Je suis timide... mais je me soigne
Som nesmelý, ale liečim sa
I'm Shy, But I'll Heal
I'm Shy, But I'll Heal
Obsahy(1)
Pierre Richard jako muž, který kvůli lásce překoná nejen sám sebe... Pierre je vrchním pokladníkem v hotelu ve Vichy. Odjakživa bojácný, plachý a nesmělý muž, který nedokáže nikomu říct ne. Když se však jednoho dne srazí s krásnou Agnes, vášnivě se do ní zamiluje. Od té doby sní jenom o ní, ale v cestě mu stojí především jeho nesmělost. Pomáhá mu „zkušený“ Aldo, který se stává jeho soukromým učitelem v získávání ženských srdcí a sebevědomí. Protože ženy mají nejraději smělé a odvážné muže. Pierre se neváhá zaměstnat v hotelu, kde je Agnes hostem. Umývá nádobí a je ochoten udělat cokoliv, aby si ho jeho milovaná Agnes všimla. (Česká televize)
(více)Recenze (119)
Film jsem naposled viděl jako harant, takže už jsme pochopitelně zapoměl jak zábavná tahle Richardovka je. Což se mě vymstilo při scéně "hasič" kdy jsem si zrovna chtěl nalejt do chřtánu větší množství zlevněného vína, ale Pierre tam zrovna tak zapierroval, až jsem ho celý vyprsknul ven, to se fakt nedalo. To je regulérní magor tenhle člověk. Nejlepší na Pierrovi je, že se na jeho komice nikdy nepozná finalová část, když už scéna graduje a já nevím kam všechen ten smích vysypat, přijde jako by konec, ale někdy jen proto, aby Pierre za několik vteřin dotyčnou scénu ještě dohrál takovým způsobem, že už jsem doslova v křečích smíchu řval "už ne, už dost, nebo chcípnu", třeba právě ta scéna s hasičem nebo nákup spoďárů. A to není všechno, on se dokáže třeba jednou větou nebo nějakou miniscénečkou k těm velkým komickým situacím ještě vrátit a sestřelit mě znovu, což je naprosto geniální. Nerad bych zapoměl na Aldu Maccione, on je sice takovej hereckej ekvikvalent pražský Slavie čili věčně druhý, ale nahrávat hlavňo rolistům to on umí nejlíp na světě. Ještě k Pierrovi. On tyhle nesmělé chlapíky dával fakt tak dokonale, až by jeden nevěřil že v realu se pan Richard vyspal s půlkou Francie a to jen proto, že ta druhá půlka byli chlapi. ()
Řekl bych,že nejlepší komedie s Pierrem Richardem,jako dítě jsem se skvěle bavil ()
Bláznivý a pro Pierra typický příběh, který zkouší zajít zase až za hranici nesmělosti a zkouší asi něco, s čím nikdy neměl problém. I když právě tak Pierra znám z jeho komedií asi nejlépe. Do toho nádherná hudba od Vladimira Cosmy a neuvěřitelně příjemný příběh. Koukal jsem na něj během období, které bylo pro mě více, než jen stresující a Pierre mě přitom dokázal udělat obrovskou radost. Tyhle pocity snad fakt přináší jenom staré dobré francouzské komedie. ()
V podstate typicka Richardovka, kde je Richard za naprosty stydlivy hovadko a neustale do neceho vrazi, o neco zakopava a podobne. Pribeh neni dulezitej, tohle je jen sled scenek, kde chce ze vseho nervozni Richard upoutat pozornost zensky a skvele mu na jednotlivy fory nahrava Maccione. Bavil jsem se skvele, ale ze by se jednalo o nejlepsi richardovku to rozhodne ne. ()
