Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ivan Hrozný je jedním z nejcitovanějších historických, respektive životopisných podobenství. Sergej Ejzenštejn ho natočil jako mohutné drama o prosazovaní progresivní státotvorné myšlenky nelidskými, násilnickými a totalitními prostředky a o postupné deformaci a diskreditaci nejen této myšlenky, ale i samotného jejího nositele. Film zobrazuje období vlády ruského cara Ivana Hrozného v 16. století, což byl v primitivním Rusku ještě temný středověk. První díl zachycuje období, kdy bylo Rusko rozděleno na knížectví. Tehdy se sedmnáctiletý Ivan Vasilievič, moskevský kníže, nechal korunovat na cara celého Ruska a tvrdě vyžadoval poslušnost bojarů. Ejzenštejn v tomto dramatu o morálních dilematech a moci usiluje o jakousi syntézu obrazu a zvuku. Vychází z historických faktů, ale podřizuje je své autorské představě. V centru pozornosti je postava cara a jeho vnitřní konflikty. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (48)

Dr.Zhivago 

všechny recenze uživatele

Ivan Hrozný I & II V roce 1941, po fenomenálním úspěchu předchozího filmu Alexandr Něvský, za kterého Ejzenštejn dostal 1.2. 1939 Leninův řád, byl pověřen prací na třídílném eposu o legendárním ruském carovi 16. století Ivanu Hrozném. První díl navázal na úspěch předchozího filmu a Ejzenštejn byl za něj opět oceněn, tentokrát prestižní Stalinovou cenou. První díl se dostal do kin v roce 1945. Podobné štěstí ale neměl díl druhý (dokončený v roce 1946) – ten už nemilosrdně narazil na bariéru cenzury a diváci jej mohli spatřit až v roce 1958. Materiál ke třetímu dílu byl až na jeden zlomek zničen. Přeložený dokument nás zavádí do doby, kdy Ejzenštejn, který pomalu vzpamatovával ze srdečního infarktu, jež ho stihl po zákazu filmu, poslal na podzim 1946 Stalinovi osobní dopis a v únoru 1947 mu byla udělena audience. Z ní je uvedený záznam. Ejzenštejn dostal za úkol druhý díl přepracovat, ale nevydržel pracovní nápor a politické tlaky a přesně rok po rozmluvě v Kremlu v roce 1948 zemřel. Druhý díl se vysílal až v roce 1958, tedy již v době chruščovovského „tání“. Konečně v roce 1988 promítl na mezinárodním sympoziu v Oxfordu, pořádaném u příležitosti nedožitých Ejzenštejnových devadesátých narozenin, ředitel moskevského Muzea S. Ejzenštejna Naum Kleim jedinou dochovanou pasáž ze zničeného třetího dílu, ve které Ivan Hrozný vyslýchá cizího žoldáka. Podobnost s praktikami sovětské NKVD je evidentní dnes a nebylo možné ji přehlédnout ani za Stalinova života. Pro historiky však nemá tento jedinečný dokument zaznamenaný očitými svědky jen rozměr boje režiséra proti politické zvůli. Jistě, je až k smíchu, jak se trio Stalin – Molotov – Ždanov pasuje do role filmových producentů a z piedestalu své moci radí vystrašeným umělcům, jak mají točit a hrát; jak z výše svého neumětelství a umělecké impotence (Ždanov) uspokojují svá ega peskováním a poučování takového talentu, jako byl Ejzenštejn. Nelze si v tomto nevzpomenout na scény z Allenových komedií o drsných gangsterech toužících se ohřát v záři reflektorů a získat tolik postrádanou prestiž, uznání a slávu. Nenechme se ovšem mýlit tímto povrchním dojmem. Za tímto zdánlivým uměleckým ignorantstvím se skrýval přesně vypočítaný kalkul „inženýrů moci“, kteří přesně rozpoznali sílu a moc stříbrného plátna pro ideologický boj a historické uvědomění. Ejzenštejn byl přes všechny problémy, kterému sovětská moc vytvářela, ikonografem mladého sovětského státu, Andrejem Rublevem socialismu. Svým velkým talentem pomohl vizualizovat fiktivní obraz SSSR, dát mu tvář exportovatelnou do zahraničí právě v podmínkách, kdy ta pravá tvář sovětského státu byla zahalena tajemstvím a obehnána ostnatými dráty. Ne nadarmo další z „inženýrů moci“ Joseph Goebbels obdivoval Ejzenštejnův legendární Křižník Potěmkin a toužil, aby v německém filmovém průmyslu vznikl podobný umělecky silný, ale přitom výsostně ideologický film. Na hloupé agitky, ať už antisemitské či stalinistické, lidi příliš nezabírali. ()

