Le Corps de mon ennemi
Body of My Enemy
The Body of my Enemy
Režie:
Henri VerneuilKamera:
Jean PenzerHudba:
Francis LaiHrají:
Jean-Paul Belmondo, Marie-France Pisier, Bernard Blier, Charles Gérard, Daniel Ivernel, Suzy Prim, Claude Brosset, Michel Beaune, Nicole Garcia (více)Obsahy(1)
Francois Leclerc (Jean-Paul Belmondo) se vrací z vězení do rodného města. Vzpomíná na vše, co předcházelo zinscenovanému soudu a nespravedlivému rozsudku. Přichází, aby se pomstil. Město nyní stejně jako před lety politicky i ekonomicky ovládá Ligard, bohatý průmyslník. Díky šarmu se Francoisovi rychle podaří dostat do rodiny. Ligardova dcera se do něj zamiluje, její otec mu svěří významnou pozici ve svých podnicích. Bez skrupulí zničí Ligard Francoisova otce, který je lídrem politické opozice. Ale Francois tiše pracuje na tvrdém úderu, rozhodnut pomstít roky strávené ve vězení, ztrátu cti i hanbu svého otce. (Česká televize)
(více)Recenze (123)
Povedená variace na Dumasovo téma hraběte Monte Christa s obzvášť krutým, studeným a nesmlouvavým Belmondem, jenž tu působí snad ještě chladněji, avšak přesto mnohem více životně, než většina klasických Dantesů. Skvěle vystižená atmosféra Francie přelomových šedesátých a sedmdesátých , kdy mizela moc starých zavedených rodů, aby se jí chopili dobrodruzi nejhoršího formátu. Příběh se značně dlouho rozvíjí ve dvou rovinách, jež se nakonec spojí k působivému vyústění. Zajímavým bonbónkem je dabing komentátorů fotbalového zápasu. (Myslím si, že to byli Bosák se Svěceným, můžu se však lehce mýlit.) ()
Příběh, který žije pro svou závěrečnou minutou. Fakt nádherný jak se na konci rozezní hudba Francise Laie a všechno to fantasticky zaklapne, jak francouzské, jak dokonalé. K filmu mám prakticky jen dvě výhrady, první za kterou může a druhou za kterou nemůže. Tou první výhradou je určitá dějová nepřehlednost v první části filmu, kdy je poměrně obtížné rozeznat minulost a současnost, já se řídil podle Bebelových vlasů a ta druhá výhrada je k dabingu. Jiří Krampol je dabingové zlo, mudrcové píšící do novin a tvářící se jako veleznalci filmu sice Krampola jako Bebelova dabéra opěvují, ale já se tomu musím smát, protože Krampolovi chybí totální intonace hlasu, zatímco Belmondo hraje, Krampol suše předčítá text a vnímá ho jako básničku. Tuhle dabingovou vraždu jsem vydržel přesně 3min a 24sek. pak jsem změnil na original a zachrochtal blahem. Krampol možná může dabovat Belmondovi akčně drsný kriminálky typu Samotář, ale v žádným případě ne Paulovi dramatické role, které i od dabéra vyžaduji schopnost se s dabavoanou postavou identifikovat a vnímat jí v kontextu celého příběhu, ale chtít po Krampolovi víc než jen číst text a točit reklamu na A-ha je asi moc. ()
║Rozpočet $-miliónov║Kino Návštevnosť: 1,771,161 (Francúzsko)║ /55%/ ()
Belmondo v netradicni roli - ani akcni hrdina, ani komik - ale navratilec z vezeni, kery se skutecne netradicne msti za bezpravi na nem spachanem. ()
