poster

Cesta ven

  • Francie

    Zaneta

  • Francie

    Je m'en Sortirai

    (festivalový název)
  • anglický

    The Way Out

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Cesta ven

Drama

Česko / Francie, 2014, 103 min

Komentáře uživatelů k filmu (287)

  • verbal
    *

    A máme to tu zase. Ačkoliv se HOMOredakce velkohubě zákonně distancuje od obsahu, verbal se patrně na základě udání nějakého Klubíku romídků vesele maže. Já si však za svým názorem stojím a vzhledem k tomu, že mám vystudovaný hornický učňák, mohu s úsměvem odborně konstatovat, že můj zvratek rozhodně nenaplňuje skutkovou podstatu dle paragrafů 352,355 a 356 TZ, ani paragrafu 49 odst. 1 písm d) a e) ZoP, a jsem schopen si jej před kýmkoliv obhájit, a to včetně orgánů! Pokud to vidíte jinak, prosím, naprašte mě, o výsledcích svých vítězství budu všechny přizdisráčské pokrytecké mrdky detailně informovat. Tudíž se de jure opět jedná o bezprecedentní potlačování svobody projevu nehodícího se patrně do HOMOkrámu. Nu což, budu to sem rvát znovu a znovu až do úplného zabanování: Film „Černé kurvy, bílá vrána“ sice na jedné straně hezky ukazuje, co je to za svinskou svoloč, druhým dechem však dodává, že je to i naše chyba, protože ty chudáky sociálně vylučujeme, s čímž si dovolím důrazně nesouhlasit a vyjádřit tuto nelibost rozčíleným „Ale hovno!!!“. Ono „sociální vyloučení“ spočívá v údajném, pro mnohé začarovaném kruhu. Naše rasistická macešská společnost jim totiž odpírá přístup ke vzdělání, což jim znemožňuje najít si kvalitní práci, proto jsou ti ubožáci nuceni obracet se na náš sociální systém a ten, když selže, donutí je to ze zoufalství ke zvýšené trestné činnosti, čímž si vůči nim společnost vytváří předsudky a sociálně je izoluje. Opět mi to na tomto místě nedá, abych si trochu neulevil směrem ke všem těm prořímským aktivistům (dále jen „zkurvení pokrytci“) rozhořčeným „Tak s tímhle táhněte do piče! Ten kruh není začarovaný ani trochu!“. Toto vynikající etnikum si sem z Pandžábu poprvé přitáhlo své maringotky počátkem 15. Století, a to v podstatě mezi kudlankami vyplachované negramoty, přičemž se během velmi krátké doby a určitě zcela neprávem vynořily ony „předsudky“ napříč celou Evropou. A vůbec to nebylo proto, že ty kurvy poplatné svému indickému naturelu začaly v tu ránu parazitovat a kradly, co mohly! Nene! Ty bílé svině je jen tehdy nechtěly vzdělávat a zaměstnávat už vůbec ne. A takto jsme je rasisticky utiskovali až do roku 1948, kdy bylo státně deklarováno povinné základní vzdělání, a školy rázem praskaly ve švech kvůli neutuchajícímu zájmu čokoládových miláčků o gramotnost a touze být užitečnými členy společnosti, což prokazují svou příkladnou účastí a všeobecným vynikajícím prospěchem dodnes. Rodina se stala základem státu a opět to byli naši skvělí spoluobčané, kteří šli jako první příkladem a začali se množit jako filcky v zarostlém nemytém klíně přičmoudlé Epětapadesátnice. A to jen proto, aby rozšířili řady vzdělaných, kulturních a především platných členů naší společnosti, schopných bezelstně pracovat do roztrhání těla pro všeobecný blahobyt. Vida takovéto nadšení, vynořila se v poslední době banda zkurvených pokrytců, kteří se snaží přiživit na těch skvělých snažílcích a všemožně je naoko podporovat k ještě většímu úsilí, avšak ve skutečnosti se jen chtějí buď politicky zviditelnit, nebo si zaparazitovat na těch štědrých sociálních programech pro jejich podporu a dokonalou asimilaci. Chtělo se mi brečet, ano, přátelé, brečet, když jsem ve filmu viděl tu odpornou rasistickou bílou pizdu z pracáku, která našim milým hrdinům sebrala bez kousku soucitu podporu v nezaměstnanosti, když zrovna úplně náhodou neměli krátkodobě práci, protože se nemohli rozhodnout, budou-li společensky prospěšnější jako chirurgové, jaderní fyzikové, právníci nebo ředitelé nadnárodních firem. „Kunda jedna, vyjebaná!“, jak ji i zcela správně a oprávněně nazvali. *** A teď si položme otázky: Kolik sociálních dávek už bylo z našich daní projebáno na to, abychom si tu udržovali farmu na tasemnice? Kolik státních peněz nebo peněž například mecenáše a filantopa Soroše a jiných naivních fantastů bylo promrdáno na marnou snahu vzdělat je a asimilovat? Kolik radiátoru z funglových státních bytů skončilo ve sběrně a kolik oken bylo stopeno, když jim ti zkurvení rasisti nedali nové? Kolik času ještě uplyne, než se to tu změní v Kalkatu a staneme se minoritou? Jo, to vám dneska nikdo nespočítá, protože by nás okamžitě exkomunikovali z té tolik benevolentní Unie a zkurvení pokrytci z bílých čtvrtí velkohubě roznesli na kopytech. A tak je samozřejmě úplně fantastické, když naše nejvyšší filmové ocenění vyhraje dost tendenčně (všude v těch cigánských životech je pochmurno, nehostinně a prší) natočená nudná kokotina, která v podstatě vyzní tak, že 0,1 procenta z nich se snaží, a proto bychom jim rozhodně měli dát ještě spousty šancí. Historie nás nepoučila, a tak si s altruistickým úsměvem dál vykrmujme své škrkavky, dokud se nepřemnoží a nesežerou nás zevnitř. Pak možná přijdeme na to, že jediná Cesta ven je nahrnout to všechno do Érbasu a vyhodit nad Pandžábem, kde by možná po chvíli zjistili, jak bylo neuvážené nerespektovat kulturu majority a chovat se jako hovada. Závěrem bych chtěl vzkázat všem těm zkurveným pokrytcům, že naprosto stejným způsobem nahlížím i na to 0,1 procento bílých socek, krimošů a nefachčenků a že ti kakaoví zmrdi jsou kategorizování do stejné rasy jako já, tudíž si svá obvinění z rasismu strčte do svých populistických prdelí a dokud nestrávíte pár let bydlením ve stejném domě, nebo stačí i čtvrti, jako Červeňákovi nebo Mižigarovi, hluboce vašimi názory pohrdám.(3.4.2015)

