Colette
Režie:
Milan CieslarKamera:
Marek JíchaHudba:
Atli ÖrvarssonHrají:
Clémence Thioly, Jiří Mádl, Eric Bouwer, Ondřej Vetchý, Petr Vaněk, Michal Dlouhý, Andrej Hryc, Helena Dvořáková, Ivan Franěk, Pavel Rímský, Ondrej Kovaľ (více)Obsahy(1)
Padesátiletý spisovatel Vili se roku 1973 v New Yorku díky svému dospívajícímu synovi poznává s ženou, která mu připomíná jeho osudovou lásku, krásnou belgickou Židovku Colette, s níž se seznámil před třiceti lety v koncentračním táboře v Osvětimi. Bohužel, Vili nebyl jediný, komu Colette padla do oka. Neurvalý zájem o ni projevil i velitel přidruženého osvětimského tábora zvaného Kanada, bezohledný a cynický Weissacker. Colette podvědomě cítí, že je vystavena jeho zvůli, a že pokud chce přežít, musí se mu podvolit. V kruté fabrice na smrt ale klíčí i další vztahy, ať už vězeň, nebo kápo, blízkost někoho druhého je jednou z mála radostí a tou největší nadějí na přežití. S postupujícím časem se ruská fronta blíží, ale osvětimské pece polykají své oběti po tisících a fašisté tuší, že jim nezbývá příliš mnoho času. Je nutné jednat. Je myšlenka na útěk bláhovým snem, nebo jedinou reálnou šancí na přežití? A jak velkou roli v našich životech hraje náhoda či něco, co bychom mohli nazývat osudem? Colette je velký příběh o útěku za svobodou, film se silnou a bezprostřední katarzí z právě viděného a prožitého. Zdůrazňuje nadčasové etické hodnoty, jakými jsou láska, svoboda, zodpovědnost za svůj život i nutnost bránit svou integritu vždy a za všech okolností. Colette není dokumentem, ale fikcí sestavenou z mozaiky skutečných, historicky doložených příběhů. (Česká televize)
(více)Recenze (458)
Souhlasím s některými, resp. i mně se zdálo, že zde ani až tak nešlo o holocaust. Ten měl být spíše kulisou pro příběh velké lásky za časů beznaděje a zmaru, za časů kdy pro Židy v koncentračních táborech nic nebylo jistější než smrt. Dost mne mate spoluúčast na scénáři pana Lustiga, kterého si velmi vážím a jehož pár knih i vlastním. Tohle dílo bylo zvláštní. Těžko psát o Osvětimi, že se mi to líbilo, nebo nelíbilo. Téma je závažné natolik, že se to zde nesluší takto popisovat. Budu tedy hovořit spíše o ději, zda mne nějak výrazněji do sebe vtáhl a zda mne zasáhl či nikoliv. Bohužel, nevtáhl a nezasáhl. Já jsem tomu prostě od prvního okamžiku nevěřil. Ačkoliv prostředí bylo velmi blízké realitě a z permanetně kouřících komínů s mastným dýmem šla na mne hrůza, té mladé lásce jsem neuvěřil. Dnes už vím, že Mádl hrát umí. Už dávno ho nemám zaškatulkovaného jako pubescentního snowborďáka. Sem mi ale nějak nesedl. Typově a i herecky. Naopak Thioly byla vybrána dobře. Nejdokonaleší však byla kápo Helena Dvořáková, pravá árijská mädchen! Dlouhý byl taky hrůzu nahánějícím esesmanem. On měl vždy ledové oči a tady posloužili kamenné bezcitné tváři s umrlčí lebkou na čepici. Kdybych to měl shrnout, tak mi to celé drží špatně pohromadě. Začátek v USA, koncentrák a podivný, neuvěřitelný závěr... Film sice vše šroubuje dohromady jak se dá, ale skřípe to. Pokud to měl být film, připomínající hrůzu holocaustu a nacistických zvěrstev, tak mi tam ten románek moc nesedl. A pokud to měl být film o románku, pak prostředí vyhlazovacího tábora Auschwitz se vším tím, čím se neblaze proslavil bylo nevhodně zvoleno... Dávám 3 diamanty. * * * ()
