Snílkové
On peut toujours rêver
One Can Always Dream
Režie:
Pierre RichardScénář:
Pierre RichardHudba:
Alain WisniakHrají:
Pierre Richard, Smaïn Fairouze, Edith Scob, Pierre Palmade, Jacques Seiler, Nathalie Auffret, Jacques Nolot, Véronique Genest, Marc Fayolle, Mouss Diouf (více)Obsahy(1)
Charles de Boilesve, tiskový a průmyslový magnát, je kvůli svému impériu přezdíván "Císař". Cítí se zcela osamocen uprostřed své snobské rodiny, která se mu již zcela odcizila. Charles se nemá rád, nedokáže se usmát a touží po jediném - přátelství, lidskosti a upřímnosti. Jednoho dne, když opět nedokáže odolat skryté mánii a jako kleptoman krade zboží ve velkém supermarketu, je přistižen in flagranti a veřejně zostuzen mladým arabem Rachidem Merzahouim, holičem ze Chatillonu. Ochranka samozřejmě "Císaře" ihned pustí a naopak si zchladí žáhu na Rachidovi. Osud dal tyto dva muže dohromady a Charles této výzvy uposlechne. Přitahuje ho Rachidova živelnost, energie a drzost. Pozve ho do svého světa, představí rodině, vezme ho do luxusních sportovních klubů, ale Rachid má v sobě příliš upřímnosti a sebeúcty. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Nenávidím to slovo, obzvlášť od té doby co kdosi prohlásil komedie tohoto druhu za náš vývozní artikl:P Ale tady nelze jinak. Jak už název napovídá, jde o hořkosladké vyprávění o lidských snech, o štěstí a o tom jak snadno se lze nechat při jeho hledání zmást. Plus samozřejmě nějaká ta dobová satira, bez toho by to nebyla Francie. Pierra Richarda jsem nikdy nemusel, ale uznávám ho jako komika - skutečného komika, klauna, který dokáže diváka stejně tak rozesmát jako rozplakat. Být příběh plnější podivuhodných postaviček jako byla třeba roztomilá rajda milující operu Véronique Genest (alias pozdější komisařka Lescautová), bylo by zaděláno na pořádně zajímavou podívanou. Za "současného stavu" nezbývá než říct, že se to tak docela nepovedlo, a pro kladné hodnocení hraje především brilantní scéna Pierra Richarda, ve které prostřednictvím písně vzpomíná na svá mladá léta, kdy bylo všechno jinak... Dávám 70%. ()
Nevím, jestli chtěl Pierre Richard natočit nějakou parafrázi filmu Hračka, každpoádně největším handicapem snímku je rozhodně postava Císaře, jehož přerod není ani dobře napsán, ani dobře zahrán. 70%. ()
Velmi zajímavý počin mistra Richarda. Roztržitého blondýna v tomto filmu nenajdete. Na úsměvných momentech se šetřilo. Samotný film nebyl špatný. Richard zahrál multimilionáře na cestě za jinými hodnotami taky dobře. Jenže ve filmu chyběl Richardův úsměv. Ten kouzelně bezelstný a upřimný smích prostě dělá z Richarda Richarda. ()
Popravdě řečeno tohle není uplně špatný film a něco do sebe má. Pierre Richard v něm hrál i si ho režíroval, ale měl jsem z toho filmu takový zvláštní pocit, z jeho ustarané až příliš vážné tváře jsem měl zvláštní pocit. Přišlo mi jako by to už nebyl ten Pierre Richard, kterého znám z Blondýna, už to nebyl prostě on. I tak to byla ale komedie u které jsem se příjemně bavil, i když už to prostě nebyl Pierre, takový jakého ho znám. ()
No tak tohle je dost netradicni richardovka. Nenapada me vaznejsi Richardovo role, ale nutno rict, ze si s tim poradil velmi dobre. Jinak samotnej pribeh je zajimavej, ale nic originalniho a ten prerod nak zvlast dobre zvladnutej neni. Nicmene film prijemne odsejpa a nenudi, problem je, ze tu ale neni moc dobrejch vtipu, zasmal sem se asi ctyrikrat, pricemz si uz pamatuju jen super scenku s policajtama. Ale na dobry 3* to da. ()
Pro mě je tahle (ne)komedie docela velký zklamání. Od Pierra Richarda jsem čekal, že předvede nějakou legraci, ale on se celou dobu tváří jak na pohřbu. Humoru je tu celkově strašně málo a spíš se celym filmem od první do poslední minuty táhne taková melancholická nálada. Nejvtipnější ze všech tak byl asi Jacques Seiler. ()
Zajímalo by mě, jak daleko od pravdy budu, když teď napíšu, že ve filmu Snít můžeme vždycky vidím až příliš nápadnou podobnost s o dvacet let mladšími Nedotknutelnými. Možné je všechno. Jisté ale je, že Pierre Richard se mi coby znuděný miliardář, jehož koníčkem je kleptomanie, líbil moc. Jeho proti/spoluhráč Smaïn nebyl horší, humor se vezl na jemné, tiché a takřka posmutnělé vlně, a scéna z Louvru byla až dojemná. Dobrý dojem mi vlastně kazil jen plešatý špeh v baloňáku, který na příkaz Císařovy rodiny sledoval noční tažení hlavních hrdinů a počínal si přitom náramě nablble. ()
