Líbánky

Škoda té zbytečné vysvětlovací retrospektivy v nedomrlém epilogu a samotného nevěrohodně působícího finále vůbec. Jinak jsou totiž Líbánky interesantním Hřebejkovým pokusem o mrazivý sever, a to s minimálně dvěma silnými monologovými scénami, při nichž se tají dech. 7/10 (13.05.2016)

Líbánky se u seveřanů inspirují více, než by bylo nutné. Mají asi tři konce, přičemž v tom posledním jsou až zbytečně popisné. Některým dialogům (a jednomu dlouhému monologu) by slušela spíše divadelní prkna. Ale i přes všechny tyto výtky, vnímám Líbánky jako komplexní dílo dokazující, že Hřebejk není mrtev. Díky pánům Štrbovi s Březinou jakoby objevil nové způsoby filmového vyjádření. Téma mi přišlo neuvěřitelně nosné a resonovalo ve mně více, než bych od českého filmu čekal. Hraní si s metaforami (odhození urny, závěrečná montáž při rozhovoru se synem) a minimalistické zpracování plně podporuje příběh se společenskokritickým přesahem a hraním si s diváckými očekáváními. Přehlédnutí tohoto filmu diváky i kritikou mě překvapuje. Takto autentický soudobý film navíc s žánrovými přesahy tu už nějakou dobu chyběl. (17.02.2014)

Hřebejk jednoznačně umí točit a je to dost možná nejlepší český režisér současnosti, jenže jeho nevýhoda je, že ve filmech dost často zpracovává hrozné hovadiny od vyšeptalých a nedobrých spisovatelů žijících jen z vlastního jména (koukám na tebe, Vieweghu), nebo točí podle Jarchovského, který dokáže střídat výborně napsané postavy i příběhy (Nevinnost) s hovadinou, kde hrají prim (nebo se o to alespoň snaží) neskutečně škrobené dialogy jako z pera sedmnáctiletého nižšího šlechtice z viktoriánského Londýna,kterého někdo zatáhl do opiového doupěte. Dobré záběry a snaha o náklon ku severským dramatům to rozhodně nezachrání, nehledě na některé neskutečně debilní postavy (bohužel, včetně té, kterou hraje Aňa). (14.02.2014)

Po prasárně s názvem Svatá Čtveřice přišly Líbánky. Už z prvních záběrů je zřejmé, že se bude jednat o mnohem lepší snímek. Jarchovský s Hřebejkem se vytasili se zajímavým příběhem a i jeho skladba je dlouho na české poměry pěkně mysteriózně vystavěná. Herci jsou vesměs neznámí a tudíž ve svých rolích přesní. Jarchovský si navíc většinou odpustil na rozdíl od Medvídka hlášky, které z postav čouhají. S blížícím se koncem Líbánky utahují šrouby a dostavuje se pocit že tady to neskončí pro někoho dobře. Nebudu prozrazovat jak tohle celé dopadne. První polovina je zbytečně dlouhá a závěr není zase až tolik úderný jak by mohl být. Tyto dvě věci srazí výsledné hodnocení na 60%. (19.05.2018)

Mimořádně trapný pokus hitmakera Hřebíka o severskou drsňárnu, který má jen jediné plus, a to krásnou scénu a velmi zajímavé interiéry. Tím to ovšem končí. Téma je vyčpělé a v dnešní době trapné, výkony slabé až ubohé. Kdybych si strčil do nosu pletací drát a hodinu s ním kvrdlal, užil bych si lepší zábavu a určitě bych nebyl tak nasrán ze ztráty času. UUD (úplně ujetý divák) ProfiDivak: přirovnávat tuhle sračku k Larsovým filmům vyžaduje opravdu velký výmaz mozku (09.02.2014)

,,Byli jsme tenktát puberťáci, bylo mi sedmnáct, teď je mi třicet - jsem někdo jinej''. Líbánky jsou o dávných vinách, pro někoho bezvýznamných, pro někoho s fatálním dopadem. Film začíná svěže. Divák vlastně po svatebním obřadu v kostele odjíždí s dlouhou kolonou aut na rodinnou usedlost slavit svatbu. Děti dovádějí v zahradách, někteří hosté se koupou v rybníce, tchán upozorňuje zeťáka, že jestli mu ublíží jeho holčičce - ať si ho nepřeje... Ženské klábosí, všichni popíjí ten svůj sekt a krásná kamera zabírá nádhernou letní atmosféru oslavy. Jen ta podivná vychrtlá postava v tmavém obleku jaksi nezapadá, čehož si všimnou i svatebčané a novomanželé. Ačkoliv nikdo dotyčného nepozval, on tvrdí, že se dobře zná s ženichem a má pro novomanžele zajímavý svatební dar... Odejde z oslavy hned, jen co si jej nevěsta prohlédne... Hřebejk nám zase naservíroval pořádné drama ve stylo severských filmů. Tohle je taková výrazně drsnější variace ve stylu Bierova filmu Po svatbě. Já si to užil. 4 kinofilmy. * * * * (18.03.2014)