až na slabší "současnost" r. 1973 a poměrně amatérské triky (březinka, komíny, lokomotiva, rackové) jde o mimořádně sugestivní filmový prožitek... silný příběh, po jehož shlédnutí nebudete dost možná chtít dlouho nic říkat, jen si promítat v hlavě ty nejtěžší momenty a znovu si vážit doby, ve které žijete... běžte do kina (doporučuji EN verzi, ta CZ dabingem bohužel trochu utrpěla)... stojí to za to. i když dobře vám po tomto snímku asi ještě dlouhé hodiny nebude... 70% p.s.: vy, co ve svých komentářích postrádáte větší romanci v koncentračním táboře a stěžujete si na citové vydírání diváka, zkuste se nad tím ještě jednou (možná raději víckrát) zamyslet, jak asi jinak může vyznít příběh "lásky" v koncentračním táboře - je samozřejmé, že city a nervy budou šponovány do extrému a ona "láska" nebude ta, jakou ji známe z období míru... osobně myslím, že je to nepředstavitelné, a odsuzování scénáře či dokonce označování za vydírání je vzhledem k tomu, že se jedná o autentickou dobovou výpověď, silně nemístné. ()
Určitě se z tohoto dvouhodinového snímku dalo vytěžit více. Mádl v roli Viliho neseděl, představil bych si tam trošku někoho jiného. Najdeme i pár nelogičností a ty docela vadí, jak na začátku, tak v polovině. Celkově se Colette snést dá, ale vyzdvihovat moc nebudu, do vysokých kvalit má hodně daleko .. 5/10 = 58% ()
Po tomto filme som siahol až teraz, no aj napriek rozporuplným názorom musím uznať, že to nebolo až tak zlé. Tématika koncentračného tábora a lásky tam, kde ani burina nerastie, nebola uchopená zle. Trošku vadila réžia, ale dalo sa na ňu zvyknúť. Na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 ()
Mádl mi tady moc neseděl (ale uznávám, že jeho zaškatulkování je můj problém a ne Mádlův) a celý ten milostný příběh se mnou nic nedělal. Což se paradoxně dá brát jako velké plus filmu. Peklo koncentráku a šílenou preciznost německé vyhlazovací mašinérie, zorganizované do posledního detailu a vypilované k maximální efektivnosti, se totiž podařilo z románu Arnošta Lustiga přenést na filmové plátno natolik působivě, že jsem si uprostřed všeobecného zmaru a hromad mrtvol v každém okamžiku jasně uvědomoval, jak strašně málo záleží na tom, jestli zrovna tihle dva zamilovaní přežijí. Kdykoli si totiž pro sebe ukradli chvilku štěstí, tak jen o pár bloků dál těla dalších Romeů a Julií právě hořela v pecích krematoria. Morbidní tanec vloček popílku přinášel jen zmar a marnost. Proto na nějakou Colette zapomenu rychle a v tom odjíždějícím vagoně jsem, na rozdíl od ní, necítil žádnou radost. Ale rozžhavené, dnem i nocí kouřící komíny (a taky třídící pracoviště Kanadu), ty si pamatovat budu. Působivě zobrazená atmosféra pekla, stvořeného lidmi na zemi, pro mě převálcovala i většinu formálních nedostatků filmu. ()
Jakmile filmu odbila poslední minuta a začaly titulky, bylo ticho, nikdo nevstal, nikdo nemluvil a dokonce ani nikdo nezpíval Sagvanův hit "Dávej ber", jak se to občasně v kině stává. Všichni tam jednom seděli a čuměli na ty jména jakoby vzdávali čest padlým. A takovou katarzi dokáže málokterý film, natož český. ()