Příručka pro nesmělé. Pierre Richard se na mém žebříčku nejoblíbenějších komiků nikdy neprodere na nejvyšší příčky, obsazené prvoligovými štamgasty (de Funés, Matthau, Sellers...), na můj vkus je moc italský. Mnohem víc si ho cením jako gagmana, tvůrce. Tato jeho komedie patří na jednu stranu k nejslabším z hlediska scénáře (tomu vážně neříkám souvislý příběh), na stranu druhou k nejlepším co do účinnosti gagů. Scéna s petanquem ("Ten chlap na mě čumí!"), nákup spodního prádla, napodobování hosta v restauraci... I když se zatvrdíte a řeknete, že se takovým kravinám smát nebudete, za chvíli vám začnou cukat koutky, scéna vygraduje ad absurdum a pokud se nerozřehtáte, změřte si puls. Jsou zkrátka komedie, které nesplňují teoretická pravidla, ale prakticky jsou k zešílení vtipné. 70% ()
Opravdu dobrá francouzská komedie s výborným Pierrem Richardem. Kdysi byl opravdu zážitek dívat se na francouzské filmy. ()
"Jak jsem měl té mladé ženě s neodolatelným úsměvem vysvětit, že jí nemůžu propůjčit své tělo, protože mé srdce patří, celé a beze zbytku, jiné milované bytosti." Já jsem taky nesmělý, ale neléčím se a jsem naštvaný, protože na nás, nesmělé kretény, čekají krásky jen ve filmu. Na druhou stranu jsem přející, tak jsem Pierrovi přál, aby na něj Agnes upřela svůj znuděný pohled. Jinak jsem to ovšem prokoukl - byla to finta. Vůbec nešlo o Agnes. Šlo o to, aby mě Pierre s Aldem pobavili. A to se jim podařilo skvěle. Zejména při cvičení č. 12: Umění vyvést jiného z míry. ()
Jsem nesmělý, ale vleče se to. Nicméně jako reminiscence s Dvěma týdny štěstí docela milé. ()
Scény s petanque (v dabingu koulená), napodobováním v restauraci nebo závěr v hasičské uniformě a plynové masce vážně nemají obdobu. Vtipné k zbláznění. Pierre Richard tady ale navíc, ač se to možná nezdá, předvádí perfektní herectví. Já ho miluju ve všech polohách - v té počáteční superstydlivé ("Ano?" - "Mám vás rád!"), kdy sebevědomý je pouze jeho vnitřní hlas (a to ještě možná), v té následující, kdy se svého problému pokouší zbavit vší silou a především za asistence nového přítele, i v té finální neodolatelně smělé kreaci v kasinu. Není to čistých pět hvězd, ale skoro. ()
Několik opravdu vyvedených gagů, jinak ovšem upřímně znám od Velkého Blondýna lepší a promyšlenější filmy. Tento bych hodnotil na úrovni 70%. ()
co dodat...klasaů.. ()
Vzpomínám, jak mě kdysi jeden kamarád coby čtrnáctiletého smrkáče v šusťáku vzal na mou první didžinu. Od osmi do deseti jsem sbíral odvahu, abych vůbec vešel dovnitř, do půlnoci jsem se obličejem ke zdi houpal do rytmu v rohu kulturního sálu, až jsem zhruba o půl jedné v odrazu okenní tabule uviděl holku. Na baru jsem si poručil lahváče, nechal si ho otevřít, rázným šustivým krokem jsem zákeřně zezadu přistoupil ke své oběti, poklepal ji na rameno a mužně skřípavým hlasem se jí optal "Dáš si? Je otevřený." Asi o deset roků starší slečna jen mrkla ke dveřím a o dva loky déle už jsem venku s nagelovaným plešatým vrátným probíral, kudy to budu mít nejblíž domů. Shodli jsme se na tom, že radši půjdu rychle, aby mě náhodou nedoběhnul a nenakopal mi prťku. Během následujících let jsem se na dívčí střední škole díky pravidelnému tréninku vyléčil, ale řeknu vám, že mně včera stejně bylo zvláštně, když jsem sledoval Pierra, kterak doslova hoří touhou... ()
