poster

Stalker

  • Sovětský svaz

    Stalker

  • Sovětský svaz

    Сталкер

  • Slovensko

    Stalker

  • Nový Zéland

    Stalker

  • Austrálie

    Stalker

  • Velká Británie

    Stalker

  • USA

    Stalker

  • Kanada

    Stalker

Drama / Sci-Fi / Mysteriózní / Poetický

Sovětský svaz, 1979, 162 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • lupuscanis
    *****

    ANDREJ TARKOVSKIJ, STALKER (1979) __________ Fikce. Poodkrývám cíp vzpomínky, který se roztřepil častým dotykem. Stalkerská otázka. Otázka, kterou nedokážu kloudně vyslovit, natož ji zodpovědět. Přání, které skrýváme a chráníme. Sami před sebou? __________ Co chci pod nánosy děsů, úzkostí, krachů, prasklin, zapomenutých snů, nevyslovených a nenaplněných lásek, zranění, která jsme způsobili sobě i druhým, hanby, lítosti, špatně zvolených cest a blbých rozhodnutí, kterýma jsou naše cesty zpravidla lemovaný jako alej, a kterýma si máme šanci kdykoli zpackat život...? __________ Kde je moje místo? Území. Teritorium. Zóna. Odkud saju živiny, odkud saju to, z čeho jsem živ? Odkud porozumím? Bloudím? Ztratil jsem cit? Nemám cíl? Jsem na scestí? (Zdroj věčného neklidu poutníka, Ahasvera). Hledání tohoto místa se jako stříbrná nit vine skrze Tarkovského filmy, a pojí je v jediný celek. Stalkerský pes. Posel. Mezi světy a mezisvětí. Posel ze Zóny, posel mlčenlivé zvěsti. Zvěsti bez obsahu. Věřit. Ale čemu? Věřit. Proč? Proto. Černý pes, psychopompos, část stalkerova srdce, která zůstává v Zóně, když on odchází, která mu vychází v ústrety, když se vrací, když přijde Čas. To nejvlastnější ze mne, co nikdy nevlastním. Stalkerský pes, posel, který putuje - světy, filmy, životy. Černý pes, Tarkovského poslední spojení s tím, co je mu nejdražší, s vlastí, s domovem, v dobách nejtěžších, v dobách vyhnanství (Nostalghia, 1983) . Tarrův černý pes, zubožený a hladový, jako Tarrova víra, couvá před Karrerovou zoufalou zuřivostí (Béla Tarr, Kárhozat - 1988), zatímco Fliegaufovi štěkající psi (Benedek Fliegauf, Tejút, 2007) se stanou bytostnými strážci a posly 'zapomenuté důstojnosti světa'. Nic tak v sobě nezrcadlí rozdíly i zapíraná spříznění Tarra s Tarkovským, jako stalkerský pes, jehož čtyřnohý stín kradmo vstupuje do Tarrových filmových obrazů. Nic tak nestvrzuje lehkost, se kterou Fliegauf překračuje stín svého mistra, než štěkot jeho psů.(14.5.2010)

  • Djoker
    **

    Stalker není film, tak jak ho chápeme v dnešní době. Tarkovskij úplně kašle na diváka a jede si to svoje. Nemám mu to za zlé, protože v té době bylo vlastně jedno, kolik diváků oslovil, hlavně když nešel proti komoušům. Jenže to on právě dělal prostřednictvím filmů, které pod filozofickým oparem skrývají jeho myšlenky a názory. Aspoň si to myslím. Běžného diváka zláká zdejší vysoké hodnocení, ale pokud se člověk koukne i na hodnotící osoby, tak by mu mělo být jasné, která bije. Film má stále poměrně málo hodnocení a většina je od odborné elity, filozofů a jejich kámošů pseudointelektuálů. Potopit to úplně by byla určitě chyba, protože minimálně kamera, herci a pár mystických scén stojí za pozornost. Bohužel to nemá pořádný děj, zvraty ani vyvrcholení. O nudě bych však nemluvil, film spíše hypnotizuje a divák si tedy může vybrat. Buď ocení těch pár skvělých prvků, které režisérovi nelze upřít, nebo sám sebe přesvědčí, že na myšlenkách, které se mu při projekci vyronily v hlavě, má zásluhu právě tento film. Osobně od filmu očekávám něco jiného, než co mi předložil Tarkovskij, ale s jeho filmy rozhodně nekončím.(1.7.2011)

  • GilEstel
    *****

    Ze značně nejednoznačného sci-fi PIKNIK U CESTY bratrů Strugackých dokázal Tarkovskij vydolovat ještě nejednoznačnější a záhadnější filmovou adaptaci. Mnoho lidí ho za to odsuzuje, mnoho zase obdivuje. Dalo by se říci, že kniha tak trochu přibližuje děj filmu. Nicméně zdaleka ho neosvětluje. Stalkerovskou síť, kterou Tarkovskij zapletl kolem Zóny, nejde rozmotat. Člověk tak zažívá filosofickou seanci, kde časoprostor a fyzikální zákony ztrácí na významu. Člověk poznává nové dosud nepoznané síly a nerozumí jim. Film pokládá tisíce otázek, ale na žádné neodpovídá. Není divu, že intelektuálně laděné publikum se snaží najít vlastní interpretaci obrazů ZÓNY. Je to ale jen marná snaha, která pouze odráží lidskou hravost a představivost. Rozplést pavučinu nedokáže nikdo. Představa tajemných, nepochopitelných sil, setkání lidské civilizace s něčím mimo naše chápání, člověka dráždí a přitahuje. Stalker přináší možnou vizi takového světa, ale sám ho nevytváří. Jen o něm sní. A tohle není zrovna hollywoodské snění. :-)(10.1.2012)

