Statek

Nejprve.. filmový pár Claudia Cardinale a Jean-Paul Belmondo je jedním z nejpůsobivějších, co jsem kdy viděla a oba se mi ve svých rolích moc líbili. Příběh venkovského kluka, kterého po smrti dědečka nuceně přesadili do města ke strýci (ten byl teda extra eklhaft), nepostrádá nic na uvěřitelnosti, on se prostě zamiloval, silou svého mládí, celým srdcem, naprosto bezhlavě.. Možný spoiler, kdo neviděl, nečíst dál... Prostitutka Bianca je poněkud z jiného těsta, už má něco za sebou a ví, velice dobře ví, že bez peněz to v životě holt nejde a když má volit, jestli lásku nebo peníze, je celkem jasné, jak se rozhodne, i když ji to bolí.. Zdařilé drama, oko nezůstalo suché.. (05.05.2020)

Najoblubenejsie Belmondove roly su akcne scenky a komedia - predtym, nez dostaval aj komedialne ulohy, si zahral hlavne v tychto vaznych ulohach. Belmondo hrat vie, tu bol este hodne mlady, takze sa mal co ucit a hlavne zbierat filmarske skusenosti + aj ie s mladymi atraktivnymi slecnami. . Stredna cast filmu sa vlecie, tempo je tiez take nijake, a dialogy tvoria vatovo plane plky, trochu to potom do nadpriemeru potiahol silny zaver : 80 % (08.10.2019)

„Rozprávaj mi nejaký príbeh. Veselý alebo smutný? Veselý, či môžeš. Bol raz jeden cintorín - Shakespeare.” • A konečne [od]teraz už iba váš milý recenzent: »Ako jeden giovanotto: Amerigo "Ghigo" Casamonti z Florencie [v roku 1885], snáď sprvoti i svojho [mimoriadne chamtivého?] strýka Nanda, naprosto ["tajne"] okrádal, aby skrátka na zaplatenie istých platených služieb puttane Biance mal, za čo vzápätí i vskutku dosť poriadny výprask od tatka Štefana vlastne obdržal, odkedy to v podstate s ním už išlo len akosi dolu vodou, že sa kvôli tomu i do bordelu stiahol; keď zainteresovaný divák sa zrazu ocitol v takmer podobnej situácii, ako i ústredný protagonista, a to konkrétne aj so spoločnými, rozpačitými dojmami - extra naviac.« • A síce sa predsa talianskemu režisérovi: Maurovi Bologninimu, podarilo vytvoriť nevídanú, realistickú atmosféru, ako priam vystrihnutú z dobových katalógov z konca 19. storočia, a k tomu i s pomerne ozvláštnenou, autentickou kompozíciou obrazu v podaní renomovaného Leonida Barboniho, keďže zároveň sa k tomu i krásne vynímala dobová výprava, ktorá náramným spôsobom korešpondovala i s dobovými kostýmami; ale čo nakoniec z toho ešte hádam vyplývalo, keď hlavná postava v podaní začínajúceho, francúzskeho HERCA: Jeana-Paula Belmonda, minimálne aspoň cez rovných 50% - 60% filmového času, výhradne iba v BORDELI [s]trávila so samými šľapkami, kedy sa mi už proste i oveľa častejšie javilo, že Bébel býval úplne strateným; jednoducho povedané: ani nemal príliš čo hrať, resp. jeho charakter bol zväčša maximálne nedopečeným...? • Rozhodne sa zo strany tohto režiséra jednalo o premárnený potenciál, ktorý sa mohol napokon zúžitkovať aj o hodne premyslenejším postupom, než teda len trávenie voľných chvíľ na takomto «hriešnom mieste» s celkovo nulovým vývinom hlavného hrdinu, ktorý na mňa miestami normálne pôsobil až otupeným dojmom. • Sklamanie je URČITE namieste, pretože som očakával niečo kompletne rozdielneho, než čo mi totižto práve tento režisérsky autor naservíroval priamo na tanier, z ktorého mi mimochodom prílišne ne[za]chutilo, nakoľko ponúkané ingrediencie sa nezhodovali s mojimi celkovými chuťovými pohárikmi/predstavami... (19.11.2023)

