Rváč
Le Battant
The Fighter
Bojovník
Kamera:
Jean TournierHudba:
Christian DorisseHrají:
Alain Delon, François Périer, Pierre Mondy, Anne Parillaud, Andréa Ferréol, Marie-Christine Descouard, Michel Beaune, Richard Anconina, Philippe Castelli (více)Obsahy(1)
Roky ve vězení mu mohou vyvážit už jen ukradené diamanty, ale podsvětí nezapomíná... „V kapse mám 1000 franků, na sobě šaty starý deset let, ale něco mi říká, že mám vydržet..." říká hlavní hrdina filmu Bojovník Jacques Darnay, kterému soud vyměřil patnáct let za přepadení klenotnictví, při kterém byl majitel zabit a zmizely diamanty v hodnotě čtyř milionů franků. Darnay je propuštěn předčasně, protože policie doufá, že ji dovede k ukradeným diamantům. Jediný, kdo byl tehdy zatčen, byl Darnay a policie tuší, podsvětí to ví, že on nevraždil. Nicméně diamanty chtějí všichni. (Česká televize)
(více)Recenze (99)
Nic nového ani převratného, ale vcelku příjemná zábava. A v jedné scéně je několikavteřinový záběr na prázdnou ptačí klec a k tomu zazní pár taktů ze Samuraje. ()
Fajnově ne-jednoduchý příběh. 4/5 ()
Na Delona nejsem fanda a téma filmu je mnoho krát již použité, přesto jsem dokoukal asi kvůli melancholické hudbě :-) ()
Dost kvalitní delonovka, nepatří k nejlepším, ale stále je to nadprůměr. Delon, zdá se, není špatný ani jako scénárista a režisér. ()
Diamanty jsou věčné, a stejně tak galerie samotářských a tvrdých elegánů klasika Alaina Delona, který ani tentokrát nehodlá jen tak složit zbraně do klína. Čtveráckému pistolníkovi, ptáčkovi zpěváčkovi, nedotknutelnému veřejnému nepříteli č. 1 v obleku nažehleném, v rozhalené bílé košili, s letmě odhalenou hrudí, dýchají na záda živly podvratné. Je třeba ohlédnout se zpět a srovnat nevyřízené účty odpočítáváním minulosti. Svým úsměvem potutelným, pln nasazení, jest terčem informace cenné. Rivalští kumpáni nedočkavě vyčkávají, až ukáže prstíkem na skrýš mamonu. Pohled tváře delonovské přitahuje, neodolatelně probodne zjihlá srdce každé z přítomných dam, vzápětí něžně strhne i jejich neprůsvitný šat. Pro potěchu svou i ostatních mužů, nechává Anne Parillaud, svou oblíbenou, v zásadě na Evu oděnou. Revolver zpívá ukolébavku zloduchům dotěrným. Kdo si první uždibne z lupu klenotnictví, ochutná tvrdost diamantu a bude si lebedit v bavlnce? "Alain Delon je ten nejbohatší z bank nad Seinou," se snídaní u Tiffanyho, po boku své "mademoiselle de Paris" s diamanty netknutými svitem odhalení. Čest lupiči hájeném v ráji dalekém. ()
Standardní dobré krimi s Delonem. Vše je prosté logické a srozumitelné. Bohužel žádný pokus o umění. Nicméně takový film člověka alespoň nenasere. ()
6000000 franku v diamantech. ()
Nebylo to špatné, ale poněkud roztahané. Zkrátit o půl hodinu, tak to má určitě větší spád. Ale jinak slušný. ()
Klasická Delonovka, kterou si sám odrežíroval, obsadil si své oblíbence (hlavně Annu) a vzal svůj ikonický příběh. Alain je tu ve formě, Anne odhazuje jeden svršek za druhým a divák se baví, co chtít víc? Jacques opouští vězení a v tu chvíli začnou jeho stří kumpání chcípat jak mouchy, minulost se prostě vrací a on se s ní musí porvat... 70% ()
