Tonari no Kaibucu-kun

Opravdu nevím, jak je možné, že v jedné sezóně se objeví dva seriály, v nichž hrdince zásadním způsobem změnila život smrt "třídního" králíčka a izolovala je od kolektivu. Obě nyní proplouvají osamoceně životem, aby náhle vpadnuvší láska otřásla jejich nedůvěrou v lidskou dobrotu a umožnila jim získat nejen chlapce, ale i řadu kamarádů a kamarádek. Je s podivem, jak obě dívky snadno, ba okamžitě získají návyky, které je pasují do rolí rádců stran důležitých životních rozhodnutí. Obě lásku získají nečekaně, beze snahy, obě neustále trpí pochybnostmi, které musí asi být děsně otravné, leč chlapci je neúnavně rozptylují. Ty oscilace máměrádanemáměrádamáměrádnemáměrád by snadno vyhladily kopretinovou louku. +++++ Tonari no kaibutsu kun mi je proti Sukitte ii na yo o malinko bližší, neboť i před značnou abnormalitu hrdinčina milce Harua, danou jeho poruchou sociálního chování, mívá tento alespoň celou škálu nálad oproti běloprincovskému psíku, který odevzdaně má rád všechny a miluje jen ji. Alespoň tak pochyby o lásce vycházejí z vad, které oba protagonisté mají, namísto vlezlého komplexu méněcennosti ze Sukitte, který musí tamní ideál neustále zahánět. Navíc značnou zploštělost charakterů poněkud mírní komediální momenty, a to i přes jejich průměrnost. Končím po osmém díle. (24.11.2012)

Animace hodně podprůměrná, příběh vlastně v základu hrozně neoriginální. To, čím se to snažili tvůrci ozvláštnit jsou dva hlavní sociopatičtí hrdinové, kteří by víc než rozhoupanou love story potřebovali psychiatra. Shizuku je citlivá asi jako suchý pařez a Haru je agresivní weirdo, ovšem s geniálním mozkem a zvláštním charisma, které má asi způsobit, že mu odpustíme, když se chová jako hrozný blb. Nezaregistrovala jsem žádný velký vývoj u žádné z postav. A přitom mě první dva nebo tři díly docela bavily, protože se tam objevoval Haru v různých polohách a vypadalo to, že se z něj snad stane i fajn kluk. Jenže nakonec se tyto polohy pořád dokola opakují a nikam to vlastně nevede. Což možná má být ta myšlenka, ale mě to celkem otravovalo. Kohout Naguya byl fajn. Stěňátka a koťátka jsou v každém druhém anime, tak aspoň tady hlavní kluk zachránil nějaké zajímavější nebohé zvířátko. (22.04.2021)

Nejlepší romantické Anime roku 2012. A to zdaleka. Důvod ? Ten je vlastně dosti prozaický. Vedle poměrně slušného množství pozitiv je tu jedno naprosto zásadní. Tím je napsání charakteru hlavního hrdiny. Konečně tu není romantickým duším dnešních otaku překládán kluk, který se buď chová jako idiot a úchyl anebo naopak jako tupá variace na Mirka Dušína. Jedná se o překvapivě barvitý charakter, který svým rozpolcením, nejednoznačností a sympatičností poměrně spolehlivě táhne celé Tonari no kaibutsu-kun. ------ Ten, jež je ve větách minulých vzpomínán se jmenuje Haru, má problémy ve škole a díky tomu, že pro ránu nejde daleko pak tu samou instituci na vzdělávání dospívajících japonců přestane navštěvovat. Život se s ním navíc skrz problematickou rodinu nemazlí a jen přispívá k tomu, že Haru se uzavře sám do sebe. To se děje až do dne, kdy potká sympatickou a pravda, poměrně přitažlivou, šprtku Shizuku. Do ní se zprvu zakouká a později zamiluje a začíná tak jeho cesta jednak k otevření sebe sama světu, ale hlavně otevření se samotnému divákovi. Haruova cesta obrození je ze začátku lemována různými pokusy hnědovlasou tsundere Shizuku sbalit. Jestli se mu to povede a jestli si poté Shizuku udrží a jaké vůbec problémy mu, teď už vcelku přívětivý, život přichystá, prozrazovat samozřejmě nebudu jen zmíním, že o zábavu nouze ani omylem nebude. ------ Jak jsem již dříve napsal, zdaleka nejlepší postava je Haru. Zprvu věčně naštvaný a do sebe zahleděný rváč se díky lásce mění ve vcelku racionálně uvažujícího mladého člověka. Ikdyž je pravda, že se mu to dík předchozímu životu na okraji společnosti nedaří pořád a občas ani pořádně. Nicméně z toho často klíčí poměrně vtipné situace, takže tohle seriálu přičítám k plusům. U jeho ženského protikladu si musím trošku postesknout, že by si zasloužil o něco barvitější vykreslení. Jasně, charakter tsundere k seriálu logicky sedí, protože Haru se hnědovlasé krásce Shizuku snaží dostat pod kůži a kdyby Shizuku povolila hned napoprvé, tak by scénář neměl docela dlouho o čem vůbec vyprávět. I navzdory logice bych Shizuku uvítal o něco zajímavěji napsanou. Ostatní postavy jsou veskrze fajn a jako rušivý element bych neoznačil žádnou z nich. ------ Animace je silně nadprůměrná, rovněž hudba často více než dobře doplňuje, jak vážné tak odlehčené momenty a zamrzí snad jen slabší ending (OP se povedl). ------ V rámci konečného sumáře budu pozitivní, podobně jako je laděný vlastně celý seriál. Jde o výbornou záležitost, která dokáže zahřát u srdce stejně tak jako pobavit nějakým tím fórem. Rozhodně doporučuji všem, kdo mají romantická Anime jako jeden z hlavních směrů zájmu. Obsahuje sice pár chybek, ale ty jsou v konečném součtu vlastně úplné prkotiny. Čisté 4*. (15.12.2012)

