Comme un boomerang
Il figlio del gangster
Like a Boomerang
Boomerang
Režie:
José GiovanniKamera:
Pierre-William GlennHudba:
Georges DelerueHrají:
Alain Delon, Carla Gravina, Dora Doll, Suzanne Flon, Reinhard Kolldehoff, Charles Vanel, Laurent Malet, Robert Klein, Louisa Colpeyn, Monique Chaumette (více)Obsahy(2)
Jacques Batkin se domníval, že svou gangsterskou minulost nechal za sebou. Podařilo se mu vybudovat prosperující dopravní společnost, ale co je pro něj ještě důležitější, má respekt a úctu svých zaměstnanců. Asi se měl více věnovat svému synovi a nenechat ho přátelit se zlatou mládeží. Na jedné párty, kde zdaleka nezůstalo jen u alkoholu, zabije jeho pubertální kluk pod vlivem drog policistu. Případ se ihned dostane na přední stránky novin, policie a veřejnost nehodlá Jacquesi Batkinovi nic odpustit, naopak. Batkin najímá nejlepšího advokáta a pouští se do boje, zatímco je jeho syn ve vězení konfrontován nejen se svým svědomím, ale i s otcovou minulostí. (Česká televize)
(více)Recenze (31)
Já toho Joseho mám strašně rád, protože v jeho příbězích jde především o obyčejnou lidskost vyprávěnou prostřednictvím citlivého příběhu, který pozvalna graduje v tradičně tvrdé finále. Mám jednu výtku, nikdo si příliš nelámal hlavu s tím začátkem, já jsem nějak nepochopil co tam policajt dělal a celá ta úvodní pointa mě přišla na vybroušeného scénaristu, jakým José bezepsoru je značně pitomá. Delon skvělej a kompozice Georges Delerueho ještě lepší. Mám dojem, že jeho francouzská kariéra mu seděla lépe než americká, ale tak to je asi věc ucha. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $800,000║ ()
Velké děti, velké starosti. Elegantní ramínko na kabát značky Delon se vyrovnává s důsledkem a snaží se odstranit příčiny, ale ty úplně prvotní jej nakonec stejně doženou.. Klasická Giovanniho terapie, která se rozhlasem reportovaným finále marně snaží dohnat akční resty a svou poslední scénou mírně připomene Veberovy Uprchlíky (samozřejmě s nohou na brzdovém pedálu optimismu). Děkuji tvůrcům, že mi umožnili ukojit fetiš na hranaté renaulty a peugeoty ze sedmdesátek.. ()
Dobrý film o silném vztahu otce a syna v popředí nešťastné vraždy policisty. Hudbu zkomponoval Georges Delerue..Kam až vede otcovská láska a nehynoucí síla vymanit se ze spárů spravedlnosti... ()
........super muza ...... ()
Tradiční Giovanniho téma netradičně zpracované do scénáře kecajícím Delonem. Což byla zřejmě ta první chyba. Druhou, o poznání větší chybou, je obsazení šmíráka Louise Juliena do role Batkina mladšího. Giovanni snad poprvé ve svém filmu jasně ukazuje zločin, který vedl k následnému uvěznění. Možná i proto nedokážu Eddyho tak litovat a soucítit s ním. Sám Giovanni téma otce bojujícího za záchranu svého syna zpracoval mnohem lépe ve filmu Můj otec, komorním příběhu, jehož scénář si napsal sám. Tenhle film má náboj pouze ve chvílích, kdy je před kamerou Delon, naštěstí je před ní téměř neustále. Bojím se, že kdyby byl v hlavní roli někdo jiný, snímek by oprávněně zapadal prachem. Dle mého jeden z nejslabších Giovanniho filmů. ()
Alain Delon sa nám tu predstavuje v úplne rozdielnej úlohe, na aké sme boli v tomto období uňho zvyknutí. Má síce na sebe oblek a občas aj dlhý baloňák, ale inak ide o podnikateľa, ktorý netasí zbraň a (väčšinou) nepoužíva päste ako Delonovi policajti či gangstri. Film sa snaží problematizovať otázku toho, kto je v spoločnosti do akej miery zločinec a dobre z toho nevychádzajú ani polícia, ani justícia a už vôbec nie tlač. Nie žeby Batkinov syn bol vo veci nevinne, drogy mu nikto brať nekázal, ale svoj podiel viny na smrti policajta tak majú aj dílery drog. Posolstvo je tak teda jasné, nie je cielené iba na dobové francúzske reálie, ale otázka viny-neviny, vinníka či obete je v každej dobe a krajine zovšeobecniteľná. ()