Wiliem 

všechny recenze uživatele

Po pravdě příjemné překvapení, trochu jsem se obával filmu hodně podobnému Alexandru Něvskému, ale nestalo se tak. Mimo fascinující hudby S.Prokofjeva, která se k dramatických pasáží náramně hodí, vyniká film především také jako hodně silné drama se skoro až komorní atmosférou, děj nám pak přibližuje snahu nově jmenovaného cara Ivana, v prvním díle zatím marnou, o vytvoření jednotné Ruské říše, které bude vládnout jediný člověk, a tím měl být právě on. 80%. ()

Aleee89 

všechny recenze uživatele

Po dlouhé době jsem zhlédla další film legendárního režiséra Ejzenštejna a nepopírám, že kdybych se na něj (ne)musela podívat kvůli škole, asi by mi ještě dlouho unikal. Musím říct, že Ejzenštejn opět předvedl své formální kvality a vytvořil monumentální fresku historické postavy, jejíž jméno (alespoň) si všichni pamatujeme z hodin dějepisu. Chystám se na druhý díl a celkově je to pro mě dobrá lekce z dějin. Oprostím se od věcí jako herectví, které dnes působí nepatřičně, a podřídím se dobovému kontextu. Přesto ale Ivan Hrozný nedokáže strhnout tak, jako například Křižník Potěmkin... Takže z úcty k filmovým dějinám i režisérovi dávám 70 %. Ne že by mě to nebavilo, jen mě to opravdu neposadilo na zadek. Škoda. Uvidím, co se mnou udělá druhý díl. ()

d-fens 

všechny recenze uživatele

Vynikajúci film ... gestá, mimika, výtvarnosť kompozície ... ale samozrejme, najväčší problém robí ideológia. Fetišistický vzťah k štátu, k jeho moci, sile, jednote ma odpudzuje, a z toho dôvodu ma odpudzuje aj celá ruská koncepcia hrdinských dejín, ktorých základným motívom je obrana a rozširovanie hraníc, večný boj o absolútnu jednotu (čiže samoderžavie - totalitu), spasiteľský komplex, Moskva ako tretí a večný Rím, pocit výnimočnosti, povýšenectvo, paranoja a odpor voči všetkým a všetkému neruskému .... to všetko má Ivan Hrozný, postava aj film, v sebe... preto je tak úžasným aj strašným zároveň... úžasný vo vystihnutí "podstaty Ruska", a zároveň strašný v tom, čo táto "podstata" znamená pre mňa > obavy ()

Wormboy 

všechny recenze uživatele

Nastup na tron a prve kroky Ivana IV. pri jeho snahe o zjednotenie "maticke Rusy" je vykresleny vo velkolepom style. Predstavitel cara Ivana je napriek prehravaniu skutocne vyborny, rovnako ako Ejzenstejnova akcna rezia, ktora sa prejavuje najma pri bitke o Kazan. Celkovo vsak chyba filmu vacsia historicka autencita a postava mladeho cara je prehnane glorifikovana. ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Len ťažko môže byť divák pripravený na to, že uvidí hercov prehrávať, ako tomu bolo ešte v 20. rokoch, za nemej éry. Extrémny pátos, ktorý je možný vidieť iba v sovietskej kinematografii, hlavne keď sa jedná o historickú drámu. Stalin, pardón cár Ivan, presadzuje svoje dogmy sťaby boli sväté vyhovárajúc sa na blaho obyčajných ľudí Sovietskeho zväzu, pardón Ruska. Filmu však nemožno uprieť vášeň, s ktorou bol stvorený. ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

