I am fishead

Lidé si dnes neuvědomují do důsledků jednu věc: stejně jako králové a politici jedním rozhodnutím posílali a posílají miliony lidí do války, obchodníci a manažéři se jedním klikem nebo podpisem pod smlouvou rozhodují o každodenním životě, práci a stavu peněženky milionů lidí a ovlivňují samotnou civilizaci. Inženýři, programátoři a teoretici jsou pro "manažéry lidstva" pouhou pracovní sílou a obstarávají jenom náplň a chod systému, který je sám o sobě sociopatický, protože je nastavený nikoliv pro blaho lidí a lidstva, ale pro zájmy silnějších nebo dravějších skupin a jednotlivců, prosazujících to, co je pro ně výhodné, přičemž to v převážné většině nejsou ani lidské věci. Kdo však činí ta rozhodnutí závažná pro národy i celé lidstvo? Jsou to lidé odtržení od reálné každodennosti tzv. obyčejných lidí. Přitom autority, počínaje učiteli a konče duchovními vůdci, sice učí lidi od dětství poslouchat autority, ale neučí odlišovat autoritu, která si zasluhuje úctu, od autority, které se člověk má vzepřít. Tak konstantně přetrvává společnost, která sice sestává z převážně dobrých lidí, ale je ve své podstatě poslušná a pasivní. Člověk by měl poslouchat svůj vnitřní hlas, svůj instinkt, ale právě člověk je zřejmě jediný živočich, který své instinkty příliš často ignoruje anebo přehlušuje racionalitou. Ve skutečnosti racionalita nelže, když lidem napovídá, že je lepší, pokud to jde, hledět si svého a zbytečně nevyskakovat, protože je systém silnější než lidé. Instinkt je vhodný pro život v přírodě, selský rozum a racionalita zas pro život v civilizaci. Jinak by se přece nevyvinula. Civilizace vede člověka k racionálnímu egocentrismu. Až zemře civilizace, instinkt a kolektivismus zase převládne nad intelektem a individualismem. ___ Nejzajímavějším na tomto dokumentu je motivace a samotný přístup k tématu jednoho z jeho autorů Václava Dejčmara – cituji: "Dnes představuje největší dobrodružství objevování nových myšlenek a nových světů, které vzniknou skrze projekty a podniky. Příkladem je film I am Fishead. Ten jsem spolurežíroval a produkoval s kolegou Míšou Votrubou. Po premiéře jednoho nevydařeného českého filmu jsem se dali do řeči a diskusi ukončili k ránu s nápadem na náš film. Právě začínala finanční krize, a tak jsem přišel s provokační myšlenkou, že v americkém kontextu lze dost možná mnoho nezodpovědných rozhodnutí vysvětlit obrovským masovým rozšířením antidepresiv, anxiolytik (léků proti úzkosti) a dalších legálních drog, jež ovlivňují chování, úsudek a osobnost manažerů. Na toto téma existuje mnoho výzkumů, ale málokdo je interpretuje v kontextu činností, které mají dopady na světovou ekonomiku nebo politiku. Míša zase právě dočetl studii o tom, jak se ve vysokých řídících funkcích v největších společnostech v USA vyskytuje výrazně vyšší množství těžkých psychopatů než v běžné populaci. Během testů byli mezi manažery identifikováni lidé s takovou poruchou osobnosti, jež bývá jinak obvyklá pouze u vězněných masových vrahů. Když dnes psychopat stoupá po kariérním žebříčku v rámci korporace nebo politiky, má značně usnadněnou cestu. Například proto, že u něj absentuje svědomí a nesvazují ho morální zábrany. Během natáčení jsem diskutovali s mnoha špičkovými osobnostmi, mimo jiné třeba s Václavem Havlem nebo legendárním Philipem Zimbardem, autorem slavného Stanfordského experimentu, během něhož své studenty pokusně na pár dní rozdělil na věznitele a vězněné a sledoval proměny jejich charakterů. Přestože je film o negativních společenských jevech, Zimbardo na konci filmu konstatuje, jak na základě padesáti let studia psychologie došel k poznání, že většina lidí je v zásadě dobrá, ale pasivní. A že systém korumpuje. Špatně nastavený společenský systém stimuluje v lidech špatné vlastnosti a naopak. Proto se rozhodl zkoumat hrdinství. Jinými slovy zkoumat motivace lidí, kteří se rozhodnou udělat dobrou věc, jež je většinou krátkodobě velmi nevýhodná pro jedince, ale má dalekosáhlé pozitivní následky pro společnost. Nakonec je výsledkem toho všeho celovečerní film." (konec citátu) ___ A teď proč je motivace autora snímku Václava Dejčmara zajímavá. Ze dvou důvodů: 1. Václav Dejčmar je mladý český milionář, jenž se označuje za renesančního člověka a spoluvlastní mimo jiné firmu na algoritmické burzovní obchodování RSJ, kterou založil s Karlem Janečkem, galerii DOX, agenturu Czechoslovak Models a řadu luxusních věcí včetně tří aut. To jest je to člověk, který sám úspěšně využívá současných nastavení světového finančně obchodního systému a má z toho osobní profit. Naznačuje se