poster

Manželé z roku II

  • Francie

    Les mariés de l'an II

  • Itálie

    Gli sposi dell'anno secondo

  • Rumunsko

    Mirii anului II

  • Slovensko

    Manželia z roku II

Dobrodružný / Romantický / Komedie

Francie / Itálie / Rumunsko, 1971, 98 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jara.Cimrman.jr
    ****

    "Chováš se jako aristokrat a mluvíš jako rebel. Jak se zdá, jsi jedním z nepřátel republiky." Popravit ... nebo rozvést? Francouzská revoluce byl evidentně velký zmatek a já bych podnikavému Nicolasovi poradil, aby v té době svou ex-manželku Charlotte přenechal nějakému hrabátku a vyměnil ji za Pauline markýzu de Geron. To je ovšem jen přátelská rada. Pokud ji neuposlechne, budu se o ni budu ucházet sám. A při tom nechám Nicolase, aby mě pobavil, což se mu evidentně dařilo.(11.1.2019)

  • RHK
    ***

    Nenáročná dobrodružná historická komedie s Belmondem. Věštkyně jim předpověděla, že on zbohatne v Novém světě a ona že se stane vévodkyní, do toho však zuřivě vypukla velká francouzská revoluce. Film je vhodný pro milovníky historických příběhů typu Angeliky, Fanfána Tulipána, nebo Cartouche. Já se však bavil jen místy. Trailer: http://www.csfd.cz/film/32432-manzele-z-roku-ii-maries-de-lan-ii-les/videa/(19.5.2009)

  • tomtomtoma
    ****

    Historická komedie a Francouzi bylo vždy povedené spojení. Navíc, pokud samotná národní historie poskytuje tolik rozmanitých témat! A revoluční doba s rukou v ruce s napoleonskou se svým všeobecným chaosem, protichůdnými proudy a rozporuplnou extravagancí patří k těm nejvděčnějším a nejoblíbenějším námětům. Film má osvěžující spád, výstižné kulisy, hravě škádlivý nadhled, bohémské a noblesní rošťárny, nezastavitelný kolotoč dobrodružství, nenasytné mužské ruce a hřejivé náruče půvabných žen. Hlavní postavou je muž prostého původu s neutuchající vitalitou Nicolas Philibert (skvělý Jean-Paul Belmondo). Tento neposedný bonviván působí rozruch na každém kroku. Stále se žene vpřed, nezastaví ho žádná překážka, ani žádná zájmová skupina. Cílem je žlutý kočár, rozvod, sláva, lidové povstání, štěstěna a osudová žena. Se zdravě drzým sebevědomím se krajinou i městy valí jako velká voda, kterou nelze spoutat žádným řetězem, ani zamknout za nejdůmyslnějším zámkem. Uhání a bere si to, na co si činí přirozený nárok. Uchvacuje davy, rozpoutává uragán událostí. To vše jen, aby se dostal blíže ke svým vyvoleným ženským rtům. Hlavní ženskou postavou je Nicolasova manželka Charlotte Philibert (šarmantní Marlène Jobert), která se nechce dobrovolně vzdát svého výsostného postavení v očích urozených mužů. Kdo by ale nebyl okouzlen tím nespoutaným živlem Nicolasem? Důležitá je v příběhu šlechta. Nejurozenější je sexuální loudil a francouzský princ (zajímavý Michel Auclair). Tomu dodává sílu vidina roztažených nohou cílevědomé Charlotty. Výrazná je sourozenecká dvojice v čele roajalistů. Hrdá, paličatá a sebevědomá Pauline de Guérandes (elegantní Laura Antonelli) a její sebestředný a panovačný bratr markýz Henri de Guérandes (dobrý Sami Frey) se vzájemnou nenaplněnou láskou úpadku. Z dalších rolí: despotický a paranoidní zástupce lidu v čele městské rady (velmi dobrý Julien Guiomar), ctižádostivý obchodník s vínem, otec Charlotty a Nicolasův dobrácký pěstoun Gosselin (zajímavý Pierre Brasseur), všehoschopný a poslušný princův pohůnek Requiem (Mario David), předseda lidového shromáždění v rozpacích (Maurice Barrier), Nicolasův bohatý americký nastávající tchán (Billy Kearns), vykutálený Gosselinův účetní Lucas (Sim), či velitel lidové milice a upřímný Nicolasův kamarád Simon (Georges Beller). Je dobře, pokud se lidé dokáží s vtipným nadhledem ohlížet za vlastní rozporuplnou historii. Film má stále svojí vznešenou nonšalanci a stále rozdává optimistické povzbuzení a radost ze života.(21.9.2016)