Z pohľadu do mojich hodnotení vyplýva, že José Giovanni je o čosi lepší scenárista, než režisér, i keď jeho trojka (Posledná adresa, Dvaja muži v meste a Čierny talár pre vraha) je pre mňa nezabudnuteľná. Bohužiaľ Jako bumerang ma nezaujal. Bolo tam veľa hluchých miest, falošných tónov a neoslovilo ma ani herectvo hlavných predstaviteľov. Za omyl považujem obsadenie úlohy Eddyho Batkina. Bol úplne nevýrazný a vekom mi pripomínal skôr Delonovho brata, než syna. ()
Delon producent se často stavěl do rolí hrdinů, kteří přes nepřízeň osudu hlasitě volají po divácké přízni. Tahle stylizace je někdy hodně špatně skrývanou falešnou skromností, jindy lépe skrývanou, někdy možná nezáměrně. Začátek je unylý, ale konec akční pecka, v níž musíte fandit padouchům, protože maličké gesto polaritu otočí. Chytré, scenárista na pochvalu. Smutné, drsné téma, zvláště když se snažíte vcítit do kůže AD. Další z mnoha důkazů, že trest smrti má smysl. ()
Delonova štylizácia do postavy bojujúca proti všetkým, ale predovšetkým za záchranu svojho syna zostala na polceste. ()
Každý, kdo trochu zná tvorbu José Giovanniho, si musí vzpomenout na téma defitivní zaškatulkování druhdy kriminálníka, dnes normálního člověka, které je nejvíce cítit ve filmu Dva muži ve městě. Boomerang takovou sílu neměl, přesto obviňuje soudní předpojatost a policejní zlovůli a výkon Delona zde působil absolutně věrohodně a v kombinaci s perfektní hudnou, jsem si film opravdu vychutnal. ()
José Giovanni byl asi velkým odpůrcem trestu smrti, když se ve více svých filmech snažil poukázat na problémový dopad jeho využití. Příběh otce a syna Batkinových se nese ve stejném duchu jako o něco starší Dva muži ve městě, má podobně tragickou a bezútěšnou atmosféru, přesvědčivého Delona v hlavní roli. I když se ale taky jedná o velmi dobrý film, takovou sílu jako zmiňovaní Dva muži přece jen nemá. ()
Nevím jak bych hodnotil, nehrát tam Alain Delon. ()
Dobrá hudba pomáhá zachraňovat plytký scénář, tím velkým zachráncem této průměrné trošinku tendenční podívané je ale Alain Delon. Slavné jméno zapříčinilo, že celuloidová kopie filmu ještě není obrostlá mechem a přihrádka s ní není pokrytá pavučinami. José Giovanni nutí diváky aby se postavili na stranu zjevných zločinců, kteří mají být obětmi bezohledného soudního systému. Poněkud podivínský děj místy nelze brát zcela vážně i tak je nutno poznamenat, že když se něco jako bumerang hodí, může se to taky vrátit zpátky. ()
Tento snímek na mne zapůsobil jako psychologické drama otce, který se zoufale snaží najít cestu pro záchranu svého jediného syna.. A jak mu postupem času mizí před očima jedna možnost za druhou, nabírá film tísnivou atmosféru a skličující pocity.. Alain Delon je bezchybný, naložil si film na svá bedra a odtáhl ho v podstatě sám.. A ještě dvě věci stojí za zmínku.. Diskutabilní námět (míra viny, zodpovědnosti, věk, drogy, bestialita bulváru, předpojatost soudců, policie) a nádherná hudba.. ()
Alain Delon jako bohatý podnikatel a otec, jehož jediný syn na drogovém večírku zlaté mládeže nechtíc zastřelí policistu. Soudce z toho chce udělat exemplární případ a mladíkovi hrozí nejméně 20 let za mřížemi, ne-li gilotina. Jeho otec má také kriminální minulost a média mu to v nejméně vhodnou chvíli připomenou. Přesto se za každou cenu snaží synovi pomoct a dostat ho ze spáru nenávistné justice. ()
