Borsalino & Co.
Borsalino & co.
Borsalino a spol.
Borsalino a spoločnosť
Režie:
Jacques DerayKamera:
Jean-Jacques TarbèsHudba:
Claude BollingHrají:
Alain Delon, Riccardo Cucciolla, Daniel Ivernel, Reinhard Kolldehoff, André Falcon, Lionel Vitrant, Adolfo Lastretti, Greg Germain, Pierre Koulak (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Válka gangů v marseillském podsvětí třicátých let, kde jedinou dorozumívací řečí byly kulky... Roch Siffredi (Alain Delon) má roku 1934 francouzskou Marseille pevně ve svých rukou. Ale jen do chvíle, kdy se do přístavního města pokouší dostat italská mafie. Jeho přítel Francois Capella je zabit a Roch sám je unesen a vězněn lidmi z Volponeho klanu. Po systematickém ponižování a mučení se mu podaří uprchnout do Itálie. Je bez přátel, bez peněz, zcela na dně a přesto chystá pomstu. Jako uragán se vřítí do Marseille a systematicky ničí budovanou říši vetřelecké mafie. „Zabij mě pomalu,“ řekne jednoho dne s nenávistným pohledem svému rivalu Volponemu, „Jen jeden z nás přežije!“ (Česká televize)
(více)Recenze (117)
Skvěle padnoucí oblek, klobouk do čela, do ruky chrlič olova Thompson. Přidat nesmiřitelný výraz a chladné modré oči a máme tu cosi velmi, velmi stylového. Pak ale přijde to horší - chybí nám nějaké propojení jednotlivých scén, které navíc občas samy o sobě působí dojmem čehosi vypůjčeného, respektive jinde s drobnými změnami viděného. Borsalino a spol. není žádné gangsterské drama, je to spíš poměrně štědře krví potřísněná střílečka, která má shodou náhod nebo lépe řečeno díky Alainu Delonovi a dobovému zasazení sakra styl. Ve své době možná díky neokoukanosti použitého množství miniaturních náloží a červené barvy tento snímek sklidil větší úspěch, já ale dnes nedám víc než 70%. ()
Francouzi se dle mého po shlédnutí tohoto filmu snažili o napodobení gangsterek tak důrazných a tvrdých jako je třeba Kmotr. Ale kam se to hrabe na něj....I když je Alain Delon nádherný a sympatický bůhví kam, nemůžu tomuto filmu přijít na chuť. Není špatný, to rozhodně ne, jen jsou filmy tohoto typu pro mě filmem, na který se podívám jednou a dost a když z nudy nemám na co koukat a padne slovo na Borsalina, vím co čekat a právě proto nemůžu být ani překvapen. Všechny gangsterky mi totiž příjdou na jedno brdo. až na jednu, Kmotra, jenže tomu se nikdy nic nevyrovná a už vůbec ne Borsalino a a spol. Já jen poslouchám jak vedle mě táta říká jakej je Delon frajer, máma jak nádhernej je to chlap i dnes a jak z toho nakonec vznikne prudká hádka. :) ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,700,000║ ()
Retro gangsterka, která je nejen obleky velmi pěkně stylizovaná, avšak chybí ji hlubší myšlenka nebo duše. Alain Delon je jako vždy velmi dobrý, ale ani on nedokáže utáhnout všechno na svých bedrech i s přihlédnutím k trochu chvílemi zvláštnímu scénáři. Okatá inspirace z hromady podobných filmů nebyla nijak zakryta ani vylepšena a tak zůstává jen průměrný produkt opisování s jedním velkým francouzským hercem. Možná černobílé by to bylo zajímavější... ()
Druhý Derayův vidím a už na mě zase útočí chlapík, který v žádném případě nepřemýšlí o tom, zda by měl někoho ztlouci či zabít - prostě to dělá. Belmondo v Dobrodruhovi byl trochu více tlučhuba, více tloukl hubou svou a více tloukl huby cizí. Delon zde se chová chladněji, odtažitěji a vražedněji - však se na to také patřičně oblékl. +++++ Borsalino snad ještě více než Dobrodruh trpí dějem nedějem - akce střídá akci, přestřelka přestřelku, ovšem fabule je bídná: "Zabil jsi mi kámoše, je po tobě." "Zabil jsi mi bráchu, je po tvejch kámoších." "Zabil jsi