První klidná noc

Její záhadné melancholie hřích, jeho života čistý žal, citovaný ve verších. Kousek nebe snesl se do dlaní, byť jen na chvíli, Vanině Abati "Vanini" a jejímu učiteli z Rimini. Po nábřeží mlh korzuje rozervaný nešťastník. Plouží se rány i večerem. Neví, jakým směrem, nitro podlomené osudem. Trpí rozporem, zhoubnou pozemskostí, samotnou existencí. Co počít si má, vyčerpán. Svou sychravou duši zachumlanou pod kabátem hnědavým, límcem nahoru vykasaným, ruce svěšené podél těla, v jeho ústech ležérně plápolá cigareta. Jak nápadně svou siluetou připomíná slavnou pózu Jamese Deana. Touží zmizet z tohoto povrchního světa, rozplynout se stejně jako dým, na zem odhozená cigareta. Žije jen ve svých plachých myšlenkách, v neklidné kryptě intimity. Světlo dávných časů na něho doléhá, jejich třpyt se v mysli rozlévá. Smýkán ze strany na stranu, umrtvena jsou ústa polozapomenuté umělecké symfonie. Jasně modré oči zvlhlé, zaváté popraškem osamění, zakotvené v posmutnění, rozestupuje se ve ztracené nostalgii. Ztrápený, ztrhaný nicotně chmurným okolím. Prochází třídou a náhle se jeho vnímání rozjasní, jeho srdcem šíp proletí...Na mysl přichází touha, která přepne na city ve tmě. Stůněš, lásko moje? Bídný luxus tvých strážců tě obklopuje. Zraněná a zakletá si ve svojí kráse, upíjíš zakalený nápoj ve zrádné spáse. Melancholická „barevnost" ďábelské poetiky tě sužuje. Blízká i nedostižná. V její přítomnosti mé srdce ožívá, rozbuší se. Jsem rozdrcen na prach, vše se ve mně pere. Rozpíjím se. Láska je paprsek slunce i krůpěj slz, emoční peřej, sladký i truchlivý vzdech. Reflektory diskoték - zamilovaný Alain Delon se s námi podělí o ten svůj pohled, v němž rádi tonem, ve kterém je ta neodolatelná kombinace plamínků chtíče i něžného tajemství, co slovy vysvětlit je zakázané. Oči jiskří, vyprávějí. Mnoho příběhů je v nich. "Ty tančíš s ním. Já vidím jen tebe, jsem sveden. Barevné efekty se na mě vrhají, v mých očích zamilovanost, vášeň, žárlivost defilují. Jsi nakažena dnem i nocí, opíjíš svou duši černou mocí, plazí se po tobě démoni scestní. Jsi světlo, které vystoupilo a znovu se halí do tmy. Jsi básníkova Jeskyňka, křehká Sněhurka, se kterou si pohrává zkažená smetánka. Prudké kapky deště ťukají na střechu našeho útočiště. Skláním svou hlavu a závratnými polibky obdarovávám tvé svěží líce, promoklou tvář, milostné chvíle nezkrotná zář, tvá smyslnost otisknuta na polštář. Romantizující prokletí, zlého znamení dojetí. Vyjděte ven ze světnice. Čas milenců pod hvězdami odpočítává se. Náš útěk je daleko. Zapadlo navždy naše slunce, které nám na naši lásku svítilo. Pláč, střed duše tragické průrvy, neprobádané laguny. Nevyslyšitelné vytí nelehkosti lidského bytí. Když i poslední naděje se mění v trosky...Tak málo času nám dal, teď plnými hrstmi rozhazuje blížící se zmar. Prokletí milenci, kteří své životy spojit nemohli. Vnitřní baladický monolog. Květy potřísněné slzami položím na tvůj hrob. Neporozuměli naší touze, nedali nám rozhřešení. Čas posledního záchvěvu lásky se už nevynoří. Vylidněný ráj, prázdný pokoj, rozbořený chrám. Chtěl jsem chránit tě před pláčem, před deštěm, unést tvé srdce z ohně i chladu. Vysvobodit tě z černokněžníkova hradu. Procházet se ruku v ruce. Tam na nábřeží mlh sirény už oznamují, trubačové prozpěvují, už lákají mě svou melodií. Už stáčejí se kroky tragédie, pluji na druhý břeh. Už nebrání mi nic v klidném spaní, nezalkne mne hrůzy snění. "Ve smrti je láska nejsladší. Pro milujícího je smrt svatební nocí, tajemstvím sladkých mystérií." (03.12.2015) (méně) (více)