Tak Cieslar sa myslím celkom predviedol a teraz neviem, nakoľko je to zásluhou koprodukcie s Holandskom. Ale Colette vyzerá skutočne ako právoplatný európsky historický kinofilm. Panorámy tábora a jeho okolia asi boli dotvorené v kompe, ale triky sú od reality nerozoznateľné. Ani s tým pátosom to nie je okrem záveru prehnané, ak Nemci vraždia, tak tomu väčšinou predchádza nejaká akcia. Kvalitne sú vykreslené aj vzťahy a fungovanie zariadenia, pašovanie, za trest sa ide pracovať bližšie ku komínom, pretože až tam je to skutočné peklo, za plotom je hneď bordel atp. Herecky nesklamal nikto, ale aj napriek jednorozmernosti postavy filmu dominuje dokonale árijský Eric Bouwer. Aj keď veľká sviňa, pretože obrovskej moci sa ťažko odoláva, tak veľmi chytrý a preľstiť ho nie je vôbec jednoduché. Bezproblémové to ale nie je, kedy vlastne vznikla tá veľká láska ani nezaregistrujete a to miešanie češtiny, slovenčiny a nemčiny je značne mätúce, pretože neviete či ten, kto rozpráva česky, nehovorí v skutočnosti nemecky, keďže ste tu počuli predtým reálnu nemčinu tak o tom pochybujete. Ale dá sa to ignorovať. No a aby som sa vyjadril k tej kritike neustáleho pripomínania si holokaustu, tak bola to genocída obyvateľov množstva európskych štátov, takže je to história väčšiny štátov starého kontinentu a nechcem si predstaviť reakciu Turkov na nejaký film o arménskom holokauste, tam sú od nejakej sebareflexie na rozdiel od Nemcov asi ešte dosť ďaleko. Ale budem si ceniť odvahu nejakého tvorcu sa k tomu vyjadriť aj napriek očakávaným následkom. Preto mám tak rád Egoyanov Ararat. ()
Film tak strašně smrděl západem, až se mi ani nechce věřit, že je čistě východní výroby. Moc se mi líbilo prostředí koncentráku. Vše je moc pěkně udělané a místy je velmi intenzivně cítit tamější krásně komorní atmosféra. Herecky je film slušně obsazen, ale moc mi tam neseděl Jirka Mádl. Ačkoli mi poprvé v životě ukázal, že hrát docela umí, což je do jisté míry zapříčiněno tím, že poprvé dostal vůbec možnost zahrát si v něčem velkolepějším, tak jeho obsazení nepovažuji za nejšťastnější volbu. Docela otravné bylo veškeré dodabovávání, na které jsem si nezvykl ani za dvě hodinky stopáže. Milostná zápletka, na které je film postaven se mi nelíbila ani trošičku. Přišla mi naprosto fádní. V dané oblasti nejsem odborníkem, ale ze svého diváckého pohledu jsem na tomto milostném vztahu nevěřil nikomu ani "ň". Na druhou stranu filmů z koncentráků je a i nadále vzniká opravdu hodně, takže je děj alespoň něčím ozvláštněn. Docela solidní je i soundtrack, který ovšem místy dost nepatřičně tlačí na pilu. Nedovedu se úplně zbavit dojmu, že Colette se za velkofilm spíše vydává, než že by jím skutečně byl. Nejedná se vyloženě o nic nekoukatelného, ale když film neuvidíte, tak o nic nepřijdete. Existují skutečné mraky filmů z podobného prostředí, které jsou po všech stránkách obsáhlejší. Tento vyniká snad pouze tím, že je český. ()
Absolutní nesmysl. Tohle je jen další z řady vymývání mozku lidem. Neexistují žádné důkazy o tom, co se doopravdy dělo. Neexistují žadné důkazy o vyhlazení slovanstva. Existuji jen jací si svědkové, kteří ještě k tomu promluvili, až 60 let po válce, až když se to někomu hodilo. Lži a nesmysly. A ještě je filmovat. Propaganda jede ve velkém. ()
Při sledování tohoto filmu, jsem si chvílemi připadal, jako ve zlém snu. Několikrát jsem se musel píchnout špendlíkem, jestli se mi to opravdu nezdá a ono nezdálo. Tak strašně nevěrohodný film jsem už hodně dlouho neviděl. Přes totálně trapný začátek,(teď myslím, jak vypadalo USA), znázornění koncentračního táboru, rádoby dojemný příběh a totálně zpackaný konec. Tohle vše by snad mohlo tvořit nějakou nenáročnou televizní inscenaci, ale ne film, který byť má silný příběh, je natočen velmi amatérsky a podprůměrně. ()