  • carl.oesch
    *****

    V souvislosti s dvousetletými oslavami tzv. Velké francouzské revoluce jsme měli možnost vidět velkofilm Francouzská revoluce, který diváci na CSFD hodnotí (až na výjímky - jako vždy) vysoko. Jenže mnohahodinový opus s davem herců a rozsáhlou výpravou podle mně nedokázal to, co tato zdánlivě ztřeštěná komedie. Chválit Belmonda za jeho projev je poněkud netaktní vůči těm, kdo mu dokázali na tělo napsat takovouhle roli, ale co mně při posledním sledování filmu vyrazilo dech bylo, v jaké mistrovské zkratce byla na pozadí ztřeštěného příběhu předvedena ona velkolepá historická událost. Je zde ukázáno všechno, počínaje idealismem onoho Američana zdravícího občany svobody (odpovědí je palba z malých lodních děl...), přes ukázku brutální demagogie a moci onoho komisaře republiky, který mi svým vzhledem a jednáním připomněl až příliš silně jednoho nedávného předsedu ČSSD, strachy se třesoucí zástupcii lidu, hysterický a brutální dav, směšné kulty, teror, názorové obraty a samozřejmě prospěchářství a snaha v zmatečné situaci urvat, co se dá. A druhá strana? Odpuzující svět markýze De Géran se stejnou mírou neúcty k lidskému životu, přezíravost, brutality a pohrdání. K tomu obskurní svět až infantilních konvencí v rámci života na rozpadajícím se hradu a nakonec i onen princ, který se sice prezentuje jako vůdce, ale jeho hlavním cílem je se dostat do bezpečí do Němec a tam si dostatečně a pohodlně žít. Řadoví chouani jsou skutečně poněkud tupým stádem a jejich ochotat nechávat se zabíjet pro krále a pány je svým způsobem ještě odpudlivější, než davové šílení na straně republikánů. Člověk si říká, co bylo na téhle revoluci velké a co přinesla Francii a světu kromě utrpení, obrovských škod a zbrždění rozumného evolučního vývoje - pravda, ten byl všude jinde, jen ne ve Francii. U nás znamenala revoluce konec reformních pokusů josefinské doby a třeba nepolonské války přibrzdily vývoj Velké Británie o desítky let, jak je z britských dějin více než patrné. A ve filmu je onen historický background dotažen k dokonalosti - revoluce se přetavila do militatntní diktatury (záběr na onu rustikální sochu prvního moderního totalitního vládce Evropy Napolena v rámci bojů na mostě na konci filmu je toho rozhodným důkazem), která během dvacetiletí válek přinesla smrt stejnému množství lidí, jako první světová válka a utrpení většině lidí na kontinentu. Film tohle všechno ve druhém plánu ukazuje skvěle, zatímco prvoplánově se skutečně jedná o dobrodružnou historickou komedii - ten druhý plán je dokonalá satira. Satira, z které až zamrazí. Takže velký úklon a respekt směrem ke scénaristovi a režisérovi. Nicméně ti, co vykládají tyto zmatené a v zásadě smutné události podle oficiálního "scénáře", asi až zas tak nedšení nebyli.(9.6.2011)

  • mr.bredok
    ****

    Docela jsem chápal proč Philibert tak tvrdě usiluje o rozvod. Méně už jsem chápal proč se zase za tou bláznivou ženskou žene, aby si ji znova vzal. Inu láska je mocná čarodějka. Komedie plná střeštěných scén v rozpolcené revoluční Francii. Nenáročná zábava, která dala nejlepším Belmondovým filmům velký náskok aniž by měla šanci je dohonit.(19.5.2009)

  • - Režisér Jean-Paul Rappeneau pracoval na scénáři již od roku 1966, celkem jej psal dva roky. Od začátku měl jasno, že chce točit příběh z francouzské revoluce, ale teprve když se mu dostala do ruky kniha se zmínkou o hromadných rozvodech po jejich umožnění zákonem na počátku revoluce, dostal nápad k napsání konkrétní zápletky. (argenson)

  • - Belmondo do filmu prosadil herce Pierra Brasseura, kterého velice obdivoval. Ten ale během celého natáčení nebyl ani chvíli střízlivý, tak ho produkce nakonec poslala domů. Belmondo se ho zastal a řekl, že v tom případě půjde i on. Brasseura nepropustili a film byl dokončen i s jeho účastí. (raininface)

  • - Natáčení probíhalo od března do prosince 1968. Kvůli finančním úsporám a především levnějšímu početnému komparzu byla většina exteriérů pořízena v Rumunsku. (argenson)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace