Reklama

Reklama

Ivan Hrozný I.

  • Sovětský svaz Ivan Groznyy (více)

Obsahy(1)

Ivan Hrozný je jedním z nejcitovanějších historických, respektive životopisných podobenství. Sergej Ejzenštejn ho natočil jako mohutné drama o prosazovaní progresivní státotvorné myšlenky nelidskými, násilnickými a totalitními prostředky a o postupné deformaci a diskreditaci nejen této myšlenky, ale i samotného jejího nositele. Film zobrazuje období vlády ruského cara Ivana Hrozného v 16. století, což byl v primitivním Rusku ještě temný středověk. První díl zachycuje období, kdy bylo Rusko rozděleno na knížectví. Tehdy se sedmnáctiletý Ivan Vasilievič, moskevský kníže, nechal korunovat na cara celého Ruska a tvrdě vyžadoval poslušnost bojarů. Ejzenštejn v tomto dramatu o morálních dilematech a moci usiluje o jakousi syntézu obrazu a zvuku. Vychází z historických faktů, ale podřizuje je své autorské představě. V centru pozornosti je postava cara a jeho vnitřní konflikty. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (45)

liquido26 

všechny recenze uživatele

Film, ve kterém se dokonalé, geniální a neuvěřitelně působivé scény mísí s totálně nudnými pasážemi, při kterých má pozornost klesala na nulu. Bohužel je to tak půl napůl. Hodně se mi líbilo obléhání Kazaně nebo ta jedna z posledních scén, kde se na zdi odráží Ivanova obrovská silueta. Nicméně Alexandr Něvský nebo Deset dní, které otřásly světem mě zaujaly mnohem víc. ()

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Pateticky ztvárněný příběh Ivana Hrozného, který v 16. století sjednotil Rus. Natáčení filmu trvalo Ejzenštejnovi 3 roky a byl to jeho poslední film vůbec. Ve filmu jsou zajímavé bojové scény. Ejzenštejn vytvořil lepší dílo, než je jeho Alexandr Něvský, leč na absolutní hodnocení něco málo chybí. Není se co divit, že se Stalinovi film nelíbil. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

O stupeň lepší než Alexandr Něvský. Přesto ale Ejzenštejna tak úplně neberu. Ta práce s kompozicí je svojí okázalou genialitou až přepálená a film vypadá nelidsky. Když se k tomu připočte neskutečná teatrálnost, je to něco nesnesitelného. Že jde o záměr, má pro mě malou váhu. Do jisté míry tu práci a jistou autoritativnost uznávám. Na druhou stranu ale nedokážu jen tak říct "je to dobrý film". Čtyři hvězdy si ale neodpustím. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Čtyřicátá léta představují ve vývoji poetiky hraného filmu přechodné období, které se otevírá směrem k moderně; přesto nebo právě proto "staré" filmy vznikaly minimálně do konce padesátých let. Velkolepá filmová freska přináší tragickou vládu jednoho z nejrozervanějších držitelů carského trůnu. Syn Vasilije III. nastoupil vládu jako pětiletý chlapec se zřejmě vrozenou psychickou indispozici. Jeho vláda vedle trvalých změn ruské státnosti (dobytí posledních chanátů-zbytků Zlaté hordy s výjimkou Krymského), přenesení expanze na Sibiř a neúspěšný pokus o průnik k Baltu (livonská válka) vytvořila základy státu, které v některých ohledech přetrvaly až do současnosti Ruské federace. Na druhou stranu právě tato vláda třetího ruského cara otevřela cestu k velké vnitřní krizi Moskevské Rusi na počátku XVII. století, jež vyvrcholila polskou okupací Moskvy. Patos, nesený nadšením ï přechodnou nadějí na lepší budoucnost po vítězství v druhé Velké vlastenecké válce, je současně i způsobem, jímž mohl Ejzenštejn alespoň zčásti negovat vracející se kult Stalinovy osobnosti a nový rozmach gulagu. Jisté je, že i v tomto případě na sklonku svého života vytvořil další nadčasové dílo. Jako v jiných případech i tentokrát na objednávku bolševického režimu. ()

Hellboy 

všechny recenze uživatele

Film mě nijak neuchvátil. Zručná režie se nedá Ejzenštejnovi vytknout, ale to mi bohužel nestačilo. Vykulené oči všech postav mě doháněli k šílenství, to se vážně nedalo vydržet..! ()