Tak tohle bohuzel nevyslo, takle si cestu za pomstou fakt nepredstavuju. Prvni pulku filmu jsem pomalu nevedel, o co vlastne jde, reziser tam seka zabery ze soucasnosti i zabery, co se delo pred sedmy lety, bez nejaky logiky, takze jsem se v tom postupne prestal orientovat, do toho spousta postav a ani sem poradne nevedel, co resi. V druhy polovine uz se to sice drobet uklidni, ze je konecne jasny, co se deje ted a co uz se stalo, ale v postavach sem mel furt bordel a na zaver i dojde na neco cemu by se dalo rikat pomsta. Jenze to porad neni hlavni problem filmu. Hlavni problem je, ze ma film dve hodiny a neskutecne se tahne, hraje stale stejna hudba, resi se vicemene furt dokola totez a nic moc zajimavyho se nedeje, akce tu vlastne neni. Takze nam tu zustava jen slusnej Belmondo, kterej si tentokrat strihnul takovyho nesmlouvavyho tvrdaka a role mu docela sedla, i kdyz obcas se teda neudrzi a haze usmevy na vsechny strany. Ale samotnej Belmondo to proste nezachrani. ()
Jsem příliš málo světácký Belmondo na to, aby mi někdo svěřil vedení nejlepšího podniku ve městě. Nejsem však příliš naivní Belmondo, abych pochopil, že doutníček prodávaný za 50.000 franků asi nebude jen tak obyčejný doutníček. Takže mne se zkrátka Belmondovy problémy netýkají, ale kdyby se mne týkaly, tak bych rozhodně byl ten naštvaný Belmondo, který se rafinovaně mstí těm, kteří mu zařídili pobyt v pruhovaném a ještě přitom nakoukne pod všechny sukně v dohledu svých lehce utrápených očí. Mně se to prostě líbilo, ale potřeboval bych, aby se ta nudná těžkopádnost vyprávění nahradila svižnou lehkostí. Jenže tohle chtít od francouzského dramatu ze sedmdesátých let je asi stejně nemyslitelné, jako chtít od Borata, aby nesouložil s ovcemi. ()
Na můj vkus to bylo moc dlouhý, chvílema nudný a trochu překombinovaný. První půlku jsem se filmem vyloženě prokousával. Pak se to postupně začalo trochu vysvětlovat a druhá polovina mi přišla poměrně dobrá, ale zase né tolik, aby mi to vynahradilo nudnou první polovinu. Přestože mam Belmonda i režiséra Verneuila docela rád, tak tohle mě zrovna moc neohromilo. 60% ()
Obklopen vázami plnými lupinusu nejdříve Francois Leclercq ochutná zkaženou smetánku, aby ji pak po letech jako mlsný kocour žádající satisfakci najedenkrát mocně slízl.. De facto Profesionál s optimističtějším vyzněním, zajímavě narušená linearita vyprávění odměňující diváka za pozornost, půvabná Marie-France Pisier, žoviální Bébel (nechápu ty, co film považuji za ryze vážný a nevidí jeho typický nadhled) a v poslední řadě trio Vichnar, Dusík, Čapoun v komentátorské akci. Golfový závěr s tělem, stromem a Williamem Blakem pak už jen připomene Belmondovu hlášku ze stejně starého L ´Alpagueur: „Je vymalováno, uklizeno..“ ()
Noblesa staré Evropy, v níž dohasíná 19. století. Obohacené o božského rošťáka Belmonda ilustruje přesně odvrácenou tvář elit a jejich skutečných mravů, jež se konec konců tak moc neliší od toho, jak je v americkém případě zachytil Jack London. Místy až rafinovaný scénář krok za krokem nasvěcuje scénu. A romantický hrdina-mstitel nevybočuje v ničem z všednodennosti své doby. ()
