À double tour
A doppia mandata
Web of Passion
Leda
Režie:
Claude ChabrolScénář:
Paul GégauffKamera:
Henri DecaëHudba:
Paul MisrakiHrají:
Madeleine Robinson, Jean-Paul Belmondo, Antonella Lualdi, Jacques Dacqmine, Jeanne Valérie, Bernadette Lafont, André Jocelyn, László Szabó, Claude Chabrol (více)Obsahy(2)
Příběh nerovného manželství, svázanosti s majetkem a touze po svobodě a lásce se odehrává uprostřed léta v jižní Francii. Díky svým penězům ovládá chladná Thérese svého manžela, svou neústupnou povahou a výchovou bez lásky poznamenala svého syna a dcery. Nelze se divit, že její manžel Henri touží opustit dům prolezlý přetvářkou a odejít se svou milenkou, krásnou svobodnou umělkyní. Ve chvíli, kdy se konečně odhodlá skočit do neznáma a opustit manželku i její peníze, stane se tragédie... Snímek Na dva západy je třetím filmem mistra kriminálních psychologických příběhů Claudea Chabrola a sedmým celovečerním filmem Jean-Paula Belmonda. Film soutěžil na Benátském festivalu v roce 1959, herečka Madeleine Robinsonová tam získala Cenu za ženský herecký výkon. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Zlatý Lev - výběr ()
Třetí dílo Clauda Chabrola, významné v rámci francouzské nové vlny, Claudovy pozdější tvorby i francouzského thrilleru jako takového. Je tu dost cítit vliv Hitchcocka nebo Fritze Langa, ale Chabrolovy specifické postupy a schémata vystupují do popředí stále jasněji. Chabrolovo milované téma - blahobytné buržoazní rodinky, v níž to neklape, - zpracováno mistrně. Jasně tu proti sobě stojí nezdravý svět odříznutého sídla, kde neexistuje láska a jediný zdravý prvek představuje svůdná služebná. To toho přichází podnět zvenku - v tomto případě Jean-Paul Belmondo v jedné ze svých prvních rolí, který je tak trochu psychologem, tak trochu vyšetřovatelem a především soudcem. Zlo tu ještě není přímo zosobněno, Richard je spíše plodem prostředí, v němž musel vyrůstat, vázán na svoji matku, nerozhodný v citech, neschopný vyjádřit se, osamostatnit se, zamilovaný do hudby, s rozvíjejícími se psychopatickými rysy. Výjimečné jako morální portrét i jako napínavé drama. ()
Já moc tyhle starý filmy nevyhledávám, ale mám celkem rád Chabrolovu tvorbu a zajímal mě i Belmondo v začátcích jeho kariéry, takže jsem se na film podíval. Pro Chabrola se jedná o jeho dost typický dílo. Tenkrát se mu sice ještě nepovedlo vytvořit to správný napětí a atmosféru, ale jinak je to takový oblíbený Chabrolovo téma. Stane se vražda někde na venkově a je do toho zapletenej někdo z "lepší" společnosti. Jinak v těch novějších filmech od Chabrola většinou přišel nějakej "šok" až ke konci. Tady se celkem dlouho nic moc neděje, pak teda dojde k vraždě, ale pachatel je celkem jasnej na první pohled, takže když se teda nakonec přizná, tak se o žádný překvapení stejně nejedná. Navíc je vidět, že ten film je starej a v 50. letech ještě nikdo nechtěl ukazovat ve filmech moc násilí nebo nějakou krev. Ale na ty průměrný 3 hvězdy to stačí. ()