Film, který mi ve finále vyzněl jako epizoda z něčeho úplně jiného. Nebýt excelentní režie a výborného herectví (i když výjimky, bohužel, jsou) skutečně by vše vyznělo jako ze seriálu diváckých příběhů. Kostrbatá šroubovanost Alešova vyprávění internátního teroru od spolužáků, naneštěstí degraduje celé téma. Je to jako předčítání ne moc dobré knihy a např. jeho ranní dialog s Aňou zní jak ze dvou světů. Lze chápat jeho nikdy nezahojenou jizvu na duši, ale takovýmto způsobem tlačit na pilu musí mít u Jarchovského snad nějaký osobní důvod. V některých filmech naráží vynikající dějový potenciál na tuctovou režii, zde je to přesně naopak a Trierovská inspirace je zde také opravdu hodně cítit. Film, ve kterém se ztrácí originalita jedné ze základních tvůrčích dvojic současného českého filmu. Snad příště. (10.01.2015)

Svatebčani i čtenáři pozor! Pod stolem i na záchodě chrápou ožralé SPOILERY!       Co při téhle svatbě v kostele nezaznělo, ale určitě mělo: „Kdo z přítomných ví něco, co by bránilo uzavření tohoto manželství, ať promluví teď - nebo ať mlčí navždy!“ (to je docela praktická výzva). Bez pozvání se vetřít na cizí svatbu a na pěkně veselé veselce nepěkně prudit svou tichou agresivitou, to asi Alešovi mír v duši nepřineslo, řekl bych. A nevěstě v požehnaném stavu omlátit o hlavu kostlivce, vytaženého ze skříně na intru, notabene když s tím nemá chudák těhotná holka nic společného, to už mi nepěkně zavání (zbytečnou?) šikanou. A pak že se lidi nemůžou změnit (třeba Robert, to je dnes správnej chlap - umělým dýcháním zachránil život člověku)! Někdy ovšem i k horšímu, jako Aleš. Kdysi se taky zachoval správně, když vše oznámil řediteli. Ale o dvacet let později už neměl koule na to, promluvit si nejdřív s tím obdivovatelem Nastassji Kinské, poinformovat ho o tom osmém patře o rok později, a dát mu příležitost, aby seznal, zastyděl se a omluvil. A pokud by dotyčný nešel do sebe a zachoval se zpupně, tak TEPRVE POTOM vzít na svá bedra nevděčnou úlohu rozesírače manželství. A udělat tak nešťastnou nejen nevěstu, ale do budoucna i to nevinné dítě, co je na cestě. A sebe taky, samozřejmě. Žádná pomsta na nevinných mír v duši nezajistí. Teď se Alešovi bude ještě hůř žít sám se sebou. Navíc jsem měl pocit, že pár důležitých scén ve filmu chybí a neustále jsem měl nutkání se zeptat: „Bude něco?“ Až přišly závěrečné titulky a já pochopil, že dneska s Hřebejkem nic nebude. A k těm Aleškovým deseti minutám slávy – hezky si zadeklamoval, jen co je pravda, odrecitoval jak z partesu bezchybný, stylisticky vybroušený text... A co to říct vlastními slovy, a ne takhle knižně, abych mu to citové rozrušení (jo, cloumalo to s ním pěkně) mohl věřit, he? (06.09.2013)

Pokiaľ sa budeme na Líbánky pozerať ako na film, ktorý má vyvolávať nejaké otázky a možno sa pokúšať aj o nejaké odpovede, tak známe scenáristicko režijné duo môžeme ako tak pochváliť. Pokiaľ však potrebujeme k plnohodnotnému zážitku aj elementárnu logiku, napríklad chovania postáv, alebo obyčajnej kauzality, tak sa dostávame bohužiaľ k záveru, že scenár je hrubo nedomyslený. Vyvoláva okrem nejakých tých morálnych "artových" otázok (čo by teda mala byť samozrejmosť) aj otázky typu ako sa kto kam dostal, kto čo z kade mohol vedieť, čiže veci, za ktoré by Jarchovského vyšticovali na FAMU za uši. No a on chce po nás sedem euro v kine. Nižšie hodnotenie ale pramení z toho, že podľa mňa natočil Hřebejk televíznu inscenáciu. Spomínané škandinávske, alebo americké nezávislé drámy proste vyzerajú filmovejšie. V telke (zadarmo) to bolo tak akurát. (09.01.2015)

