Bláznivý Petříček

Myšlienková ekvilibristika plná úsečných dialógov a monológov, pocitová rozvrátenosť a záver hraničiaci s dementnosťou. Protagonisti zvládli svoje úlohy podľa Godardových predstáv a predstáv filmových fajnšmekrov, v tomto smere ma Belmondo vobec neprekvapil, z ranej tvorby viackrát príjemne prekvapil ( Opice v zime ). Za zmienku stojí aj kvalitná hudba. (18.01.2017)

Začátek ještě vypadá jako normální film, ale nenechte se zmýlit, film to není. Je to hnus, je to lejno, je to špína a nesmysl. Citování něčeho, co nemohlo dávat smysl ani v jazyce původním, se dabingem vytratilo zcela. S dabingem si tvůrci také poradili v duchu kvalit zmíněného - dvaatřicetiletého Belmonda nachrchlal osmašedesátiletý Krampol, do toho superkripl Filip Švarc naštěkal sedm dalších postav (možná jich bylo ještě víc, ale usnuli jsme, a to je ještě slabá činnost, kterou by výše zmíněný mělo postihnout). (13.04.2014)

Mně se na tyhle filmy prostě těžko kouká. Jsou tady skvělé nápady, jsou zde výborné myšlenky, ale jako celek to prostě není něco, co by mě opravdu bavilo a zaujalo. Jean-Luc Godard se rozhodl, že v béčkové produkci bude prezentovat myšlenky, a bylo jich tolik, že je ani pořádně nestihnete sledovat. Moc věcí na jednom místě, příliš zvláštních přístupů k vyprávění i k hraní, i když Belmondo prostě okouzlí. (29.05.2015)

Godard zase kašle na konvence a především na diváka, je tou kolektivní hysterií, které propadá, sám. Rozhodně jeden z nejstravitelnějších Godardů, které znám. Netvrdím, že jsem porozuměla, ale našla jsem mnoho zajímavého a podnětného. A výhoda Godarda pro mě spočívá právě v tom, že mě nenutí si myslet to, co chce on, nechává svým divákům jejich prostor si o něm a hlavně jeho filmech myslet to, co chtějí oni. (29.01.2012)

Tak tomu se říká experimentální film! Tolik wtf momentů jsem dlouho na plátně neviděl. Godard je šílenej intelektuál a do tohoto snímku narval tolik dialogů a myšlenek, které jsem nestačil všechny napoprvé vstřebat. Ale kupodivu snímek drží pohromadě a díky zvláštním a barevným filtrům na kameru působí i pěkným vizuálním dojmem. Belmondo a Karina dostali volnou ruku a jejich herecký projev je z velké části improvizace. Godard má rád svobodné vyjadřování a film tak i k divákovi promlouvá. Zvláštně pracuje i s hudebními motivy a celkově se zvukem. S troškou nadsázky se hodí srovnání s Takovými normálními zabijáky. Nová vlna v 60. letech neřádila jen v Československu, ale i Francie se má čím pochlubit a Bláznivý Petříček (jmenuji se Ferdinand!) rozhodně patří mezi kvalitní kousky francouzské Nové vlny. (15.04.2018)