Rozkoš

No jo, páni umělci. Tak jestli je tohle čistokrevný filmový art, tak to do mne nalijte litr slivovice a pak to pochválím. Já to viděl střízlivý, ale nevím, proč jsem nabyl dojmu, že tohle vypustil ven nějaký ožrala. Stále se to plácá od ničeho k ničemu a stále to nikam nevede. Nota bene, trans je mi z duše protivný, někdy i na blití. Koncert po půlhodině snímku mne definitivně utvrdil v tom, co si o tomto filmu myslet. Do konce jsem se díval jen silou vůle. Ale v paměti mi zcela jistě zůstane scéna s houmelesákem. Ta opravdu „sedla“. I když byla zcela mimo děj. (30.10.2019)

Už od počátku se film Rozkoš tvářil jako typicky famácký film. Leč dá se v něm hledat nejedno psychologické tajemství, které může zasáhnout kohokoliv z nás. A tím je virtualita vs. realita. Přičemž a to chválím Jitce Rudolfové - realita je vždy ta temnější než ta virtuální. ,,Žij v realitě" a co když v ní skutečně nacházíme? Aha? Tento film prozrazuje jaká realita skutečně je a jak před ní utéci... (15.09.2014)

A máme tu aspiranta na nejpodivnější paskvil roku. Krátce po průměrném Krásnu a výborných Něžných vlnách to asi jinak nešlo. Jana Plodková občas souloží, ale my to až na jednu výjimku nevidíme, Myšák zase nasadí svůj obvyklý pseudointelektuální výraz, Plesl tentokrát víc lidský, Budař posazený hodně vysoko (ale ten konec fakt mazec a dobrej nápad, udělal bych z toho reality show pro politiky a ryby českého rádoby showbyznysu). Podivné nápady, podivné obrazy (sms jsou to nejmenší). Mělo to být o ženský, která si prostě nemůže najít stálýho chlapa, nebo o něčem jiném? Chválím jedině to, že se tvůrci nevydali tradiční cestou filmově nadsazených motivů a neuvěřitelných náhod, jenomže tenhle civilní a klidný film je zatracená nuda. (31.05.2014)

„Taková je doba.“ „Takže kdyby byl komunismus, tak ty budeš estébák?“ Vynikající český film o tom, že osobní problémy jsou důvodem toho, proč se někdo chová jako sráč, ale nejsou omluvou toho, proč se někdo chová jako někdo sráč. ;) A o jedné velmi chytré, ale nepříliš samostatné ženě, která mezi takovými získává zkušenosti a snaží se mezi nimi nejen přežít, ale taky něco žít a cítit. V mnohovrstevnatých dialozích se rodí myšlenky, které vytvářejí vazbu mezi scénami. Záměrná tragikomedie artového podtextu, který se vtipně vepsal snad do každé kulisy (detaily jako březové kmeny u polic nebo vlk na povlečení pobavily ještě víc než televize s křečkem), podtrhuje ironičost dialogů, myšlení i způsobu přežívání hlavních aktérů. Plodková je bezprecedentně výborná, struktura filmu, režie i kamera perfektní. (17.12.2022)

Ačkoliv ten způsob vyprávění mi moc nesedl, sdělení je to odvážné. Všichni jsme v hajzlu, nebo alespoň všichni hrdinové filmu. Boj s prázdnotou je dost beznadějný, a když jsou kolem člověka samí idioti, tak to tuplem nejde vyhrát. Tahle skvadra herců, která se objevila ve filmu má myslím docela talent, a ještě by nás v budoucnu mohla překvapit. Jana Plodková je jak je vidno schopna zvládnout i složitější roli, to mne potěšilo. 70% (03.09.2014)