mi další kámoše, zabiju všechny tvoje kámoše a tebe." Sama o sobě ještě nemusí taková prostinká zápletka zadělat na špatný film, ale šance se snižují tím,, že strana na tahu je aktivní a slaví úspěchy a druhá s tím není schopna nic dělat. Pak se role otočí. Přímočarost skoro zavání záměrem - jedna banda vždy vpadne na území druhé a tam všechny vystřílí. Nikdo zbytečně nekecá, nežadoní a nemachruje. +++++ Z režisérova umu mě zaujala jen tendence prostříhávat akční scény na místa, kde se dosud nic neděje. Náhle tam však vtrhávají komanda či prchající s násilím v patách. To rozhraní, teď se nic neděje- teď jde o vše či tady se nic neděje-tady jde o vše... jistý dojem i zájem o film to vyvolává. +++++ Chladným mě naopak nechala snaha vpašovat do filmu politiku. Vsadím se, že ono napojení hlavního záporáka Volponeho na nacistický Berlín, je ve filmu jenom proto, abychom si nemuseli uvědomit, že nejenom Volpone (Cucciolla), ale i Siffredi (Delon) je bezskrupolózní vrah, nebezpečný zločinec a kdovíco ještě. Případně takový sice je, ale náš, domací, lepší. Na mně to moc nefungovalo. Slabé ***. ()
Borsalino a spol. aneb nemilosrdný mstitel se vrací..Válka francouzského a italského vetřeleckého gangu a gangsterů, systém organizovaného zločinu, to vše před 2. světovou válkou v Marseille...Akční drama s mafiánskými prvky s chladným Delonem v hlavní roli (nezapomenu na jeho slova k protivníkovi "Zabij mě pomalu" nebo "Jen jeden z nás přežije"!), který ve filmu zabije snad na padesát lidí! Po trochu vlažném začátku se film tak od poloviny konečně rozjede a začíná být konečně i zajímavým, ten konec, kdy jsou v ráži jen samopaly, vážně nemá chybu a samotná velmi vynalézavá smrt všemocného padoucha Giovanniho Volponeho je jen třešničkou na dortu. Dnes ale bohužel jen průměr, s americkými gangsterkami ze stejné doby působí tato jen jako slabý odvar, jinak tenkrát u nás v premiéře (1984) pro mládež do 18. let dokonce nedostupný titul! PS: Ocenil bych ještě dobrý původní český Barrandovský dabing v hlavní roli s Ladislavem Mrkvičkou. ()
Z nerozlučné dvojky už zbyla jen ta polovina s menším nosem, ale masakr to není o nic menší. Aspoň si nevzpomínám, kdy jsem naposledy musela tak často tlumit zvuk, aby dávky ze všech existujících střelných zbraní neděsily všechno živé v doslechu. Pokud by snad někdo nevěděl, že ODS nebyla první politickou stranou, která se vesele paktovala s lidmi vonícími kriminálem, tak ho srdečně zvu na výlet do Marseille třicátých let a nechť si pevně drží klobouk, protože se pojede z kopce, vražedným tempem a prostředím stejně šeredným jako tehdejší móda, zato s elegánem Delonem za volantem. Neznám mnoho lepších způsobů, jak trávit deštivý víkend. Tedy znám, ale chodí sem i děti, tak to nebudu rozebírat. ()
Jedna z těch lepších akčních kriminálek s Alainem Delonem v hlavní roli, která čerpá námětově ze složité politické situace ve Francii koncem 30. let a vlivu nastupujícího fašismu. Viděl jsem opakování Borsalina po dlohých 12 letech a hodnocení ze slabších čtyř hvězdiček snižuji na poctivé tři. Přeci jen z tohohle staršího snímku čiší určitá šablonovitost a rutinní režie. Celkový dojem 55 %. ()
„Svět se točí rychle, pane Siffredi. Hlavně pro ty, kdo zůstali sami..“ Nedobrovolné vystoupení z vlaku a výbušné vystoupení komika na pódiu jsou zahájením války. Jednoduché, hlučné, místy nedůsledné, tak jak ji milovníci starých pořádků a gangsterské cti mají rádi. Lakonický Delon pronese zhruba tolik replik jak T-800 a než stylově přiloží duceho uhlím do skříňového kotle, vykoná vengeance i na játrech protivníků.. Ten první záběr a ta ponurá hudba u něj, no fujtajbl.. ()