Jiří Mádl jako herec utáhne skoro cokoliv. Dalším plusem je kamera Marka Jíchy. Jenže na druhé straně vůbec nevychází orámování příběhu z roku 1973 a nepovedený je český dabing. Navíc nedává smysl. Zmizela s ním veškerá pozitiva mezinárodního castingu, protože najednou to vypadá, že v Birkenau si všichni vzájemně rozuměli (proč se tedy Mádl vlastně chtěl učit francouzsky?) a ke komunikačním problémům tam vůbec nedocházelo. Takže tu máme jen další milostné drama z koncentráku, které má místy bohužel solidně nakročeno do kategorie „ušlechtilá nuda“. ()
Válka, Osvětim a láska jako trám. Adaptace jednoho z nejznámnějších románů Arnošta Lustiga vystihuje atmosféru koncentračního tábora více než působivě, přesto je tento smělý přístup občas nahrazen laciným gestem či neuměle variovanou katarzí, zbytečně narušující jinak plynulý děj. Z hereckých představitelů zde dosáhl velkého úspěchu zcela překvapivě Jiří Mádl, který snad poprvé nešaškuje, ale ponořen do své smolařské role rozprostírá před divákem fascinující paletu lidské soudržnosti, ryzího přátelství a hlubokého milostného citu, přerůstajícího nakonec v osudovou lásku. Film, který lze bez rozpaků vřele doporučit. ()
Celkom plnotučný príbeh, ktorý odsýpa. Niečomu tomu ale chýba, lebo mne plačke, nevypadla ani jedna slza. Osobne mi tam ani Mádl nepasoval, nič proti nemu. 2,5* ()
Několik důvodů, proč se mi to nelíbilo: 1) Dabing! Nevadí, že film byl natočen anglicky a až posléze dodabován, ale jak! Odfláklost je vidět hlavně na začátku ve scénách z Ameriky, kdy zvuk viditelně nejde hercům do pusy. Většinu německých postav mluví naši "vyhlášení" dabéři typu Svatopluk Schuller.__2) Čeština a slovenština tam, kde se zjevně mluvilo německy! I to by bylo ok, ale postavy do toho neustále melou i německé výrazy, asi aby se tomu dodal punc echt deutschland!__3) Milostná linka! Věrohodnost zamilovanosti dvou hlavních postav je asi taková, jako kdybyste se autem v devadesátce prohnali kolem neznámé prodavačky melounů na krajnici, večer se do její vesnice vrátili a rovnou jí vyznali oddanost až za hrob.__4) Škoda velké výpravnosti = nákladnosti, inspirace Schindlerovým seznamem je příliš očividná a v charakterech postav přerůstá až v plagiátorství.__ 5) Všechno povedené sráží trapná milostná romance a až obsesní snaha ukázat všechno až do konce, za každou cenu šokovat a znechutit diváka.__6) Aspoň by si to zasloužilo originální soundtrack, to věčné omílání Strausse a dalších klasiků už nudí. ()
Přesto, že mezi moje koníčky patří historie a to hlavně 2. světová válka, bojiště, osudy lidí, zločinců i obětí, tábory smrti a vůbec kompletně vše kolem toho, literatura, filmy a mytologie, jsem se o Colette dozvěděl až od přítelkyně, která mě na film vytáhla do kina.Na Cieslarovi bylo bohužel místy vidět, že se mu přeci jen občas tak velká prodkuce vymyká z rukou a že není na tak obsáhlou látku ten úplně pravý.Např. při scéně, kdy Collettiny rodiče odcházejí do komory, je herecký výkon Clémence Thioly někde na stupni prváka na damu a nevěřil bych jí ani otevření pytlíku buráků.Takových momentů je ve filmu bohužel trošku víc a Cieslar prostě nedokázal občas s herci pracovat.Takovéhle téma potřebuje naprosto věrohodné herce, kteří tu zoufalost, bolest a lidské ponížení procítí z plátna až k vám.Co se Cieslarovi nepodařilo s herci (Mádl taky nebyl nejlepší volbou, ale dá se na něj zvyknout) to se mu daří s atmosférou celkově.Skvělé lokace, perfektní výprava, kostýmy a emoce beznaděje hlavně spíš v