  • Malarkey
    ***

    Dost jsem na údajně nejlepší český film za rok 2014 byl zvědavý. Ono totiž točit ze světa multikulturních kočovníků není úplně prdel. Odráží se to nejenom ve způsobu života, který mnohý z nás nedokáže pochopit, ale i chudobou, ve které žijí, a ze které se opravdu těžce hledá cesta ven. Nicméně se mně hrozně líbilo, že režisér Petr Václav zvolil pro hodně těžké téma naprosto neznámé tváře a neherce. Před kamerou totiž předváděli naprosto neuvěřitelné výkony, čímž si mě získali. Horší to už bylo ale s tou lidskou stránkou, kterou jsem celkově v tom prostředí absolutně postrádal. Na lidskost není čas, nezbývá tedy nic jiného, než bojovat za přežití. Nejhorší pak na tom je, když Vás dolů sráží nejen lidi okolo, kterých ne a né se zbavit, ale i vlastní rodina. Název Cesta ven k tomuto filmu je pak absolutně vševypovídající. Viděno na základě Challenge Tour 2015(7.4.2015)

  • Enšpígl
    ****

    Velmi sugestivní příběh z prostředí ve kterým se sice nenacházím a doufám, že nikdy nacházet nebudu, ale i tak si troufnu říct, že ten příběh na mě působil realisticky, syrově a depresivně. Žaneta si obcházela svůj hořkej kruh, ale já v tom kruhu teda moc děr kudy ven neviděl. Po tomhle filmu si možnosti vydělávat si love vážím zase o hodně víc. Film díky osobité kameře, nehereckýmu castingu a tradičně depresi pomahájícím ostravským exteriérům působí až dokumentaristicky. Z toho lidskýho zoufalství jsem nakoupil depresi na celej měsíc, fakt díky.(14.2.2015)

  • T2
    ***

    Tradične obľúbenú tému z našich končín ohľadne rómskej menšiny a jej života, ponúka aj film Cesta ven (2014). Film získal svoju priazeň aj na Art Film Feste a bol dva krát ocenení v kategóriách za najlepší film a herečku. Príbehovo dobre koncipované a tvorcovsky pútavo natočený pohľad do života a problémov tejto menšiny, ktoré prinášajú starosti ale i malé radosti. Herecky ako na hojdačke pri danom zložený amatérských hercov ale prevažne je to snaživé a dá sa to zniesť. /videl v kine: 55%/(filmový festival Art Film Fest 2014)(5.7.2014)

