Kněz Léon Morin

Viděl jsem ten film až teď, i přes to stáří oněch šedesáti let se mi to líbilo. Párádní zpovědník, jenž svou šibalskou upřímností přesvědčuje krásné ženy o věcech božských. Fantasticky se zhostil role kněze, přesto všechno, že to nebyla vyložená jeho parketa, tak odvedl svým způsobem perfektní schopnost vést zajímavé rozhovory o Bohu a víře v přitažlivém balení. Třeba má Bůh možná vlastní kriteria pro to, co je dobré a zlé, kdo ví? (19.07.2022)

Bože, kněž Leon je tak nesympatická postava! Nadřazený, neempatický kus ledu. Takový sluha boží by přiměl k pochybnostem o víře snad i papeže. Ve filmu se odehrávají hlavně dlouhé nezáživné dialogy o víře a filozofii. Když své fanynce nabídl kněz knihu o empiriokriticismu, vůbec jsem se nedivila, že po něm vyjela. Taky bych udělala cokoliv, aby už proboha přestal abstraktně žvanit. (22.03.2018)

Ač má film solidní dvě hodiny, působí občas jako hrubý sestřih mnohem delšího projektu, ve kterém by byly více rozvedeny vedlejší dějové linie a charaktery a motivace jejich protagonistů. Děj se valí překotně dopředu, některé scény vypadají, že byly sestříhány na minimum a že by ve filmu vlastně ani nemusely být, aniž by to mělo zásadní efekt. Celkem škoda, nicméně vztah ústřední dvojice je dostatečně zajímavý sám o sobě, hezky se vyvíjí a graduje a vzájemné rozhovory obou protagonistů. jsou stimulující. Jean-Paul Belmondo i Emmanuelle Riva působí velice přirozeně a chemie mezi postavami tak funguje bez problémů. (05.07.2012)

Tak nějak nevím, co si o tom myslet. Vypadá to jak zfilmovaná nějaká příručka z nějakého katolického nakladatelství, pojatá formou rozhovoru věřícího a ateisty (resp. komunistického ateisty jako v tomto případě), do toho je bez ladu a skladu přimíchaná druhá světová, která zde nehraje žádnou větší roli, a celé je to okořeněné skrývanou erotikou a sexualitou - jak danou snad bisexuálním zaměřením hlavní hrdinky, které se líbí šéfová v práci i nakonec ten mladý kněz, tak otázkami nad skutečnými motivy mladého kněze. Naštěstí se ani v tomto nezachází do podrobností. Celé to je natočené navíc tak nějak bez duše - armáda pochoduje ulicemi městečka, ale v člověku to neprobouzí žádné pocity, prostě samotný atribut pochodování má vzbudit obavy, jenže nevzbuzuje. Stejně tak je to s hlavními hrdiny, kteří prostě jsou a nic o nich pořádně nevíme, neb film kašle na podrobné psychologické vykreslení jejich životů - o to povrchněji pak ony věroučné rozhovory žel vyznívají. Samozřejmě zazní mnoho věroučných pravd o poznávání Boha, o tom, že k víře si každý hledá jinou cestu, že existují určité ctnosti, jen mi přijde, že to podstatné o oběti a milosrdenství tam až tak moc nezazní. A u některých tvrzení by se možná dalo přemýšlet, jestli byla skutečně myšlena jako návod pro hledání cesty k víře. Ale jinak výprava, kamera a herecké výkony fajne, tam si není nač stěžovat. Jen to tak nějak odnikud nikam nejde (ačkoliv vím, že zde má jít primárně hlavně o tu cestu). (25.03.2022)

Tomhuhle zapomenutému pokladu se nedostatky odpouštějí snadno: ať už jde o sem tam nedotáhnutou vedlejší dějovou linku nebo o sem tam až příliš levicový idealismus mladého pátera J.-P. Belmonda. Odpouštějí se snadno, neb zůstávají ve stínu krásných kladů: sebejistá, fešná mladá vdova, komunistka jak řemen, vleze do zpovědnice, aby padremu vysypala, co si o církvi myslí, jenomže chudák narazí na kněze, co se nedá, a k vlastnímu překvapení po chvilce odchází vyzpovídaná. Následují diskuse a diskuse a dlouhá cesta ke konverzi natočené tak diskrétně, nepateticky a věrohodně, že se v dotyčné leckterý obrácenec sám pozná. Jenomže tady příběh nekončí. Bývalá stranice totiž neobjeví jen víru, ale taky lásku a všechno by mezi dvěma hlavními hrdiny neodvratně směřovalo k posteli a k odhalení pokrytectví chlípných služebníků církve, kdyby… a v tom je právě půvab toho příběhu… a to právě nemohu napsat, protože by to byl spoiler. Každopádně děkuji panu Melvillovi a oběma hlavním představitelům za nádhernou poslední půlhodinu. [Tento starý film bude těžko sehnatelný jinak než v DivX – dostupné české titulky jsou však bídné a v mnoha momentech mění smysl vyprávění.] (20.10.2011)