Katok i skripka
Valec a husle
The Steamroller and the Violin
Obsahy(1)
Jeden všední den v Sovětském svazu šedesátých let... Jeden malý žák hudební školy Saša... Velká míra poetiky, která nás nechá nakouknout do dětského světa. Středometrážní film legendárního režiséra Andreje Tarkovského je filmovou básní i předzvěstí jeho budoucího stylu. (Zrzunda)
Recenze (25)
Dějově prostinký a vizuálně působivý poetický příběh o malém chlapcovi, který se cestou domů z hodiny hry na housle skamarádí s řidičem válce. To zní, pravda, trochu divně, ale obavy nejsou na místě. Žádné budovatelské hrůzy se nekonají. Tarkovskij si libuje v pohledech na silnice a chodníky s roztodivnými tvary louží, které záměrně evokují abstraktní malby, které byly "pod klatbou" v době umělecké epochy socialistického realismu. Tarkovskij si udělal radost malou rebelií a divák shlédnutím malého milého dílka. ()
Film s úžasně socialistickým nádechem - chvílemi jsem dokonce čekala, že z toho vyleze nefalšovaná agitka o svědomitých dělnících a podvratných živlech v podobě muzikantů. Nakonec z toho byl vcelku úsměvný filmeček s pěknými záběry, "roztomilým" klučinou v hlavní roli (na facky) a...sakra, tohle že natočil Tarkovskij?! ()
Hezký krátký film, bylo by myslím nesprávné dát mu míň než 3***, ale na víc také nemá. ()
Asi nejsrozumitelnější ze všech Tarkovského filmů (když pominu jeho první dva studentské filmy.) I když se sám Tarkovský bránil označení poetický, tento příběh má v sobě tolik poetiky, že mi přípománá Vláčilův ranný film Skleněná oblaka. Velmi sugestivně podaný minipříběh, epizodka ze života malého chlapce a dospělého muže. ()
Život... o něm Tarkovskij točil. ()
Tarkovského diplomová práca, ktrorá vznikla na akademickej pôde. Nič dôležité zjavne nerieši, ale je to projektívne dielo, ktoré rozpráva cez vizuál a hudbu a touto cestou sprostredkuváva detské obsahy psychiky a pocity. Ja pri všetkých Tarkovského filmoch len čumím, v priebehu neriešim a čakám, čo to so mnou na konci urobí. Tentokrát priemer, moja diplomovka ma viac chytila:) ()
Několik pěkných záběrů odrazem v kaluži nebo výlohách obchodu a trocha ponaučení. Víc tento krátký filmeček nenabízí. ()
Veľmi milý film, kde cítiť, že režisér to s deckami pred plátnom vie, respektíve že má na natáčanie s nimi talent aj nervy. Valec a husle, či skôr husle a valec, takto by sme mohli nazvať jednotlivé epizódky filmu. Po skúške na husliach a dobrodružstve na parnom valci nasledujú ešte ďalšie a vtip Tarkovského stále neopúšťa. Škoda, že tento materiál nebol využitý ako základ nejakého neskoršieho detského seriálu, čo by bolo ďalej, by ma veľmi zaujímalo. Možno aj preto, že film má skôr akýsi filozofický koniec a necháva veci otvorené. ()
Mimoriadny, majstrovský, skvelý a mladý A.Tarkovskij, ešte ako študent filmovej školy, ktorý sa parádne uvádza do filmového sveta. Tento a jeho debut (Ivanovo detstvo), sú vôbec najviac „znesiteľnými” vecami pre úplne obyčajného, bežného f. konzumenta. A čo tie ďalšie ? Tak, to je už oveľa zložitejšie... _V trištvrte hodine som videl fascinujúce a zázračné postupy sovietskeho d.p. Vadima Jusova, ktorý sa zároveň na čas stáva dvorným spolupracovníkom budúceho režisérskeho mága... Ale nielen preto som si veľmi obľúbil absolventský : Valec a husle. Ja ako divák som bol doslova očarený touto filmovou rečou, keď som si tajne želal, aby sa tu ešte niečo zlomilo. I napriek tomu tu nebolo núdze o všelijaké zvraty, najmä ten pred kinom, v samom závere. Kamarátstvo medzi 7-ročným nadaným muzikantom Sašom a dospelým robotníkom, cestárom Sergejom bolo neobyčajné, až zvláštne. Totiž, okolo tohto „génia” sa neustále pohybuje akýsi „detský gang” , ktorý si ho stále doberá, terorizuje a šikanuje. Až jedného dňa si ho zastane práve tento sympatický chlapík, ktorý si ho vezme pod svoje „ochranné krídla” ... A to je začiatok, kedy vzniká priateľstvo. Kvalitná záležitosť, ktorú odporúčam najmä skalopevným obdivovateľom Andreja Tarkovskijho. ()