hromadných hereckých scénách, kdy na plátně není potřeba dobrého výkonu jednotlivce.Vaisochr byl sice dost nechutný a šel z něj strach, jenže další strašný mínus je český dabing.Němci co mluví česky, to vás prostě musí nasrat a filmu to hrozně moc škodí.Celkově ale na mě tyhle filmy fungují a působí, i když není režisér zrovna ve formě.Hlavně při pohledu na ty obří komíny ve vás prostě cloumali emoce a ta tíha na vás dopadla opravdu silně.Všichni herci, kromě ústřední dvojice jsou opravdu dobří a nejvíc mě dostal Andrej Hryc, ten byl perfektní.Collete je velký český projekt, který se místy trochu naivně snaží být zbytečně moc velkolepý, ale podstatu hrůz války ukázal myslím dost dobře a ani chvilku sem se nenudil, i když při zpětném přemítání vidím spíš hlavně Cieslerovi chyby, ale přesto byl můj pocit při odcházení z kina uspokojivý a pořád vě mě živí myšlenku, že tyhle filmy jsou moc důležité, i když jich mají dnešní mladí češi už plné zuby.70%. ()
Zobrazení osvětimské reality není ani zdaleka bez chybičky, na věci znalého diváka musí nutně místy působit přímo naivně, ale přesto dopadlo mnohem lépe než v "Krvi zmizelého", což platí pro celý historický kontext. O hereckých výkonech nebo scénáristických nedostatcích si můžeme myslet ledacos, ale když tady čtu zvratky jistého nepokrytého popírače holokaustu (který to nemá - soudě podle jeho "komentáře"- v palici asi úplně v pořádku), zaplať pánbůh za filmy jako je "Colette", jak vidno jsou stále více než potřebné. ()
Naši herci nevedia už nadabovať ani samých seba a potom tie filmy vyznejú strašne smiešne. Áno, film z koncentráku a je smiešny aj v inej rovine. Že Colette vystupuje z dobytčáka, nevie, čo s ňou bude, ale zbadá Mádla a hneď sa na neho flirtovačne usmeje. A potom sa ďalej usmieva v atmosfére spáleného popola z obetí holocaustu. A keď príde na to, tak si aj vrzne. Inak nehovorím, že film bol zlý, ale niektoré veci ako svalnatí muži pracujúci v lágri, to bolo vyslovene mimo. Na jednej strane sa bijú o kôrku chleba, na strane druhej majú biceps z posilky. Na žiadnej dobovej fotografii som nič také nevidel. ()
Nemusím zdůrazňovat úctu, kterou chovám k tématu, k panu Lustigovi, k lidem, kteří v jedné z nejotřesnějších světových epizod zemřeli, či tuto nepředstavitelnou hrůzu absolvovali a přežili. Také jistě nemusím zmiňovat opovržení nad všemi, kteří se na tom podíleli, či jsou dokonce skvrnou na dějinách lidstva okouzleni i v současnosti. Těžko se kritizuje film, který pojednává o nepopsatelné bolesti, nicméně máme tady hodnotit film, čili směle do toho. V letech minulých jsem to dvakrát přepla už během úvodní návštěvy v bytě v NY. To se nedalo. Včera, snad jen proto, že jsem cosi psala, jsem se v podstatě náhodou dostala až na „bojiště o přežití“ a nakonec jsem to dala celé. Beztak jste to viděli, čili následující spoilery snad nezpůsobí někomu újmu. Colette- překrásná baba, role se zhostila výborně. Jiřík, zde povětšinou kritizovaný-ačkoli typově neodpovídal roli, do níž byl obsazen, nemám s ním problém. Osobně se domnívám, že ten se režíroval sám. Petr Vaněk, jasná volba pro roli židovského vězně v koncentráku. Zuzuľa Mauréry skvělá, Helena Dvořáková luxusní, skopčák střílející z okna s muškáty, vcelku přesný týpek, bohužel tohle už známe ze Seznamu. Chápu že tyto věci se děly a že opakování je matkou moudrosti, však pokud to notoricky známe a jakože Schindlera neviděl málokdo, tak to na nás příliš