Véča 

všechny recenze uživatele

Ejzenštejn v Ivanu Hrozném se v jistém smyslu neposunul od Alexandra Něvského dál ve svém uměleckém vývoji. Tím myslím především v soustředění se obrazu na detaily tváří herců podkreslených hudbou Sergeje Prokofjeva (narozdíl od Alexandra Něvského na mne zde nepůsobí tak disharmonicky), kde dialogy někdy působí jako pouhý doplňující prvek. Dojem patetičnosti hereckého projevu dotváří svícení mizanscény, jež utváří pocit napětí. Podobnou funkci mělo i světlo v expresionistických filmech, s rozdílem toho, že bylo namalované na kulisách. Ejzenštejn uplatňuje hru se stíny v kombinaci s hieratickou perspektivou (stín Ivana Hrozného je několikrát větší než diplomata, s nímž jedná). Zmíněnou perspektivu využívá také v samotném závěru při detailu na jeho tvář, za níž jde v pozadí procesí. Expresionismus mi i vzdáleně připomínala architektura některých budov ve filmu(viz carův palác), jejichž stěny jsou někdy vystavěny do nezvyklých, pokřiveně vypadajících tvarů. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Vytrvale temná, silně dramatická atmosféra, podpořená detailním dobovým prostředím, výbornými záběry a zdařilými dialogy, zastiňuje jinak přehnaně teatrální herectví, které se vyhýbá snad je vynikající Ljudmile Celikovské. Komorní historické drama, ale i velkolepá podívaná. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Fanúšikovia slávnej Ejzenštejnovej nemej "trilógie" môžu byť z klasicky montážneho Ivana Hrozného mierne sklamaní. Ja v ňom cítim určitú neistotu v dialógoch, expresívne herectvo, ako v japonských filmoch na úkor psychológie postáv. Režisér je určite silnejší a istejší v obrazoch, či už v nereálnych predimenzovaných tieňoch Ivana, ale predovšetkým vo veľkolepých exteriérových scénach s mohutným komparzom, i keď bez poriadnych bojových scén. Napadá ma paralela s hollywoodskymi hercami a režisérmi a ich problémami pri prechode na zvukový film, ako aj podriadenosť štúdiovému systému na západe verzus podriadenosť Stalinskému režimu na východe. Stále je ale lepšie mať svoj materiál pod producentskými nožnicami, ako svoj krk pod mocenským nožom, takže Ejzenštejn mal svoju úlohu zťaženú. Vládne intrigy, politikárčenie a historické udalosti sú natoľko filmovo príťažlivé sami o sebe, že film vás bude baviť aj napriek spomenutým nedostatkom. Napríklad aj vďaka striedmej stopáži, respektíve kvôli rozdeleniu jedného filmu na dve časti. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Komornosť diela je príliš očividná, dej sa sústreďuje na "palácové" intrigy a upevňovanie si moci ruského cára, ktorý v stredoveku zjednotil kniežatstvá. Uznanie patrí atraktívnej čiernobielej kamere a prepracovanosť historickej látky. ()

poz3n 

všechny recenze uživatele

Přípravy na státnice mi pod ruku házejí opravdové skvosty. Což o to, Ejzenštejn docela zajímavě pracuje s předkamerovým prostorem, využívá klamání perspektivou a i ve 40. letech se nezbavil těch specifických montážnických střihových postupů. Jenže je to k smrti nudné a směšné. Herci kulí oči na plné obrátky, neustále prkenně stojí jako panáci a pronášejí vzletné kecy o ničem. Postavy tak nejsou lidmi, ale trapnými loutkami, které si Ejzenštejn vodí k obrazu Stalinovu. Nuda k uzoufání a sranda k pláči. 2/10 ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Ivan hrozný je prvotriednou ukážkou Ejzenštejnovho štýlu. Film je rozhodne pôsobivý a čo je hlavné pracuje z detailmi. Každá jedna scéna je nasnímaná z rôznych uhlov, môže sa popýšiť honosnými kulisami a snaží sa o čo možno najvernejšie zachytenie doby v ktorej Ivan Hrozný žil. Tento prológ nám ukazuje počiatok vládnutia tohto vládcu, od jeho nástupu na trón až po smrť jeho manželky. Prechod z dobrého vládcu, ktorý chce zaviesť v Rusku reformy pre zlepšenie životných podmienok obyčajného ľudu, po monštrum trpiace paranojou, je tu podaný pomaličky, minimalisticky a predchádzajú mu scény, ktoré vysvetľujú vzťahy na kráľovskom dvore a ich vplyvy na osobnosť veľkého Cára. Rozhodne sa jedná o Ejzenštajnovo vrcholné dielo, ktoré stojí za pozretie. Celkom ma to navnadilo na druhú časť. ()

NinonL 

všechny recenze uživatele

Film o vládě velkého ruského cara ve středověkém Rusku. I když jsou oba díly poplatné době, ve které vznikly (za vlády podobného diktátora), musím uznat, že film v sobě má určité kouzlo. Kouzlo ve smyslu okouzlit, očarovat. ()

MissJ 

všechny recenze uživatele

Tak nějak jsem měla předsudky, že přes všechno uctívání této legendy mě film nebude bavit, že se z úcty k Ejzenštejnovi mrknu na první díl a s tím se spokojím. Omyl. Je to jeden z filmů, u nichž díky režisérskému stylu zůstávám v postavení nezúčastněného diváka; v tomto případě mi to ale vůbec nevadilo, bylo na co se dívat. Druhá část mě bavila víc, protože je ještě více soustředěna na Ivanovu osobnost (Čerkasov se do role vtělil ukázkově). Pro mě překvapivě působivé dílo. ()

corpsy 

všechny recenze uživatele

Sergej Ejzenštejn natočil nemý film vo zvuku. Štylizácia scén, herecké prejavy, to všetko ako by sa prenieslo v čase z 20. rokov minulého storočia. Chybička krásy je tu však dosť podstatná. Snímok ponúka viac ako dosť nudných momentov a niektoré skvelé scény nie sú rozvinuté tak, ako by si zaslúžili ( jedna za všetky - bitka o Kazaň ). Monumentálne dielo, pri ktorom sa režisér akoby bál odviazať. ()

