Magi: The Labyrinth Of Magic - Magi: The Kingdom of Magic

Určitě lepší než první série – to musím předeslat hned v úvodu, abych osvětlil své o hvězdičku vyšší hodnocení. Původně jsem totiž na druhou sérii ani koukat nechtěl, ale jelikož mi v podzimní sezóně anime podobného ražení chybělo, zkusil jsem dát Aladinovi a jeho bandě druhou šanci u druhé série. A vesměs toho nelituji. Druhá série Magiho má o něco lepší kresbu a animaci, zhruba stejně kvalitní hudbu, dospělejšího Aladina, o něco méně fanservisu (čímž nechci říct, že tam vůbec není, jen je ho méně než v původní sérii) a mnohem ucelenější, zaměřenější a ne tak roztříštěný děj jako v první sérii, kde mi místy připadalo, jako by tvůrci vůbec nevěděli, co (a o kom) mají vyprávět. Tady se tvůrci jednoznačně zaměřili na postavu Aladina a postavy Alibaby a Morgiany do značné míry upozadili, což mi vůbec nevadilo, neboť po jejich plochosti se mi nijak nestýskalo. Hlavní zápletkou druhé série je Aladinovo studium na škole čar a kouzel, jež je opředena různými temnými zkazkami. — Pozor, jemný spoiler! — Než se však na školu náš modrovlasý hrdina dostane, napadnou jeho posádku při plavbě piráti. A byť mi tato část příběhu i při retrospektivním pohledu zavání fillerem, právě část s pirátskými dětmi a jejich „matkou” pro mě byla asi nejzajímavější částí druhé série Magiho. V této části příběhu se mi líbil paradox dobra a zla, záporně nezáporná (či nezáporně záporná?) vůdkyně pirátů a její osud, jenž mi připomenul začátek Fullmetal Alchemist, kde se bratři Elricovi setkávají s Cornellem a Rose a jsou nuceni si položit podobnou otázkou. Samotná část v městě magie mi až tak povedená nepřišla – objeví se zde sice spousta nových postav, ovšem nebýt postavy Tita a jeho tajemství (a možná ještě pana ředitele), tak by mě mezi nimi ani jediná nezaujala. Nějakých hodin magie a učení je zde zobrazeno jen velmi málo, neboť většina času se zde soustředí jen na vztah Aladina, pana ředitele a Tita, přičemž posledních cca šest dílů zase tvoří závěrečná akce, která trvá dlouho, je velká, plná výbuchů a je vskutku megalomanská (místy jsem si říkal, zda náhodou nezašel za tvůrci na kafíčko Michael Bay), ovšem nikoli epická, což se bohužel od předchozí řady nezměnilo – stejně tak i přítomnost záporáků bez charismatu a jasnějšího, srozumitelnějšího motivu. — Konec spoileru. — Tady se prostě záporáci snaží zničit svět, protože chtějí zničit svět. Protože jsou zlí, proto. Když chce někdo pořádně demonstrovat svou sílu, stačí jen, aby si bez větší námahy zajistil od autorky mangy nějaký slušný power-up, a pak bude opravdu silný (a navíc bude mít po power-upu naprosto ohromující outfit). A když ani tohle nestačí na porážku toho úplně nejvíc největšího nejhustějšího záporáka, stačí zkusit říct pár moudrých slov pravdy a lásky, kterými porazíte už naprosto každého. Naprosto. Uff… krystalky toho šíleně sladkého patosu mám ještě teď mezi zuby. No, ukončím to tím, že je to určitě lepší než první série, ale všechna zde zmíněná pozitiva berte prosím jen relativně, tedy vzhledem k první sérii. I tak bych totiž Magiho náročnějším anime divákům spíše nedoporučil než doporučil. (06.04.2014) (méně) (více)