Chabrol ako vyšitý: rozklad buržoáznej rodiny ako na tanieri. Neverný otec rodiny, snažiaci sa márne svoju neveru pokrytecky ukrývať pred potomkami, o ktorej ale obaja dobre vedia. Frustrovaná manželka, nespokojná s dcériným bonvivánskym nápadníkom (úžasná herecká kreácia Jeana-Paula Belmonda), sexuálne frustrovaný synáčik, obťažujúci slúžku, ukrývajúci vlastné nedokonalosti sa počúvanie dokonalých skladieb klasickej hudby a zamilovaná i vnútorne zmätená dcérenka, snažiaca sa vyhovieť požiadavkám rodičov. No a do toho vražda. Ako takmer vždy u režiséra, je len prostriedkom k zobrazeniu rozkladného života spoločenských kruhov, žijúcich si na vysokej nohe. ()
Ve snaze o uměleckost film ztrácí na tempu i přitažlivosti, když se z banalit mnohdy vytvářejí hluboké pravdy. Nicméně i tak jde o zajímavý snímek; jen s trochu otravnou hudbou. ()
Velmi dobrý film, který mě hodně bavil. Pro mě, coby člověka obeznámeného s většinou Chabrolovy filmografie, se zde v podstatě ani nekonalo žádné překvapení - ten film obsahuje snad vše, na co je člověk u Chabrola zvyklý (kritika buržoazie, demaskování přetvářky, nevěra, vražda...), k tomu má navíc skvělé obsazení (mladý Jean-Paul Belmondo nemá chybu, btw. jeho postava flákače Laszla - spolu s jeho kumpánem Vladem - nápadně připomíná dvojici "umělců" z jiného Chabrolova filmu Laně, kteří si podobným způsobem rovněž žili na účet svého bohatého hostitele), hezkou hudbu a výtečné dialogy (typicky francouzsky duchaplné, jako např. tato replika komisaře, který odmítá nabídnutý šálek čaje: "Čaj nikdy nepiji, milostivá paní. Je mi nesmírně líto, že tato návštěva může vyznívat úředně, ale jistě pochopíte, že zločin nemůže být důvodem k přátelskému posezení u zákusků. Vím, že tato záležitost pro vás není příliš radostná. Ale nemůžu nic ututlat, byť si vašeho manžela vážím. Odpovězte upřímně. Máme požádat, aby se váš syn vzdálil?" - v dnešní zhrublé době zní tak kultivovaná slova jako závan z jiného světa, což taky přesně jsou). Odvysílání tohoto filmu na ČT Artu - navíc v původním znění s výbornými českými titulky Anny Kareninové - hodnotím jako záslužný počin, jakých není nikdy dost. ()
Zvláštně nekompaktní film se snaží řešit příliš mnoho vztahů mezi zhruba desítkou postav. Osciluje mezi romatickým filmem, rodinným dramatem a idylickou selankou venkovského poetismu. Ale většinou divákovi mnoho nenabízí. Za zmínku stojí dvě scény rámující vraždu, obě jsou excelentně nasnímány. V kontextu toho, že francouzský film se nikdy nesnažil o hollywoodské maskování technických aspektů snímku, by možná nasvícení mohlo obstát jako zajímavý umělecký pokus naopak zdůrazňujîcí tento prvek mizanscény. To by ovšem nesmělo být provedeno tak šlendriánsky. ()
Včera jsem se prvně seznámil s tvorbou Claude Chabrola prostřednictvím režisérova debutu Krásný Serge a musím říct, že mi onen depresivní černobílý snímek sedl o něco víc, než tahle "novovlnící se" adaptace detektivky. Ačkoliv hýřila všemi barvami, často hodně odlehčujícími prvky (mladý rošťák László, zasněné dirigování syna v pokoji a pod.) a příběh byl nakonec docela zajímavý, celé to pojetí dlouhého řešení vztahů v první polovině mne postupně spíše unavovalo, než bavilo. Příliš hodně postav a v rámci nich příliš vztahových zápletek, které dohromady souvislé napětí jaksi nedokázaly vytvořit. Od momentu vraždy (nebo-li objevení mrtvoly) se to naštěstí zlepšilo, nabralo skvělou úroveň a začalo to jako krimi thriller opravdu vypadat. Trochu pozdě, ale přeci jen. Víc než afektované provedení vraždy zaujala atmosféra během scén se samotným vrahem před vraždou a po ní. Režisérův velký obdiv k Hitchcockovi se promítl do výrazné tvůrčí inspirace a jelikož si Chabrol zachovává i svůj styl, není to vůbec na škodu. Nicméně i Chabrol mi potvrzuju, že spřízněný milovník "hitchcockovských" thrillerů (čest výjimkám!) asi nikdy úplně nebudu. 65% ()
