Les Cent et une nuits
One Hundred and One Nights
Režie:
Agnès VardaScénář:
Agnès VardaKamera:
Eric GautierHrají:
Michel Piccoli, Marcello Mastroianni, Henri Garcin, Julie Gayet, Mathieu Demy, Anouk Aimée, Fanny Ardant, Jean-Paul Belmondo, Romane Bohringer (více)Obsahy(1)
Michel Cinema (Michel Piccoli) bude mít brzy sto let, je to mrzutý, ale vitální chlapík, který se nudí, trochu se bojí smrti a přes všechen majetek je ve skutečnosti dost zchudlý. Najme si mladou dívku, studentku filmové vědy, aby jej chodila po večerech bavit. Spolu pak přijímají slavné filmové hvězdy a v ryze francouzském espritu se realita začíná prolínat s historií. Vardové zčásti retrospektivní snímek za účasti plejády superhvězd evropského filmu obsahuje desítky citací a odkazů na celou západní kinematografii. (garmon)
(více)Recenze (13)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Spíš než o lásce k filmu mě to přišlo jako tvůrcova chlouba co všechno viděl. Film je vysloveně přecpanej odkazama na tuny filmů ať už ty s nápovědou (ukázka z filmu, plakát, pomocný dialog ) nebo ty s drobnejma detailama (záběr na boty = Deník komorné ). Odkazy jsou tady fakt úplně ve všem, v dialozích, hercích, plakátech, scénkách, ale třeba i hudbě a to je právě to, pro samé mazlení z odkazy Agnes zapoměl na příběh, na amtosféru na nějakou posloupnost, pointu nebo cokoli, čeho bych se já jako divák moh chytit a nadšeně aplaudovat . Samozřejmě když člověk vidí ty svoje herecký miláčky, srdce pookřeje vždycky, scéna z Delonem vtipná, Beblův odchod v objetí dvou žen typický, atd, atd., ale pořád je to film a ten by v sobě měl mít i něco víc než jen odkazy na filmy. Chtěl bych poděkovat uživatelce playboxguest za výrobu titulků. Je fajn, že zde existuje člověk, který si dá tu práci, abych podobný filmy moh vidět. ()
Michel Cinema je zamilovaný do filmu a tak nám tu vypráví jednu krásnější scénu za druhou těch nejznámějších, ale i těch nejstarších filmů, které kinematografie kdy vůbec vyplivla. A z tohoto pohledu je krásně cítit ta láska k filmu, kterou provázela všechny postavy tohoto filmu. Mrzelo mě ale, že to jediné film drželo nad vodou, protože příběh jako takový vlastně neexistoval a tak tu smutný a melancholický pan Cinema vzpomíná a každou chvílí se mu ve vzpomínkách promítá jedna krásnější scéna z různých filmů za druhou. To vše je promíchané s jeho lehkým komentářem a zbytečnou příběhovou linkou jeho pomocnice. I přesto ale věřím, že v rámci francouzské kinematografie je toto něco tak neuvěřitelného, že to stojí za to vidět. I díky tomu děkuji uživatelce playboxguest, která mi připravila takový zážitek právě díky svým titulkům. ()
Rozloučení velikánů se svým drahým a zatracovaným uměním... ()
Jasně, Simon je dědoušek sympatickej, člověk by s ním klidně i ty šachy dal. O filmech bychom si ale moc nepopovídali, jelikož já jsem nekulturní hovado, které má sice o většině filmů, které tu jsou zmíněny, nějaké to povědomí, ale viděla jsem z nich naprosté minimum. Chápu, moje chyba, že jsem lump neznalej, jak už jsem na sebe práskla... mít ty filmy nakoukaný, možná mám ze sledování i uměleckej orgasmus. Ale mě i tak, i přesto, že se tu po vzoru Scorseseho Hugáče (může se říct vůbec po vzoru ve srovnání s filmem, který vznikl až pak? :) ) vzdává pocta zakladatelům a hrdinům kinematografie, i přesto, že je tady hvězd víc jak na kdejakém festivalu, prostě tak nějak zdá, že je i tak Století pana Filma, jak jsem si film familiérně pro sebe nazvala, hodně plytce a průměrně odvyprávěná óda na film, která postrádá patřičnou šťávu a místo toho pleská na obrazovku páté přes deváté, až je z toho zbytečně podobnej zmatek (ikdyž, pravda, poměrně ucelenej) jako v hlavince starého Simona. Varda mi prostě naservírovala guláš, kterej je patřičně pikantní, ale chybí v něm maso. 50% ()