Můžeme říkat, že se Ejzenštejn zapomněl ve dvacátých letech… anebo taky že si ponechal svůj styl, jehož monumentalita a teatrálnost se čirou náhodou výborně hodí k zpodobení kusu dějin, který leží v jádru stejně monumentální a teatrální ruské duše, shodneme-li se na tom, že národy cosi jako duši mají. >>> ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Rusi potrebovali cára s neobmedzenou mocou, tak to bolo, je, a asi vždy aj bude. Oslavný film samozvaného cára Ivana to potvrdzuje aj tým, v akej dobe mohol vzniknúť. Symboly stalinskej moci, príkazy na stínanie hláv nepriateľov a odporcov, pripájanie vzdialených území, všetko malo svoj význam. Najzvláštnejšie bolo, ako vojaci platili cárovi za to, že mu mohli slúžiť. Dej ma veľmi nezaujímal, skôr som si všímal detaily ako bohatá výprava a vypúlené oči hlavného hrdinu, ktoré vo vyhrotených situáciách vypúlil ešte viac. –––– Dva Rímy padli. Však tretí - Moskva stojí. A štvrtý Rím sa nikdy nezrodí! A pánom Ríma tretieho - Moskovskej ríše - odteraz budem JA jediný. ()

vitekpe 

všechny recenze uživatele

Film, ktery se klidne mohl jmenovat "Vypoulene oci I". :) Mene akcni nez Alexandr Nevsky, jinak ocekavana Ejzenstejnovska cernobila podivana. ()

RockChick 

všechny recenze uživatele

Těšila jsem se, že po giga dlouhé době zase uvidím sovětský film. Pak jsem si ale přečetla jméno režiséra onoho filmu. Fuck... PS: Byla jsem jediná, kdo si celou dobu myslel, že Ivanova teta je jeho bratranec a jeho bratranec je jeho teta? Jejich věky mi sice moc neštymovaly, "matka" vypadala o něco mladší než "syn" a trochu jí rostly vousy, ale, do prdele, já si to myslela asi až do druhého dílu. To byl teda plot twist! ()

bohemia_regent 

všechny recenze uživatele

Jeden ze 150 nejlepších filmů všech dob podle ankety (119 hlasujících, především filmových historiků, z více než 100 zemí světa), kterou v roce 1982 uspořádalo UNESCO z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1944. ()

aLPaC 

všechny recenze uživatele

Teatrální herecké výkony a dialogy poplatné době, neskutečná propaganda, zkrátka jsou filmy ze 40. let, co mají i dnes co říci a pak jsou filmy z té doby, které neuvěřitelně zestárly a dnes už prostě diváky (nebo alespoň drtivou většinu) neosloví. No a tento druhý případ je přesně Ivan Hrozný. Hrozných 99 minut. ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

3,5  "Два Рима пали, а третий, Москва, стоит и четвертому Риму не быть!"   Výpravný historický veľkofilm o cárovi Ivanovi IV. Vasilievičovi, ktorý ako prvý zjednotil veľké Rusko. Film je silne umelecky štylizovaný, veľmi časté sú detaily výrazov tvárí, pričom udalosti vnímame hlavne prostredníctvom reakcií na ne. Tá prehnaná teatrálnosť hercov môže byť miestami až otravná, ale svoju pôsobivosť si zachovala dodnes. A veľmi pôsobivá je aj tá hra tieňov. O hudbu sa nepostaral nikto menši než samotný Sergej Prokofjev. ()