Zaujímavo natočený pohľad do rozkladu zámožnej rodiny, kde sú azda všetky vzťahy narušené. Z tohto pohľadu je zaujímavou postavou ( Belmondo ), ktorý je akýmsi vyšetrovateľom i sudcom udalostí. ()
Belmondo v netypické roli povaleče a bonvivána Laszlo Kovacse. Příběh je zasazen do napjaté atmosféry rodiny Marcouxových. Manželé Henri a Theresa Marcoux k sobě cítí pouze čistou nenávist, Theresa navíc svou nenávist obrací i k jeho milence Lédě, který se rozhodl s ní odejít. Theresa do sporu neváhá zatáhnout své dvě dospělé děti Richarda a Elisabeth, která je zasnoubená s divokým a trochu záhadným Laszlo Kovacsem. Theresa navrhuje dohodu pro Henriho - svobodu a nevšímavost k jeho novému vztahu výměnou za zrušení zasnoubení své dcery a vyhození Laszla z domu. Po bouřlivých hádkách Henri odmítá. Následně je Léda nalezena ve svém domě mrtvá. Pro policii je hlavním podezřelým Roger Tarto, milenec služebné u Marcouxových. Kromě policie se vyšetřování ujímá i Kovacs. Skličující, temné a ponuré, těžko najdete někoho, komu fandit. Ale i tak velmi zajímavé. ()
Titulky uvádějí herce v pořadí, kterému ne zcela rozumím. Snad že Antonella Lualdi byla hostem z Itálie, tak jí připadlo první místo (Belmondo až na šestém místě? Asi ještě málo hvězda, přitom hrál docela velkou roli). Ostatně úkolem Antonelly Lualdi bylo být především krásná, což jako ano. Všechny tři holčičky (kromě Antonelly Bernadette Lafont a Jeanne Valérie) se celkem snaží, ovšem suverénně je válcuje o generaci starší předválečná hvězda Madeleine Robinson, šarmem, výkonem, nejednoznačným vyzněním postavy. Belmondo již tady naznačuje své pozdější role rozšafných hejsků (ovšem je dost napotlamě, jako všichni ostatní). Atmosféra ano, zajímavé rozmístění postav na šachovnici psychologického dramatu taky ano, dějově ale docela nuda. Jedno z přelomových děl francouzské nové vlny? Možná tehdy, dnes průměr. ()
Nedávno jsem se ve filmu "Poslední adresa" zamilovala do Lina Ventury, zde prozměnu do Bébela. ;-) Je zde (kromě svého typického sexy rošťáctví ;)) děsně roztomilý, k sežrání. :-D Prostě veselý, šťastný pohodář, co užívá života plnými doušky, přesto plno chladných a úzkoprsých lidí okolo něj to nechává chladnými a úzkoprými i nadále. Holt staré psy.... Zdánlivě prostý příběh - ovšem několika atributy vyšperkovaný k úžasné podívané. Kromě již zmíněného rošťáka film nabízí ústřední dějovou linku originálním způsobem - z úhlu pohledu každého z hlavních účastníků, dále dokonalou kameru, a v neposlední řadě nádherné přírodní scenérie, jako vystřižené z obrazů nejlepších impresionistů. Co se mi naopak nelíbilo (nicméně nijak zásadně neovlivnilo můj úhel pohledu), bylo především chování Theresina manžela ke své ženě, plné nenávisti a zloby (ten proud