milkshake v místním mlíčňáku za 10 centů, a komunista číhal za každým rohem. Do téhle lehce přiblblé atmosféry pak přijede někdo jako Voskovec, který má USA zidealizované jako zemi věčné svobody a Mccarthyovci ho rychle vyvedou z omylu. Herecký výkon nebudu hodnotit, akorát bych dopadl jako ten porotce který dal Chaplinovi 3. Místo v soutěži Chaplinových dvojníků. ()
Celkem podnětný dokument o tom, že 50. leta minulého století nebyla žádná sranda ani tady, ani tam. Samozřejmě to chce vyznít trošku sluníčkově, protože nám jde přece o happy end, ale ta proporcionalita je tam hodně děsivá... ()
Zajímavé svědectví z těžkých časů velkého Čechoameričana. Jak začínající hra na studenou válku nakonec nezničila jeden svobodný život... Hon na čarodejnice, ať už náboženský nebo i tenhle ideologický, je velmi nerovná sportovní disciplína. Presumpce viny. Na jednu stranu se z toho člověku svírá žaludek, na druhou stranu, při pohledu na všechny podvodníky v politice, za volantem (osoba blízká, ha) i jinde, by jeden pro takovouhle možnost neváhal zdvihnout obě ruce. Aspoň občas. ()
Wikipedie.cz: Protože jejich vystoupení byla otevřeně protifašistická, museli v roce 1938 divadlo zavřít a na začátku roku 1939 oba emigrovali do USA. Voskovec se vrátil do Československa v roce 1946. Po dvou letech, kdy se snažili s J. Werichem obnovit Osvobozené divadlo, emigroval podruhé. Žil krátce ve Francii, aby se později v roce 1950 vrátil do USA. Po svém druhém příjezdu do USA byl tehdy v atmosféře mccarthismu 11 měsíců internován na Ellis Islandu pro podezření ze sympatií ke komunismu. Voskovec se musel vyrovnat s tím, jak byly interpretovány jeho filmy ze 30. let, o nichž si někteří mysleli, že propagují komunismus, např. film Hej rup!. ()
Americká televize produkovala TV cyklus I Was Accused (Byl jsem obžalován), uváděný též pod názvem George Voskovec Story, k němuž si Voskovec napsal scénář a v němž hraje sám sebe. Jedná se o pravdivý příběh kdy byl Voskovec rok internován jako nepohodlný a podezřelý žadatel o americké občanství. Díl s Voskovcou eskapádou byl-ověnčený cenou Christopher Award.******************************************************************************************************************************************************George Voskovec Story Historie Byl jsem obžalován a Rudě planoucích raket Zdá se mi neuvěřitelné, že už uběhlo 51 let ode dne, kdy mne producenti Armstrong Circle Theatre, televizní série hraných původních dramat založených výhradně na skutečných událostech, oslovili, abych napsal hru o českém herci jménem George Voskovec. Moje reakce na tuto nabídku byla nejprve negativní. Pod pojmem “český herec” jsem si totiž představil patetického bělovlasého staříka chrlícího úryvky z Krále Leara. Souhlasil jsem ale alespoň se schůzkou, a když jsem viděl štíhlého a pohledného herce z Prahy a vyslechl jeho příběh, naprosto jsem změnil názor. A obzvlášť se mi líbilo, že George Voskovec bude hrát sám sebe. Producenti mi řekli, že Voskovec utekl před nacisty v předvečer jejich invaze do Československa. Od George samotného jsem se ale dozvěděl že jeho osud je mnohem složitější: že o jeho svobodu usilovaly tři různé vlády, včetně mé vlastní! Byl opravdovým dítětem své doby, mužem lapeným do pasti a zkoušeným díky vzdorování ideologiím. A tak začala řada setkání, na kterých mi George osobně vyprávěl svůj příběh. Bylo jasné, že z právních důvodů budeme muset změnit jména i povahu některých osob a George sám vymýšlel taková jména, která by v takových případech vypadala uvěřitelně. George jsem měl rád, obdivoval jsem jeho inteligenci, vtip a štědrost. Když jsem se tehdy oženil, pozvali nás George se svojí ženou Anne na malou oslavu do jejich bytu v Greenwich Village. V jeden okamžik začali obcházet byt, otevírali zásuvky a vyndávali obyčejné domácí potřeby jako třeba ruční šlehač, dřevěnou lžíci, kapesní zrcátko a dávali nám je jako svatební dárky. Jsem přesvědčený, že tyto drobnosti jim byly symboly jejich šťastného manželství a tímto gestem nám chtěli trochu toho štěstí předat. Byl jsem obžalován bylo vysíláno na počátku roku 1956* a v létě jsem s potěšením zjistil, že za scénář k této televizní hře jsem získal Robert E. Sherwood Award. Cenu mi udělila Nadace pro republiku, odnož Fordovy nadace. Jednou z členek poroty byla dokonce Eleanor Rooseveltová. V roce 2005 mne producent Himan Brown vyzval, abych napsal rozhlasovou hru na téma svobody. Vzpomněl jsem si na příběh George Voskovce. Psaní pro ryze zvukové médium si samozřejmě vyžádalo jisté změny, takže Rudě planoucí rakety se nakonec od Byl jsem obžalován dost liší, nicméně základní příběh a poslání zůstávají stejné. Liší se samozřejmě i proto, že já jsem se za tu dobu změnil. Přidal jsem řadu nových prvků, jako například paralelu Voskovcova příběhu a osudu Josefa K., zkoušeného hrdiny Franze Kafky. Rudě planoucí rakety byly v roce 2005 předvedeny před živým publikem v newyorském Javits Center jako ukázka způsobu, jakým vznikají rozhlasové hry. V rolích George Voskovce a Anne Gerlette vystoupili významní broadwayští herci Paul Hecht a Marian Seldes. Jerome Coopersmith () (méně) (více)