Srovnáváme-li americký akční film naší současnosti s francouzskou školou detektivky, jak postupně vzniká a dozrává v průběhu šedesátých a zejména sedmdesátých let minulého století, vynikne řada nepřehlédnutelných rozdílů. Kvalita výpravy a vůle po vystižení hodnověrnosti prostředí jsou v zásadě srovnatelné; americké škole až fatálně však chybí francouzská záliba v kultivované formě a hladce plynoucím příběhu. Zužovat vysvětlení na vývoj žánru nebo odlišné tempo doby nepostačí právě tak jako odkaz na různost národních povah. BORSALINO A SPOL je přitom špičkovou ukázkou své školy i žánru. Nejen Italové, ale i jiné národy - jak dnes také postupně zjišťujeme - mají svůj organizovaný zločin s historií neméně poutavou a plnou krve jako v případě Apeninského poloostrova. Marseilleské podsvětí třicátých let s hnědým nádechem z italské strany ne tolik vzdálených hranic vytvořilo pro základní situace filmu víc než dobré výchozí prostředí. Nejen v popředí stojící Delon, ale i další představitelé důležitých úloh jako Riccardo Cucciolla v dvojroli bratří Volponů nebo Catherine Rouvelová jsou součástí ostré kresby doby, přepychových interiérů nevěstinců i vaudevillů a kabaretů. Kontroverzně působící přímočarost řešení je jen zdánlivě vytržena mimo kontext času a místa; rychlost ideálně uskutečňované akce jiné postupy ani nedovoluje a graciéznost, jakkoliv chorobná a zrůdná, k tomu všemu patří. Ptáme-li se po původu těchto komozičních postupů, nemůžeme skončit jinde než u starých dobrých Dumasvých hrdinů. Monte Christové i D´Artagnanové mají také své Planchety, i oni staví na přátelství na život a na smrt a není-li zbytí, sahají k drsnostem, při kterých běhá mráz po zádech. Pravděpodobnost toho, co v jejich případě vidíme na stříbrném plátně, není významně vyšší než v BORSALINECH. Spíše naopak. Lehkost žánru si tedy i v BORSALINOVI vynucuje snadnost prvoplánových postupů, jejichž vnějšková přesvědčivost je druhotně zesilována důkladnou kresbou charakterů i přesvědčivostí kontextu, do něhož je zasazována (Volpone není jen gangstrem, ale i exponentem krajní francouzské pravice a v mnoha ohledech i vysoce pravděpodobným poučeným příjemcem Hitlerových říšskoněmeckých marek). Určitý mezižánrový i dějový hybrid, jímž BORSALINO také je, jen dále zesiluje hodnotu jednoho z prvních Delonem produkovaných filmů. Máme-li tedy uzavřít tento komentář tím, čím byl započat, totiž srovnáním klasické francouzské a současné americké školy drsného filmu, propracováváme se k podobenství výrobků z plně robotizované linky a poctivých, manufakturně se starou řemeslnickou precízností vyhotovovaných kusů na zakázku. Můj pocit je, že manufaktura právě pro tu starosvětskou nešablonovitou důkladnost v tomto srovnání nejen vede, ale i jednoznačně vítězí. ()
Staromodna (v dobrom slova zmysle) gangsterka, ktora sice nepriniesla nic nove, na druhu stranu vsak ma vsetky predpoklady pre to, aby bola velmi prijemne stravenym casom pre fanusikov zanru. Bodiky idu dole za strohu a neobjavnu reziu a jednoduchy vyzual, no atmosferu pekne vynahradzaju paradne dobove vozidla, kostymy a automaty Tompson :). (8/10) ()
Ono by toto pokračování mohlo být i samostatným filmem a jedná se o skvělou řežbu i bez znalosti prvního dílu. A stejně tvůrce podezřívám, že jednička vznikla jenom jako předehra před dvojkou, která je jednou stominutovou akční orgií. Drsnou, realistickou a poctivou. Krátká zápletka s udělání Sigffrediho alkoholikem mi připoměla "Francouzskou spojku 2" (natočenou příští rok). Alain Delon je ledový jak kra a tvrdý jako skála. V jeho cestě za pomstou mu nelze nefandit. Jo jo, tohle je stará drsná škola, kde se moc nekecá a hodně se jedná. Ale bohužel dějová linka jaksi chybí. ()
"Zákony jsou jen pro chudé." ()
Oko za oko, zub za zub. Jednou jsi dole, pak zase nahoře, a tak nějak dokola. Není to nostalgie, proč ponechám hodnocení z dřívějška, ale fakt, že tahle gangsterka je stále svěží. Police - kam vítr, tam plášť, vendeta a Delon, který sice není úplně ideálním představitelem tvrdého šéfa, ale jeho kamenná tvář vyzařuje snad všechny emoce dohromady. ()
Pokračování veleúspěšné krimipovídky a spolupráce dvou ikon tehdejší filmové Francie. ()
Vynikajúca gangsterka tradičného strihu, hrdinovia sú tvrdí chlapi, ktorí nejdú pre ranu ďaleko a s kecaním to tiež moc nepreháňajú. Jeden z najlepších francúzskych filmov, ktoré som kedy videl. Ozaj výborná gangsterka s klasickým námetom neľútostného boja medzi gangmi a o pomste. Škoda že v našich televíziách sa púšťa iba tento film a nie aj jeho lepší predchodca, ktorý som si musel stiahnuť sám. Tento film som preto videl skôr, čo je škoda. Nevedel som, čo sa stalo v prvom, i keď nám to sčasti tvorcovia objasnili. Odporúčam však, ak ste prvý diel nevideli, aby ste si ho pozreli skôr. Nebudete ľutovať. ()
Nemůžu souhlasit s tím, že jde o jednu z nejlepších kriminálek s Delonem. Mám na to docela jednoduché měřítko, a tím je zábava. Kdyby mě takhle bavila holka ve vinárně, do rána zapomenu jméno. Borsalinova společnost byla tak chladná, že jsem si v pokojíku musel přitopit. ()
DVD/// Obsazení 7/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Akce 7/10/// PLUS: Alain Delon, prostředí, příběh, poměrně dost akce MÍNUS: o hlavního (anti)hrdinu se tolik nebojíte, napětí je slabší/// Shrnutí: Roch Siffredi je celkem frajer, i když je to lump, budete mu fandit a pokud tomu tak bude, tak se vám bude líbit i finále. Řekl bych, trochu jinak zpracovaná gangsterka, ale asi začínám zjišťovat, že mě tenhle žánr baví. Škoda, že jsem zatím neviděl první díl, ta fotka nad hrobem v prvních minutých mě zaujala./// Celkem 70%/// ()
Toto téměř není film, ale retro módní přehlídka - ke konci jsem měl všech těch proužkovaných obleků a klobouků právě po krk. Pokud jsem tedy zrovna neumíral nudou: celý ten film je zoufale dysfunkční ve schopnosti vyprávět nějaký příběh. Spletenec scén sice spojuje postava ústředního chlápka a jeho pomsty, ale celé je to sestříhané tak debilně, že se film rozpadá na autonomní části. S nějakou psychologií postav se tvůrci taky dvakrát nepárali a celé to působí spíše jako pokus o žánrový snímek, který dle zadání jakoby obsahuje vše, co by zde mělo být, ale ono to prostě nefunguje. Výsledný dojem ve výrazné míře snižuje třeba už jen nevalná věrohodnost scén usilujících o naturalistickou syrovost, poznamenaná dobou vzniku, jakož i slabší herecké výkony. Uvážím-li, že už druhý den po dokoukání skoro neutiším, o čem ta kravina byla, pak mohu tento film jen těžko někomu doporučit. ()
Taká klasická "vyřizovačka", kde iba málokedy nepočuť kadenciu samopalov a ďalších zbraní. Pri monotónnom spôsobe vraždenia poteší sem tam nejaké to vyhodenie z vlaku.Pridanou hodnotou je potom najmä politický kontext. Delon je už na všetko sám, iba s anonymnou partiou a ide to ťažšie, pretože už nemá pri sebe Belmonda. Taký je aj môj dojem z filmu, je to ako keby už skutočne odišiel Glover do dôchodku a my by sme sledovali iba Gibsonovu snahu vyriešiť prípad. Čiže aj napriek kvalitám tomu niečo chýba. Potešil "jemný" čierny humor, všimnite si romantické zhľadanie Delona s jeho milou v nevestinci a čo musel urobiť preto, aby k nemu došlo. ()