ponižujících nadávek - stará ve 40? To si snad dělá srandu, ne?? Co by byl potom on, ve 45?!), ale na druhou stranu ho chápu; a dále hudba, co jejich syn poslouchal - neslaná nemastná, nezajímavá. Ale to tak zřejmě mělo být, vzhledem k jeho povaze - vrána k vráně sedá. Film mi svým stylem, celkovou atmosférou, konkrétně pak kamerou a sladce hořkými lidskými osudy, velmi připomínal (mého oblíbeného) Godarda. Zdá se, že mám nového favorita. ;-) Já ty Frantíky prostě žeru... :-D Doporučuji jak všem milovníkům Belmonda, tak především kvalitní artové podívané. ()
moja zajímavosť: Postavu Laszla Kovacsa, ktorého stvárnil Jean-Paul Belmondo, mal pôvodne hrať Jean-Claude Brialy, avšak pre chorobu z projektu odstúpil. (dyfur) ()
Film Na dva západy je kriminálním thrillerem Clauda Chabrola na jiný způsob podle předlohy Stanleyho Ellina, spisovatele hororových příběhů. Má rytmus a esteticky veršovanou konstrukci poezie Nové vlny, má stylizované rozměry a oidipovské komplexy antické tragédie, obrazové výjevy Henri Decaëho jsou pojítkem s intimní náladou jizev vnitřních světů. Prvotním impulsem se jeví krize středního věku, základním úsilím jsou jízlivé a ironické útoky na maloměšťácké hodnoty a morální rozklad světa vyšší střední třídy. Báseň si vychutnává smyslný nadhled, privátní detaily i emoce jitřených nálad. Smutným hrdinou s předurčeným osudem je Henri Marcoux (velmi zajímavý Jacques Dacqmine), nebohý mužík v majetkoprávním zajetí společenského a existenčního úspěchu, ale též pochybných zábran maloměšťácké morální konvence. Nitro prahne po naplnění a sbírá svou odvahu. Hlavní ženskou postavou je Thérèse Marcoux (zajímavá Madeleine Robinson), ctihodná Henriho manželka. Vyšší střední třída si nahrazuje vzájemné city vztahů obřadem etikety a úporně brání poslední zbytky společensky váženého a úspěšného štěstí. Důležitou postavou je zde Laszlo Kovacs (pozoruhodný Jean-Paul Belmondo), bezprostředně otevřený nápadník dcery manželů Macouxových a nástroj antické boží moci. Proto konfliktům pomáhá určit čas a místo. Tragickým hrdinou je Richard Marcoux (zajímavý André Jocelyn), afektovaně samolibý synáček. Výsledkem světa bez lásky je lidské nitro, nezvratné poškozené oidipovským komplexem. Výraznou postavou básně je Leda Mortoni (příjemná Antonella Lualdi), sousedka a umělkyně, vyvolávající v domě Macouxových kontroverzní odezvu těch intimních pocitů. Z dalších rolí: mladá dcerka manželů Marcouxových v rozpolcenosti mezi konvencí maloměšťáckého standardu a rebelie v tělesné přitažlivosti Élisabeth (Jeanne Valérie), opojením mládí bezstarostně vyzývavá služka Julie (Bernadette Lafont), Laszlův kamarád a maďarský krajan Vlado (László Szabó), bezelstný mlékař Roger Tarta (Mario David), ironický policejní komisař, řešící vraždu (André Dino), či nestydatou služtičkou pohoršený zahradník (Raymond Pélissier). Film Na dva západy je v první řadě esteticky kolorovanou básní francouzské Nové vlny, v té druhé je maloměšťáckou kritikou a až v té třetí je kriminálním thrillerem. Pozoruhodný filmový zážitek! ()