Famózní úlet plný mazlení se s filmem. Tak trochu jiný pohled, než měli Blierovi Herci, ale pro mě se stejným zaujetím natočená velká poklona velkému filmovému umění. ()
Jsem ráda, že jsem se tímto podivným slepencem prokousla až do konce. Žádnou poctu a oslavu světové kinematografie jsem bohužel z tohoto dílka nepocítila, spíše mi z něho bylo smutno až trapně. Potěšilo mě, když jsem poznala v některé z mihnoucích se ukázek nebo stylizací nějaký ten slavný film nebo když na scénu vstoupil některý ze známých herců, ale raději bych dala přednost dobrému dokumentu, zabývajícímu se filmovou historií. Ta omáčka kolem se příliš nepovedla. ()
Vynikající nápad pohřbený pod nánosem levného francouzského jiskření. Nechápu dost dobře, jak se stane, že některé filmy stejného režiséra (režisérky) mají „velký“ formát – zde se v ukázce podíváte na dvacet sekund z Bez střechy a bez zákona a je vám z toho úzko – a jiné jsou laciné – obrazově, herecky: jako tenhle. Viděl jsem to už mockrát u Resnaise (vlastně od Život je román furt), viděl jsem to u Godarda (Pěstuj si pravačku), znám to i od Truffauta a Chabrola – je to nějaká nemoc, která postihla francouzskou Novou vlnu. Vardovou kvůli tomu nepřestávám obdivovat, rád jsem viděl zestárlou Schygullu a Aimée, trochu mi bylo líto, že se to celé odehrává na západě – žádný český, maďarský, slovenský, polský, ani ruský film: dobře, je to účtování s kořeny a podobou Nouvelle vague, ale v tomto ohledu brutálně ignorantské. Ale co – tohle je stejně tak akorát film na nudu únorového podvečera v sobotu při chřipce: jedním okem tam, druhým ven. Škoda. ** ()
Zevraj oslava svetovej kinematografie ? pch, nedajte sa vysmiat, skor len taka odlahcena spolocenska konzervacka, baba Varda sa nijak nepredviedla : 30 % ()
Absurdní dílko bez děje i příběhu. Mozaika podivných scének, ve kterých postupně defilují ikony (nejen) francouzského filmu i historické milníky z filmové historie. Dialogy jsou slepence narážek, hlášek a citací a hudba megamixem (ne)známých melodií. Zarytý fanoušek a obdivovatel herců staré francouzské školy to přežije, pro každého jiného to ale bude neskousnutelné, nepoživatelné a nestravitelné. A co se nám Agnès Varda během té předlouhé stovky minut snaží říct? Asi že film už je hodně starý, ale umřít se ještě nechystá. ()
Film, kde Piccoli hraje Piccoliho, Mastroianni Mastroianniho, Depardieu..... atd, atd. A právě to se mi na tom líbí. Kdybych ale ty herce neměl rád, tak asi by to pro mě nebyla taková zábava. Podobný film je Herci (2000), s tím rozdílem že tento je o něčem, kým Herci o ničem. ()
Zajímavý film,spousta odkazů na známé i méně známé snímky a přehlídka slavných herců.Viděno ve francouzštině s anglickými titulky (díky bohu za ně).Ale když se tu dívám na výčet herců,nějak mi tu přebývá DiCaprio.Ani na IMDB v seznamu herců,kteří se mihnuli jen v kompletní verzi tohoto snímku,Leonardovo jméno není. ()
Slepenec scének ze života dědka - milovníka filmu, kterého bůhvíproč navštěvují známí herci. Plkají o filmech. Pitomé dialogy a neexistující příběh. ()