Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (776)
Po vynikající a dechberoucí knize jsem se těšil na dechberoucí a vynikající film. A přišlo to. Filmový Stalker je něco úplně jiného než Piknik u cesty. Forma je úplně jiná, místo kanadského městečka a Rodericka Shoehardta tu máme jen bezejmenné město a bezejmenné muže. Ale obsah zůstal stejný - nepopsatelný. Když se mě někdo zeptá, o čem Stalker je, dlouho s odpovědí váhám. Protože je o mnoha věcech. O naději, víře, pohledu na svět i o přemýšlení o důsledcích svých činů. A ještě o mnohem více věcech. ()
Tři chlápci chodí po louce a házejí matičky. Stalker má při tom takový výraz, že jsem neustále čekal, kdy se za ním vynoří obrovská zmutovaná mnohonožka a zabodne mu sosák do zátylku. Nic se však nestane. Tarkovskij pohrdá tím, podbízet se vkusu chátry jakýmkoliv dějem, nebo nedej bože speciálními efekty. Žádné komáří mýtiny, veselá strašidýlka, ježibabí rossol ani ohnivé peří - slavná novela bratří Strugackých slouží jen jako kulisa k filosofickým rozhovorům, které stejně nepochopíte. Ale jsou v tom opravdu hezké obrázky. ()
Moje první setkání s Tarkovským. Jeden z nejpomalejších filmů, co jsem kdy viděl. Skoro tři hodiny se tam prakticky nic nedělo. A nemám tušení proč, ale nenudil jsem se. ()
Filosofické podobenství o lidském údělu. Neviděl jsem žádný jiný film, kde by se obraz a slova, tak doplňovala. ()
Hodně jsem se rozhodovala, jestli dám dvě, nebo čtyři hvězdy... pro mě hodně rozporuplné - děj téměř žádný, vše rozvleklé, ponuré, lyrické... na druhou stranu vidím Stalkera jako hodně originální a svým způsobem "napínavý" kousek... pro mě to bylo trochu jako Záhada Blair Witch - pořád jsem čekala, co se bude dít, a to mě fakt děsilo... hodně zvláštní a člověk na takový typ filmu musí být zkrátka naladěn... a já byla. ()
Film od kterého nejdou odtrhnout oči. ()
Pro mě první Tarkovského film s kterým jsem přišel do styku a hned zfilmovaná moje oblíbená knížka (bůhvíproč jsem ji hledal snad v dvaceti knihkupectvích?). Chtěl jsem být skeptický, kritický, ale tak po 3 minutách jsem byl semlet atmosférou, kamerou, dialogy, režií, hudbou, .... . Jasných pět hvězd nebo chcete-li 100%. ()
WTF? Když jsem zjistil, že druhý díl má hodinu a půl, začal jsem raději shánět povídku. Prostě souhlas s ostatními hodnotícími nízko, začátek navnadí, ale po příchodu barvy se to všechno nějak zasekne a člověk jenom čeká, čeká, čeká..spí! ()
Jsem rád tomu, že jsem se s tímto filmem měl možnost seznámit v 80tých létech. Hlavně proto, že v kině byli všichni za stejným účelem. Kvůli filmu samému. Žadné bezduché komentování, nebo šustění papírky. KINO po všech stránkách. S minimem maximum. Co záběr to klenot. Začátek jak z Apokalypsy, krajina bez lidí /až na "hrdiny"/, jako po totální válce, a ZÓNA. Cesta drezínou jako do pravěku věků. Hlas Stalkera se stále ustrašeným zabarvením, pochyby. . . Cesta Zónou, niterné úvahy, voda ve všech podobách, matice a fáče určující správný směr cesty do centra Zóny. Kapající voda se zvukem významu bijícího zvonu a pak pochyby o sobě samém ve vztahu k vlastní schopnosti a moci Zóny. Strach z toho co je v nás. Návrat zpět domů jen podtrhává celou filosofii příběhu. Stalkerova nemocná dcera, která by měla být cílem snažení dodažení centra zóny a splnění niterného přání o nápravě, je ukázkou pokory před vlastním nitrem, o kterém ani sám Stalker není přesvědčen, že ho zná. Kamera stejná jako na začátku, když Stalker vstávál se stáčí a tentokrát ukazuje stěnu s knihovnou plnou knih. ()