Tarkovský je fenomenálny a jeho filmy sú pre mňa svojim spôsobom takým malým kinamatografickým transcendentálnym zážitkom. Valec a Husle je "len" zaujímavosť, ktorá síce obsahuje pár skvelých momentov, ale stále je len prípravou pôdy na to, čo malo prísť neskôr... ()
Krásné splynutí dvou lidských duší, chlapce a muže. Prostý příběh je naplněn mnoha chvílemi, kdy se díky oběma hlavním protagonistům cítíte uprostřed děje a také byste si přáli mít takového kamaráda. ()
Strety dvoch rozdielnych svetov - dospelého a detského - vo veľmi citlivom prevedení. Spočiatku som si myslel, že ma čaká zbytočne naťahovaná a sentimentálna sonda do duše ruskej spoločnosti. Kupodivu to tak nebolo. Tarkovskij sa pozerá na svet detskými očami a celé vnímanie toho čo je správne, čo nie, je tu vnímané hlavným hrdinom Sašom. Sergei - vodič válca je zase akýmsi mentorom a spriaznenou dušou. Títo dvaja sa jeden deň stretnú a zistia že si majú veľa čo povedať aj predať. Film má svoje slabé miesta ale má aj svoje čaro, ktoré sa mu nedá uprieť. Či už sa jedná o krásne podané herecké výkony, alebo práca s kamerou, alebo hudba a hlavne ústredný husľový motív, ktoré krásne dotvárali rušnú atmosféru mesta, ktorá sa striedala z pokojom zapadnutých uličiek a obytných častí. Nie dokonalý, ale rozhodne zaujímavý film. ()
Snímek neuvěřitelně poznamenaný dobovou ideologií, ale zároveň velmi dobře natočený, zahraný a poetický (tak trochu ve stylu Vláčilovy Holubice nebo Jasného Touhy). V paměti mi subjektivně nejvíc uvízlo, jak moc se Sergej i malý Saša podobali stylem vystupování a oblékání Jamesi Deanovi v Rebelu bez příčiny. ()
Tohle,že je absoloventský film? Tarkovskij ve vrcholné formě. Spíš mi to přijde,jako jeho 3.,4.film.:) Ono taky,když máte kameramana jako Vadim Jusov,nemůžete šlápnouti vedle. ()
Jednoduchý příběh o přátelství kluka, co hraje na housle s řidičem válce. Nic extra zajímavého to není, k Tarkovskijho stylu to má daleko, ačkoli náznaky tam jsou. Moc mě ten film nezaujal, ale 45 minut je zase dostačující délka. 3* ()
Tak trochu italský neorealismus na sovětský způsob. Aspoň do té míry, že mi ústřední dvojice a jejich chemie připomněla slavné Zloděje kol... Tím však podobnost končí, jinak už ve zdejší středometrážní podobě Tarkovskij naplňuje svůj, v budoucnu zcela dovršený, potenciál. I přesto, že se příběh odehrává částečně v dělnickém prostředí, nemám pocit, že bych sledoval dílo, které by bylo jakkoli poplatné tehdejším požadavkům shora. A co se týče roviny vztahů mezi dětmi, je příjemné stále a pořád objevovat další snímky, které popisují tuto sociální skupinu (a pro mě i součást neustále živých vzpomínek) s příklonem k realitě, a ne k idealismu. Stejně jako u pozdější Tarkovského tvorby i zde je vznešeně pracováno s obrazem, jakkoli by někdo mohl oponovat, že odrazy v zrcadle, respektive v louži jsou manýristického charakteru... Pro mě jsou však, co se konkrétně tohoto díla týče, ozdobou (aneb - jak napsal Jaromír Blažejovský ve své disertační práci "Spiritualita ve filmu" - lyrické ornamenty). I přes aktivní zapojování do projekcí klubového charakteru nemám v sobě kus básníka, držím se spíš při zemi a k těm, kdož se svojí tvorbou vznášejí nahoře, spíše vzhlížím. Proto mě toto dílo zaujalo mnohem více, než Tarkovského celovečerní prvotiny, viděné svého času na velkém plátně kina Scala. 90% ()
Oproti Dnes se nikam nejede o dost slabší. Už je z toho cítit trochu socialistická propaganda, což si vysvětluji tím, že pokud chtěl Tarkovsky tímto absolventským snímkem ukončit školu, tak se nechtěl těm pohlavárům nijak příčit a natočil to tak, aby je ničím neurazil. ()
Diplomka, ve které tvůrci nehledí s nosem nahoru k budoucím oceněním, ale prožívají všední příběh doby dětství. Zvládnutý příběh, kompozice obrazu, efekty, práce s herci, akce, cit ... ale válec byl moc červenej ()
Pokud máte rádi Tarkovského filmy, může být pro vás tento absolventský film příjemnou záležitostí. ()
Úplně nerozumím, co je na tom dramatického, ale asi mi něco uniklo. [LFŠ2017] ()