Statek patří do Belmondových prvních filmů kde hrál hlavní roli. ve Francii měl myslím velký úspěch. V té době Belmondo hrál ještě výhradně dramatické role a musím říct, že mu dost sedli. V Česku ho spíš máme zaškatulkovaného jako komedianta, často ho přirovnávají a dávají do jedné kaše s herci jako byli Funés či Richard. Ale tady (a nejenom tady) potvrzuje, že i když postupem času začal dostávat komediální role tak to byl zpočátku opravdu výborný představitel vážných rolí, ke kterým se i vlastně ve svém období kdy natáčel komedie nějákými filmy vždy vracel. Nikdo to nebyl doslova komik a tadyhle hrál opravdu brilantně. Zvlášť při tom závěru jsem mu to sakra věřil. a bylo mi ho dešně líto. Nerozplakal jsem se, ale docela mě to vzalo... Snímek závěrem opravdu vyvrcholí a divákovi se rozbuší srdce.Jinak ale všichni herci hrajou dost předvědčivě a dodávají tím snímku na působivosti. Postavy jsou solidně napsané a postava prostitutky je dokonale odporná a půvabná zároveň. Jen ten scénář místy trošku vázne. Ale to je jen detail, jinak je to další povedené fr. drama a atmostféra té doby je tam zachycena dobře. Fanouškům Belmonda a fr. filmů doporočuji. (06.10.2016)

Jean-Paul Belmondo a Claudia Cardinale v překrásném milostném snímku natočeného na základě románu Maria Pratesiho ´L'Eredità´ v českém překladu ´Dědictví´ zasazeného do historického centra a okolní krajiny Florencie, který byl na filmovém festivalu v Cannes v roce 1961 oceněn za nejlepší kostýmy a scénografii. Příběh se odehrává na konci devatenáctého století a poukazuje na rozdíly mezi chudobou obyčejného venkova a relativní lehkostí městské buržoazie. Na rozdíly nejen mezi městem a venkovem, tedy mezi bohatými měšťany a chudými rolníky, ale i mezi láskou a rodinou, muži a ženami či současností a minulostí. Zkrátka nemálo komplikovaných protikladů překonávající city daných obyvatel. Máme tu tedy označeny dva subjekty. Venkovskou společnost zakotvenou v práci na poli a společnost městskou živící se svou vlastní chamtivostí. Nutno podotknout, že prostituce nebyla prezentována jako zdroj neřesti. A jsme u jádra věci. Hlavní dějová linka je zaměřena na Ameriga, který opustí venkov a odejde do města, kde se horlivě zamiluje do prostitutky Biancy, pro kterou je odhodlaný udělat vše, aby ji zajistil. I krádeže vlastního strýce, u kterého ve městě pracuje. Jedná se o komplikovaný vztah, jehož bariéry se snaží Amerigo překonat. Jako výrazného uměleckého snímku sice tento počin asi nedosahuje, ale má k němu hodně blízko. Děj jako takový působí značnou lehkostí a coby melodrama vyznívá značně okázale. Společenská problematika na úrovni sociálních rozdílů je pojednána krapet ostražitě, ale v jádru věci přesvědčivě. I mezi sympaťákem Belmondem a krásnou  Cardinale to viditelně hodně jiskří. Pevný scénář, pevná černobílá kamera, vytvářející skutečně nádherné obrázky, a skromné, avšak uvěřitelné herecké výkony. Je to film, který pohladí a zarmoutí zároveň. Je to film, který má jako jeden z mála v sobě ukrytou jednoznačnou výpověď doby. (14.11.2020)