Jeden drsný vyžilý chlap středního věku s nekompromisním pohledem ocelově modrých očí a s nekompromisním pohledem na svět se vrací zpět z vězení. Žádná idylka v nových časech se však nekoná, staré struktury ožívají a dávají o sobě pořádně vědět. Inu diamanty jsou slovy klasika věčné. Zbývá už jen zapálit cigaretu, nadechnout se čistého vzduchu, vše velmi oduševněle prožívat, pořídit nové šaty, zapnout svou ostražitost a vše může maximálně stylově odstartovat. Zápletka naprosto jasná, snad i předvídatelná, ovšem niko-li naivní. To je velké plus, neboť film nenabízí nic jiného, než přímočarou zábavu. Co se týče samotného vyvrcholení a závěru, je mi potěšením konstatovat, že i zde Delon neztrácí nic ze své autentičnosti. Jeho filmová postava jedná tak nekompromisně a nedůvěřivě, že závěrečná Delonova dedikace filmu René Clémentovi je velmi logická. Není pochyb o tom, že Delon je autentický, takřka neměnný. Tuto svou vlastnost propaguje ve svých mnoha filmech, jde jen o to, jak vypadá celkové vyznění Delona v kontextu s daným snímkem. Zde se jistě nelze vyhnout menšímu klišé. ()
Alain Delon je herec mojich mladých rokov. Snažím si zohnať jeho filmy. Musí uznať, že mal aj lepšie filmy ako tento, ale aj naopak. Vôbec som nečakal taký koniec filmu, stále som čakal kedy sa mu to nepodarí. Ale podarilo sa...... Dávam 75%. ()
Nechoď tam. Viděla jsem to v kině tisíckrát. Chlápek říká, že je to naposledy a odkrouhnou ho. To je osud. / To není osud, to je cenzura. Kdybych nebyl sám takový fešák, přál bych vypadat jako Alain Delon. Kromě jiných výhod by mi to skýtalo možnost hrát v jakémkoliv filmu a učinit jej svou prostou přítomností bez ohledu na další kvality docela dobrým. Takový, docela dobrý, je i Le battant. Film esenciálně řídký jako mlha pařížských bulvárů, rozháněná směšně malými motorovými vozidly, vystavěný na fousaté historce o propuštěném vězni, zloději nikoliv prostém cti, zašitých diamantech a konkurenční bandě, která by si také ráda přišla po letech odnětí svobody autora loupeže na své. Prostota vyztužená zašmodrchaností nemá vlastní podstatu a vyprávění nezřídka absentuje zcela, ponechávaje film snímání Delonovu poflakování se, ale nepostrádá styl, z něhož cca 60% distribuuje svým charisma sám herec/režisér. Zbytek jde na vrub atmosféře časů, v nichž bylo k uskutečnění telefonátu nutno zaparkovat u krajnice a vstoupit do telefonní budky, a nesmlouvaný zákaz nošení podprsenek. Kůži a to ostatní nastaví Delonovi v průběhu filmu Marie-Christine Descouard, Andréa Ferréol a (stejně jako dva roky předtím) Anne Parillaud, všechny v ohanbí s čímsi, co nemohly nebýt paruky. Jistou osobitost propůjčuje filmu stále patrné Delonovo režisérské diletantství, projevující se v přijatelných vypravěčských hloupostech (např. fotografie zesnulé v jejím vlastním bytě) a neuvěřitelně pitomé práci s repetitivním šansonovitým sountrackem Christiana Dorisse. Říkala jsem ti, že nechci umřít blbá... *kucky* *kucky*... ()
Jedna z těch solidnějších Delonovek. ()
Do poloviny filmu jsem si říkal, proč tak nízké hodnocení, ale po shlédnutí druhé poloviny filmu už tak trochu chápu. Alain Delon jako ostřílený profesionál, i když osm let netrénovaný, zvláštní a přece dokázal úctyhodný počet lidí zabít a ještě s jiskrou šarmu, která překrývá naprosto neuvěřitelný děj. Jediný pak, kdo filmu ještě něco přidal, pak mohl být leda tak Francois Perier a Annie Parillaud, kteří jsou skutečně zajímaví francouzští herci, přístě Delone akorát trochu mín erotiky, v kriminálce se to až tolik nehodí. ()
věřím ale, že Delon si při natáčení díky Anne Parillaud vcelku přišel na své... ()
Delon v klasické osmdesátkové francouzské trochu drsnější kriminálce, z které si ale nejvíc pamatuju budoucí brutální Nikitu Anne Parillaud. ()
rozhodně patří mezi ty lepší z Delonových filmů, snad až na tu stále se stupidně opakující melodii.. ()
Povedena gangsterka o diamantech se stale vybornym Delonem a se slusnym scenarem. ()
Tak Bojovník byl mocinky legrační, ale as být neměl. ()
trochu překombinované, ale dobré. Nechybí napětí, akce, dobrá muzika a nahý Delon. Co víc si přát. Za mne 75%. ()