velký dojem neudělá. Scénář. Tuhle knihu jsem nečetla, ale nějak mi neštymuje, že by na finální podobě Lustig sám neviděl masařky. Vyloženě masařky dvousedadlové. Uvažuji: přežijeme oba nepředstavitelné peklo, kdy si zachraňujeme životy na úkor obou navzájem, riskujeme vše a narozením modrooké kysané smetany pošlu vše do kopru, neboť se mi zhroutí svět a šalalalali hurá první prachatý doktor na hrobem a čau lásko? Však za třicet let tě bez mrknutí oka posadím u sebe v obýváku jakoby nic, ty to samozřejmě pochopíš. Co chceš, víš jak to bylo, ne? No nevYm. Řekla bych, že bejby byť satanovo by bylo pro takto osudem zkoušeného týpka nulovým problémem, ale ženské samozřejmě přemýšlejí jinak, o tom cosi vím, přesto mi tak nějak vyšlo, že ladná světice s laníma očima uměla především dobře počítat. Nějaké malé pivo nebylo asi zas tak žádoucí, aby jí stálo aspoň za setkání ze slušnosti v lodičkách na podpatku, navíc by se doma u kávy beztak často vzpomínalo, čili srát na přísahy a sliby, ať si trouba pátrá, při troše štěstí se nepotkáme, já budu radši dělat mrtvou. Ať si chlapec popláče. A když motyka náhodou vystřelí, nevadí. Přejdeme to oba s úsměvem, však v poho, si rozumíme, ni? Jediné, na co mě scénárista utáhl je ta náhoda, protože na tu věřím. Dále: zajímalo by mě, jestli tvůrci (kromě pana Lustiga samozřejmě) někdy viděli snímky z koncentračních táborů. Neviděli. Jasně. Takže, na těch fotografiích může pozorný divák spatřit lidi, kteří trpěli hladem. Přeživší zbědovaní dospělí lidé často vážili pod 40kg. Bavíme se o táboře likvidačním. Je jasné, že cosi takového natočit nelze, ovšem obsadit do jedné z výraznějších vězeňských rolí Andyho Hryce?!! Já málem spadla ze židle. Pohled na vypapané tváře 120kg řimbucha, pod kterým se zem láme jako marcipán, druhý "anorektik" vedle něj širší než delší judista Vetchý a já měla o zábavu postaráno. Promnula jsem oči, v tuto chvíli mě film začal zajímat. Všudypřítomné názorné symboly, vítejte v pekle atd., atd., záběry na komín, ale budiž. Popel byl skutečně všude a co se dělo tam, to opravdu zasluhuje opakovat, točit, pouštět, vtloukat lidem do hlav moudrých i do těch tupých. Bohužel, navzdory nákladné produkci, na mě film působil lacině, divně, roztříštěně, absurdně a to nemluvím o absurditách války. Nedokázal mě vtáhnout, až na několik málo silnějších scén, které se vydařily. Dabing i zvuk děsný, výprava sice pěkná, no příběh v konečném důsledku pitomý. Jít na to do kina, jsem naštvaná. Za dvě a to jsem laskavost sama. () (méně) (více)
Je fajn vidět, že i dnes se občas podaří natočit film, který stojí na pevných scénáristických základech. Ještě až se tu najdou i dobří režiséři, tak třeba jednou připutuje do našich luhů a hájů i nějaký ten Oskárek. Film je to bezesporu na současné české poměry velmi dobrý, v rámci zahraničních filmů by se však řadil do širokého průměru. Herecky kvalitní, scénáristicky jakbysmet, hudba taky na jedničku, snad už jen to zvládnout líp uchopit, nacpat tam víc emocí, beznaděje a méně patosu a nebylo by co řešit. Za mě 70% a zaokrouhluju směrem nahoru :) ()