  • Marigold
    ****

    Film, jehož velikost poklesků (dramaturgická neukočírovanost, didaktičnost a herecká / inscenační topornost některých scén) vyváží úspornost a přesnost pozorovatelství, precizní schopnost zachytit skličující fragmenty reality a prostý fakt, že člověk v něm není jen výslednicí limitů společenských, ale také psychologických. Navíc má Cesta ven daleko k humanistickému vydírání. Je místy velmi vtipná, často neúprosná a stejně často absorbující. Český film konečně splácí dluh modernímu sociálnímu dramatu a zanechává daleko za sebou klopotné pokusy typu Můj pes Killer, El Pasa nebo Poupat. Cesta ven jednoduše ukazuje cestu ven, byť (sem tam polovičatě) zaostává za nekopromisním verismem bratří Dardennů a lyrickým realismem Bence Fliegaufa. [80%](29.5.2014)

  • Radek99
    ****

    Petr Václav konečně naťukl v české kinematografii téma, které lze úspěšně vyvážet směrem na západ, neboť to je dnes asi jediné, čím může naše stále ještě spíše podivná republika z východu oslovit západoevropské publikum, vztah bílé ekonomicky úspěšné majority a sociálně vyloučené romské minority. Neboť to jediné máme už s Evropany ze Západu společné - Romům nerozumíme, bojíme se jich a nechceme si je pustit moc blízko k tělu. Největší obdiv zaslouží Petr Václav jednoznačně za samotný nápad, za téma, které je jedním z bolavých míst naší společnosti, obdiv zaslouží i odvážný casting, v celém jeho filmu kromě Přemysla Bureše hrají jen samí neherci, a právě neortodoxní režisérská práce s (romskými) naturščiky, dokumentární kamera, absence filmové hudby (ve filmu zní hudba pouze ze synchronů) modifikují výsledné civilní a autentické vyznění snímku. Realistické, tedy hodně depresivní. Stejně chvályhodné je to, že tvůrce se nesnaží dělat z Romů oběti (jak je to vlastní tematicky spřízněným, hlavně poslední dobou značně převažujícím aktivistickým - a do silné míry ideologickým - sociálně-kritickým snímkům). A mimo to - Cesta ven je naprosto poctivý film. Nejhorší na něm ovšem je, že cesta ven není... PS: Zasloužený Český lev za nejlepší film i režii. Snad s ním spojená mediální pozornost filmu a tématu alespoň trochu pomůže...(18.2.2015)

  • Rob Roy
    ****

    Původně jsem chtěl napsat "nejlepší český film od Rodina je základ státu (2011)", ale pak jsem si zkontroloval kolik jsem vlastně z té naší produkce viděl a opravdu toho nebylo mnoho, většinou jen ten nejchválenější snímek roku. Takže jinak - viděl jsem "pecky" minulých let Fair Play a Ve stínu (vizuálně sice na úrovni, ale dramaturgicky a dialogově neohrabané a polopatické) a tomuhle nesahají ani po kotníky. Přirovnání k realismu bratří Dardennů je na místě. Budu fandit na Lvech.(12.2.2015)

  • Fr
    ***

    „MŮŽETE MI ŘÍCT, JAK SE MÁM ODLEPIT OD DNA?…“ /// Tak já si taky myslím, že je strašně důležitý, že se točej tyhle filmy. Je třeba ukázat (i světu!) realitu. A jako u všeho, i tady můžou bejt různý pohledy. Nemyslím festivalovej pohled. To je jasný, že tohle posbírá ceny od Chánova po Porubu. Spíš myslím ten lidskej. Sri Kumar Vishwanathan šáhne do šrajtofle plný státních prachů a vobyčejnou trubku (myslím mimořádně sebe) zaujme všechna ta negramotnost, duševní prázdnota, nespolehlivost a logická bezvýchodnost týhle rodiny. “ŘIDIČÁK MI VZALI, PROTOŽE JSEM ČERNEJ!“ „– Ne, vzali ti ho, protože seš debil!“ (Umění pojmenovat věci pravejma jménama je dobrým začátkem, ale buď v klidu, z tohodle mráčku nezaprší…) Rád se vydávám na filmový vejlety do „skanzenů“ různejch zemí. Naposledy třeba Daldryho Odpad. Ovšem takovejhle film nepotřebuje ani promakanej scénář. Stačí „je“ nechat mluvit, zajít na (etnickou) diskošku nebo nejlíp na ubytovnu. Pak i osoba jako já, rozumí naprosto všemu. I tomu, že tady nemůžou bejt šťastni! (ty ses díval, že Tomio?) Nebo ste mi tím chtěli říct něco jinýho? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Před barákem mi parkuje auto plný černochů. 2.) Nechápu, proč u nás romáci přestali chodit na Úřad práce. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne (nebo 2) AKCE ne NAPĚTÍ ne(16.2.2015)