Polovinu filmu jsem se zdráhal uvěřit označením filmu za komedii. Teprve co dostane postava plešatého detektiva více prostoru začnou se dít věci, u kterých se člověk pobaví. Tento film je tedy nutno brát hlavně jako jakousi sebereflexi Pierre Richarda o tom jak bohužel všichni stárnem a né každý prožil svůj život tím co jej bavilo. Závěrečné opětovné shledání dvou přátel mě dokázalo náležitě zahřát. 50% ()
Velice milá komedie, kde již starší Richard stále dokazuje, že na komedii má! Velice pěkné.... ()
Opozitum Perrina z Hračky se postupně přerodí v Perrina. Jenže ten přerod je celkem nemastný, neslaný a hlavně ne příliš záživný. Smaïn je mnohem lepší zpěvák a bavič než herec, takže Richardovi chybí partner. Navíc jsem z Richardových filmů zvyklá slýchat Cosmovu luznou hudbu, Wisniakova stojí za houby. Takže tou nejlepší scénou zůstává Richardův zpěv „La Bohème." ()
Pierre Richard se představuje v roli slovutného průmyslového magnáta. A jedná se osamoceného boháče, který se kuriózní cestou spřátelí s výřečným mladým Arabem, kterého pojme za svého osobního kadeřníka. Velkých komediálních situací se nedočkáme. Richard chtěl působit distingovaně, což se mu podařilo. Kdo byl zvyklý na jeho roztržité eskapády a bláznivé komediální výstupy, zažije jen jeho nezvykle umírněnou hereckou polohu. Jeho spoluhráč Smaïn Fairouze zásobuje film energií, no největší sympaťák to zrovna není. Přiznám se, že mně jeho projev povětšinou přišel mírně nesnesitelný. Psala se už devadesátá léta, Richardova komika už pomalu a jistě brala za své, tak si vyzkoušel i něco pro něj méně obvyklého. Ačkoliv tento film nese prvky jeho staršího snímku Hračka, k tomuto filmu má svým vyzněním mnohdy podezřele blízko. Docela se film i někdy vleče. Stále jsem čekal na skutečně pořádnou komediální scénu, jenže prostě takový prostor nebyl v tomto filmu dán. Zcela nevyužitý byl Jacques Seiler, věčný tyran proslulé francouzské komediální partičky Les Charlots. Jeho soukromý detektiv působil až nadbytečně. Závěrečné shledání dvou protagonistů po sedmi letech vyvolalo takové dojemné pocity a zanechalo příznivý dojem. Celkově je film pramálo komediální, vážná linie působila nedotaženě i scenáristicky těžkopádně. Takže výsledek je poměrně takový rozpačitý. Pierre Richard s ním velké úspěchy neslavil. Zapadnout si ale také nezaslouží. 6/10 ()
Pierre Richard vytáhl z kumbálu Hračku, oprášil ji a udělal dospělejší. Jenomže i méně hravou a téměř bez vtipu. Tentokrát nebyl v roli koupené hračky, ale v roli kupujícího, bohatého průmyslníka. Sice i na svůj věk vypadal dost sexy, ale postavu, kterou hraje, nemůžu mít ráda. Zlý, chamtivý, manipulativní muž bez emocí a jeho obrácení se mě nijak nepřesvědčilo. Vyšla mi z toho na sílu natočená ne/komedie bez výraznějšího děje. Závěrečné opětovné setkání s původně koupeným kamarádem na hraní však trochu vtipu mělo – pomalý běh k sobě jak z romantického filmu. To byl gag. Ale asi jediný. SHRNUTÍ: K hračkám z dětství se většinou nejde vrátit. A i kdyby ano, už jsi zapomněl, jak si hrát. ()
Richardovu umění nevadí ani vrásky, ani pokročilý věk. I když ten věk jde z filmu dost cítit - hlavně v Císařově vyrovnávání se s ním. Snít můžeme vždycky je krásná poetická komedie, místy trochu "rozhádaná" - komediální scénky se střídají s těmi "stařecky" smutnými (ale přesto nádhernými). A tak nějak to prostě sedí dohromady. Jak humor - prostitutka se slabostí pro vážnou hudbu, dva motocyklovaní policisté či návštěva černošského klubu, tak to vážnější - Richardův nádherný zpěv, scéna před Monou Lisou, se doplňují. Těší mě, že i mladší richardovky, si dokáží udržet svou kvalitu. Jedinou vadou na kráse celého filmu je jeho závěr - ten jsem možná nepochopil, možná tvůrci nevěděli, jak to ukončit a tak rychle udělali co je hned napadlo, možná to je klasická (a už dost ohraná) katarze podobných příběhů. Nevím, ale trochu mě to po shlédnutí celého filmu zklamalo. ()
