André Rieu - Live in Maastricht 3
Obsahy(2)
Slavný holandský houslista, dirigent a bavič oslavil 30 let své úspěšné kariéry velkolepým koncertem na náměstí ve svém rodném městě. Spoluúčinkují zpěvačky M. Louwerse, C. Monarcha, C. Maffioletti, tři muži jako Platinoví tenoři a dalších 500 hudebníků ve velkém dechovém orchestru. Hraje Johann Strauss Orchestr. Režie P. Weyrich.
André Rieu se narodil 1. října 1949 v nizozemském Maastrichtu. Jeho otec byl dirigentem tamějšího symfonického orchestru. Na housle začal hrát v 5 letech. V roce 1968–1973 studoval tento nástroj na královské konzervatoři v Maastrichtu a později ještě na hudební akademii v Bruselu, kterou v roce 1973 úspěšně absolvoval.
Po studiích vystupoval jako houslista s Limburským symfonickým orchestrem a v roce 1987 založil vlastní patnáctičlenný orchestr, který se postupně rozšířil až na dnešních padesát hudebníků. Při svém prvním evropském turné objevil zájem obecenstva o melodie Johanna Strausse a posléze se proslavil jako král valčíků. Svůj orchestr tak i pojmenoval – Johann Strauss Orchestr. Pak už následovala vystoupení v USA, Japonsku, Austrálii a znovu Evropě a téměř všech jejích zemích.
Hovoří několika jazyky a své koncerty si uvádí sám. Svým velkým hudebním talentem a uměním pobavit a zaujmout diváky si získává srdce lidí po celém světě. Mluví plynně holandsky, anglicky, německy, francouzsky, italsky a španělsky...
(oficiální text distributora)
Recenze (7)
Tohle se mi velmi těžko hodnotilo ... Nakonec převážilo to, že Andre Rieu je opravdový profesionál, vynikající muzikant a dokáže připravit skvělé představení. Jeho pojetí koncertu vážné hudby jako rozjuchané estrády ve stylu Ein Kessel Buntes mi ale strašlivě vadilo a dost mě to uráželo. Ne, já nemám nic proti inovativnímu pojetí klasické hudby, nemám nic proti jejímu přibližování běžnému konzumentovi, uznávám, že některé momenty byly nápadité, vtipné, ale ve finále, co je moc, to je příliš ... ()
Je to takové německy pompézní, řízné, místy dechovkovité atd. Jenže mě neuráží ani Ein Kessel Buntes, takže naživo bych si to určitě užil. ()
Nezvykle neteatrální (400 hráčů a hráček na dechové nástroje beru jako standard :) stejně jako neustále plačící a tančící publikum). Po všech těch jeho shlédnutých koncertech jsem po nějaké době neusínal. ()
Přinutil jsem se vydržet u televize celé dvě hodiny. Všechno to bylo dokonale vypulírované, v krásně lesklém a barevném (ale proč tak málo růžové?, není to škoda?) obalu ukrývajícím jedno velké prázdné nic. Ale na tom nezáleží - hlavní je, že měšťácká smetánka města Maastrichtu a bližšího i vzdálenějšího okolí se nechá ochotně nakrmit něčím, o čem si myslí, že je vysokým uměním. Bylo mi trapně za toho „umělce“, který nestydatě parazituje na nulové estetické gramotnosti svých nadšených posluchačů. Ale proč ne, když se to evidentně vyplácí, že? Finančně, samozřejmě, o nic jiného tu nejde. Léty jsem si vytvořil teorii, že nejlepší živnou půdou pro nejsprostší kýč je taková země, která je 1) materiálně bohatá (konzumentské myšlení umrtvuje umělecké cítění) a zároveň 2) postižená velmocenským komplexem, ať už aktuálním, anebo nedávným (kolektivní mentalita je nasáklá sklonem k patosu, nabubřelosti apod.). Proto se nejprimitivnějšímu kýči tak daří v USA nebo v Německu, ale už zdaleka ne tolik v superbohatých malých zemích jako je Norsko, Švýcarsko nebo Lucembursko, stejně jako ve velmocích s nižší životní úrovní obyvatel typu Ruska, Číny, Indie, Brazílie (pro většinu z nich ovšem platí: zatím). A teď jsem najednou od prvních minut koncertu nevěřícně zíral a říkal jsem si, že tenhle holandský umělecký prostitut a sotva průměrný houslista mi moji teorii poněkud nabourává. Pak jsem si ale všimnul, že jeho (většinou sebeoslavné) promluvy mezi jednotlivými hudebními výplody se odehrávají v němčině. A když se pak svěřil, že koncert natáčí německá ZDF, bylo mi všechno jasné. Jestli nám ČT art hodlá představovat takovouhle podobu „umění“, měla by si napříště pro podobné zrůdnosti vytvořit jasně vyprofilovanou rubriku - jako její název navrhuju např. Dark Side Of The Art, popř. Dark Side Of The ČT art, aby byl divák předem varován. Jak už jsem psal, přinutil jsem se vydržet sledovat a poslouchat tenhle děs běs až do konce. Jinak bych se nemohl podělit o svůj pocit totálního zhnusení, protože by mi přišlo nepoctivé hodnotit pořad, který jsem nedokoukal. Takže jsem ho dokoukal a teď od ČT art očekávám, že v nejbližší době zařadí do vysílání jako odškodnění třeba - abych zůstal u holandské muziky - vystoupení Royal Concertgebouw Orchestra, absolutní světové špičky mezi symfoňáky, nebo koncert skupin Focus, Gathering, Golden Earring, Within Temptation... Ale i když ČT art sáhne do nižších pater holandské kvality, šance, že vybere něco horšího, než je André Rieu, je skoro nulová. -------- V titulcích pořadu uvedeno: originální název André Rieu - Das grosse Open Air aus Maastricht 2009; země původu Německo / Rakousko. ()
Část se 400 dechovými nástroji skvělá, ale pak přišel Ein Kessel Buntes a šlo to do průměru... ()
Taková veselá estráda k MDŽ. Katastrofa! ()
Nahodou, zabavne :-) a Japonci tancuju valcik. Pobavi, neurazi a hudba je fajn ;-) ()