tak jistá analogie mezi psychopaty, jež charakterizuje hlavně hodně utlumená nebo zcela chybějící emotivita a empatie, a intelektuály, kteří mají nebo dokáží mít tak velký odstup od sebe sama i své sociální skupiny, že jsou schopní kriticky a v podstatě čistě racionálně diskutovat o sobě navzájem a o samotném systému, jenž je takřka bez výjimky plodem jejich vlastní činnosti a společných úmluv, i o jeho dopadech na společnost. Proto lze pozorovat miliardáře Sorose, který intelektuálně zkoumá, v čem je ten systém úspěšný a v čem selhává, stejně jako Václava Dejčmara, který se zamýšlí nad psychickým zdravím těch, komu poskytuje své burzovní služby. Je to vlastně jednoduché a pochopitelné – člověka může skutečně bavit zkoumat něco, co nepociťuje na vlastní kůži, a naopak by měl bolavou hlavu, kdyby zkoumal to, co má na něj nepříznivý účinek. Mimochodem zářným příkladem takového intelektuála-teoretika je zmiňovaný Václav Havel, tento demokratický bojovník za pravdu a svobodu, jenž skončil v luxusu, a lidumilný autor pojmu "humanitární bombardování". Člověk má problém věřit v upřímnost podobných intelektuálů, protože připomínají ty, kdo káže vodu a pije víno. 2. Na to navazuje otázka skutečné motivace pro natočení tohoto možná kritického, možná v něčem manipulativního dokumentu, protože Dejčmarem avizované veselé dobrodružství objevování může tvořit jen zjevný povrch, pod kterým se skrývá skutečná hlubinná vnitřní potřeba rozřešit ne zrovna zábavnou otázku nebo dilema. Tím může být například rozpor mezi přáním dosáhnout vytyčených cílů a svědomím, které nedovoluje člověku jít obrazně řečeno přes mrtvoly, jak to snadno dělají lidé s psychopatickým čili bezcitným přístupem k věci, stojící na vysoce postavených místech. Skutečně, neohlížej se relativně úspěšný a inteligentní člověk, jako třeba Dejčmar, na ostatní lidi, jakých závratných úspěchů by mohl dosáhnout. To jest otázka skutečné motivace zní – nakolik je tento snímek pro Dejčmara dobrodružná hra vlastních objevů a nakolik zrcadlem nastaveným sobě samotnému a sobě podobným lidem a co konkrétně tím snímkem chtěl dosáhnout? Chtěl snad změnit ty psychopaty nebo samotný systém, nebo možná chtěl uvolnit trochu místa pod podnikatelským sluncem pro ty čestnější a svědomitější dravce, nebo vyvolat revoluci empatie, nebo zajistit budoucnost pro své stáří a své děti, anebo mu stačilo pouze zachytit své myšlenky a nechat je žít svým vlastním životem? A pokud je pravdivé něco z toho, proč tento film není volně dostupný a zdarma nabízený do středních a vysokých škol, kde se kují budoucí vedoucí a vedené kádry? Tím chci říci, že objevování hlubinné motivace jednotlivců a společnosti je pro intelektuála jedním z největších dobrodružství, které může přinést nečekané odpovědi. Intelektuála totiž může racionálně bavit i to, co ho emočně bolí. Jinak řečeno moderní civilizace dělá z lidí racionálně uvažující znecitlivělé roboty anebo emoční dobrodruhy, kterým již emoce nezabraňují být bezohlední k jiným lidem i k sobě samotným, protože se porouchalo nebo přeprogramovalo samotné cítění. Jen čert ví, kam dojde tato civilizace. ___ Co se týká samotného filmu, pak nejserioznější, a o to působivější jsou vstupy odborníků, jejichž myšlenky se dále rozvíjejí, a nejstupidnější jsou nadužívané piktogramové postavičky, které názorně předvádějí divákovi, co si má myslet a cítit – zřejmě pro jistotu, protože co kdyby ten divák byl tupý a bezcitný psychopat a nepochopil správně to, co mu autoři filmu sdělují. Samotné myšlenky a hledané souvislosti mezi různými jevy však rozhodně stojí za pozornost i zamyšlení se. Včetně této, vyslovené na konci dokumentu: "Můžeme se se zapáchající rybou vypořádat, když si uvědomíme, že v tom jsme společně, přestaneme vzhlížet k vrcholku pyramidy, kde jsou celebrity a vládci, a rozhlédněme se do stran. Výhoda stáda je v tom, že stačí, aby si 5 % až 6 % populace něco uvědomilo, například nebezpečí, a najednou si ho uvědomí téměř všichni." I bez přemýšlení mi totiž intuice napovídá, že je to již dávno více než 50 % stáda, co si něco uvědomuje, a že to něco je ten pach, který vychází z hlavy ryby, zvané civilizované lidstvo. Pouze uvědomit si nebezpečí rozkladu však nestačí, protože je nutné mít moc něco změnit, moc je však u těch, kdo stojí u pák a kormidel. Proto spíše přemýšlím nad tím, zda se tu někdo nesnaží odvést pozornost na tělo ryby, aby si hlava mohla vesele a nerušeně hnít i nadále. Kdo ví ... ____ http://veres.blog.idnes.cz/c/289111/Vynikajici-dokument-proc-nam-vladnou-psychopati-zdarma-on-line.html (05.05.2013) (méně) (více)