Final Cut - Dámy a pánové

Naprosto geniální záležitost, u které jsem oněměl úžasem a vydechl překvapením - přesně něco takového jsem si už před léty vysnil v literatuře (jaké by to asi bylo vytvořit knihu, která by celá sestávala výhradně z citací jiných knih, které by na sebe smysluplně navazovaly), a najednou se úplnou náhodou dostanu k někomu, kdo to realizoval ve filmu. Takový nápad samozřejmě není bez rizika - v tomto konkrétním případě jsem se velmi obával o uhlídání správné délky jednotlivých záběrů, přehnaného výskytu notoricky známých scén či opakování různých scén ze stejného filmu - Pálfi naštěstí vše ukočíroval naprosto brilantně, délka jednotlivých záběrů správně kolísá a nikdy nepřesáhne několik vteřin, takže žádný záběr na sebe nestrhává zbytečně velkou pozornost a výsledný dojem z filmu je velmi dynamický a osvěžující; notoricky známé scény se zde takřka nevyskytují - výběr scén a záběrů z jednotlivých filmů je naopak velmi promyšlený a ukazuje překvapující podobnosti mezi jednotlivými filmy, které - navzdory tomu, že jsou časově i tematicky zcela rozdílné - často obsahují neuvěřitelně podobné scény; a nepotvrdila se ani má obava, že by se opakovaly scény ze stále stejných filmů nebo že by Pálfi pracoval jen s filmovým mainstreamem - tomu prvnímu předešel pravidlem na zahrnutí maximálně dvou záběrů od stejného režiséra (s výjimkou Lynche) a tomu druhému skutečně pestrým výběrem z filmů od tak rozdílných tvůrců, jako Kar-wai Wong, Rainer Werner Fassbinder či Michelangelo Antonioni, abych jmenoval alespoň tři své oblíbence, které za mainstream nelze považovat ani omylem. Fanoušky českého filmu může potěšit, že se zde objeví i záběry z několika českých filmů. Při naběhnutí závěrečných titulků, kde jsou všechny použité filmy vypsány, jsem si s velkou chutí očima prolítával jejich přehled a s uspokojením konstatoval, že jsem většinu filmů identifikoval správně - tenhle "film" je něco jako splněný sen každého cinefila, a spolu s podobně geniálním snímkem The Artist je to asi nejhezčí pocta filmovému umění, jakou znám. (27.05.2015)

Zhmotněný sen každého filmového nadšence. Film, který by si mohl sám sestříhat v podstatě každý, ale Pálfi to svedl v rámci zachování vypravěčské kontinuity a plynulé návaznosti tak doknale, že už si ho snad nikdo netroufne napodobit. Pravoslavná cinefilní óda, skutečný balzám na moji unavenou dušičku... (02.01.2017)

Lahůdka, u které by mi vůbec nevadilo, kdyby trvala třeba o dvě hodiny déle. Člověk by si po prvotním seznámení s tím, o čem film bude, řekl, že to asi bude zajímavé, ale možná nijak extra objevné, když má jít o "pouhý" sestřih již vytvořených snímků. Jenže on to pouhý sestřih není. Režisér si s poklady filmové tvorby pohrává, umně je skládá k sobě a daří se mu z nich vytvářet v podstatě skoro plnohodnotný nový příběh plný skvělých herců, emocí, který naprosto dokonale doplňuje velmi vhodně volená hudba. Řada scén ze známých filmů zde dostává nový rozměr s tím, jak jsou vloženy na místa, kde mají dotvářet jiné situace a vzbudit jiné emoce než ve snímcích původních. To je věc, která mě na Final Cut třeba také hodně baví. Zkraje jsem musela trochu bojovat se svou obsesí pomyslně si zapisovat názvy filmů, z nichž byly ty které scény použity a "ověřovat", které filmy jsem už viděla, které znám a které zase ne. Postupně se mi to ale celkem podařilo eliminovat a nechala jsem se celou tou filmovou krásou pohltit. Opravdu mimořádný zážitek, který si určitě po nějaké době zase ráda zopakuji. 95 %. (23.10.2020)

Tak tohle je the best... sestříhané z 500 filmů? A víte kolikáté v celkovém počtu bylo moje hodnocení u tohoto bonbónku? 500. Tomu se říká setsakryš náhoda... A nejen to, ještě to bylo neplánovaně mé 2500. hodnocení celkem. Zbytek komentáře doplním později, až to množství filmů vstřebám :) 25. 10. 2014: Už jsem to nejspíš vstřebala, takže tady pokračování. Samozřejmě, jak tu mnozí píšou bylo super, když si člověk mohl říct: Jo to jsou Úžasňákovi, jé to jsou Ostře sledované vlaky a hele už potřetí tu je záběr z Postřižin. Za druhé Chaplin tančící na Disco inferno. Za třetí co ten zlatý penis tam? A ještě za této písničky, kdy při vyjíknutí najednou baf :D Za čtvrté při znázornění orgasmu jsem měla největší výbuch smíchu... jeho ukončení spandutím mimozemšťana (0:13-0:16) na auto z Mužů v černém byl nejlepší. Za páté "Who is this fuck? - Go away." Za šesté jak spolu běželi po pláži.. za co ho proboha ta ženská tahala chudáka? Za sedmé když se dozvěděla, že je těhotná, tak píseň What a feeling z Flashdance. Za osmé prostě dokonalý hudební doprovod... těm scénám ta daná píseň vždycky dodala na vtipu, i když už jsem si myslela, že lepší to být nemůže. Např. při svatbě taková vesmírná, znám ji, ale zaboha si nemůžu vzpomenout na název nebo z jakého filmu. Za devaté jsme tam měli i trochu scifi, když se vrátili v čase. No a ten konec za desáté, když se v něm probudil upír a nejspíše jí hodlal rozsápat hrdlo při písni Love me thender. Hrozně jsem si tento snímek užila /a taky psaní komentáře a hledání příslušných odkazů :D/, je prostě dokonalý, úžasný, skvělý, zábavný, boží... vybrané záběry, zvolená hudba.. vše. Má však jedno mínus. Pokud jste nějaké filmy nebo hudbu nepoznali, tak z toho nekonečného seznamu pidimidiprťavoučkým písmem jste neměli šanci to zjistit. (22.10.2014)

Co se stane, když máte mnoho dobrých či skvělých obrazů a rozřezáte je na malé kousíčky skládačky a pokusíte se ty kousky spojit s těmi ostatními rozřezanými kousky jiných obrazů? Vznikne jedna velká matlanina. Tenhle film je výsledkem toho příkladu s obrazy. Ze začátku jsem dal 3 hvězdy, ale pak jsem si to rozmyslel, protože závěr filmu mě přesvědčil o opaku. Prvních deset minut si řeknete že je to zajímavé. Máte tam snad stovky prostřihů z různých filmů, ale po těch deseti minutách si řeknete, že to není až tak zajímavé. Pak když už ten chaos delší dobu sledujete tak vás to přestane bavit. Závěr filmu je k nevystání a pouštěl jsem ho zrychleně abych ho přetrpěl. Za mě je to pěkně velká slabota. (21.07.2019)