Před kadeřnickou proměnou mi Pierre připomínal českého herce Jiřího Líra. Pak to už byl ten starý známý Pierre z rozpustilých komedií, ale bez úsměvu v tváři, jen s tím dobráckým pohledem modrých očí. Film plyne pomalu a líně, většinou posmutněle, občas trochu úsměvně. Scénky s tajným sledovatelem asi měly připomenout některé z gagů zlaté éry francouzských komedií, ale tady se moc nehodily, působily spíš trapně. Richardův přednes La Bohème mě naladil si po skončení filmu zase jednou pustit Aznavoura. ()
Po docela rozpačitém úvodu, kdy jsem vůbec netušil jestli to má být drama nebo komedie, se film vcelku rozjede a zejména ve své druhé polovině slušně pobaví. ()
Není jednoduché hodnotit tento film. Pierre Richard tu nehraje svou "typickou roli", takže jeho skalní příznivci mohou být zaskočení a zklamaní. Když se ale oprostíme od našich očekávání a přijmeme skutečnost, že náš oblíbený herec může hrát i v něčem jiném, než je zřeštěná komedie, nevypadá to tak špatně. A na komické situace tu také dojde, třeba scéna, kdy "Císař" vyhoví požadavkům odborářů, je kouzelná. Já to vidím na nějakých sedmdesát procent, možná necelých osmdesát. ()
Pierre Richard je celkom dobry komik a da sa zasmiat na jeho filmoch, ale furt si myslim, ze rezia mu proste nejde. 30 % ()
Moralistický film, který chce poukázat na hodnoty života a rozdílnost světa bohatých a nedotknutelných a prostého lidu. Ale výsledkem je trochu více moralizování, než by se slušelo. Ano bohatým je dovoleno více, než obyčejným. Jsou pokrytečtí, přezíraví, sobečtí a nenasytní. Ale prostí vše zbohatlické odsuzují a pohrdavě uráží ze strachu z neznáma a po uvědomění si vlastní neschopnosti a neodbornosti něčeho podobného dosáhnout. Estetičnost pak naráží na vulgaritu. Všemocnost pak na strach a bezradnost. Multimilionář a velkoprůmyslový magnát Charles de Boisleve, zvaný Císař (zajímavý Pierre Richard), se cítí v bezcitném světě vysoké politiky a obchodu osamocen. Pociťuje ztrátu svých dávných snů a tužeb, absence normálního emočního života ho přivádí k apatii a chladnokrevnosti. Nadějí se pro něj stává arabský mladík Rachid Merzahoui (Smaïn), pohrdající vším, co jen trochu zavání snobismem. Jeho zásadovost, která se stále projevuje, je ale lehce zaměnitelná s pouhou pózou a osobní malostí. Z dalších rolí: Charlesova manželka Solange de Boilesve (Edith Scob), přibližující se za pomoci specialisty k čistému spánku, Charlesův syn Frédéric de Boilesve (Pierre Palmade), mající obavy o otcovo duševní zdraví, svérázný soukromý detektiv Verlinden (Jacques Seiler), neoblomný ve svém sledování Charlese, Charlesův osobní řidič Bertrand (Jacques Nolot), Charlesův spolupracovník (Bernard Freyd), Charlesova povrchní dcera Gaëlle de Boilesve (Géraldine Bourgue), a prostitutka milující operu (Véronique Genest). Není to špatný film. Naopak je to velmi sympatický pokus. Jen mám dojem, že toto vyobrazení rozdílných chápání životních směrů, dělení na bohaté a chudé a hledání životních ideálů se mění v přílišné moralizování a postrádá ten lehký vtip, kterým byl autor vždy známý. ()
Kritika společnosti, bohužel mě nijak výrazně nezaujala. ()
Pierre Riachard v roli znuděného multimilionáře šlechtického původu, kterého už nebaví život mezi snoby, kteří mu neustále lezou do zadku se vydává sem tam pro radost krást do supermarketů, kde mu to všichni tolerují kvůli jeho původu. Kumu to netolerují je Rachid, lazebník z chudínské čtvrti, který je odsuzován jen kvůli vzhledu a tak jednou když sám Rachid vidí krást Pierra v obchoďáku, chce ho udat a začne mu nadávat a urážet ho. To Pierre, člen horní smetánky nezná a vítá to jako příjemnou změnu. Během filmu mu Rachid otevře oči a Pierre si uvědomuje, že promarnil mládí. Bohužel se Rachidovi neustále lepí na paty a tomu za chvíli dojde trpělivost a pošle ho do háje. V závěru se opět scházejí po sedmi letech, kdy je Pierre k nepoznání. Z mého pohledu režisérovi a hlavnímu představiteli Pierru Richardovi začalo trochu umělecky strašit v hlavě a tak některé scény jsou tak trochu vyumělkované a nepřirozené tak, jak jsme u něj byli zvyklí v jeho mladých letech. I tak stojí za podívání a sem tam se i pobavíte. Mimo jiných herců tu můžete vidět Véronique Genest známou jako Julii Lescautovou (ta tu hraje prostitutku) či představitele Engumy ze stejnojmenného seriálu. ()