J.P.Belmondo v roli příživníka jedné zámožné rodiny, který se uchází o dcera pána domu, kterého má obšláplého kvůli tomu, že mu sám dohodí mladou slečnu. Hádky mezi pánem domu a jeho ženou postupně naberou na takových obrátkách, které vyústí až ve vraždu. Na dobu padesátých let slušně zpracované, avšak málo spádové. ()
Belmondo v netradiční roli maďarského flinka, který parazituje na rodině, jejíž členové si díky své pohádkové zazobanosti mohou dělat (téměř), co chtějí. Monsieur Henri Zazobanec ho miluje skoro stejně jako svou milenku Lédu. Madame Thérèse Zazobaná se raději nechá psychicky týrat, a sama se mučí žárlivostí na Lédu, jen aby se náhodou neprovalilo, že pro manžela už je jen částí obstarožního inventáře, kterého by se rád zbavil, nebo aspoň zamkl do sklepa. (Ony by jí pak třeba sousedky už tolik nezáviděly.) Parazeťák Laszlo se vlažně snoubí s dcerunkou Elisabeth, která k němu chová city zamilované školačky a synátor Richard je prostě a jednoduše ma-GÓÓÓR! Nijak zvlášť originální detektivka, na níž je asi nepozoruhodnější, že je tu Belmondo nejen za flinka, ale i za Adama. ()
Jen jeden východ z klece. Nová jiskra srdce. Červeným si připili. Laškovná, šarlatová lekce. Tohle léto lehce zastudí. Do francouzské zahrady se Hitchcock s Bergmanem usadili. Zpečetí pokušení. Šepoty milostných závratí výkřiky běsnění. ()
Tak trochu dusné, tak trochu uspěchané drama s překvapivě výrazným Belmondem. Chabrol vzal vysoce dysfunkční rodinu s morálně pokřivenými členy a rozehrál příběh který nevyhnutelně musel skončit tragicky. Zvenku přicházející Laszlo Kovacs zde působí jako prvek, jenž jednak boří tradiční rutinu nenávisti a přetvářky, ale zejména instinktivně rozlišuje mezi zlem a dobrem, čehož už zřejmě nikdo z rodiny není schopen. ()
Takřka komorní příběh s detektivní zápletkou ve druhé části filmu. Milostný trojúhelník stárnoucího muže, nenáviděné manželky a záhadné Ledy, László dvořící se Elisabeth, její podivně se chovající bratr, služebná, zahradník... Každý musí chápat Henriho, jehož žena je doslova satorie, kterou všichni musejí poslouchat. A každý se musí předem dovtípit, kdo je Ledin vrah. Nepatrně slabé, ale vedle toho výborné výkony herců v čele s mladým Belmondem v počátcích jeho slávy, takže čtyři hvězdičky odpovídají tomu, co jsem viděl. ()
Klasika francouzské detektivky tzv. nové vlny polemizující mezi uměním, literárním pojetím a snad i kapkou noir. Velký dům s rodinou, kde to funguje poněkud ledabyle, a kde jsou vzájemné vztahy na pomezí skromnosti, nenávisti, rodinných a majetkových záležitostí. A v takovém prostředí dojde k vraždě. Dramatický příběh je velmi dobře natočený a hereckými protagonisty zahraný. Charaktery postav jsou ve své podstatě dobře vyobrazeny a jisté divadelní rozpoložení dialogů a herectví tomu dodává na atraktivitě. Zní to divně, ale vražedná scéna je to nejlepší, co tu je k vidění. Příběh se musí velmi pečlivě sledovat k pořádnému uchopení dějové linky. Polemizuje se, že se tímto filmem dokonce inspiroval i samotný Alfred Hitchcock, ale těžko posoudit. Snímek je kromě scénáře a pojetí zohledněn i po obrazové stránce. Na každičký detail byl brán ohled a tak je každičké filmové okénko skutečně jako obrázek. Nejen strukturou barev, ale i využitím prostoru. Film je dnes už spíše pro náročného diváka, takže neosloví leckoho a upřímně, je to škoda. ()