V podstatě je to hodně povedené. Příběh je poutavý, zajímavý a má něco do sebe. Ale něco mi to připomíná a připadá mi, že už jsem něco podobného viděla, ovšem nevím, co, kdy a kde. (18.12.2016)

Film působí, jako by se jeho tvůrci pokoušeli o béčkový thriller z devadesátých let, což nejde zcela ruku v ruce s Hřebejkovou poetikou humorných vedlejších postaviček. Zvláštní komediálně-dramatický mix přežívá díky kameře a skvělým hercům. Silný příběh, smysluplná dějová konstrukce a především tah na bránu však chybí. Spíše zklamání z promarněné šance. (02.07.2013)

Po Kawasakiho růži a Nevinnosti dvojice Jarchovský a Hřebejk potřetí účtuje s minulostí na první pohled slušných hrdinů. A podruhé v řadě to zkazil závěr. Proč explicitně ukazovat, co se tenkrát stalo? Kdyby to autoři nechali na divácké fantazii, byl by konec silnější. Takhle prostě zase šla zbytečně jedna hvězdička dolů. (07.01.2015)

Film vyloženě pro ženské. Pustil jsem si ho při jiné činnosti snad třikrát, ale dívat se na okoukané ksichty, tutam prošpikované méně známými je pro mě nuda. Proč nuda? Stále se opakují v mimice, gestech. A cože si tak pozoruhodného povídaj? Nic co by člověk nezažil, či neměl ozkoušeno. Spíše mě zaujalo, jak se tak koukám na to co ti dva tvůrci už vytvořili, tak že je to stále baví, a nepolevují, ba spíše naopak... Unudit nás k smrti - to je jejich cíl?! Ale v čem se režisér zlepšil, tak určitě po výtvarné stránce, v umění tajmingu, taktéž mu jde skladba scén lépe, než v jeho dřívějších filmech. To ano, to je neoddiskuvovatelné, ale myslím si, že je to málo. Kolik ale jen času stojí příprava filmu, od námětu, přes scenář, až po realizaci, to vše si uvědomuji, a obdivuji v tomhle týmu, o to víc mě ale mrzí, že jejich filmy nemají takový divácký zájem, jako třeba filmy Troškovi. Ale možná to stačí k tomu, aby pracovali naplno dál. U Petra Jarchovského ale obdiv i za to, že vedle své slušné psavosti, tak je i vedoucím katedry scenáristiky a dramaturgie, což mu uřízne taky dost času. Sice se mi v podstatě jejich filmy nelíbí, ale mají své fandy, tak proč b nedělali dál, když je dneska tolik televizních kanálů, a ty je třeba krmit nejen seriály, a oslavnými dokumenty, ale i hranou tvorbou. (01.11.2020)

Na jednej strane tam bolo dosť hluchých miest, ktoré ma otravovali a ešte aj herci si mrmlali popod nos, takže som im dobre nerozumela. Na strane druhej ma zaujal ten pocit neistoty, čo sa bude diať, príbeh mal taký severský nádych a aj hudba bola zaujímavá. 3,5* Videné v rámci Season Challenge Tour vol. 3 (08.08.2018)

Když to opravdu vezmu jako pomyslnou trilogii, stojí Líbánky (mimochodem, to je hodně hloupý termín pro svatbu a následující den) někde uprostřed. Konec hodně připomene Kawasakiho růži, naštěstí uvěřitelnost příběhu je vyšší než v případě Nevinnosti. Taky mě potěšilo, že kromě dvou hereček jsem nikoho neznal. Začátek je hodně nepovedený a za sebe můžu říct, že mě film začal bavit až druhý den ráno, když jsme se dozvěděli tajemství. Kdo byl na vojně, asi minimálně tuší, že situace někdy mohla být zlá, a tak snáz uvěří Jarchovského nápadu. Vypjaté dialogy nejsou pro mě to pravé ořechové, nicméně musím uznat, že Majer a Geislerová aspoň nejsou trapní. (09.02.2014)

