poster

Snít můžeme vždycky

  • Česko

    Snílkové

  • Francie

    On peut toujours rêver

Komedie

Francie, 1991, 93 min

  • eraserhead666
    ****

    Richardovu umění nevadí ani vrásky, ani pokročilý věk. I když ten věk jde z filmu dost cítit - hlavně v Císařově vyrovnávání se s ním. Snít můžeme vždycky je krásná poetická komedie, místy trochu "rozhádaná" - komediální scénky se střídají s těmi "stařecky" smutnými (ale přesto nádhernými). A tak nějak to prostě sedí dohromady. Jak humor - prostitutka se slabostí pro vážnou hudbu, dva motocyklovaní policisté či návštěva černošského klubu, tak to vážnější - Richardův nádherný zpěv, scéna před Monou Lisou, se doplňují. Těší mě, že i mladší richardovky, si dokáží udržet svou kvalitu. Jedinou vadou na kráse celého filmu je jeho závěr - ten jsem možná nepochopil, možná tvůrci nevěděli, jak to ukončit a tak rychle udělali co je hned napadlo, možná to je klasická (a už dost ohraná) katarze podobných příběhů. Nevím, ale trochu mě to po shlédnutí celého filmu zklamalo.(15.11.2009)

  • Malarkey
    ***

    Popravdě řečeno tohle není uplně špatný film a něco do sebe má. Pierre Richard v něm hrál i si ho režíroval, ale měl jsem z toho filmu takový zvláštní pocit, z jeho ustarané až příliš vážné tváře jsem měl zvláštní pocit. Přišlo mi jako by to už nebyl ten Pierre Richard, kterého znám z Blondýna, už to nebyl prostě on. I tak to byla ale komedie u které jsem se příjemně bavil, i když už to prostě nebyl Pierre, takový jakého ho znám.(11.1.2009)

  • B!shop
    ***

    No tak tohle je dost netradicni richardovka. Nenapada me vaznejsi Richardovo role, ale nutno rict, ze si s tim poradil velmi dobre. Jinak samotnej pribeh je zajimavej, ale nic originalniho a ten prerod nak zvlast dobre zvladnutej neni. Nicmene film prijemne odsejpa a nenudi, problem je, ze tu ale neni moc dobrejch vtipu, zasmal sem se asi ctyrikrat, pricemz si uz pamatuju jen super scenku s policajtama. Ale na dobry 3* to da.(19.2.2008)

  • D.Moore
    ****

    Zajímalo by mě, jak daleko od pravdy budu, když teď napíšu, že ve filmu Snít můžeme vždycky vidím až příliš nápadnou podobnost s o dvacet let mladšími Nedotknutelnými. Možné je všechno. Jisté ale je, že Pierre Richard se mi coby znuděný miliardář, jehož koníčkem je kleptomanie, líbil moc. Jeho proti/spoluhráč Smaïn nebyl horší, humor se vezl na jemné, tiché a takřka posmutnělé vlně, a scéna z Louvru byla až dojemná. Dobrý dojem mi vlastně kazil jen plešatý špeh v baloňáku, který na příkaz Císařovy rodiny sledoval noční tažení hlavních hrdinů a počínal si přitom náramě nablble.(21.2.2014)

  • evapetra
    ***

    Před kadeřnickou proměnou mi Pierre připomínal českého herce Jiřího Líra. Pak to už byl ten starý známý Pierre z rozpustilých komedií, ale bez úsměvu v tváři, jen s tím dobráckým pohledem modrých očí. Film plyne pomalu a líně, většinou posmutněle, občas trochu úsměvně. Scénky s tajným sledovatelem asi měly připomenout některé z gagů zlaté éry francouzských komedií, ale tady se moc nehodily, působily spíš trapně. Richardův přednes La Bohème mě naladil si po skončení filmu zase jednou pustit Aznavoura.(19.10.2019)