JimiH 

všechny recenze uživatele

Po přečtení Ejzenštejnovy knihy statí jsem byl připraven i na zvukovou tvorbu sovětského veterána. Ivan potvrzuje jeho neustálé proklamování montáže i v mluveném filmu. Přesto se ani ve 40. letech Ejzenštejn nedokázal zbavit přestřelené divadelnosti hereckého projevu, která ruší jinak výborné kompozice záběrů i jejich skladbu. Přesto se i zde najdou scény, které rozesmějí (např. velký detail na Ivanovou bradu a jeho dlouhý vous při jeho zkolabování apod.) Přesto se mi celé dílo jeví v kontextu doby staromilské a ne tak avantgardní, jak se Ejzenštejn ve svých studiích chvástal. ()

ROBOTER 

všechny recenze uživatele

Vy jste všichni odborníci... Na Ivana Hrozného z roku 2009 všichni plivete hrajíc si na znalce dějin, že prý se jedná o historicky nehodnotný film. Ale to jen proto, že to je film nový, tudíž "neprověřený věkem" a taky proto, že tu jednu dvě hvězdičky dal uživatel před vámi, tož vy dáte taky jednu... Ale u tohoto Ejzenštejnova filmu si všichni chrochtáte, jaká je to bravurní vytříbená klasika (což po technické stránce sice je), i když z historického hlediska je to překroucený a účelový paskvil až to bolí. ()

Biopler 

všechny recenze uživatele

Korunovácia, modlitby, brilantný spev z iného sveta a prvá nebojácna reč Ivana o zjednotení Ruska sú prvky, ktoré ma navnadili k sledovaniu života veľkej historickej postavy ruských dejín. Po prvom pozretí som bol trochu unavený a rozladený, i kvôli tomu, že som nepoznal historické súvislosti. Po doštudovaní a druhom pozretí musím uznať, že hoci je film rozvláčnejší, skvele zachytil dobu stredoveku a panovníka, ktorý sa nebál pustiť do reforiem a do bojov s bojarmi. Ejzenštejn zvykol byť perfektný v monumentálnosti, bezchybnej výprave čo dokazuje v úvode, ale pri bitke o Kazaň ani tak veľmi nie. Tam akoby sa tomu vyhol a rátam mu to za chybu. Taktiež vypúlené teatrálne oči počas Ivanovej nemoci sú už "over". Ale výber Čerkasova do role panovníka je trefa do černého. Ide z neho časom strach a divák cíti, že je schopný všetkého keď vstáva zo smrteľnej postele. Žeriem hrátky s tieňmi a majstrovskú réžiu, vďaka ktorej ma bavilo sledovať film a ten má kúzlo a čaro podobenstva. Nedá mi nespomenúť aj skvele padnúci hubobný motív Prokofieva. ()

diodoros 

všechny recenze uživatele

Ťažko umelecký film s výbornými kostýmami, dobrou hudbou, skvelými hereckými výkonmi (Nikolaj Čerkasov z Alexandra Nevského opäť v hlavnej úlohe je skutočne démonický), mierne zidealizovaným pohľadom na historické udalosti a najmä s geniálnou kamerou a majstrovskou réžiou. Každý jeden záber, každý jeden pohyb kamery, každý expresionistický výraz na tvári hercov a každý pohyb ich tela je vopred premyslený a naplánovaný (čo síce pôsobí trochu teatrálne) a je dôkazom režisérovej geniality. Hry s tieňmi a Ivanovou bradkou výborné a určite inšpiratívne pre neskoršiu kinematografiu (napr. minimálne Coppolov Dracula sa tu inšpiroval). Samozrejme, že to nie je film pre každého, má pomalé tempo a iba jednu bojovú scénu (aj to hneď zozačiatku), výrazy a vyvalené buľvy všetkých hercov môžu pôsobiť odstrašujúco a film miestami predsa len nudí, z umeleckého, kompozičného a kinematografického hľadiska ale aj tak ide o majstrovské dielo. ()