Režijně vydařený český snímek o svatbě a nečekaném hostovi, který má temné tajemství o ženichovi. Scénář je velice slabý a po celou dobu hraje pouze s jednou zápletkou, jejíž pointa je skoro až nechtěně směšná, stejně tak herci mi byli ve většině případů, značně nesympatičtí, ale Hřebejkova režie, je stále na vysoké úrovni a i díky ní se jedná na české poměry o vydařený snímek. (18.02.2014)

Po pravdě celý půdorys premiérového snímku odkazuje k severské klasice, Rodinné oslavě od Thomase Vinterberga. Fasáda pospolité slavnosti se postupně drolí, až uhodí blesk: u Vinterberga syn, který otce slavícího šedesátiny obviní, že své děti znásilňoval. Podobně v Líbánkách pronikne na svatební veselici zneklidňující host s výbušným sdělením z minulosti. Vstup vetřelce si sice trochu pomůže náhodou, ale jako ukázkový příklad společenské infiltrace má svůj půvab a hlavně nejednoznačnost záměru i cíle, jež nevtíravě, podprahově, leč vytrvale znepokojuje. I detailem včetně cizincova dárku v igelitové tašce mezi nazdobenými krabicemi s bílými stuhami. Trhliny v navenek hladké fasádě se prohlubují s příchodem noci, klíčové postavy zahustí dusno výměnou ložnic a blažený divák se jen tiše modlí: Bože, prosím, dej, ať to tak vydrží, jen ať to nezkazí, ať vysvětlení není banální. (23.03.2020)

Ne, ne a ještě jednou ne. Šroubované dialogy, nejhorší věty dali do úst tomu nezvanému hostu, který řádně zdramatizuje svatební oslavu.. Takové věty se dobře čtou, nebo přinejhorším by je mohl říkat vypravěč, ale aby je ze sebe vypouštěl herec, k tomu nemělo dojít.. Jinak příběh by se i dal, ale za toto opravdu nemohu dát ani průměr. Dvě hvězdičky za Aňu. (06.03.2014)

Neúnosná stopáž. První poločas naprostá nuda, podtržená pseudodialogy jako "on je divnej, já ho neznám, ty ho znáš, to jsou kecy...". Scénárista nezáživně kecá o ničem. Začátek druhého poločasu rozlouskne zápletku - i když teatrální podání Jiřího Černého působí před kamerou nepřesvědčivě. V divadle by možná celý příběh dopadl líp. A nastavení? V posledních deseti minutách milion zvratů (jak se Radim dostal do Bendova bytu?), (ne)dovysvětlených flashbacky. Umělecký přesah osvědčeného tandemu jsem nerozklíčoval. (07.01.2015)

Kdejaký díl Nevinných lží nebo Soukromých pastí (jakkoliv k těm seriálům mám výhrady) by tenhle film strčil do kapsy, a to s televizní produkcí a poloviční stopáží. Neuvěřitelná sbírka vymyšlených a z prstu vycucaných postav (možná běhají někde mezi inťošema v Praze, ale kdo z vás ostatních se s podobnou sbírkou ichtylů v životě setkal?), které řeší z prstu vycucané problémy. Celé je to ale obrazově laděné do Hřebejkem jemu oblíbených režisérských vzorů, aby to vypadalo jako umění, opět jsou zde sáhodlouhé dialogy o ničem, hysterické Geislerové scény, všechny na jedno brdo ve všech jejích filmech, závěr, který nic nevyřeší, nic neřekne, nijak nevede k nějaké katarzi, a celé je to tak nějak divně ještě navíc teploušsky laděné, jako bych se díval na Troškovy obnažené chlapce v Kameňácích nebo Sluncích, senech. Kamera je slušná, až kýčovitá, sem tam ujde hudba, ale víc kladů na tom fakt nevidím. Mimochodem to vypadá, že si štáb a herci jen udělali pěknou dovolenou - na které svatbě se hraje fotbal či plave v rybníku? Jak jste v kvádru, chce to jinačí logistiku. Svatební noc ve srubu? Kluk jde bez problémů k cizímu chlapovi do bytu? Dialogy šustí inťošskou zaprděnou kavárnou pražských Dejvic a Břevnova, takhle normální lidé skutečně nemluví. A zas ty monology, ach ty vševysvětlující a sáhodlouhé - a hlavně nefilmové, spíše rozhlasové - monology! Logika má také díry, inu, a průjezd kolony aut krásami české země si nezavdá s kdejakou kýčovitou reklamou. (07.01.2015)