Co? Podle prvních dvou dílů jsem si řikal, jak zvláštní je, že se do sebe dva hlavní protagonisti zamilujou hned na začátku, a že to v následujících dílech podle stylu úvodní znělky bude mít asi docela švih. Ne. Absolutně vůbec. Dá se říct, že tim druhym dílem by to mohlo skončit a nic by se nestalo, protože ve zbejvajících jedenácti se fakt opravdu nic nestalo. Mizutani je furt stejnej asociál bez postupu, Haru je furt stejnej debil, a jediná postava, která mě opravdu zaujala, byla stydlivá citlivka Asako Natsume, jejíž vývoj se ve výsledku nakonec taky nikam neposunul. Poslední díl končí úplně stejně suše jako všecky ostatní a chvíli jsem se musel ujišťovat, jestli to neni jeden z těch 24dílných seriálů. Neni. A ani přes nepochopitelně vysoký hodnocení neexistuje pokračování i přesto, že manga vycházela až do roku 2014, ve který, doufám, pak už konečně k nějakýmu postupu snad došlo. Ale co se týče týhle třináctidílný série, dost jsem uvažoval nad jednou hvězdou. Zachránilo to jenom to, že, jak už jsem tady v komentářích taky viděl, postavy se chovaly povětšinou normálně. Povětšinou. A asi to zachraňuje i už zmiňovaná Natsume, jíž jsem, nebudu lhát, totálně propadnul :) (21.01.2021)

Když Haru potkal Shizuku. Jsmě svědky neobvyklého vztahu, kde obě poměrně asociální postavy dělí značné rozdíly a pohled na život sám o sobě. Zatímco puntíčkářská, věčně se učící Shizuku je nekompromisní, cílevědomá a téměř emocí zbavená, Haru nedojde k ráně daleko, je přímočarý, neotesaný, upřímný s párem kostlivců ve skříni. Je vskutku zajímavé pozorovat cestu, kterou k sobě nacházejí, jak objevují svět z jiného pohledu, obětování se pro druhého. Seriál má pozoruhodně nastavený bod odrazu, kdy od začátku obě postavy zhruba ví, co k sobě cítí, ale nejsou schopny najít podmínky k vytvoření něčeho trvalejšího, nečeho uspokojujícího pro obě strany. Ach ty priority. Párkrát už clověku dochází trpělivost, jako když sleduje bušení vln do skály či skály do vln. V tom ale vždy přijdou vedlejší postavy, které dostaly solidní porci času se vyvinout a nejsou v příběhu úplně na ocet anebo vtipnější situace, které přirozeně musí vyvstat při tak rozdílných personalitách hlavních protagonistů. Proč nakonec dávám takové hodnocení, jaké dávám? Nejenžem i Shizuku pila častokrát krev a málem jsem si díky ní parkrát vydloubl oči (možná to tak má být?) ale v součtu to byla to docela nuda. Nepohltilo mě to tolik, abych s nadšením si pouštěl další díly, vtípky byly ok (Nagoya), ale nedočkáme se víceméně žádně gradace, žádného napětí, jen takového konstantního vyprávění bez žádného závěru. A to mi trochu vadí. P.S.: Příjemný pozitivní opening. (09.05.2015)