  • emma53
    *****

    Naprosto dokonalé, realistické zpracování filmu, který se týká tak kontroverzního tématu jako je romská komunita a o jejich slastech a strastech. Žiji ve městě, kde žije velké procento rómů a s mnohými se znám, ani to nejde je neznat, když se s nimi setkávám tak často. Najít pracovní místo rómovi, to byl tady přímo ukázkový příklad, v tomto případě Žanety a našeho postoje a žel mnohdy i prázdných hlav a to nejen na úřadech. Sama jsem zažila příklad takového bezpráví víckrát a to jsem věděla, že se jedná o skutečné pracanty. Cesta ven je jako v případě Žanety téměř nadlidský výkon a proto se nedivím, že jsem svědkem jejich emigrace na jih Španělska a nebo do Velké Británie. A to píši jen o těch, co jsem znala a znám. Jsou mezi nimi velké rozdíly, to připouštím, sama po páté nevycházím ven, zkrátka každá mince má dvě strany a tahle byla depresivní, smutná a syrově reálná. Herecky zcela bezchybné, jako bych je slyšela pod okny a nebo v parku, kudy kolikrát procházím a nebo na oněch slavných úřadech. A to nemluvím o atmosféře, která byla tak sugestivní, že jsem nelenila a našla si na You Tube Nikolu s tátou, jak zpívají ty svoje písničky a když si pozvou na návštěvu ostatní příbuzné, tak to dokážou pěkně rozjet :-) Přesně jako ve filmu.......(4.3.2015)

  • Djoker
    *

    Film, který se snaží ukázat, že ve skutečnosti to cikáni nemají vůbec lehké. Film, který nikdo nebere vážně.(14.2.2015)

  • xxmartinxx
    ***

    Pokud by člověk chtěl být hodně jízlivý, nabude dojmu, že canneští pořadatelé byli líní dělat celou romskou retrospektivu, tak hledali něco jako důstojný multivitaminový džus, který pojal tak nějak od všeho z problematiky něco. A díky režisérovi Petru Václavovi ho skutečně našli. Připomíná encyklopedii, kde je doslova ode všeho, co vás k tématu napadne, špetka. Jde o film plný zkratek a těžko říct, jestli už to samo o sobě u tak komplikovaného tématu není poměrně likvidační. Navíc bohužel leckdy i dost polopatických zkratek, třeba když jde hrdinka prodat řetízek po matce a v následující scéně musí dcera pronést „mami, prodat ten šperk po babičce muselo bejt pro tebe fakt jako že těžký,“ aby opravdu každému divákovi došlo, v jaké svízelné situaci jsme se ocitli.(29.5.2014)

  • gudaulin
    ****

    Filmy z cikánského prostředí v zásadě vycházejí ze tří myšlenkových postupů. První je exoticky romantizující a trpí jím podle mého některé filmy ze západní Evropy, především z Francie (i když nejtypičtější příklad je asi sovětský snímek Cikáni jdou do nebe), a u nás tím byl poznamenaný např. Roming. Druhý má tendenci líčit romský svět z aktivistických pozic, kdy zdůrazňuje rasismus a líčí komunitu jako oběť. No a třetí se kouká na tuhle komunitu přes frustraci "bílé lůzy" a komentářů na internetových diskuzích - viz náš Magnusek. Cesta ven na to zkouší jít jinak a snaží se v rámci svých možností o realismus a syrové podání. Ne vždycky se jí to daří, scénář by se dal vypilovat, ale ten prvek autenticity je tam znát a zároveň velká snaha udělat poctivý film. Jde o pokus o poctivou autorskou výpověď, a toho si cením. Celkový dojem: 75 %.(16.2.2015)