Časová sekaná. Filmom sa všakovak nelineárne preplieta hrdinove detstvo, dospelosť, podnikanie, pobyt v base a návrat z väzenia. Do toho zopár trefných úvah o premenách hlavných ulíc miest na výkladné skrine zbytočností, čo sú neustále v zľave, o zbytočnosti textilu ponúkaného v rafinovaných variáciách a ničomnosti šéfov korporácií. Tých, čo držia pod palcom podnikanie aj politiku. Je to taký klasický sedemdesiatkový thriller o boji nespravodlivo odsúdeného proti spoločnosti ovládanou mamonármi za pomoci zradcov, sado-maso starostov a predajných priateľov. Pozvoľné tempo príbehu zachytáva prostredníctvom návštev starých priateľov dobovú francúzsku spoločnosť. Hodnotenie znižuje preukrutne dlhá striptízová scéna v bare. Paradoxne práve pri nej som si všimol jednu paralelu. Vážne tváre divákov vyzliekacej estrády sa neuveriteľne podobajú ultravážnym xichtom "baviacieho sa" obecenstva zábavných pop estrád počas normalizácie, ako ich poznáme z reprízovaných záznamov. Choreografia a scéna je tiež porovnateľne hrozná. Zdá sa, že 70. a 80. roky neboli víťazstvom boľševickej normalizácie v ČSSR, ale víťazstvom brutálne plytkého konzumizmu a úbohej pop zábavy všade vo svete. Víťazstvom nad utópiami 60. rokov, vrcholiacich v rokoch 1968-1969. Vlna francúzsko-talianskych filmov, účtujúcich so zhnitým systémom bola reakciou na zdanlivé víťazstvo síl veľkokapitálu, mafiánskej politiky a korupčno-mamonárskych praktík vo všetkých úrovniach spoločnosti. 70%. ()
Klasická francouzská kriminálka, kdy vás děj ani chvilku neobtěžuje tím, že by začal něco vysvětlovat. Prostě si divák musí poctivě počkat na závěr filmu, aby mu bylo vše jasné. Tentokráte mám ale i přes solidní herecký výkon Belmonda dosti výhrad, ať už se jedná o přepálenou stopáž nebo častěji se dostavující nudu. A o nějaké akčnosti si v tomto filmu můžeme nechat pouze zdát. Belmondo moc ran nerozdal. 60% ()
Skvělý film velmi originálně pojatý, velmi dobře zahraná role hlavního hrdiny Belmondem, jež se protlouká nezáviděníhodnou minulostí a hodlá se pomstít za křivdy na něm spáchané a pochopitelně i role hlavního protivníka Bliera, který hraje aristokratického průmyslníka s chladným cítěním a přístupem ke svému okolí. Ten konec mě ale dostal, musím přiznat...pěkné. ()
To nie je film, ale román. Na papieri by to zrejme fungovalo, takto je Le corps de mon ennemi svojim jazykom zastaralý a zabudnuteľný. 55% ()
Francois Leclerq se po sedmi letech neoprávněně strávených v base vrací na místo činu a ihned, bez přehnaných díků, odmítá za svůj pobyt finanční kompenzaci, do které je zahrnuta inflace i kolísavost indexu na burze. Za to myšlenky na pomstu jeho hlavu evidentně neopouštějí a proto začíná pátrat po identitě dobrodince, který mu umožnil dlouholeté sprchování v pánském kolektivu. Struktura vyprávění je poněkud rozvětvenější, děj skáče v čase a fórek vysvětlující, že ve vzpomínkách máme vždy současnou podobu, to divákovi také příliš neusnadňuje. Pro mne je velkým plusem, že mstitel nemá odhodlaně zarputilý výraz ublížence, ale i v dramatičtějších chvílích ho zdobí takřka rozpustilý úsměv made in Belmondo. ()
Nejlépe zapomenutelný snímek s Belmondem, nejméně výrazná hudba Francise Laie, podivně rozsekaný scénář Audiarda a Verneuila, nevýrazná režie Verneuila. Ale stejně to má nepopiratelnou dávku šarmu. ()
Verneuil sa snaží pomerne komplikovanou štruktúrou rozprávania presvedčiť diváka, že točí výborný film. Lenže jednotlivé sekvencie sú natočené pomerne neinvenčne a film akoby postrádal rytmus. Zaujímavá kamera a režisérske hrátky prichádzajú až v závere, ktorý je po tejto stránke vydarený. Že mi však bolo jedno, kto a prečo za tým celým väzí, je chybou režiséra, ktorý nedokázal dodať príbehu na naliehavosti a napätie. Zameniteľná francúzska pásová gangsterka zo 70. rokov. Potešia pekné ženy v nočnom podniku, ktorý Francois vlastní a pri ktorého vedení pôsobí značne naivne, pretože pochopí príliš neskoro, o čo tam v skutočnosti ide. ()