junxi91 

všechny recenze uživatele

Tak tento film mě na to, že byl natočen za tvrdé stalinské diktatury, celkem nadchnul. Alespoň tedy ze začátku. Skvělé herecké výkony, historické kulisy a hlavně ztvárnění Ivana Hrozného jako sjednotitele Ruska, který bojoval jak proti vnějším, tak proti vnitřním nepřátelům. Na začátku jsou bojary zavražděni Ivanova matka a její milenec. Pak nastává velká korunovace Ivana, který obdrží znaky carské moci - korunu, žezlo a jablko. To se nelíbí bojarům, bratranci Vladimírovi ze Starice a zle vyhlížející tetě Jefrosinyi Staritské. Ivan ve svém projevu prohlašuje svůj jasný záměr sjednotit Rusko a chránit jej jak před vnějšími armádami, tak před vnitřními nepřáteli. Ivan se ožení s Anastasií Romanovnou a následuje svatební oslava. Ivan díky tomu ztrácí přátelství svých dvou nejlepších přátel, prince Andreje Kurbského a Fjodora Kolycheva. Kurbsky se snaží sbalit carevnu a Kolychev odchází do kláštera. Dojde k vypálení několika bojarských paláců, a do carského paláce se vydává prostý lid, kterým se nelíbí, že cara svádí na scestí rodina carevny, Glinští a Zacharinové. Ivan je vyrušen vyslanci z kazaňského chanátu, kteří mu pošlou obřadní nůž s návrhem, aby spáchal sebevraždu. Ivana to pěkně nasere a vyhlašuje Kazani válku. Následuje pořádná scéna obléhání Kazaně v roce 1552, při kterém Ivanova armáda vykopává štoly pod městem, které napěchuje střelným prachem. Kurbský projevuje nesmyslnou brutalitu a je za to Ivanem pokárán. Kazaň nakonec připadne ruské armádě! Během návratu z Kazaně Ivan těžce onemocní a vypadá to, že brzy zemře. Kněží mu dávají poslední pomazání a Ivan nařídí svým příbuzným, aby přísahali věrnost jeho synovi Dmitriji. Pro sjednocení Ruska je zapotřebí jediného vládce. Příbuzní to odmítají a Ivanova tetka nabádá ostatní, aby přísahali věrnost jejímu synovi Vladmirovi. Ivan se zhroutí a je považován za mrtvého. Příbuzní slaví a přísahají věrnost Vladimirovi, a Kurbsky neví, na čí stranu se přidat. Carevna řekne "Nepohřbívej muže, než zemře" a Kurbsky spěšně přísahá svou věrnost Ivanovu synovi Dmitrijovi. Za odměnu je poslán na západ, aby bránil říši před Poláky, Němci a Livonci. Alexej Basmanov, Ivanův oblíbenec se má postarat o krymskou hranici. To vyvolává mezi bojary ještě větší nespokojenost. Přicházejí zlé časy - carevna onemocní a ze všech front přicházejí špatné zprávy. Evfrosinia přichází do paláce s otráveným vínem, které propašuje do místnosti. Královský pár se dozvídá, že Kurbsky přeběhl k Livoncům. Carevna dostane křeče a tak ji Ivan chce uklidnit pomocí číše otráveného vína. Následuje scéna pohřbu carevny v katedrále s truchlícím Ivanem a márami. Ivan zpochybňuje své ospravedlnění a svou schopnost vládnout a přemýšlí, zda to není Boží trest pro něj. Nějak se z toho vymaní a pošle pro svého starého přítele, mnicha Kolyčeva. Přichází Alexej Basmatov, který navrhuje, aby se Ivan místo svých starých přátel obklopil muži, kterým může skutečně věřit - obyčejnými lidmi, "železnými muži" opřičniky, a nabízí mu do služby poněkud zaskočeného syna Fjodora. Ivan to přijímá, abdikuje a opouští Moskvu a očekává, že ho budou lidé prosit, aby se vrátil s tím, že vládne z absolutní mocí z vůle lidu. A tak končí první část, plná dramatických scén, vytřeštěného Ivanova pohledu, špitání mezi bojary, snah o ovlivňování politiky, obléhání Kazaně a pletichaření zlé tetky.  () (méně) (více)

Reklama

Reklama