  • Sarkastic
    ***

    Navzdory vcelku pozitivním recenzím i řadě proměněných nominací na lva (protože nám vládne pokrytectví a nechceme být označováni za rasisty, že), jsem čekal čistě manipulativní záležitost od začátku do konce. Něčeho takového jsem se ovšem dočkal jen z menší části, tvůrci naštěstí netlačili zbytečně moc na pilu a mile mě překvapili snahou o jakousi alespoň místy trochu objektivní sondu a sebereflexi, což rozhodně kvituju. A z hlediska dramaturgického se mi také dostalo docela slušně odvedené práce. Osobní výtku bych měl k ale faktu, že jsem postavám chvílemi špatně rozuměl (když mluvili česky, samozřejmě), což možná byl částečně účel, ovšem celkově to padá na hlavu zvukaři (a lva v této kategorii považuju za největší výsměch). Ve výsledku to vidím na čistý průměr.(22.2.2015)

  • Fretakata
    ****

    Ocenujem odvahu tvorcov. Nielen kvoli prostrediu a temam, ale aj praca s nehercami - dopadla skvele.(15.2.2015)

  • NinadeL
    **

    Romská tématika byla českému filmu vlastní už od jeho počátku, ale v posledních letech nám hodně přebujela. Už to asi nikdy nebude mít poetiku Černého plamene nebo Mého přítele Fabiána, ale ani Skřivánků na niti. Dneska cestujeme Až do města Aš, putujeme s ROMingem a hledáme Cestu ven. Ano a zcela překvapivě zjišťujeme, že žádná není. Je to v povaze těch lidí a i když je mezi nimi někdo, kdo se fakt snaží, krev je zkrátka silnější než voda. #finaleplzen(11.5.2015)

  • troufalka
    *****

    Jeden fragment ze života mladé rodiny. Hodně silná výpověď bez příkras. Skoro dokumentární snímek, kde se všichni chovají naprosto přirozeně, reagují jak by reagovali i v životě. Jako divák jsem se necítila být manipulována, nečekala jsem žádný růžový konec plný optimismu ani cestu k lepším zítřkům.(14.2.2015)

  • castor
    ****

    Já cestu ven řadu let nevidím. Nevidí jí zákonodárci, nevidí jí majitelé zdemolovaných ubytoven, nevidí jí úředníci, ředitelé škol, sociální pracovníci.. Nemění to ovšem nic na tom, že to zase jednou, po delší době klaplo. Tuzemský film, za který se divák nemusí stydět. Petr Václav platil za velký talent, pak se však odmlčel. Celovečerně pauzíroval, žil ve Francii, pracoval na dokumentech. Vrací se (znovu) „neutěšenou“ situací Romů, kterou ilustruje strastmi mladé ženy z Ostravy ztvárněné neherečkou Klaudií Dudovou. Pracovat chce, vychovávat dceru také, jen sociální systém to vidí jinak. Některé pasáže filmu nejsou úplně jasné, místy jde o podivné posuny v prostoru i času, stylizovanější momenty snímku také nejsou zrovna z těch vydařených. Václavova osobitost a vhled do problematiky jsou nicméně docela zajímavé, nenadržuje nikomu, Romové mají v jeho očích své chyby i slabosti, stejně jako ostatní. Ženské sportovní drama Fair Play mě ve výsledku chytlo víc, nicméně za těch několik silných obrazů díky. 70%.(1.3.2015)

  • Davies182
    ****

    Na první pohled možná až moc roztříštěný sled okatě depresivních obrázků. Na ten druhý je to o dost lepší a baví mě tam plno fikaně přehrocených scén. Na třetí jsem naplno pohlcen a cítím, že si mě romské drama z Ostravy omotalo kolem prstu. Něco tak strašně smutnýho bych klidně dokázal sledovat hodiny.(14.4.2016)

  • paascha
    ***

    Dlouho jsem váhal, jak hodnotit a zůstat objektivní. Obsahově je to sračka, tklivá píčovina o cigošce, která se snaží vymanit z prokletí své rasy, ale nemá šanci. Z toho se dalo vytřískat mnohem víc, než jen epizodní střípky Jak jsem se učila šít, Jak ten můj zase krade... Podprůměrné je i provedení a výkony herců - neherců. Umělé jak Hurvajzovo voko, bez šťávy a napětí. Cigošky jen řvou, cigoši taky...nuda(18.2.2015)

  • A_FISH
    odpad!

    Ty vole, musim na tyhle sračky koukat eště i doma v televisi, píči?(4.10.2015)

<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace