Les Mille et une recettes du cuisinier amoureux
1001 Rezepte eines verliebten Kochs
Les Mille et une recettes du cuisinier amoureux
Shekvarebuli kulinaris ataserti retsepti
A Chef in Love
Režie:
Nana JorjadzeHudba:
Goran BregovičHrají:
Pierre Richard, Micheline Presle, Nino Kirtadze, Vladimir Iljin, Alexandr Balujev, Jean-Yves Gautier, Kachi Kavsadze, Alexandr Iljin, Josif Džačvliani (více)Obsahy(1)
Že život může být pro umělce vděčným zdrojem inspirace, že stačí z reality zachytit impuls a pak jej svým géniem dotvářet ve strhující příběh, toho je příkladem tvorba Irakli Kvirikadzeho, vynikajícího scenáristy a režiséra, obratně se pohybujícího na poli mystifikace i poetického vyprávění. Ukázkou jeho mistrovství může být snímek Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, který do filmové podoby převedla jeho manželka, režisérka Nana Džordžadzeová.
Tragikomedie o francouzském kuchaři Pascalu Ichacovi, který na začátku 20. století cestuje po světě, sbírá recepty a teprve v Gruzii se usadí natrvalo, protože se tam zamiluje do půvabné kněžny, vychází z faktu, že v Tbilisi skutečně byla vyhlášená francouzská restaurace, kde se připravovaly vynikající pokrmy. Jejímu majiteli pocházejícímu se země galského kohouta se však stala osudnou Říjnová revoluce. Do města dorazila Rudá armáda, obsadila jeho podnik a Francouze vystěhovali na půdu, kde musel čichat nelibé pachy z levných jídel krasnoarmějců. Zubožený kuchař časem zemřel. Zlí jazykové tvrdí, že hlady...
Irakli Kvirikadze obohatil dramaticky nosný námět o romantizující prvek a při modelování hlavní postavy myslel na francouzského herce Pierra Richarda, s nímž se Džoržadzeová seznámila na festivalu v Cannes, kdev roce 1987 získala ocenění za svůj debut Robinsonáda aneb Můj anglický dědeček. Zaujal ji svým kultivovaným vystupováním, kontrastujícím s roztržitým chováním postaviček, jimiž se zapsal do paměti diváků. Richard nabídku spolupráce neodmítl a neprohloupil, na MFF v Karlových Varech 1996 byl vyhlášen nejlepším hercem festivalu, což bylo vůbec první ocenění jeho umělecké kariéry.
Ovšem nejenom proto je film Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře poutavou podívanou. Stoly se zde prohýbají pod dobrým jídlem, do číší se nalévá kvalitní víno, gruzínské zvyklosti se mísí s francouzskými a přitom tušíme blížící se tragédii, mrazivý závan dějinného vývoje. Celý příběh je přitom koncipován jako vyprávění ve vyprávění (mladík naslouchá historii své rodiny), svůj prostor zde naleznou i plátna naivního malíře Nika Pirosmaniho, které vyvolávají nostalgii po starých dobrých časech.
Na úspěšnou spolupráci s Pierrem Richardem navázala Džordžadzeová o čtyři roky později ve filmu Léto ztracených polibků, v nichž si herec zahrál starého námořníka, hledajícího se svou bárkou moře. - Tomáš Hála (Letní filmová škola)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
Značně otravný film – pořád v něm někdo huláká, zpívá, tančí nebo křičí. Hlavní postava šéfkuchaře je poměrně nesympatická, protože se mi zdá, že nemá příliš velký zájem ani o tu dívku, ani o tu restauraci, ani o své vaření. Jen se tam více méně vyskytuje. Rámování historického příběhu do současnosti by mělo jakože vzbudit dojem, že se díváme na skutečný příběh z historie, leč tak to není. A i kdyby to reálná historka byla, ničím nezaujme, takže není důvod jí točit. Až je mi líto Gruzie a její bezsporu skvělé kuchyně, že musela statovat v tak nevýrazném filmu – tedy až na to neustálé rámusení. SHRNUTÍ: Jakákoliv kniha kuchařských receptů z Gruzie je zajímavější. ()
Půvabné vyprávění s úžasnou atmosférou (naslouchat příběhům, pročítat deníky, překládat dopisy), noblesní šéfkuchař, krásná kněžna a láska jako trám, když si k tomu připočítám kulinářské umění, nádherné hostiny, gruzínské zvyky, recepty, hudbu, vychází mi z toho velice příjemný filmový zážitek. Mimoto bezchybně vyobrazený kulturní kontrast s bolševikem, resp. propastný rozdíl, no a obdivuhodný Pierre Richard, v téhle roli se mi dostal pod kůži zatím nejvíc.. ()
Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií Tento film rozhodně nezapadá do klasických Richardovských komedií, ač by tomu název mohl napovídat. Snímek je plný poetiky, romantiky, lechtivých hrátek, chutně vypadajících jídel, ale také je zde poukázáíno na Gruzínské obyčeje, zvyky a v neposlední řadě zmapované válečné a komunistické dějiny této země. Jde tak trošku o cestopis. Jinak pro fanoušky Pierra doporučuji zhlédnout, už jen díky tomu, že jde o jeden z mála filmů, ve kterém není popleten, ani žádný plašmuška, ale ukazuje svojí druhou stránku a tou je perfektní herectví v dramatické roli. ()
Můj druhý gruzínský film, tak mě tak při něm napadlo, že až budu mít jednou čas víc cestovat, chci vidět Gruzii, hned po Rumunsku na vlastní vočadla. Kvůli gruzínkám asi začnu být na holky, fakt nádherné ženy a opět hudební podklad od Bregoviče, no prostě pastva pro oči, uši a hlavně chuťové pohárky, už předem jsem věděla, že přijde další opulentní hostina a mé chuťové pohárky slinily víc, než psi při pokusu I. P. Pavlova. ()
Pokud se film řadí mezi komedie, tak musí pobavit, a to zde nebylo. Chápu, že se filmovým kritikům film líbí, že v něm vidí různé citové záležitosti, metafory či poetiku, a že si chtěl Pierre Richard vyzkoušet i jinou roli, ale na to já nehraju. Když vidím francouzskou komedii (a nemusí být přímo ujetá) a je v hlavní roli Pierre Richard, tak musí být sranda (bez urážky). Asi si půjdu pustit po několikáté Velkého blondýna na spravení nálady. ()
Reklama