Dr.Zhivago 

všechny recenze uživatele

Ivan Hrozný I & II V roce 1941, po fenomenálním úspěchu předchozího filmu Alexandr Něvský, za kterého Ejzenštejn dostal 1.2. 1939 Leninův řád, byl pověřen prací na třídílném eposu o legendárním ruském carovi 16. století Ivanu Hrozném. První díl navázal na úspěch předchozího filmu a Ejzenštejn byl za něj opět oceněn, tentokrát prestižní Stalinovou cenou. První díl se dostal do kin v roce 1945. Podobné štěstí ale neměl díl druhý (dokončený v roce 1946) – ten už nemilosrdně narazil na bariéru cenzury a diváci jej mohli spatřit až v roce 1958. Materiál ke třetímu dílu byl až na jeden zlomek zničen. Přeložený dokument nás zavádí do doby, kdy Ejzenštejn, který pomalu vzpamatovával ze srdečního infarktu, jež ho stihl po zákazu filmu, poslal na podzim 1946 Stalinovi osobní dopis a v únoru 1947 mu byla udělena audience. Z ní je uvedený záznam. Ejzenštejn dostal za úkol druhý díl přepracovat, ale nevydržel pracovní nápor a politické tlaky a přesně rok po rozmluvě v Kremlu v roce 1948 zemřel. Druhý díl se vysílal až v roce 1958, tedy již v době chruščovovského „tání“. Konečně v roce 1988 promítl na mezinárodním sympoziu v Oxfordu, pořádaném u příležitosti nedožitých Ejzenštejnových devadesátých narozenin, ředitel moskevského Muzea S. Ejzenštejna Naum Kleim jedinou dochovanou pasáž ze zničeného třetího dílu, ve které Ivan Hrozný vyslýchá cizího žoldáka. Podobnost s praktikami sovětské NKVD je evidentní dnes a nebylo možné ji přehlédnout ani za Stalinova života. Pro historiky však nemá tento jedinečný dokument zaznamenaný očitými svědky jen rozměr boje režiséra proti politické zvůli. Jistě, je až k smíchu, jak se trio Stalin – Molotov – Ždanov pasuje do role filmových producentů a z piedestalu své moci radí vystrašeným umělcům, jak mají točit a hrát; jak z výše svého neumětelství a umělecké impotence (Ždanov) uspokojují svá ega peskováním a poučování takového talentu, jako byl Ejzenštejn. Nelze si v tomto nevzpomenout na scény z Allenových komedií o drsných gangsterech toužících se ohřát v záři reflektorů a získat tolik postrádanou prestiž, uznání a slávu. Nenechme se ovšem mýlit tímto povrchním dojmem. Za tímto zdánlivým uměleckým ignorantstvím se skrýval přesně vypočítaný kalkul „inženýrů moci“, kteří přesně rozpoznali sílu a moc stříbrného plátna pro ideologický boj a historické uvědomění. Ejzenštejn byl přes všechny problémy, kterému sovětská moc vytvářela, ikonografem mladého sovětského státu, Andrejem Rublevem socialismu. Svým velkým talentem pomohl vizualizovat fiktivní obraz SSSR, dát mu tvář exportovatelnou do zahraničí právě v podmínkách, kdy ta pravá tvář sovětského státu byla zahalena tajemstvím a obehnána ostnatými dráty. Ne nadarmo další z „inženýrů moci“ Joseph Goebbels obdivoval Ejzenštejnův legendární Křižník Potěmkin a toužil, aby v německém filmovém průmyslu vznikl podobný umělecky silný, ale přitom výsostně ideologický film. Na hloupé agitky, ať už antisemitské či stalinistické, lidi příliš nezabírali. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Sergej Ejzenštejn je velikánem ruského a vlastně i světového filmu a první díl jeho "Ivana Hrozného" je skvělé kostýmní drama, ale nějak jsem z něj neměl pocit velkoleposti, který jsem očekával. Davové scény zde jsou, jako obvykle, ale i ony mi přišly takové malé, jako kdyby nebyl využit jejich potenciál. Nelíbil se mi první díl příliš, nedokázal si udržet mou pozornost. ()

Wiliem 

všechny recenze uživatele

Po pravdě příjemné překvapení, trochu jsem se obával filmu hodně podobnému Alexandru Něvskému, ale nestalo se tak. Mimo fascinující hudby S.Prokofjeva, která se k dramatických pasáží náramně hodí, vyniká film především také jako hodně silné drama se skoro až komorní atmosférou, děj nám pak přibližuje snahu nově jmenovaného cara Ivana, v prvním díle zatím marnou, o vytvoření jednotné Ruské říše, které bude vládnout jediný člověk, a tím měl být právě on. 80%. ()

Reklama

Reklama