  • gudaulin
    ***

    Stalker byl poslední snímek, který Tarkovskij natočil na území Sovětského svazu, jako už tradičně po řadě obstrukcí úřadů, navíc na podřadný filmový materiál. Čím větší byly překážky ze strany sovětských orgánů, tím větší byla neformální prestiž, které se Tarkovskij těšil ze strany intelektuálů a ostatních filmařů. Za výchozí látku si vybral novelu Arkadije a Borise Strugackých, která u nás v 70. letech vyšla pod názvem Piknik u cesty. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších děl této autorské dvojice a jedno ze zásadních děl sci-fi, které vytvářely můj čtenářský profil. Spolupráce Tarkovského a Strugackých byla ve skutečnosti velice obtížná, protože Tarkovskij byl na výsost svébytný a tvrdohlavý umělec, který neuznával kompromisy a měl výrazně odlišnou představu o konečné podobě filmu než Strugačtí, coby autoři scénáře. Dokonale vykostil téměř všechny motivy žánru sci-fi z filmu, který je ve skutečnosti náročnou filosoficko-psychologickou studií člověka. Tajemné pásmo, které má v románu konkrétní původ, slouží Tarkovskému jako metafora pro připomínku nedávných událostí Sovětského svazu, tedy existenci souostroví Gulag a obrovského bezpráví, kterého se na sovětskému území odehrávalo. Připomínkou tohoto utrpení je i vyholená hlava Stalkera, která připomíná vězně ze sovětských lágrů. Jako žánrový snímek Stalker určitě nefunguje a jeho řazení do žánru sci-fi je vyslověně matoucí. Otevřeně řečeno, Piknik u cesty by si z tohoto pohledu zasloužil důstojnější převedení na filmové plátno. Strugačtí byli z výsledné podoby filmu hodně zklamaní, nicméně Tarkovskij měl tak výjimečnou prestiž, že se neodvážili protestovat. Konec konců krátce poté odjel do zahraničí. Přes výše uvedené stojí za to Tarkovského snímek zhlédnout, protože tento filmař měl výjimečný talent pro práci s obrazem, měl vytříbené výtvarné nadání a dokázal skvěle pracovat s kamerou. Dlouhé několikaminutové záběry mohou sice na první dojem nudit, ale když se člověk poddá atmosféře, bude bohatě odměněn. Jako fanoušek Strugackých nejsem s podobou Stalkera spokojený, ale divák, který není příznivcem sci-fi, nýbrž náročnější artové podívané, si přijde na své. Celkový dojem: 60 %.(25.1.2008)

  • sniper18
    ****

    Veľmi zaujímavý film, ako sa aj od tohto režiséra dalo očakávať. Dej síce nie je ani zďaleka taký, ako by sa možno podľa zápletky dalo očakávať, keďže tu prakticky úplne chýbajú nejaké samo o sebe výrazné situácie, ale takmer všetko zásadné je len naznačené a to väčšinou v dialógoch medzi postavami, no s tým v tomto prevedení rozhodne nemám problém. A môže za to obzvlášť tá úžasná atmosféra, ktorá sa nesie celým filmom a rovnako aj vynikajúca vizuálna stránka, pričom nechýbajú ani dlhé zábery bez strihu, perfektná kamera a náhodou aj tie lokácie mi prišli celkom zaujímavé. A tak kombinácia tejto atmosféry a vizuálnej stránky skutočne až berie dych a hlavne vďaka nim mi aj tá vyše dvaapolhodinová dĺžka ubehla dosť rýchlo, takže som sa rozhodne nenudil. Tie tri postavy si ma síce spočiatku moc nezískali, ale časom som ich predsa len docenil, lebo každá tu má svoj význam. Takže sa jedná o veľmi podobný filmový počin, ako aj o niekoľko rokov starší Solaris, preto po prvýkrát ešte plné hodnotenie dať nemôžem, predsa len je to dosť špecifický zážitok, ku ktorému sa je ťažko hneď plnohodnotne postaviť, ale ďalšie pozretia sú nevyhnutné a potom možno prehodnotím. 79%(3.8.2015)

  • - V knižní předloze sloužily matky k odhalování komářích mýtin neboli gravikoncentrátů. Jsou to ostře ohraničená místa s extrémní gravitací, která zachytí vše, co se dostane do jejich dosahu. V předloze je ale více pastí různých typů a žádná nemění své místo. Jde jen o volnou inspiraci a přiblížení nebezpečnosti Zóny divákovi. (Xeelee)

  • - První část filmu se natáčela na novou experimentální kameru Kodak. (Xeelee)

  • - Ač byl film natočen sedm let před černobylskou katastrofou, předpověděl zčásti její následky. Zamořené oblasti v bezprostředním okolí vybuchlého reaktoru místní dnes říkají Zóna a jejím hlídačům Stalkeři. (gjjm)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace