Osudový kruh

Na tyhle oldskool kriminální filmy můžu koukat třeba každej den. Místo nějakejch hláškujících kašparů jsou tady uvěřitelný postavy, nechybí napětí, atmosféra a jakási syrovost. Filmu ublížila přílišná rozvláčnost a zdlouhavost. Ve střižně ty nůžky prostě měli používat trochu víc. No a pak je tady Bourvil. Já nemůžu napsat, že by snad hrál špatně, ale pro mě to asi bude vždycky takovej ten představitel naivních prosťáčků. Když se k tomu navíc přidá dabing Jiřího Brudera, tak jsem mu toho komisaře nějak nevěřil. Dokázal bych si v tý roli přidstavit třeba Lina Venturu, Jeana Gabina, Bernarda Bliera, ale Bourvila prostě ne. To je jak kdyby roli Delona měl hrát třeba Pierre Richard :-) Jako celkově to je rozhodně film, kterej stojí za vidění, ale nějaký vady na kráse jsem tam našel. 75% (18.03.2012)

Štýlová, dusná softartová gangsterka zo starej školy pre fajnšmekrov. Prvé stretnutie s Melvillom vyšlo presne podľa mojich predstáv. I keď som o ňom zhola nič nevedel (teda okrem názoru niektorých náročnejších divákov, že sa jedná o špičkového režiséra), jeho rukopis je poznať na sto honov - teda ak sa aj jeho ostatné filmy odvíjajú v podobnom duchu. Do klasickej kriminálnej zápletky s Delonom v jednej z množstva podobných rolí dosadzuje kontúry špecifického realistického rozprávania (ktoré narúšajú len surrealistické výjavy z Jansenových nočných môr v útrobách jeho bytu) - chladne naratívny prístup bez rušivých elementov, dlhé, mlčanlivé scény, do detailu precíznymi kameramanskými technikami snímajúce každý úkon jedného z (anti)hrdinov, strohé a účelné dialógy určené len pre momenty, keď si postavy majú čo povedať. Chápem, že pre niekoho to môže byť dlhé, únavné a ťažko stráviteľné, ja som si však túto jazdu užil so všetkým, čo k nej patrí, teda sústredenou pedantnou réžiou, perfekciou, sršiacou z filmu, inklinovaniu k ázijskej filozofii, netradične rozprávanému príbehu, kde sa všetko skutočne dokonale pretne až v samotnom závere a bez výnimky brilantnými výkonmi hlavných predstaviteľov (Bourvil príjemne prekvapil). Tak prepracované dielo, v ktorom nie je nič navyše a ktoré si plynie svojim vlastným, prirodzeným realistickým tempom, často úplne bez slov a len za sprievodu minimalistických hudobných motívov, je malým zázrakom. Scéna lúpeže je tým najtichším a najdokonalejším zločinom v histórii zvukového filmu. 100% P.S.: Všimnite si výtvarnej stránky filmu, používania vertikálnych línií v interiéroch a všadeprítomných mreží (na stanici, v podniku, v banke), ktoré Coreyho prenasledujú pri jeho snahách o resocializáciu. Melvillovo majstrovské dielo, ktoré je zlatou baňou pre pisateľov a milovníkov obsiahlych interpretačných analýz, tak nenápadne podsúva ďalší význam - celý svet pre nás môže byť len jedným veľkým väzením, z ktorého niet úniku. (27.05.2014)

Tak takhle ano, takové filmy já můžu. Dobrá hudba, málo keců, věrohodní hrdinové i příběh. Udělalo mi velkou radost, že můj milovaný Demarsan (resp. De Marsan) už je zde uvedený a můžu si ho konečně zařadit do topky oblíbencýh skladatelů. Bourvil byl ve své roli komisaře Matteie zajímavý, ani mě to moc nepřekvapilo, proč by měl být pořád tak ňoumovitý, nicméně jsem mu to zase až tak stoprocentně nevěřila. Delon neoslnil, ani nezklamal, zkrátka takový starý dobrý Delon bez přídavku. Ale ona role Coreyho další přídavek nepotřebovala, takže OK. Kdo mě nejvíc dostal, byl monsieur Montand, kterého jsem v první chvíli vůbec nepoznala a který byl celou dobu naprosto úžasný a strhující. Ve vedlejší roli Paříž včetně jejích typických lamp. Nemůžu si však pomoct, ale Armáda stínů i Samuraj byl pro mě chutnější šálek kávy. (16.12.2011)

70. léta a detektivka, to je pro mě Francie a Alain Delon. Pomalé, místy rozvláčné tempo tento kousek nijak nesnižuje, jen vyžaduje trochu více pozornosti a trpělivosti. Otřesný Delonův knírek, nešika Bourvil v atypické roli, Montandovy noční můry... utkvěly mi jednotlivosti, což není známka potrhaného scénáře. Měl jsem být víc bdělý... (21.06.2010)

I když jsou zde dobré herecké výkony a scénář není špatný, je to styl, jakým je film natočený, který dovede zaujmout. Styl, kde vyniká hra se zvukem a s tichem. Absence soundtracku je celkem patrná, ale teprve v některých vypjatých scénách si uvědomíte, jak silným nástrojem je ticho. Francouzi nemají jen dobré komedie. (05.05.2017)