100 000 $ na slunci

Klasicky obsazený a odvyprávěný dobrodružný příběh zasazený do rozpáleného prostředí západní Sahary, kde dávno předtím, než vznikla proslulá Rallye Paříž-Dakar, sváděli neúprosný závod s časem, kilometry a především se svým soupeřem řidiči nákladních kamionů v podání Lina Ventury a Jeana-Paula Belmonda. Kladem i záporem je vlastně totéž - člověk dostane přesně to, na co je zvyklý a co očekává. Nebude tedy zklamán, protože muži jsou praví chlapi, co se umí porvat s nepřízní osudu, přírody i s úklady nepřátel. Na druhou stranu nebude ani příjemně překvapen, protože tenhle kousek důsledně sází na jistoty. Jen trochu zkušenější divák záhy odhadne, jak do dopadne s nákladem i s přátelstvím obou mužů na opačných stranách barikády. Dvojnásob zamrzí nevyužitý potenciál u Venturova spolujezdce - muže s tajemnou a patrně i dost špinavou minulostí. Tady (ale i jinde) mohl být scénárista mnohem vynalézavější a odvážnější. Celkový dojem: 65 %. (13.06.2014)

Pro mě jeden z nejlepších Belmondových filmů, ovšem nikoli s nejlepším Belmondem. Tady to stojí hlavně na silném příběhu a nádherné kameře (zvláště v honičce náklaďáků). Belmonda herecky převyšuje Lino Ventura, solidní postavu odehrál i sarkastický Bernard Blier, zatímco Andréa Parisy je krásná, ovšem nudná. To všechno korunováno nádherným závěrem, nad kterým jsem se ještě dlouho usmíval. (03.04.2011)

Takový jakože western s mírným přesahem. Perfektní film. Skvělý Belmondo a ještě skvělejší Ventura v rolích kovbojských řidičů kamiónů. Herci ve vedlejších rolích rozhodně nezapadají, s herečkami už je to o něco horší. Film, ač má na tehdejší dobu celkem dlouhou stopáž, si to uhání se ctí příjemným tempem a jednoho nenechá vydechnout a pokud nemáte tekutiny plnou skleničku po ruce, nesrknete si až do konce této velice "horké" projížďky. Zatracená poušť! Ta horská honička je naprosto super. Skvělý nápad a ještě lépe natočeno. Na svoji dobu více než uchvacující! Před pánem Verneuilem a samozřejmě před ostatními členy štábu hluboce smekám. Starý český dabing byl dost dobrý, nicméně originál to zkrátka nahradit nemůže. Delereue skvěle podkresluje atmosféru, ač je to na mě občas dost velký "pišťák", ale to bude více tím, že v té době byla hudba dosti ukřičená oproti mluvenému slovu. A že bych zapomněla na tu půvabnou závěrečnou rvačku, kdy chlapácká rána pěstí ještě něco znamenala a leccos se tím dalo vyřešit, pročistit a ujasnit? To nééé, to bych nemohla! Byl to jeden z nejlepších konců filmů, co jsem zatím měla tu čest vidět. Navíc, když už vím, že se ve fontánce potopily na ruce Lina Ventury hodinky, kterých jsem si nemohla nevšimnout, ale také neměla tucha..., nic netušícího Henriho Verneuila, který je jen nevědomky zapůjčil svému asistentovi a ze stínu sledoval, jak se herci potí v plném slunci na "bojišti", zatímco on si srká vychlazenou colu!? No, vždyť si o to vyloženě koledoval. No ne? Pánové, milý žertík se vám povedl. (31.12.2011)

Sto tisíc dolarů je směšně nízká částka. Ne, není řeč o současné krizi, ale o ocenění chlapáctví, sympatičnosti a zábavnosti, jakou disponuje ústřední dvojice, se kterou by autorka komentáře, mající jinak notorický odpor k vedru, ochotně havarovala klidně i uprostřed Sahary, akorát by se to potom muselo jmenovat Jako rybě na suchu je Faidře v pouštním pelechu a Faidru by víc než jakékoli dolary zajímalo, kde je nejbližší oáza a jak se chytají dva zajíci, aby člověk lapil oba. Ovšem sto tisíc dolarů na slunci (protože pak se člověk může vymluvit na to, že se jedná o fatu morganu), celé království a půlka princezny (páč takovej nelida, abych se někomu vnucovala celá, zase nejsem) by mohla být adekvátní odměna pro osobu, která mi osvětlí, jak se rozpůlit, abych u podobných filmů neřešila permanentní dilema, komu fandit. Nebo už sakra někdo domluvte Belmondovi, Delonovi a do nebe zaběhněte domluvit Gabinovi a Venturovi, ať koukaj ve všech filmech svorně a bratrsky (nebo radši půl na půl) táhnout za jeden provaz. (09.10.2008)

U filmu samotného jsem se docela nudil. Co se tomuto dílku ale nedá upřít je jisté kouzlo postav a doby. Jedinečné zobrazení mého soukromého archetypu chlapa: chlapi v tomhle filmu vypadají jako chlapi, chlapi v tomhle filmu se chovají jako chlapi. Přes dávku vyčuranosti se chovají zpříma, důstojně a tím svým způsobem fairplay, a to já můžu. Když něco řeknou, tak to udělají, a to já rád. Komická vložka Bliera gradující na konci, kterak vyhazuje Venturu z cimry narvané kurtizánami a komentuje to nějak jako "běž si hrát na dvorek chlapečku, tak" nemá chybu.. Taky mě potěšil Gert Fröbe vulgo Otto Crampe z Rána deštníkem:) Na konec klasická Belmondova hláška: "Na poušti neuškodí chovat se zdvořile - takže ty si přestaň otevírat hubu a ty koukej připravit žrádlo." (19.02.2010)