Dlouho jsem váhal jestli mám dát pět nebo čtyři. Ale těch pět sem fláknu, zaslouží si to.:- ) Tenhle film jsem se pokoušel sehnat z důvodu, že jsem od něho čekal něco ve stylu Dvou mužů ve městě což je můj nejoblíbenější film a Giovanniho mám moc rád. A nezklamal mě. Giovanni sice druhé Dva muži nenatočil, ale opět udělal opravdu výborný a silný film. Předně bych ani Bumeranga moc neviděl jako typickou kriminálku, je to spíš dramatický příběh o tom že výchovu svých dětí by rodiče zaspat neměli a to právě udělal Jacques. Je ochoten ovšem svého syna za každou cenu zachránit. Svou minulost ale taky vymazat ze světa nedokáže. O tomhletom je praktický celý film, tempo je dost pomalé, scénář nikam nespěchá a Delon hraje citlivě. Díky tomu bez toho aniž bych měl nějaké výhrady jsem si mohl tuhle francouzskou lahůdku naplno vychutnat. A není potřeba k tomu nic víc psát... ()
Skvělý film. Skvělý scénář. Skvělý Delon. Skvělý Giovanni. Skvělý Deleure. Působivý snímek s nečekaně působivým koncem a celkovým vyzněním. U mě 90%. To, co uvádím níže, berte, prosím, jen jako velice lehkou paralelu, ale když jsem o tom v létě četla, okamžitě jsem si samozřejmě vzpomněla na tento film. Když k něčemu takovému dojde, tak nějak si nejde nevzpomenout. >>>>>>>>>>Zveřejněno: 03.07.2011 13:33, Autor: Martin Hájek, Eurozpravy.cz, mediafax. Alain Delon: Syn na večírku nestřílel. Ženeva - Slavný herec Alain Delon potvrdil, že na večírku v jeho ženevském bytě se skutečně střílelo. Popřel ale, že by střelcem byl jeho sedmnáctiletý syn Alain-Fabien, informuje v neděli agentura AFP. "Vše, co nyní vím, je, že můj syn nestřílel," řekl Delon v rozhovoru pro deník Le Matin. "Blbnuli s pistolí. Můj syn tím, že bez mého vědomí před společnými prázdninami v mém bytě zorganizoval večerní párty, ztratil mou důvěru. Velice mě to zarmoutilo," uvedl herec. Podle něj za podobné chování současné mladé generace může invaze internetu a virtuální reality do jejich životů. "S násilnými videohrami, Facebookem, internetem a vším tím zbytkem žijí naše děti neustále ve virtuálním světě. To je velice zlé," pokračoval Delon "Pak je brutálně zasáhne realita. Naštěstí ta dívka neztratila svůj život," dodal Delon, který žije v Ženevě a je 12 let švýcarským občanem. Incident se stal ve čtvrtek večer v bytě na ženevském předměstí Florissant-Malagnou. Kulka vážně zranila čtrnáctiletou dívku do břicha. Pistole se nacházela v Delonově bytě, údajně je součástí sbírky. Alain-Fabien je synem Delona a bývalé nizozemské modelky Rosalie van Breemenové (44), kteří se v roce 2002 po 15 letech rozešli. Mladík se do Ženevy přestěhoval minulý rok, když si vybral, že bude žít u otce. Delon převzal opatrovnictví nad svým synem v době, kdy se Alain-Fabien léčil ze závislosti na drogách.<<<<<<<<<< Realita bývá nevyzpytatelná. ()
Len o trochu slabsie nez Dva muzi ve Meste - tam sa tiez hra na podobnu notu jako tuna. Delon /Sicilsky Klan, Dobrodruzi, Osudovy Kruh/ to herecky zvladal, vidno ze ten /dnes uz hodne starsi pan ma herecky talent, Carla Gravina /Bandite v Milane, Tony Arzenta/ az tak hrat nevedela, videl som aj Doru Doll /Melodie Podzemi/, Suzanne Flon /Vrazedne leto, Mlcenlivy, Slunce Rostaku/ , dalej hrali tu aj Reinhard Koldehoff /Dva Machri mezi nebem a peklem/, zyvsok hercov som uz potom nepoznal. Rezisersky na urovni, dialogy tiez, spokojnost . 90 % ()
Pomalu plynoucí tíživé drama bez jiskřičky odlehčení o tom, jak otec pozdě začne bycha honit, aby dostal z maléru syna, a sám se přitom řítí do maléru ještě většího. Není to taková síla jako Giovanniho filmařský vrchol Dva muži ve městě, ale něco oba tyto snímky společného mají - opět je tu starý muž (v tomto případě advokát), který bývalého delikventa podporuje, aby zůstal na správné straně zákona, oddaná žena (s krátkými vlasy), která ale mnoho nezmůže, a hlas veřejnosti, který je silnější než spravedlnost. Za úvahu stojí i postava otce, který svého potomka sice miluje a promítá do něj své sny, ale pro přemíru práce a budování kariéry jej v podstatě nezná, a na dnešní dobu - bohužel - převratná myšlenka, že "úspěch nedává protekci těm, kdo ho mají". ()