Začne to naprosto skvěle, úvodní hudba a stejně tak následná jízda Belmonda s Ch. Gérardem autem (kde to mezi starými známými skvěle jiskří) mě navnadily hodně. Ve střípcích vyprávěné psychologické drama navrátilce z vězení mě spočátku dost napínalo a upoutávalo i druhou vrstvou s jakousi sociologickou studií města v jeho proměnách (směrem nejen k rozkvětu, ale i zkorumpovanosti) od dětství hlavní postavy po současnost. Bylo zde hned několik naprosto skvělých scén jakoby z vyloženě pětihvězdičkového filmu, z nichž u mě vede výtvarně krásně provedená retrospektiva se setkání kluka s mladou slečnou a prodavačem v obchůdku – zakončena pak návratem v čase zpátky, symbolicky znázorněným přejetím po mostě přes visoucí listy stromu. Belmondo zdatně zvládá všechny polohy své postavy, osobně mě tu nejvíc zaujal během nemluvných procházek městěm a zároveň osobitými vnitřními monology (třeba o vládnoucím textilu :D ), které tyto scény doprovázejí. Jenomže v rámci hereckého ansámblu na tom zůstává většinou sám, obklopuje ho sice mj. pár pohledných hereček, ale stejně jako většina zbylých herců, nedokážou mu pomoct utáhnout film s čím dál loudavějším tempem. Pak se začíná Verneuil v jedné scéně vyžívat v odpudivě bizarním striptýzu (který se nakonec jako striptýz pouze tváří), přidává do dění samé transvestity a byť mě celkové vyústění filmu zajímalo nadále (a že si na něj stálo počkat), občas mě to v druhé polovině začlo míjet a zdaleka už jsem nebyl tolik nadšen oproti začátku. Po hodně dlouhé době mě tak Henri Verneuil mírně zklamal, byť naštěstí nejde o žádný velký trapas. Očekávání jsem však měl navzdory zdejšímu hodnocení určitě větší. [60%] ()
Hrozně dobře a příjemně seskládaná osa tří (anebo i více) časových rovin. Často se u filmů ztrácím, když se děj složitě vrací zpět a čas je nepřehledný. Tady jsou posuny nazpátek velmi přirozené, a JPB velmi klidný. Příjemný dabing a moc pěkné dámy. Na konci to hezky zpomalilo a mlasklo :-) Fotbaloví komentátoři České televize a jejich rádiový přenos. ()
Název i přítomnost Belmonda, slibuje drsnou detektivku, ale opak je pravdou. Belmondo, jako vždy výborný, ale film se táhne až nepříjemně pomalu a ve výsledku, tak působí hodně nudně. ()
Jó, sedmdesátá léta, to byly časy, kdy nezklamal téměř žádný francouzský snímek, časy rozpustilých tónů akordeonu v titulcích, břitkých Belmondových poznámek, cezených mezi zuby a zakončených odzbrojujícím úsměvem, časy hvězd, zahalených do cigaretových obláčků, a hlavně, časy bílých baloňáků - stačil jeden záběr, aby bylo jasno, že se jedná o francouzský film, aniž bychom uměli identifikovat Venturu, Gabina či Delona, nejinak tomu i zde - pokud Jean-Paulův trenčkotový rozparek právě nevlaje na svém majiteli, tento si ho, elegantně přehozený přes paži, láskyplně tiskne k boku - škoda, že dnešní francouzští filmaři tolik dají na pochybnou módu z druhé strany Atlantiku, harmonika a vydrolený tabák gitanek v kapsách baloňáku jim slušel mnohem víc... ()