Nesmělost a plachost se k Pierre Richardovi hodí, ale tady to bylo celkem dost přehnané, když se jako trouba ucházel o pozornost atraktivní dívky na níž neměl, aby ji oslovil, ale do níž se zamiloval. Kdyby ho tedy nebrala jaký byl, srát na ni, na káču. Richardovy eskapády jsou opravdu bezpočetné, kdy si hraje na boháče, žokeje hrajícího polo, bowlingového mistra a tak dále. Bohužel to sklouzává i do natahované trapnosti, kdy se sice vtipný moment objeví, ale to je zásluhou kudrnatého blondýna. Jednou si štěstí i na troubu sedne a ani boháč nemusí okouzlit ženu, zvláště, když ta boháče nemůže ani cítit. Takže přesvědčit, že nesmělý nápadník vlastně není boháč za kterého je mylně pokládán, je setsakramentsky těžké. Pierre Richard to ovšem ustál v tandemu se svým kamarádem, který mu pomáhal, velmi obstojně. Skvělý dabing Petra Olivy překonává originál. 60% ()
Když se u Alda léčili takoví velikáni smělosti jako Hitler a Landru, je vítězství Pierra předem dáno. ()
Nesmelo zaokrúhľujem tentokrát dole. A to preto, lebo som si práve spomenul na tie debilné gagy s taniermi. Inak je to totiž celkom fajn filmík. Lenže Richard je tu za takého trótla, že je to až k neuvereniu a už to nie je ani na smiech. Pre takúto ženu by sme samozrejme všetci urobili akúkoľvek hovadinu, ale nechcel by som, aby sa na to niekto tretí ešte musel pozerať. Áno, s úprimnosťou najďalej zájdeš, to je pointa tohto filmu. Keďže si už nespomínam, či som tento film videl ako decko, a asi hej, lebo u nás sa francúzske komédie a krimi nikdy neprepínali, tak necítim ani ten závan nostalgie, ako sa mi často stáva. ()
Pierrea Richarda považujem za jednotypového herca a vďaka tomuto obmedzeniu nedokážem dať filmom s ním slušný počet hviezdičiek. Aj proklamovaná komédia o liečiacom sa hanblivcovi zapadá do žánrového stereotypu Richardových filmov. Ach, kde sú tie časy, keď aj takéto filmy boli osviežením zo socialistickej vojnovo-budovateľskej nudy. ()
To jsem nebyl já, kdo psal tenhle komentář. ()
Skvěý výchozí bod. Nesmělost a její překonávní. Ideální pro vrcholné období režiséra a herce P. Richarda. Měl jsem období, kdy jsem byl tímhle člověkem moc fascinován, a proto mi zůstal za prsty i tenhle film, který si zase rád po čase pouštím pro jedinečné a vysoce lidské gagy. ()
Bláznivá komedie, která ničím neurazí, s milým hudebním podkresem a naprosto úžasným starý českým dabingem (Filmové studio Barrandov dabing 1980, Petr Oliva, Pavel Trávníček, Ljuba Krbová a další), který tomu přidává dvojnásobek humoru. Scéna ve vesnické hospodě je krásným příkladem toho, že i humor lze zahrát i beze slov. Mimochodem, snad všechny herečky do jedné v tomhle filmu opravdu stojí za podívání! ()
Jo, jo. Jsem nesmělý, ostýchám se, ale... bavil jsem se! :) Pierre Richard asi nikdy nebude úplně patřit k mým oblíbeným hercům a tvůrcům, jeho humor se nejednou vlní na trochu jiné (hodně bláznivé) vlnové délce, než považuji za sympatické, ale nechal jsem se konečně přesvědčit na jeho slavnou autorskou komedii a vůbec mě to nemrzí. Protože se Richardovi skutečně hodně povedla a i díky tématu nesmělosti a postupnému vyústění toho prostého děje v neobyčejné situace je nesmírně vtipná. No uznejte, pokud vstoupíte do ústavu, ve kterém se léčil mimo jiné Napoleon... :o) Pierre jako postava měl štěstí na svého léčitele a Pierre jako herec zase na skvělého kolegu Alda Maccioneho. A mimochodem, na to cvičení č. 12: umění vyvést jiného člověka z míry jen tak nelze opravdu zapomenout. 75% ()