Vítejte v pekle na Zemi. Z koncentračního tábora Birkenau se vydává místenka bez možnosti návratu. Ti, kteří měli to štěstí a neskončili v přistavených pecích sežehnutí na popel, se podrobují nedůstojnému zacházení od nacistických zrůd. V horším případě hrozí smrt, v tom lepším je to bičování, které je na denním pořádku, a hrozí každému, kdo se jen nepatrně proviní proti přísně nastavenému vězeňskému řádu. Transportem smrti je sem poslána i mladá židovská dívka Colette Cohenová, která rázem přichází o svoji rodinu i ženskou důstojnost. Její nezlomná vůle po životě, a překvapivě i láska, ji pomáhá určitým způsobem se vyčlenit z toho pekla. Ano, i v takto nelidských podmínkách je možné prožít zamilovanost s mladíkem Villim, stiženého stejným osudem, a kterému nikdo neřekne jinak než "Malé pivo". A který nepřestal snít o útěku za svobodou do Kanady a lepším životě. Ten o těchto útrapách později v exilu sepíše působivou autobiografii. Osudy těch, kteří byli vystaveni nekonečným útrapám v koncentráku, mapuje ambiciozní koprodukční drama scenáristy a režiséra Milana Cieslera, které vychází z románové předlohy slavného spisovatele Arnošta Lustiga. Dovedně využívá stísněnost daného prostředí, velmi věrně a bez příkras se podařilo zachytit špinavou nehostinnost prostředí lágru s množstvím nepříjemných scén, které občas nemají plnou intenzitu, ale většinou mají to, co se od nich očekává, a s divákem otřesou. Z hlediska hereckých výkonů všichni bez výjimky odvádějí více než nadprůměrné herecké výkony, a to včetně Jiřího Mádla, který nemusí každému do podobného syrového dramatu, zachycujícího hrůzy války, sedět. Je nespornou výhodou, že ne vždy byla právě na jeho postavu cílena pozornost. V pokročilém věku ji už hrál stejně někdo jiný, stejně jako Colette. Z hereckých výkonů dominoval přece jen Michal Dlouhý, jehož krutý esesácký důstojník by si býval zasloužil větší prostor. Postsynchrony představují v českém filmu mnohdy bolavé místo, a ani tentokrát nelze přehlédnout jejich nevalnou technickou kvalitu. Tahají za oči a uši tím, jak text svým nekvalitním technickým provedením nesedí předabovanému herci v ústech. Je to důsledek toho, že film byl nejprve namluven v angličtině a později předabován do češtiny hlasy původních herců. Umělost dabingu se však přes všechnu snahu nepodařilo dostatečně odbourat. Filmu se dlouho dařilo nehrát příliš prvoplánově na city a z nejedné scény je cítit určité zvláštní odosobnění. Nejedna scéna z lágru na diváka zapůsobí tak, jak má. Ostatně jeho brány, kromě úvodu a konce filmu, divák neopustí, a tak má dostatek času na obeznámení se s jednotlivými postavami, k nimž spíše výjimečně najde něco jako vřelý vztah, a mnohem lépe film působí v rovině nezaujatého pozorovatele, což je na takový typ snímku neotřelé a originální. Závěr filmu už dal průchod emocím, které jsou trochu z lacinějšího ranku, ale to už je individuální a každý ho tedy může prožívat po svém. Filmu citlivý a neotřelý přístup nechybí vzhledem k mírně obehranému tématu. A je to navíc snímek zručně natočený, vyvážený, opatřený kvalitním hudebním doprovodem, výpravou, střihem a výbornou a občas až poetickou kamerou, podobnou té, kterou ve svých filmech využíval např. Vojtěch Jasný. Je tedy nanejvýš s podivem, že u tohoto snímku nedošlo k výraznému sběru trofejí na Českém lvu. Nevím, čím si vysvětlit nedostatečný zájem akademiků k tak reprezentativnímu filmu stran uměleckých a technických kvalit, které často českým filmům z posledních let chybí. Hanba by je měla bičovat tak, jak hlavního hrdinu nacističtí dozorci. Film samozřejmě stojí za vidění a je jedním z nejlepších českých filmů, které byly za poslední dobu k mání v kinech, i když chápu, že v televizi bude po něm větší poptávka. 80% () (méně) (více)