Podtrhuji, co se zde již mnohokrát v komentářích objevilo: Stalker je Tarkovského estické podání víry v Tajemství, které člověka přesahuje. Dodávám pro všechny rozespalé, že stejně jako Zahradníčkova poezie či Bachova hudba klade na diváka jisté nároky, tak i Stalker u diváka předpokládá duchovní schopnost mlčet, být z ticha, otevřít se. Neboť platí, že tam kde je hluk - vnitřní či vnější-, lze sotva spatřit Tajemství; vstoupit do prostoru pro setkání, pro dialog s tímto dílem. ()
Pro zkušené Stalkery zádné novinky ve filmu nebudou, takže pojmy jako Plnič přání, hažení šroubu, anomálie nepřekvapí. Každopádně STALKER je podobne jako Solaris velmi hutný a těžko stravitelný film a při své mostrozní délce 163 min nebude jen tak nějaká jednohubka. Když už se na konci filmu začnete orientovat a zjistíte, že ne vše bylo tak jak to vypadá, tak posledí žáběr fimu vás přesvědčí, že je to uplně jinak, než jste si mysleli předtím i potom. No... a o tom to je... Putování zonou.... 9/10 P.S. Film má tak hustou atmosféru, že Chánovská žumpa je proti tomu čirá tekutina... ()
Pravda, zfilmovaný Piknik u cesty jsem si představoval trochu jinak, ale po shlédnutí Stalkera už si ho jinak ani představovat nebudu. Výjimečný zážitek, na který do smrti nezapomenu! ()
Nestravitelně dlouhých 163 minut, kde se bijí myšlenkové pochody 3 různých pohledů na svět. Metafory a zajímavé postřehy životních postojů si ovšem těžko někdo vychutná, když se brání spánku při neuvěřitelně uspávajícím tempu. Některé z nehybných záběrů Vás udolají a pak už jen dobrou noc. ()
No asi jsem divnej, ale uniklo mi to. Zatím nejzvláštnější scifi co jsem viděl. Jen nechápu o čem to bylo. ()
163 minútové martýrium. ()
Volná adaptace knihy Piknik u cesty (což považuji za jednu z nejlepších scifi knih). Hned na začátek řeknu, že bez znalosti knihy bych byl totálně zmatený. Zde je totiž příběh pouze okrajově zmíněn v několika dialozích a i z nich nebudete moc rozumní. Ale ono je to tak krásně poetické. Dlouhé kamerové záběry mě většinou štvou, ale Stalker je dokázal zpracovat tak, že od nich neodlepíte oči. A ten zvuk. Nedokážu to vysvětlit, ale tento film má něco v sobě, čím si vás naprosto získá a nepustí. ()
Asi bych měla přepsat všechna hodnocení filmů. Šest dát nelze, ale s tímto filmem nesnense srovnání žádný. ()
Z hlediska umělecké práce skvělé, jinak dlouhá nuda :-) Tarkovský Stalkera točil docela na dlouhé záběry, což dokazuje 142 snímků ve 163 minutách, s průměrnou délkou záběru téměř jedné minuty. Dílo, které se možná stalo i osudným. Za zajímavost stojí určitě tenhle článek: Vladimir Sharun recalls - We were shooting near Tallinn in the area around the small river Jägala with a half-functioning hydroelectric station. Up the river was a chemical plant and it poured out poisonous liquids downstream. There is even this shot in Stalker: snow falling in the summer and white foam floating down the river. In fact it was some horrible poison. Many women in our crew got allergic reactions on their faces. Tarkovsky died from cancer of the right bronchial tube. And Tolya Solonitsyn too. That it was all connected to the location shooting for Stalker became clear to me when Larisa Tarkovskaya died from the same illness in Paris. ()
Jak jinak mohl tento film dopadnout, když mu je námětem kniha, která je? ()
Opravdu zajimavy snimek, porad cekate co se stane a ono nic. :) Ne neni to o nicem, ale je to docela slozite na pochopeni. Primitivove jako napriklad verbal tomu daji hodnoceni odpad!, protoze jejich mozkove zavity, neco takto sloziteho pochopit nemohou. Kazdopadne pokud se na to rozhodnete podivat, tak si doprejete vice nez 2,5 hodiny napinave mysteriozni podivane okorenene filozofickym nadechem. ()